Pupíkův Blog

The End

2012-02-08T08:36:00.003+01:00

Už od dob husitských, Češi jsou největšími odpůrci církví.
V poslední době vyšlo mnoho článků o tom, že majetek církvím zfendovala už Bílá hora, že není proč a co vracet.
Hodně bylo napsáno o tom, že poslanci nás mají zastupovat.
Pořád se mluví o nesmiřitelností mezi pravicí a levicí. O boji s opozicí.

A tady je realita:
Vládní trojkoalice, stejně jako ČSSD i KSČ, hlasovala pro vrácení majetků církvím.
Jeden jak druhý, ODSák stejně jako komunista, skoro všichni hlasovali pro naše okradení.
Našel se jen jeden jediný (!) statečný, Jiří Koskuba (ČSSD), který se odvážil být proti. Čest jeho památce.

P.S.
Zájemci najdou zápis o hlasování zde. Je z něj zřetelně vidět, že jako jeden muž hlasovaly pro krádež nejen ODS, TOP9 i VV, jak se ostatně dalo čekat, ale i takové "naděje" jako Paroubek (nezař.), Sobotka, Zaorálek a Jandák (ČSSD) a dokonce i Filip, Dolejš, Grebeníček (KSČ).
Tak to už je doopravdy konec.

Qui bonum? Komu to je ku prospěchu?

2012-01-20T14:40:00.004+01:00

Vysokoškolská a studentská obec se bouří. Ujišťuji milé studenty, že to pořád ještě nic není. Mezi lahůdkami, které tandem Bárta-Wilhelm připravují, je zločin s názvem Akredirační agentura.

Na první pohled se Akreditační agentura tváří, jako by byla prostým pokračováním dnešní akreditační komise (dále AK). Což, jak možná někdo ví, komise zřizovaná MŠMT k tomu, aby posoudila odbornou a věcnou úroveň výuky na vysokých školách. S jistým zjednosušením se dá říct, že AK vlastně povoluje nebo nepovoluje existenci vysoké školy.

Teď to bude jinak. Namísto AK vznikne akreditační agentura. Zdá se vám to skoro stejné? Nenechte se mýlit. Rozdíly budou přinejmenším tři a všechny souvisí s tím, že AK zřizovalo MŠMT, zatímco agentura bude soukromým subjektem. To znamená:

1) Agentura jako soukromý subjekt neponese za nic odpovědnost. Když dnes AK povolila a nezvládala šlendrián na plzeňských právech, odpovědnost za to nese ministerstvo. Když něco podobného zhovadí akreditační agentura, kdo za to ponese odpovědnost? Hádáte správně - nikdo.

2) Členství v AK bylo prestižní a čestnou funkcí. Členství v akreditační agentuře bude určeno pro vejžírky a přisluhovače, jejichž kvalifikací bude stranická legitimace, nikoliv odbornost. AK pracovala (aspoň teoreticky) zadarmo - za akreditační agenturu si školy budou platit. A kdo a podle jakého klíče bude ty platby rozdělovat? Do toho vám, milí daňoví poplatníci, nic není! Agentura bude soukromým subjetkem a do jakých kapes vaše peníze naleje, je jen a jedině její věc.

3) A s tím souvisí třetí rozdíl: na MŠMT už je přichystáno opatření, podle kterého se 1,5 miliardy korun z Bruselu spravedlivě rozdělí mezi všechny vysoké školy ... aby si za ně mohly objednat akreditaci od akreditační agentury. Jinými slovy, peníze se sejdou právě v kapse akreditační agentury a nikdo, nikdo nebude mít právo kontrolovat, co se s nimi udělalo. A protože akreditace se uděluje na 5 let, tak každých 5 let agentura nasaje další 1,5 miliardu. Tentokrát už ale ne z bruselských fondů, tentokrát to půjde pěkně natvrdo z kapes škol. Potažmo z vašeho školného, milí studenti.

Studenti, pravda, dostali to, k čemu před volbami přemluvili dědka a bábu. Ale čím jsme si to vysloužili my?!

Quo usque tandem? Jak dlouho ještě?

2012-01-20T14:37:00.001+01:00

Devadesát melounů v luftě a otevřené volání, že ministr školství Josef Dobeš by měl letět taky. Univerzita Karlova v Praze se probudila a vyzývá akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby zastavily nebezpečnou hru s budoucností české společnosti.
„Dobeše do koše!“ volali studenti, kteří prošli ve čtvrtek večer v protestním průvodu Prahou od míst, kde předtím létaly melouny vzduchem nazdařbůh, aby všichni viděli, co tam ten ministr dělá. To však bylo čajíčkem proti nevídané bouři akademického shromáždění Univerzity Karlovy v nabité hale Collegia Maxima na právnické fakultě, která připomínala listopad 1989.

Výjimečnost události potvrzoval fakt, že podobné shromáždění se sešlo naposledy před osmi lety. Závěr pak připomínal výbuch sopky. Profesoři i studenti všech fakult hřměli a tleskali ve stoje nad přijatou výzvou, která se obrací k akademickým obcím všech vysokých škol v České republice, aby se přidaly. Aby zastavily nebezpečnou hru s budoucností české společnosti. Vzpoura!

Tu hru představují věcné záměry dvou zákonů. Lze je najít na vládním „eklepu“, což je jediná služba této vlády demokracii, neboť tam si lze připravované hrůzy aspoň včas přečíst:

http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf?pid=RACK8NND62GW

http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf?pid=RACK8NNDC7K8

Akademici se děsí, že oba zákony mají udělat ze staleté akademické tradice univerzit banální firmy, ve kterých jsou studenti klienty, učí se podle pokynů nadiktovaného manažerského vedení a v životě škol se prosazují podnikatelské zájmy spjaté s momentálním politickým krytím. Studenti a absolventi přitom budou podstupovat obrovské riziko zadluženosti, zatímco banky, pro které je to všechno ušito, mají za zády státní záruky.

Paskvil, zní shrnující hodnocení. Neliší se to od kvalit ministrovy diplomky.

Těsně před hlasováním o bojové rezoluci se v akademickém shromáždění vedla debata nad poslední větou, která označuje obranu univerzitních práv a svobod za morální povinnost každého člena akademické obce. A co každého občana republiky? Oni podpoří nás, my podpoříme je! To byl okamžik, kdy se lámal chleba. Zatím tedy zůstal jen v jedné ruce. Převládl pocit – nepřehánějme to. Na bitvu máme. Ale na válku…?

Jenže válka už běží. K propojení protestů předtím vyzval také profesor Martin Potůček z fakulty sociálních věd, když připomněl, že vysoké školy v tom nejsou samy. Až půjde do tuhého, uvědomme si, že něco podobného se odehrává také ve zdravotnictví, kultuře, výzkumu, sociální péči, v politice zaměstnanosti nebo jak se zachází s veřejnou správou. Vláda přitom důsledně plní své programového prohlášení. Tam je přece uvedeno, že jedině podnikatelský sektor je tvůrcem bohatství v této společnosti.

Ale učitelé? Policisté? Sestry?

Bezprostředně před hlasováním, které uzavřelo dlouhou debatu (ještě se k ní vrátíme), pak zazněla studentská poznámka s poukazem na Listinu práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Ta v článku 33 stanovuje, že každý má právo na bezplatné vysokoškolské vzdělání „podle schopností občana a možností společnosti“. Možnosti došly? Nastala situace, že na to společnost nemá? Tomu nenasvědčují obrovské odměny, které se rozdávají ve vedení ministerstva školství. To množství melounů, které tam vyhazují z oken.

Když došlo na hlasování, mělo smysl počítat jen hlasy proti – bylo jich méně než deset. V prostředí, které tak dlouho kráčelo po modré!

Rezoluce členů akademické obce Univerzity Karlovy v Praze

„My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, konstatujeme, že návrhy věcných záměrů zákona o vysokých školách a zákona o finanční pomoci studentům byly připravovány v neadekvátním spěchu a nesplňují ani základní požadavky kladené na dokumenty tohoto druhu. Oběma materiálům chybí přesvědčivá východiska, jakož i pádné argumenty pro nezbytnost kompletního nahrazení stávající úpravy. Navržené záměry by v kombinaci s úrovní politické kultury v naší zemi vedly k likvidaci samosprávného charakteru veřejných vysokých škol, k omezení jejich nezávislosti a k podřízení politickým a komerčním zájmům. To by v důsledku vedlo k omezení svobody vědeckého bádání, svobody projevu, práva vyhledávat a šířit informace a práva na vzdělání zaručených Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky.

My, členové akademické obce Univerzity Karlovy, důrazně varujeme vládu České republiky před přijetím těchto nekvalitních a nebezpečných návrhů. Českému vysokému školství jinak hrozí nenávratné poškození. Pokud vláda nevyslyší tento apel, uskutečníme nejpozději v týdnu od 27. února další informativní a protestní akce. Vyzýváme také akademické obce všech vysokých škol v České republice, aby v takovém případě učinily vše pro zastavení této nebezpečné hry s budoucností české společnosti.

Bránit všemi silami akademické svobody je totiž morální povinností každého člena akademické obce.“

Ministerský paskvil

„Poslouchám řadu obav a stesků, ale text předložený vládě tyto problémy neobsahuje,“ bránil se večer v ČT na Hamplovy výtky emeritní rektor UK, nynější náměstek ministra školství profesor Ivan Wilhelm. Předloha je prý výrazně předělaná.

Ministr sám nenašel odvahu do televize přijít, přestože odpoledne přísně káral rektora Václava Hampla, že nezodpovědně vyvolává sociální bouře. Ministerskou roli v tom, co akademici vnímají jako profesionální i existenční hrozbu, skromně zamlčel.

Nastrkování náměstka Wilhelma za fakticky poslední záchranný kruh ovšem funguje jen do chvíle, kdy se náměstek vrátí do úřadu a tam plní jinou okrouhlou funkci, funkci pátého kola u vozu. Hlavní slovo mají nejrůznější vnější dodavatelé zákonné předlohy, pro které bylo vyhrazeno oněch 90 milionů, jejichž efekt je srovnatelný melouny, které se ve čtvrtek symbolicky rozcákly o chodník před právnickou fakultou. A K-9. Pak také nastoupí poslanecká lidová umělecká tvořivost.

Zoufalý boj akademiků o zachování rozumu pro vysokoškolské prostředí zachycuje portál i-forum pod tématem Reforma VŠ (http://tarantula.ruk.cuni.cz/IFORUM-4.html).

Snad se tam brzy objeví i Kritický průvodce „reformou“ vysokých škol, který se rozdával před shromážděním a kde je chaotický vývoj reforem zachycen s akademickou přesností.

Popisuje například, jak se postupně měnila role akademických senátů do jakýchsi rad, ve kterých je omezována nebo úplně potlačena role studentů. Napadlo mne, že poukazy na omezenou svéprávnost studentů se neliší od názoru Miroslava Štěpána, že „děti nám přece nebudou říkat, co máme dělat“.

Vzpomněl jsem si také na jiný případ přerozdělení akademických kurií, který se odehrál roku 1409, kdy Univerzitu Karlovu vedl Mistr Jan Hus a vstoupil tak na dráhu, která nakonec ovlivnila dějiny celé Evropy mocným reformačním impulzem. Nyní se do podobného reformačního úkolu pouští vězeňský psycholog. Jeho přínos lidstvu spočívá hlavně v tom, že osobně mimořádně odvážně prozkoumal ostrou hranu mezi tím, kdy lze dostat na vysoké škole diplom a takříkajíc odejít po svých, a prostorem o milimetr níž, kdy už se zvednou mocné síly a vyrazí uchazeče velkým obloukem ven.

Shromáždění Univerzity Karlovy se sešlo poté, co 21 z 26 akademických senátů univerzit vyjádřilo nesouhlas s věcným záměrem obou návrhů, zní strohá zpráva. Popis toho, proč to udělali, však vnucuje neodbytný dojem, že nám vládnou pologramotní diletanti.

Předseda Akademického senátu UK prof. Jan Hála popsal soustavnou snahu legislativní dílny ministerstva školství o redukci autonomie vysokých škol, omezení podílu studentů v akademických senátech, zavedení nějaké formy školného, a přitom nikoliv přesvědčivou snahu o zlepšení výuky. V mezinárodním srovnání si však české VŠ, za ty peníze, které dostávají, vedou docela dobře. UK je v mezinárodním srovnání zhruba 250. z 18 000 univerzit a vysokých škol. Když se podíváme na ty, které s UK v žebříčku sousedí, mají výrazně lepší, i několikanásobně vyšší financování.

Rektor UK Václav Hampl shrnul výhrady a zvlášť kriticky mluvil o zákonu o finanční pomoci studentům. Označil jej za paskvil. „Konference rektorů se shodla na tom, že by v praxi nepomohl ani školám, ani studentům, jen bankám.“

Máme počkat s protesty na okamžik, až to bude ve sněmovně? Lepší by bylo přimět vládu, aby nechala přepracovat už věcné záměry. Pak se tedy musí reprezentace akademické obce shodnout na argumentaci, se kterou má vystupovat.

Předseda Studentské komory Rady vysokých škol Miroslav Jašurek poukázal na to, že v případě školného tyto reprezentace nikdy nedostaly věcný návrh k projednání, ale až hotový návrh do připomínkového řízení, kdy už prakticky nic nelze měnit.

Varoval před dluhovou spirálou, kterou to vyvolá. Vláda zavede školné a úměrně sníží státní příspěvky školám. Studenti se zadluží. Mění se však i struktura pracovního trhu a začíná být víc absolventů nezaměstnaných nebo s nejistými či kratšími úvazky. Nebudou schopni splácet, školám budou chybět peníze – a zvedne se tedy výše školného, o to se sníží příspěvky školám, o to víc se studenti zadluží…

Princip „odloženého školného“, který se odvíjel od představy, že absolventi vysokých škol mají vyšší platy, je opuštěn. Splácet má absolvent už od okamžiku, kdy dosáhne dvou třetin průměrné mzdy. Student si tedy vezme půjčku, stát hradí během studia úroky a absolvent bezprostředně po skončení začne splácet úroky a z platu nad dvojnásobek minimální mzdy i jistinu. Nikde však není žádný propočet, jaké dopady to bude mít na rodiny studentů, studenty, absolventy, rozpočty. Vláda se zbavuje odpovědnosti za vzdělání, jako by to byl jen soukromý statek.

Kancléř UK Tomáš Jelínek si položil otázku, zda reformy představují úsvit, nebo soumrak vysokých škol. O úsvitu není řeči, je to soumrak, nebo tma. Reformy představují relikt Rakouska Uherska kopírující základní rysy předlistopadové úpravy. Změna postavení správní rady, fakult, profesorů, „jednoleté studium magisterské“, hodnocení vysokých škol agenturou. „Obsahuje to okamžitě nebo dlouhodobě působící jedy, které nelze doporučit k jakémukoliv kontaktu s poslaneckým kvašením,“ shrnul.

Další výhrady legislativců - ne vždy je zcela patrné, co je o čem. Samosprávnost, výzkumné univerzity, pojmy se objevují ve vnitřně rozporných pasážích. Proč? Je to zásadní systémová změna. Ale připravuje se v klidu, ne v revoluci. Pak by měla být zralá.

Prorektor Stanislav Štěch poukázal na širší kontext návrhu. Je to dílo neschopných, amorálních lidí? Ne, tento koncept je už přítomen 15 až 25 let a můžeme ho vysledovat ve Francii, v USA, v Británii. Zdrojem změn byla situace v půli 70. let minulého století, kdy hory volných peněz už nebylo čím zhodnocovat, a tak se začaly hledat příležitosti v privatizaci veřejných služeb. Vyžadovalo to udělat z veřejné služby zboží, dále zajištění kritické masy konzumentů a nakonec i nová pravidla – volný pohyb služeb, zavedení konkurence. Nakonec se začalo tvrdit, že to hrozně spěchá a už to mělo dávno být.

Reforma měla teoreticky snížit výdaje ze státního rozpočtu prostřednictvím nové „trojčlenky“ - školné, spolupráce s podniky a inovační služby.

Co přinesla vzdělávání konkurence? Po letech proběhly nezávislé výzkumy, které podnikly samy univerzity. Ukázaly, že prvek konkurenceschopnosti nezvýšil kvalitu vzdělání, jen zvýšil počet hráčů, kteří se perou o stejné peníze.

Proděkan právnické fakulty Jan Kuklík pak vystavil ministerským návrhům vysvědčení. Vědecká rada fakulty se shodla, že návrh věcného záměru reformy vysokých škol a finanční pomoci studentům je třeba důrazně odmítnout. Jeden z významných členů rady konstatoval, že to je jeden z nejslabších návrhů, který „kdy v životě viděl“. Kuloárně padala daleko ostřejší prohlášení, ale ta se do zápisu nedostala. Neodpovídá požadavkům po věcné ani formální stránce, použitá terminologie je nejednotná, což pozná každý student druhého nebo třetího ročníku. Bez propojení vědy a výuky a bez akademických svobod však nelze o vysoké škole mluvit.

Proč byl ve spěchu předložen nezpůsobilý návrh?

„Římští právníci se ptali – v čí prospěch? Myslím, že to z tohoto návrhu čouhá jako sláma z bot,“ konstatoval Jan Kuklík.

Bývalý rektor UK Karel Malý (sloužil před Wilhelmem) vzpomínal, jak po listopadu 1989 ve stejných prostorách začal vznikat nový vysokoškolský zákon. Vytvářela ho vysokoškolská obec. „Měli jsme za cíl vnést do trosky univerzitních svobod ideu univerzity – samosprávu, autonomii, svobodu, humboltovskou jednotu vědy, vzdělání a výchovy.“

„Dozor, to je to hlavní slovo, které charakterizuje dnešní návrh. To musí akademická obec odmítnout.“

A nakonec věcný dotaz, který vznesla Anna Novotná z Ústavu židovských studií Husitské teologické fakulty: Jak reagovat, když nás politici nebudou schopni slyšet??

Informovanost, rezoluce, petice, demonstrace, stávka, zazněla neméně věcná odpověď.

(převzato ze Zbyněk Fiala: Studenti se bouří http://www.vasevec.cz/vip-blogy/zbynek-fiala-studenti-se-bouri)

MUDr. Praktický

2011-12-02T08:46:00.003+01:00

Dobrý den, pane doktore!

Užiteční darebáci ve VZP se spojili s těmi neužitečnými v Parlamentě a vymysleli na Vás zákon. Zákon, podle kterého musíte vyšpehovat a nahlásit můj majetek, aby zase další darebáci mohli špehovat a buzerovat mne.

A tak jsem se rozhodl, že Vám trochu pomůžu. Vy sice nemůžete požadavek zákona odmítnout (je tam stotisícová pokuta), ale na druhé straně na Vás nikdo nemůže požadovat, abyste ručil za pravdivost toho, co Vám nahlásím. A mně, naštěstí, žádný zákon neukládá, abych svému lékaři nahlásil svůj majetek pravdivě a úplně!

Takže Vám píšu tento dopis, abyste si ho mohl založit do mého spisu a s jeho pomocí kdykoliv prokázat, že můj majetek nahlašujete tak, jak jsem Vám ho popsal. Že ho nahlašujete pravdivě a úplně a že před Velkým Bratrem nic nezatajujete.

Nechoďme tedy kolem horké kaše. Můj majetek se skládá z: dvou párů ponožek (z toho jedny s dírou), 216 funkceschopných zápalek v celkem 6 krabičkách a z 15 balíčků toaletního papíru. Pokud byste neměl na co psát svá hlášení, rád Vám jich několik poskytnu - ta hlášení se stejně k ničemu jinému nehodí.

Jó, a jestli mám auto? Pane doktore, nebuďte naivní! Vy jste do ordinace možná přijel autem, ale jestli ho ještě máte?! Jak si tím, při dnešní úrovni kriminality vůbec můžete být jistý? Radši se jděte podívat, jestli Vám ho ještě neukradli. A jak bych si tedy mohl být jistý já?

A jestli mám byt, na to si nějak nevzpomínám. Ostatně, bolí mne hlava, vždyť proto jsem za Vámi vlastně přišel. Nemluvě už o tom, že v poslední době nějak zapomínám...

To mi připomnělo, že jsem měl podíly ve spoustě firem. Tak třeba v Poldi Kladno, v Tatrovce a dokonce i v Investiční a poštovní bance. Ale teď si nějak nemůžu vzpomenout, co se s nimi stalo? Mám je ještě? A pokud ne, tak co jsem za ně dostal? Víte co, pane doktore, napište do svého hlášení, že spoustu svého majetku postrádám a že až někdo nahlásí, kdo ho ode mne má, tak teprve to budu řešit.

Tož, tak to je s mým majetkem. Děkuji Vám, že se o něj (na příkaz hloupého zákona) staráte a jsem s pozdravem, Váš

Alois Pacient

Ještě strašnější, než se zdálo

2011-09-19T09:31:00.004+02:00

Do rukou se mi dostal návrh nového zákona o vysokých školách (verze z 9.9.2011). Je to tak strašná věc, že vůbec nemám slov.

Na veřejné vysoké školy se propříště bude pohlížet jako na korporace. Například, "veřejná vysoká škola bude oprávněna být členem právnických osob".

Pro ty, kdo to pokládají za docela rozumné, jeden ilustrační příklad:

Kdyby se, dejme tomu, CITIBANK rozhodla koupit Karlovu univerzitu, tak beze všeho může. Stačí, když "přesvědčí" příslušného úředníka. Jakmile se univerzita stane členem bankovního uskupení, může se přejmenovat třeba na Karlova CITIBANK Univerzita. Nebo na Univerzita CITIBANK. A podobně.

Ještě štěstí, že nic podobného nehrozí, protože MŠMT je vzorně neúplatné, tam se nic takového nemůže stát.

Blbci, blbci!

2011-08-22T16:42:00.002+02:00

Blbeček - pitomeček - blbeček - pitomeček.
Akorát tam vzadu, tam je výjimka - tam jsou dva blbečci vedle sebe.

Když tohle psali, jako by Smoljak se Svěrákem už znali naši dnešní vládu.

Obzvlášť povedené dílo našich vládních mudrců bylo zveřejněno dnes. Od roku 2013, důchodci už nebudou důchod dostávat poštou, ale dostanou zvláštní platební karty, na které si budou chodit vybírat do automatů.

A nebudou to jen tak obyčejné bankovní karty! Budou to karty skvělé, ministerské a budou mít jen jednu drobnou vadu - k ničemu jinému je použít nepůjde. (Technologická poznámka: k tomu, na co nejspíš myslíš ty, milý čtenáři, použít také nepůjdou. Jsou moc tvrdé.)

A ani důchodové automaty nebudou jen tak obyčejné automaty, ale automaty zvláštní, které nic jiného nebudou umět. Skvělá práce! A aby byly i dostatečně vzácné, tak jich v celé republice bude jen 1000.

Už to vidím, jak si babička z Horní Dolní jde pro důchod. Protože rušení všech možných autobusových a vlakových spojů je na denním pořádku, tak babička v úterý vyrazí, do ranečku si vedle pecnu chleba zabalí i důchodovou kartu, a dá se na pochod. Ve čtvrtek těsně po poledni dojde k nejbližšímu důchodomatu. Když bude mít štěstí, že ten zrovna bude fungovat, zasune kartu a zjistí, že na maličká písmenka na displeji nevidí. Tak zase vyjme kartu a bez peněz i bez naděje se vydá na třídenní cestu zpátky. A celou cestu bude šťastná, že její vnučka před volbami přemluvila dědka a přemluvila ji, bábu.

Celý karetní zazrak se děje údajně proto, aby se ušetřilo za složenky. Skvélá a geniální úvaha! Stát nebude muset platit poštovné a tím se ušetří! Blbečkům jaksi nedochází, že pošta stále ještě patří státu (nebo už ji Langr tajně zprivatizoval?!), a tedy že poštovné za poukázky stát jaksi platí sám sobě. Z jedné kapsy vyndá, do druhé vloží.

Nechci strašit, ale jestli ono to nakonec není jinak? Jestli třeba není cílem, vydat nějaké 2 až 3 miliardy (samozřejmě, že notně předražené) právě na nákup nesmyslné a nepotřebné technologie od kamarádíčků?!

Nakonec, příklad už tady je, OPENCARD. A jak ten se osvědčil! Kapsy si z něj zasvěcenci mastí ještě dnes.

Z Hradu rovnou za mříže...

2011-05-22T16:45:00.002+02:00

Z Hradu rovnou za mříže,
jinak to být nemůže!

Jedna technicky nekvalitní, ale jinak roztomilá fotka ze sobotní demonstrace Odborů 21.5.2011.

Vysokoškolská reforma expres

2011-05-09T19:29:00.000+02:00

Adam Votruba pro Britské listy

Celkem malou pozornost si vysloužil nedávno připravený záměr na změnu školských zákonů. Je to s podivem, neboť v míře ambicí si nezadá s jinými diskutovanými reformami.

Pokud se zaměříme např. jen na plánované změny ve vysokoškolském zákoně, zjistíme, že rychle připravovaná reforma má závažné nedostatky, pro něž si vysloužila kritiku ze strany univerzitních pedagogů. Není divu, jejím leitmotivem je totiž zjevná tendence omezit nezávislost vysokých škol.

Univerzita Karlova vypracovala připomínky k předloženém návrhu, v nichž de facto návrh odmítá jako takový, nepovažujíc ho ani za solidní základ pro věcnou diskuzi o potřebných změnách.

Univerzita kritizuje to, že nové vymezení akademické samosprávy neodpovídá základnímu principu, podle nějž orgány veřejné moci zasahují do jejich působnosti pouze v případech a způsobem stanovených zákonem. V návrhu je obsaženo umenšení role rektora i akademického senátu. Není napříště zaručeno, že akademický senát nesmí v zákonem vymezených případech rozhodnout proti kvalifikovanému nesouhlasu studentů.

Univerzita odmítá představu, že z dosavadních vysokoškolských titulů mají být napříště funkční místa, o jejichž obsazení se má rozhodovat prostřednictvím výběrového řízení. Podle dokumentu by to znamenalo "degradaci a nekontrolovatelnou divergenci významu těchto titulů". V neposlední řadě je kritizováno i to, že zákon upouští od explicitního požadavku na složení maturitní zkoušky u uchazeče o vysokoškolské studium.

Představitelům Univerzity vadí i to, že časový harmonogram neposkytuje prostor pro diskuzi a jakékoliv hlubší změny v předloženém návrhu.

Příprava nového zákona působí skutečně zvláštním dojmem. Časový plán k přijetí zákona vzbuzuje podezření, že hlavním důvodem spěchu je snaha, aby se proti zákonu nestihl zformovat účinný odpor.

Samotný jeho obsah pak může působit jako pokus o vytunelování akademického prostředí politikou. Jak jinak si totiž vysvětlit záměr, že tituly jako profesor nebo docent nemají být napříště vázány na určitý akademický proces, ale mají být získány na základě konkurzu? K získání docentury či profesury přitom nemusí mít dotyčný uchazeč ani doktorát, což je nyní základním požadavkem. Vzhledem k tomu, že vysokoškolský student nemusí mít zase ukončenou maturitu, budí to dojem, jako by jedním ze stěžejních cílů reformy bylo to, aby se lidi s vlivnými konexemi mohli propracovat k vědeckým hodnostem s expresní rychlostí.

K pochopení širších souvislostí je třeba dodat, že akademické prostředí je jednou z mála veřejných služeb, která si udržela nezávislost na politice. Ve státní správě a v organizacích zřizovaných státem to funguje běžně tak, že vysoké posty jsou chápány jako "pašalíky" pro politické přátele. Neoficiální zlaté pravidlo státního sektoru zní: Ředitelem organizace se nikdy nesmí stát člověk, který zde pracoval, ale vždy někdo zvenčí. Kdyby náhodou předem vybraný "přítel politiků" nevyhrál konkurz na základě stanovených požadavků, je tu ještě pravidlo o tom, že zřizovatel (ministerstvo, kraj, obec) se nemusí řídit doporučeními konkurzní komise.

Co se tedy stane, když se vědecké hodnosti stanou funkcemi, do nichž se nyní teoreticky mohou dostat lidé, kteří v životě vědeckou práci nedělali? Nabízí se prostá odpověď: Tato místa se stanou kořistí politiků, odkladištěm zasloužilých, odměnou pro spřátelené atd. Jeden můj známý, který učí na vysoké škole, k tomu skepticky poznamenal, že cílem reformy je, aby to, co se dělo na právech v Plzni, bylo nyní normou.

Mohlo by to být až komicky dojemné, jakou námahu jsou politici ochotni podstoupit proto, aby získali vysokoškolské tituly bez větší námahy. Bohužel jde o tvrdou realitu, která v dlouhodobém horizontu může ohrozit celkovou úroveň české vědy a odborného vzdělání.

V České republice byl kdysi připraven zákon o státní službě, který měl odstínit státní správu od politiky. Cílem zákona bylo znemožnit politickou libovůli při jmenování lidí do určitých funkcí, odstínit tím tyto funkce od politických tlaků a tím i od tlaků korupčních. Jedním z prvních kroků Nečasovy vlády bylo to, že tento zákon, jehož platnost byla již dvakrát odložena, zrušila úplně. Stalo se tak dříve, než vůbec vstoupil v platnost, a nevzbudilo to téměř žádný zájem medií. Z novinářů na to opakovaně upozorňuje pouze Karel Hvížďala na ČRo6.

Nový zákon o vysokých školách jde podobným směrem jako zrušení zákona o státní službě. Slibuje lidem napojeným na politiku přístup k relativně lukrativním místům s velkým vlivem. Rozhodně však neslibuje zlepšení kvality vzdělání. Bohužel pod vlivem přemíry reformních návrhů a převládající ideologie o vždy nutných reformách, se velká část společnosti stává k dalším návrhům stále pasivnější. Děje se tak ve chvíli, kdy by byl potřebný spíše zájem občanů o věci veřejné, který by mohl držet politiky na uzdě a zabránit tak některým zjevným pochybením.

Škola hrou (diletantů)

2011-05-08T16:11:00.007+02:00

Někdo už to konečně říct musí: rovné příležitosti jsou blbost, protože všechny se děti nerodí se stejnými schopnostmi. To neznamená, že některé upřednostňuju a jiné zatracuju - to znamená, že každý by měl v životě dělat to, comu jde nejlíp. A tomu se musí přizpůsobit jeho vzdělání.

V restauraci chci, aby kuchař uměl vařit, od řidiče očekávám, že bude umět řídit. Jestli přitom mají maturitu nebo vysokou, mohlo by mi být skoro jedno - kdyby mě stát nenutil, abych za jejich (zbytečné) vzdělání platil.

Statisticky je inteligence dětí rozložena podle normální (Gaussovy) křivky, jejíž vrchol je na IQ=100. To současně znamená, že 50% dětí má inteligenci vyšší než 100 a 50% nižší než 100. Což je fakt, který nám naordinovala matka Příroda. Nemůže to změnit žádné stranické usnesení jakékoliv barvy, ani i kdyby se celé předsednictvo postavilo na hlavu a odráželo se ušima.

Jestliže si ministerstvo vytklo za cíl, že 80% dětí má mít maturitu (a dokonce se tím ti pitomci chlubí!), pak tím jinými slovy říká, že maturitu musí dostat každý od IQ=75 výše, protože jinak by to na těch 80% nevyšlo.

Podle tabulek, IQ=75 je inteligence na hranici debility a takový člověk je schopen úspěšně se vyučit, když se mu věnuje dostatečná péče.

Tedy:

(1) buď naše ministerstvo musí vynalézt geniální systém, jak za 4 roky připravit k maturitě i žáky s IQ=75, což pokud vím nikdy nikdo na světě neuměl.

(2) nebo ministerstvo musí sehnat dost peněz, aby slabší žáci s IQ pod 100 mohli studovat déle, dokud si tu látku neosvojí. Řekněme 6-8let.

(3) a nebo se úroveň znalostí potřebných k maturitě sníží tak, aby na maturitu dosáhli úplně všichni.

Prozatím se jde cestou 3. To, mimo jiné, znamená nekontrolovanou devalvaci vzdělání: dnešní maturanti nemají ani zlomek znalostí a schopností, které měli ti o generaci před nimi.

Jenže to, co jsem jako příklad popsala na maturitě, stejně platí i pro základní vzdělání. A co je nejhorší, na stejných principech se připravuje nový vysokoškolský zákon. To je tak strašný paskvil, že doslova zničí celé vysoké školství.

Uvedu jen dva příklady, na jeho podrobnější prostudování jsem zatím neměla sílu ani žaludek.

Bakalář za 2 roky. Vysokoškolské studium je drahé. Proto byl nejprve "vynalezen" bakalář, aby nebylo potřeba všechny vysokoškoláky držet na studiích 5 nebo 6let. Velké většiny z nich se tedy zbavíme už po 3 letech studia a aby jim to nebylo líto, zákonem jsme stanovili, že bakalářské (tedy 3-leté) studium je dostatečně vysokoškolské. Ale teď nám to ještě pořád připadá moc drahé, a tak jim to zkrátíme na 2 roky. Průkopníkem v této cestě se zřejmě stane právnická fakulta v Plzni, která umí vyrobit doktora už za 6 týdnů!

Magister z praxe. To nakonec není nic nového, dělnické kádry tady byly už v padesátých létech! Takže namísto studia, bude možné budoucímu "rozhodnutím strany magistrovi" uznat praxi. Už to vidím, jak čičmunda, který 5 let přicmrdoval jako poslíček v kanceláři burzovního makléře, získá od něj příslušné potvrzení (možná s přáním, aby už byl pryč!) - a vzápětí se jako novopečený inženýr stane ředitelem banky. Bude-li mít stranickou knížku té správné barvy, pochopitelně.

Kdo chcete, aby vás v nemocnici operoval pilný diletant, který své vzdělání získal 5 lety zaříkáváním patogenních zón, podporujte nový vysokoškolský zákon! Kdo chcete jezdit výtahy, které projektoval inženýr vzdělaný 5 roky dozoru nad kopáčskou partou, podporujte ho též!

Kdo lže, ten krade...

2011-03-22T12:11:00.003+01:00

... a bude viset!

Zvlášť když to je válečný vrah http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=694751

Libye?

2011-03-20T15:10:00.002+01:00

Západní státy se rozhodly humanitárně bombardovat Libyi.
Nikdo neví proč, nikdo nezná pravý cíl.
Nepomohlo, že "Šílený pes východu" jednostranně vyhlásil a dodržel příměří.
Marnost nad marnost a vše je marnost.

A naše veřejnost mlčí!
Pro jistotu, aby se náhodou neozvaly nějaké nesouhlasné hlasy, je na Aktuálně zablokovaná diskuse. Řeší se naprosto zásadní témata, jako "Havel opustil nemocnici, na premiéru svého filmu půjde" (Novinky, dnes v 10:50).

A v Libyi zatím umírají lidé.
Nikdo neví proč, nikdo nezná pravý cíl.
Marnost nad marnost a vše je marnost.
Vždyť krev na rukou máme i my!

Úcta k právu

2011-03-13T16:26:00.003+01:00

Poslance Křečka moc nemusím, ale dneska se povedl:

Úcta k právu se vytrácí tam, kde se právo používá výběrově a jen občas, kde je stát representován komickou vládou měnící svá rozhodnutí hodinu po hodině. A až se zase budeme příště něčemu divit, vzpomeňme si na vojáka přeskakujícího turniket v ČT. Měl dávno skákat jinde, jinak a jinam…

(z jeho blogu na Aktuálně)

Děkujeme, neplatíme!

2011-03-09T16:06:00.000+01:00

Situace v české společnosti i v české ekonomice se začíná stávat neudržitelnou. Pokud nechceme jít po trase Řecko-Libye-Somálsko, hodně rychle musíme najít odpovědi na dvě otázky: Co vlastně chceme? a Jak toho chceme dosáhnout?

Pokud jde o to, co přesně chceme, jak zformulovat své cíle - to vůbec není jednoduché. Většina národa se asi shodne na tom, co NECHCEME. Nechceme současný stav a nechceme směr, kterým se to vyvíjí. Ale co chceme? Přiznám se, že zformulovat to neumím a velmi bych přivítal, kdyby mne někdo ve smysluplné diskusi poučil.

Jak svých cílů dosáhnout (až nějaké budeme mít), je jasnější. Aspoň podle mne.
Základem celé krize jsou peníze: nikoliv peníze jako takové, ale to, že je vláda i celá společnost staví na první místo nad všechny hodnoty – nad lidskost, nad čest i morálku. Že staví, o tom se nemusíme přesvědčovat. Peníze proto taky jsou tím nejcitlivějším místem, kde vládu můžeme zasáhnout.

Podobně jako je tomu u průběžného financování důchodů, i peníze vybrané z daní ekonomikou jen protékají. Už v okamžiku, kdy své daně posíláme na účet berňáku, Nejlepší Ekonom Kalousek už dávno ví, co s nimi udělá. Vlastně ještě mnohem dřív: co s penězi udělá, to ví dokonce ještě dřív, než se od své účetní dovíte, kolik máte zaplatit!

Co by se asi stalo, kdybychom daně přestali platit? Pozor, nemluvím o případu, že by někdo odmítl podat daňové přiznání! Nepodat daňové přiznání, to je trestný čin, to smějí jen Kožení a Klausové a jim na roveň postavení. My ostatní si to dovolit nemůžeme a nechceme a já se ani neodvažuji někoho k tomu navádět.

Jsou totiž dvě úplně rozdílné věci: daně zaplatit řádně a včas – a nebo s nimi dělat obstrukce. Každopádně je to tak, že kdyby se výběr daní o měsíc či dva zpozdil, vládě by to způsobilo nemalé vrásky. Možná dokonce větší, než kdyby všichni lékaři odešli do zahraničí: to, že nešťastní a nemocní lidé budou trpět, to je vládě fuk. Zatímco kdyby se zastavil penězovod do stranických pokladen, to by panečku byl problém!

První příležitost k akci „děkujeme, neplatíme!“ budeme mít teď, v březnu. Málokomu z nás, běžných poplatníků, kteří přiznáváme nějakou tu tisícovku daní, stálo by za to brát si daňového poradce. Ale proč vlastně ne? Samotný fakt, že si vezmu daňového poradce znamená, že daňové přiznání podávám až na konci června. A to už nemluvím o tom, že daňoví poradci se ve své práci vesměs vyznají, a tak mám zkušenost, že mi poradce většinou na daních uspoří víc, než sám fakturuje.

Druhou příležitostí je – neplatit. Stát samozřejmě pamatuje na nešťastníky, kteří se z nějakého důvodu opozdili s placením. Tučné penále je nemine. Jenže co to pojmout nikoliv jako penále, ale jako investici do své lepší budoucnosti? Bráno odhadem: vláda těžko přežije, kdyby se výběr daní zastavil na čtvrt roku. Moc se v tom nevyznám (mám na to daňového poradce), ale mám dojem, že za nezaplacení daně ve lhůtě je sankce ve výši „repo sazby p.a.“ zvýšené o 14 procentních bodů. To je v současné době to je 0,75% + 14% = 14,75% ročně. Za čtvrt roku tedy necelých 3,7%. Netvrdím že to je málo, ale myslím si, že to je „investice do budoucnosti“, kterou běžný podnikatel přežije.

Vláda ji nepřežije.

Lékaři - náš vzor?

2011-03-09T16:04:00.000+01:00

Zajímavým vzorem a poučením (v kladném i záporném smyslu) pro nás může být nedávná revolta lékařů.

Pozitivně hodnotím, že se vůbec dokázali domluvit a vzepřít. Že prokázali odvahu a kolegialitu, což už se v českých zemích moc nevidí. Za nejdůležitější výsledek pokládám, že prokázali, že to jde! Že když se spojí dostatečná masa dostatečně vlivných a dostatečně nasraných lidí, tak i tak dementní vláda, jako je ta naše, musí s nimi nakonec jednat.

Za negativní pokládám především to, že si pálili prsty za zájmy někoho jiného, kdo tiše z pozadí tahal za nitky. A kdo nakonec časem slízne všechnu smetanu. Ale to už je jiný příběh.

Jinak praktické výsledky jejich činu jsou spíše smutné. Získali slíbených 1,5 miliardy, což je zhruba stejná částka, jakou nás ročně stojí úplně zbytečný Senát. Je to necelé jedno procento (!) toho, co ze státního rozpočtu nakradou různé korupční mafie. Je to zhruba 10% toho, co nás ročně stojí úplně zbytečné Gripeny. O válečných dobrodružstvích (možná bych měl spíše napsat zločinech) v Srbsku, Afghánistánu, Iráku atd. vůbec nemluvě.

Jestli lékaři ty peníze vůbec získají, když jim je vláda obratem zase z kapsy vytáhne, je vlastně otázka. Ale přesto může být případ lékařů inspirací i poučením. Jednak svou akci založili na naprosto legálních základech. Z toho plyne, že i my ostatní můžeme využít nepřehlednosti té bramboračky, nazývané "legislativní systém", a citelně na vládu zaútočit za pomoci jejích vlastních zbraní, nedomyšlených zákonů.
Poučné zase musí být, jak jednání dopadla. Hlavní příčina je, aspoň podle mého, v nezvládnutém vyjednávání. Přestože zpočátku byly cíle lékařů jasně formulované (chceme X peněz a chceme, aby nikdo z revoltujících nebyl propuštěn), nakonec se z obou požadavků muselo slevit. Po pravdě, asi to ani jinak dopadnout nemohlo. Vláda nepochybně disponuje prostředky, jak kteréhokoliv mluvčího rebelů donutit k poslušnosti, i kdyby se nám ty prostředky sebevíc eklovaly. Vládě se neekluje nic.

Stačí si vzpomenout na dodnes nevyšetřené nehody. Třeba na tu, jak bývalý šéf Škodovky v plné rychlosti najel do neoznačeného kamionu, který se hned za nepřehlednou zatáčkou otáčel – a jehož řidič se nikdy nenašel. Nebo na spoustu nepohodlných podnikatelů, kteří za záhadných okolností zmizeli a už je nikdo nikdy neviděl… Zkrátka, každý vyjednávač, i kdyby byl sebeodolnější a sebetvrdší, má svou mez, za kterou nepůjde. Dokud jde jen o peníze, statečných se pár najde. Ale v okamžiku, kdy by měli začít hazardovat se životem a zdravím své rodiny, svých blízkých – to si rozmyslí skoro každý.

Poučení, které z toho vyplývá, je jednoduché: celá akce se musí postavit tak, aby neexistovali žádní vyjednávači. Aby vláda neměla partnera, kterého by – výhodami či násilím – mohla „přesvědčit“. Ještě jinak řečeno, aby se každý z 10 miliónů občanů, skryt za svou anonymitou, mohl svobodně rozhodnout, jestli už „své sankce proti vládě“ odvolá, a nebo ještě ne.

Vizi, jak to udělat, popíšu v jiném článku.

Volební aukce

2010-09-11T09:06:00.002+02:00

Ať otevřu noviny či internet, vypadnou na mne otlemené fotografie politiků a jejich volební sliby-chyby.

Jenže já nechci mraky mlhavých slibů. Já jen chci, aby mne můj poslanec zastupoval. To znamená, aby prosazoval věci, které k životu potřebuju. A aby hlasoval proti věcem, kterých se bojím. Je mi přitom jedno, jestli je zrzavý nebo jestli má pleš.

Ať dělám, co dělám, takovou nabídku od politiků nikde nevidím. A tak mne napadlo, že to obrátíme. Že to udělám stejně, jako když chci na internetu něco prodat v internetové aukci. Prostě vyhlásím, co nabízím (svůj hlas do senátu) a také sepíšu, jaké mám požadavky.

A vy, milí páni politici a senátní kandidáti, se snažte. Zde, v diskusi pod článkem, se může pěkně jmenovitě přihlásit každý, kdo mi mé požadavky chce splnit. A to si pište, že jejich splnění si budu náležitě kontrolovat.

Chci:
- aby už konečně byla dokončena dálnice D11.

Nechci:
- aby vojska ČR operovala v Iráku, Afghanistánu ani v Iránu;
- aby v ČR byl umístěn americký radar nebo jeho náhražka, Centrum raketového systému;
- aby v ČR byla legalizována dohoda ACTA (blíže viz ).

A teď už se, mí milí kandidáti, můžete začít hrnout. Své nabídky mi můžete i vysvětlit. Hlas dám tomu, kdo mé požadavky splní nejlépe.

Kontrolní otázka pro ostatní laskavé čtenáře: co myslíte, nestálo by za úvahu to zobecnit?

Kulturní okénko

2009-07-06T11:31:00.007+02:00

Prodloužený víkend jsem využila k návštěvě Národní galerie.
Byl to pro mne nevšední zážitek.
Především kvůli obrazu, který pro NG zakoupil profesor Knížák od Františka Ringo Čecha za 780.000,- Kč.
Oficiální název obrazu zní Zvířárka obdivují píču.
Chtěla bych tento nevšední zážitek zprostředkovat i čtenářům tohoto blogu, a proto jsem si dovolila veledílo tajně vyfotografovat.
Bohužel se mi obrázky trochu pomíchaly, a tak nevím, který je ten pravý. Co si myslíte vy?

To nám nehrozí

2009-05-09T11:20:00.002+02:00

V souvislosti s povinným poskytováním údajů o výdejích léků pacientům se mnohokrát diskutovalo o zabezpečení dat.

Představte si, že jste diabetik a pravidelně užíváte léky na cukrovku. A představte si, že "náhodnou indiskrecí", tak častou v současném českém Absurdistánu, informace o tom unikne na internet. Zkuste si odpovědět na otázku, kdo vás ještě zaměstná, až půjdete žádat o práci?

A nebo ještě jinak: představte si, že vás právě vyléčili z onkologického onemocnění. Je tady však riziko recidivy, a tudíž i nákladné následné léčby. A teď mi vysvětlete, která pojišťovna vás pojistí, až si bude moct na internetu přečíst, jak rizikový jste pojištěnec?!

Státní ústav pro kontrolu léků, který celou tuto nebezpečnou agendu zavádí, nás ubezpečuje, že vše je dobře chráněno. No, nevím. Ne tak dávno se na internet dostala disketa s údaji o účtech klientů České spořitelny. Teď se zase dostaly do oběhu údaje o kreditních kartách ČSOB. Super-hyper-ultra zabezpečené počítače Pentagonu byly obětí úspěšného hackerského útoku už několikrát.

Zatím poslední případ se stal právě v oboru, kde se - aspoň podle ředitele SÚKLu - nic takového stát nemůže. Dne 30. dubna 2009 neznámý hacker obešel zabezpečení "programu pro monitorování preskripce" ve Virginii, USA. Ano, jedná se o ekvivalent toho programu, o kterém nás SÚKL ubezpečuje, že je naprosto bezpečný. Ve Virginii se ale ukázalo něco jiného: pachatel odcizil záznamy o 8.257.378 pacientech a o 35.548.087 receptech. Nejen to, on je ještě v původní databázi zašifroval a vyjednává s úřady o tom, že za pakatel 10 miliónů dolarů bude ochoten je zase odšifrovat. Podrobnosti naleznete na http://www.schneier.com/blog/ ze 7.května.

Ještě štěstí, že u nás se to opravdu stát nemůže, aspoň prozatím. Náš systém za stovky miliónů korun totiž naštěstí nefunguje.

Když se (po několikerém odkladu) 1. května spustil, ukázalo se, že moudří úředníci SÚKLu do jeho databází zapomněli naplnit právě ty léky, kvůli kterým se údajně budoval. Není ani divu, vždyť specifikace systému se měnila ještě 2 dny před spuštěním (přesně 28. dubna). Takže riziko jako ve Virginii nás zatím nečeká, jen ostuda. Ta bude ještě mnohem větší, až se systém konečně začne používat. Komunikační moduly, které SÚKL za stovky miliónů nakoupil, totiž mají zajímavou vlastnost: stačí docela maličký výpadek napájení a nejen že přestane fungovat sám modul, on současně zablokuje celou lékárnu. Takže až přijde období letních bouřek, raději se předzásobte. Nebude v Absurdistánu fungující lékárny. A šílení technici budou zběsile křižovat republikou v zoufalé, avšak marné snaze aspoň něco udržet v chodu.

A my, pacienti, to budeme všechno platit a budeme rádi, že nikdo nemůže zneužít naše data, protože v systému žádná nebudou.

Co si dnes zvolíme, to budeme zítra mít.

2008-10-21T11:01:00.002+02:00

Když si tento týden zvolíme senátory, kteří podporují radar -
tak se nedivme, až nám ho sem opravdu odhlasují.

Přehled, jak chtějí senátorští kandidáti hlasovat o radaru, je zde:
http://senat2008.euweb.cz/

(Poznámka: některé prohlížeče, třeba Internet Explorer, u tohoto odkazu zobrazují češtinu nesprávně. Pomůže, když v menu zvolíte Zobrazit -> Kódování -> Kódování UTF-8)

Den, kdy trhy zasáhl strach

2008-10-07T07:52:00.003+02:00

Strach. To je jediné slovo, které charakterizovalo v pondělí světové finanční trhy. Nikdo nechtěl kupovat akcie a nikdo zase nechtěl nikomu půjčovat peníze, píše deník Independent.

Svět se plnou parou řítí do největší globální krize, jakou kdy kdo zažil. U kormidla Titaniku se vlády přou, jestli zatočit doleva nebo doprava. Jen v ČR se nic špatného neděje - podobně jako to Zápotocký tvrdil ještě v předvečer měnové reformy 1953.

Není pochyb, že nás nečeká nic pěkného. Pokusme se však myslet pozitivně a hledejme, co by globální krize znamenala pro nás.

Právě začala krize v automobilovém průmyslu. Protože 60% průmyslu je nějakým způsobem navázáno na největší automobilky, v krátkodobém horizontu docela jistě dojde ke krachu řady podniků, k propouštění, sociálním otřesům, možná i hladu. To není dobrá vyhlídka. Ale když už k tomu muselo dojít a když už tomu neumíme zabránit, pokusme se toho aspoň využít. Ve společnosti už dlouho panuje "blbá nálada". Lidé jsou čím dál nespokojenější jak s vládou, tak s celkovou situací v zemi. Nespokojenost už docela otevřeně probublává na povrch v internetových diskusích, lidé se viditelně radikalizují. Přejít od slov k činům lidem zatím bránila jednak vlastní pohodlnost, jednak strach. S výjimkou pár bezdomovců na tom dosud ještě nikdo nebyl tak špatně, aby neměl co ztratit. Doteď si každý rozmyslel, jít protestovat a tím riskovat ztrátu zaměstnání, které je sice blbé a za pár šupů, ale přece jen lepší, než nic.

To se teď změní. Už nebude ani to blbé zaměstnání za pár šupů. Už nebude, co ztratit. Leda své okovy ;-) Jenže v tom je současně největší riziko: dodnes jste si vy, společensko-vědní intelektuálové, hráli své filozofické hry. Ale nic použitelného z vás nevypadlo. Lidé budou přesně vědět, co nechtějí - ale úplně chybí vize, co by měli chtít. Vize, kam dál, k čemu se upnout. A v tom vidím problém největší, protože kde chybí sjednocující vize, tam nastává anarchie. A před tím nás chraň všichni svatí včetně Marxe s Klausem.

V dlouhodobém horizontu se mi situace jeví daleko příznivěji. Především je fakt, že jistou (a patrně nejbohatší) část společnosti tvoří velkohubí žvanilové a lehkoživkové. Jsou to různí politici, poradci, takyekonomové a vůbec všichni, kteří se nedokáží uživit vlastní prací. Krize je pro takové existence smtrelná. Nemyslím, že by nám to bylo líto a naopak věřím, že společnosti jen prospěje, když se od takových příživníků očistí.

Nám všem, komu zbohatlíci nadávají do socek a kdo, upřímně řečeno, máme holé zadky, nemůže krize dlouhodobě ublížit. My se umíme uživit svou prací (a pozor, nemyslím tím jen tlouct kladivem do nýtů! Dobré lékaře, inženýry, učitelky i uklízečky potřebují a budou potřebovat všude). S příslovečnou českou adaptabilitou jsme schopni na chatě namísto skalniček vypěstovat brambory, namísto televize se vrátit ke knížkám - a přežít. Netvrdím, že to bude snadné a už vůbec se na něco takového netěším. Bude to pád, ale jen z malé výšky. Dobře nám nebude, ale přežijeme to skoro všichni a relativně v pohodě. Proti mladým nadějným ekonomům, jejichž schopnosti jsou založené na tom, že dvakrát týdně chodí chlastat s vlivným úředníkem z úvěrového oddělení, docela jistě.

Ti odporní udavači

2008-08-06T17:55:00.002+02:00

Nejspíš se zase přiblížily nějaké volby, protože ve vzduchu zase začaly létat lustrace. Tentokrát se - skoro 20 let po revoluci - zázračně objevily svazky spolupracovníků vojenské kontrarozvědky VKR.

Nepřekvapuje mě to. Když ráno slunce vyjde, také mne to nepřekvapí. Letošní novinkou je jen to, že na tapetě jsou teď spíš "ti hodní hoši" s modrými ptáky, i když MFD dělá co může, aby jméno Waltra Bartoše zaniklo v množství článků o Plocovi. Ale to mě taky nepřekvapuje.

Jenže o tom vlastně psát nechci. Chci psát o intelektuální ubohosti stáda, které bez jakýchkoliv pochybností a námitek přijalo názor, že kdo spolupracoval, je hyena, darebák a lump. Občas někdo vystoupí (J. Havel v blogu na Aktuálně), že zejména na vojně odmítnout spolupráci dost dobře nešlo, ale vzápětí je převálcován. Nenašla jsem ani jediný příspěvek, který by se odvážil říct to podstatné.

Že dobrý špión má větší cenu než pluk vojáků, to se vědělo už ve starověku a sám Napoleon se neštítil to hlásat jako oficiální názor. On je to totiž fakt. Úspěch či neúspěch vojenských operací totiž v první řadě závisí na množství a kvalitě informací o protivníkovi. Proto už odnepaměti vysílali moudří vojevůdci do nepřátelských pozic své špióny - a protistrana je zase více či méně úspěšně lovila. Situace se v podstatě vyvinula tak, že dnes špehuje každý každého. I když se to oficiálně nepřiznává, vzájemně se špehují se i spřátelené země (co kdyby se zítra přestaly přátelit?) a neodhalený špión, to je dodnes cenná deviza. Ostatně, snad každý slyšel jména jako Dr. Sorge a Kim Philby. Úspěchy MOSSADu ve špionáži i v hledání špiónů jsou legendární.

Vraťme se teď v myšlenkách před revoluci, zvanou sametovou. Můj přítel tehdy sloužil u jednoho z 12 palebných postavení raket, které měly chránit Bratislavu před balistickým útokem. Kdyby tenkrát začala válka, lhostejno z které strany, byly by nám začaly na hlavy létat hodně ošklivé a hodně nebezpečné věci. Kolik lidí v Bratislavě by to přežilo, a jestli vůbec někdo, by záleželo z velké části na tom, kolik toho protivník dokázal vyšpiónit. Myslím, že v Praze i na ostatních místech republiky to bylo stejné.

Prostě je nepopíratelný fakt, že tady byly dva znepřátelené bloky, které měly potenciál se navzájem anihilovat. V dané situaci na utajení záleželo, a to velmi. Vést dnes fanfarónské řeči, že ke konfliktu přece nedošlo tak co, je poněkud přihlouplé. To tenkrát nemohl vědět nikdo - a kdyby už vám to letělo na hlavu, už by bylo pozdě litovat.

Všeobecné mínění je takové, že kdo odmítal spolupracovats VKR a sabotoval jejich vyšetřování, to byl hrdina. (Pokud si ovšem někdo něco takového vůbec dovolil.) Naproti tomu ten, kdo s VKR spolupracoval, to byl lump a darebák a jest ho vláčet blátem. Přitom logika věci je přesně obrácená: kdo, byť sebeméně, přispěl k zachování vojenského tajemství, ten chránil zdraví a životy našich lidí, i když jenom potenciálně. A obráceně, kdo měl tendenci vyzradit citlivé údaje, ten na obyvatele přivolával ošklivou smrt! Nezapomeňme, že právě v obranných palpostech bylo mnoho údajů PTZD - přísně tajné zvláštní důležitosti.

Nehodlám diskutovat, jestli VKR opravdu sbírala "jen" citlivé kontrarozvědné údaje, nebo jestli také dělala "meloušky" na sledování loajality a buzeraci lidí. To nevím. Ale vím, že to u nás je nějak obráceně, než ve zbývajících zemích světa. Tam jsou vlastní špióni pracovníci vlastní rozvědky i kontrarozvědky ceněni, vyznamenáváni a uctíváni jako lidé, kteří svůj život a své bezpečí obětovali ve prospěch bezpečného života jiných. U nás se po nich plive. Myslím, že něco je špatně.

K. J. Erben - Finančnice

2008-07-18T08:13:00.001+02:00

Před bankami lidé stáli,
z plna hrdla křičeli.
Kde jsou naše prachy, králi,
kam úspory zmizely?

Královy jim ruce kynou -
mlčte, dám vám svobodu!
Lid však kleje: piješ víno,
nás posíláš pro vodu!!!

Tady každá rada těžká
ve čtvrtek i v pondělí.
Zeptejte se Klause, Ježka,
kam se prachy poděly.

Král jim hází hračky z věže -
Klause, Ježka, Kohouta.
Všechno marno, Klaus i Ježek
bum bác letí do kouta.

Bude-li vám, lidi, zima,
bude-li se krátit dech,
chcete-li se míti prima,
čtěte si v mých dramatech.

Zase křičí, rudnou v líci -
čti si svoje kydy sám!
Že na vás, vy nezbedníci,
Koženého zavolám?

Pojď si pro ně, zbohatlíku,
pojď, vem si ty zlostníky!
A hle, kdosi bere kliku,
lodě, banky, podniky -

Jako stín se ruka plíží,
na co sáhne - otočí.
Z obýváků, ložnic, spíží
vybírá si obročí.

Již vztahuje černé ruce
po chlebě i po soli -
Sametová revoluce
dneska právě vrcholí.

Slyšte, první, druhá, třetí,
v poledne zvon udeří -
klika cvakla, dveře letí -
EU vchází do dveří.

Ve mdlobách tu národ leží,
na čele se perlí pot.
Pokladna je prázdná, temná -
zbudou prachy na důchod?

Lidová z Podbrdska

2008-07-14T08:38:00.002+02:00

Ptá se Mirek v Bílém Domě,
kdepak máte prachy pro mě?
Doufám, že to bude balík,
musí dostat taky Dalík.
Za to jak jsme bez hany
oklamali občany.

Odměníme Vlastičku
za tu pěknou písničku.
Na Sašu a Knížete
také prosím myslete.
Vymýšlí si oba skvěle,
občan kouká jako tele.

Langer ten se neurazí,
když se mu též něco vrazí.
Maká dlouho do noci
a drží nás u moci.
A ještě jsme, že jsem tak smělý,
na Čuníka zapomněli.
V ostudě se chudák brodí,
každá kačka se mu hodí.

Ještě drobky do rance
pro ODS poslance.
A teď, než si dáme odchod,
připijme na skvělý obchod.
Vydařený den byl dnes,
máte Brdy a k nim les.

A my zase svoje prachy,
lidi zmáknem, žádný strachy.
Vždyť je to jen stádo ovcí,
tupá kořist - a my lovci.

Konečně radar!

2008-07-04T21:00:00.002+02:00

Vážený George Bushi,

s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý demokratický proces, nastartovaný po Kubiceho volbách roku 2006, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti, se vymykají postupně vedení Občas Demokratické Strany z rukou.
Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou levicových sil (až na ČT, Novu, Primu, Mladou Frontu Dnes a Lidové noviny a několik desítek dalších), ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu hysterie a strachu a vyvolávají antiklausovskou a protiamerickou psychózu. Náš kolektiv - vedení Občas Demokratické Strany, Zelených Khmerů a Čunkospořitelny - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat normy stranického života, který nám všípil nejen náš čestný, zásadový a mravně vzorný čestný předseda, sedící až na Hradě, ale i ten skutečný předseda, který se vyznačuje stejnými přednostmi a hájí především principy konzervativní politiky, opírající se o hodnoty rodiny, slušného vystupování a pravdomluvnosti.
Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky těch, kteří si již dříve neuvědomovali nebezpečí zbraní hromadného ničení v Iráku a kteří si dnes neuvědomují a přímo zlehčují nebezpečí útoků raket z Íránu a ze Severní Koreje, které ohrožují světový mír!
Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Levicové síly za podpory muslimských živlů vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat. V této těžké situaci se obracíme na vás, americké vojenské poradce, vedoucí představitele Republikánské strany a vedoucí činitele USA, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce. Uvědomujeme si, že pro USA by tento poslední krok k ochraně zájmů v ČR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány, nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v angličtině pod krycími jmény:

Mirek Topolánek - krycí jméno Biľak
Martin Bursík - krycí jméno Kapek
Jiří Čunek - krycí jméno Švestka
Petr Nečas - krycí jméno Kolder
Ivan Langer - krycí jméno Indra

Coondoleeza Riceová

2008-07-04T20:57:00.002+02:00

Tak nevím: nepřeháníme to s tou politickou korektností?!

"Cook" se odjakživa vyslovuje [kúk], ne?

(Já vím: dětinský, nekorektní a ještě k tomu pravopisně chybný žertík. Tak soráč.)

Už je to tady! Jsme jako oni.

2008-06-27T19:07:00.000+02:00

David Polesný ve svém článku Vodafone blokuje nelegální a nevhodný obsah internetu píše:
Ať už na displeji mobilu nebo v počítači připojeného přes modem nebo telefon, se SIM kartou Vodafonu se na některé internetové stránky nedostanete. Pokud na internet přistupujete prostřednictvím internetového připojení Vodafonu, budete mít od dnešního dne cenzurovaný obsah. Všechny vystrašené hned uklidním, tento typ cenzury je totiž chvályhodným počinem. Vodafone bude automaticky blokovat přístup ke stránkám, kde se objeví dětská pornografie nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Blokování bylo spuštěno dnes a týká se všech, kteří si prohlíží internetové stránky prostřednictvím modemu, telefonu připojeného k počítači nebo přímo na displeji mobilu.
Jinými slovy, Vodafone dnešního dne zavedl cenzuru na internetu.

Je mi jedno, jestli počin Vodafonu byl vyvolán dobrými úmysly. Konec konců, ty měl Koniáš taky a Lenin jakbysmet.
Je mi jedno, že (zatím) to je cenzura dětské pornografie, která se mi hnusí jako taková a zaslouží nejpřísnější opovržení.
Co mi není jedno, je skutečnost, že si někdo osobuje právo rozhodovat, co smím číst a co nesmím. Že o tom rozhoduje někdo, koho neznáme, podle pravidel, která nejsou definována.
Co mi není jedno je to, že je to proti Ústavě. Jako takové je to zločin - a ještě si za to zákazníci mají platit.

KŘIČÍM NA POPLACH, křičím, křičím!

Dnes nám někdo ustřihe stránky, o kterých prohlásí, že jejich obsah je nelegální nebo nevhodný. Zítra nám odstřihne všechno vyjma oficiální propagandy. Pozítří se samostatné myšlení stane trestným činem.
Proboha, co je to "nevhodný obsah" stránek? Jsou to stránky, na kterých se mluví sprostě? Nebo ty, na kterých se vyskytují pravopisné chyby?
Kdo to je ten Vodafone, který má tu drzost rozhodovat o nás - bez nás - a jednou možná i proti nám?!
Myslím, že je naprosto na místě, vyjádřit svůj nesouhlas. Nejlépe tak, že nespokojení uživatelé vyjídří svůj nesouhlas přímo zodpovědným pracovníkům z vedení Vodafone Czech Republis a.s.:

Statutární orgán - představenstvo:
člen představenstva: Pavel Kos, r.č. 721101/1500Praha 4, Za Valem 1403/15, PSČ 148 00den vzniku členství v představenstvu: 19.prosince 2007
člen představenstva: Paul Michael Donovan, dat. nar. 28.06.1958Burnham, Green Lane 91 SL 1 8 EG Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 27.června 2005
člen představenstva: Timothy James Harrabin , dat. nar. 10.02.1962Jasmine House, The Firs Inkpen Berkshire, RG14 9PT Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Robert Nicholas Barr , dat. nar. 06.06.1958Lindfield, Abingdon, Oxfordshire, Farringdon Road, OX 14 1BD Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Muriel Anton , dat. nar. 19.04.1962Praha 1, Karlova 48, PSČ 110 00den vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
předseda představenstva: Grahame Kenneth Maher, dat. nar. 07.07.1959Praha 5, Újezd 1/600, PSČ 150 00den vzniku funkce: 3.října 2006den vzniku členství v představenstvu: 15.února 2006

Dozorčí rada: člen dozorčí rady: Katarína Brončeková , r.č. 735306/8426Pezinok, Malacká cesta 35, PSČ 902 01 Slovenská republika
člen dozorčí rady: Tomáš Frnka, r.č. 710812/2065Praha 10, Nad Vodovodem 2028/63, PSČ 100 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.září 2006
člen dozorčí rady: Ann Hofvander, dat. nar. 08.08.1970Praha 2, Americká 1, PSČ 120 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.února 2006

Prokura:Petr Příhoda, r.č. 701210/0040Praha 4, Vápeníkova 675/3, PSČ 140 00
Václav Mach, r.č. 670102/0689Praha 9, Hloubětín, Mochovská 522/33, PSČ 190 00
Václav Zadražil, r.č. 730123/4578Praha 9, Letňany, Chotěšovská 678/2, PSČ 190 00

Byla to největší stávka. Všimli jste si jí?

2008-06-25T08:12:00.003+02:00

Včera proběhla hodinová stávka, do které se zapojil milión stávkujících. Byl to úspěch nebo zklamání? Odpověď najdeme na stránkách médií.

Především, stávka měla takové rozměry, že ji žádná televize nedokázala zamlčet. Jako obvykle, pokoušely se stávku buď zesměšnit, nebo bagatelizovat. Jenže tentokrát mezi nimi chyběla centrální koordinace, a tak každá z nich zapírala něco jiného a vzájemně se usvědčovaly ze lži. Zatímco ČT1 ústy náměstka MZ bagatelizovala, že do stávky se zapojilo jen 5% zdravotníků, Nova přiznala barvu a uvedla 75%. Naproti tomu podle Novy se stávka v dopravě moc neprojevila, zatímco ČT1 uvedla rozčilené tváře cestujících, kteří se nemohli dostat přes zablokované město.

Internetové zdroje stávku braly s ironickým nadhledem (Aktuálně: Byla to největší stávka. Všimli jste si jí vůbec?), viz též připojené fotografie z Aha. Premiér ji prohlásil za marginální drobnost, zosnovanou na sekretariátu ČSSD.

Smutný a překvapující je klid v řadách levicově (nebo aspoň demokraticky) smýšlejících internetových zdrojů a blogů. Jako by stávka byla něco samozřejmého, běžného. Jako by vlastně o nic nešlo.

Opak je pravdou! Ať se to vládě či médiím líbí nebo ne, jednalo se o obrovský úspěch! Po dlouhé době se konečně ozval milión lidí, kteří jinak jen tiše brblají u piva. Vládní deformy je natolik vytočily, že přestali hledět na vlastní lenost, zapšklost, bojácnost. Ti lidé se sebrali a vyšli do ulic!

Snad se konečně začalo blýskat na lepší časy. Snad nám, konečně, milostivý Bůh to vlastenčení z huby do rukou konečně vrazit ráčil!

Co s tím?

2008-06-23T19:43:00.004+02:00

Jako reakci na tento článek jsem soukromou poštou dostala tento zajímavý, podle mého soudu pravdivý, avšak nesmírně smutný příspěvek.

Mám pocit, že ti z nás, kteří už pochopili, jak a kam jsou manipulováni, prochází opakovaně stejnými fázemi uvažování, až nakonec skončí zpět na začátku kruhu.

Fáze 1: Pochopení .. Logickou kombinací informací, kterých se dopídíme zjišťujeme, že oficiální pravda má své trhliny, začínáme vidět lži, které jsou namířené proti nám

Fáze 2: Okamžitá impulzivní reakce: .. „Nasereme se“. Jednak na systém, který nás klame, pak na ty ku..y v pozadí a nakonec na ty hloupé ovce kolem nás co si to nechají líbit. Máme chuť s tím „něco“ udělat

Fáze 3: Co něco ? .. V téhle fázi pokud se kolečko fází opakuje již po několikáté, slabší povahy rezignují, vypnou racionální části mozku a aktivují mentální obranu .. hladají relaxaci zábavou .. mrknou na svůj oblíbený seriál, který jim ukáže, že vše je vlastně OK, otevřou si pivko a zajdou do hospody pokecat o fotbale, nebo se proklikají na pár stránek s lechtivým obsahem. Prostě s chutí hupsnou do předem připravených pastí systému.

Fáze 4: Fáze naivního snění .. Ve fantazii se stáváme rebely a revolucionáři, přehráváme skoro reálné scénáře hrdinských činů jako je vylepování plakátů, odvážná slova na veřejnosti, demonstrace atd. atd., nakonec se v mysli asociujeme s velkými revolucionáři a hrdinně umíráme na pranýři, abychom se nakonec dostali do dějin jako ..

Fáze 5: Probouzení .. řekneme si „Zpátky na zem hochu .. co takhle někde začít ?“ a začneme uvažovat, jak z tou rebelií tedy začít. Postupně procházíme nápad po nápadu a zjišťujeme, že na tohle či támhleto nemáme jaksi možnosti a vrátíme se malinko na zem, vždyť stačí udělat aspoň něco . ..

Fáze 6: Fáze plánování a nástup obav .. řekneme si „No tohle bych mohl“ .. začneme plánovat, organizovat stávku za svobodu slova např. … a najednou .. napadnou nás důsledky .. co když budu organizovat demonstraci ? Jak mluvit ? Poukážu na imperialisty ? Označí mne za komunistu. Poukážu na sionisty ? Skončím jako antisemita. Budu v argumentaci opatrný ? Stejně mne média nakonec hodí do jednoho pytle s extrémisty v davu, které tam nejspíš nastrčili oni sami.

Fáze 7: Existenční strach: Pokud mne označí za extrémistu, mohl bych přijít o práci a tím o plat, kterým splácím „výhodné půjčky“ získané od dobrotivého konsorcia bankéřů. Manželka to nepochopí, protože mé názory ji přijdou hloupé, jaksi nezapadají do schématu myšlení hrdinů z růžové zahrady. Stanu se sockou, vletí na mě exekutoři. Přijdu o všechno a stejně nic nezměním.

Fáze 8: Přenesení odpovědnosti: Nakonec alespoň něco můžu udělat a přitom zůstat v pohodě. Napíšu pár nesouvislých vět na net .. někam do diskuze nebo na zvědavce a doufám, že inspiruji pár těch rebelů co se nebojí a ti udělají s tou s zlou společností něco za mě.

Naši politici se už ve světě neztratí

2008-06-23T18:36:00.001+02:00

Každý evropský osel a kůň dostane mikročip a pas

Evropská unie: Evropská komise dnes rozhodla, že každý kůň a osel se stálým bydlištěm na území Evropské unie musí mít implantovaný RFID mikročip a vlastní cestovní pas. Důvodem je boj proti chorobám zvířat. Nařízení začne platin od července příštího roku.

Pas i mikročip dostane hříbě při narození nebo při prvním překročení hranic EU a bude mít celoživotní platnost. Identifikační číslo zůstane i při změně jména. To stejné číslo bude na implantovaném mikročipu. Tím se zajistí, že každé zvíře bude mít jen jeden pas.

Zdroj: http://www.sme.sk/c/3919137/Kazdy-europsky-osol-a-kon-dostan...

Válka novinářů

2008-06-23T18:14:00.006+02:00

Před několika dny vyšla pod timto názvem úvaha Martina Skapíka. Zaujala mne do té míry, že jsem si ji dovolila převzít. Snad mi to autor promine.

Novinařina je nádherná profese, která nabízí lidem informace, které nemají šanci pro své zaneprázdnění sami získávat. Je také nanejvýše odpovědná, protože právě na základě zprostředkovaných informací se lidé rozhodují o své budoucnosti. Koho budou volit? Kam vloží své úspory, svou životní energii? Kterou akci podpoří a proti které půjdou třeba na protestní shromáždění.... To je skutečná novinařina. Měla by měřit každému stejně. Děje se tak?

Nemůžeme předpokládat, že v každé české rodině bude jeden novinář, který bude objíždět domácí i zahraniční události a informovat o tom, v jakém světě vlastně žijeme, který systém vlády se ukazuje jako moudrý a kdo z politiků nám lže... To jsou banální fakta, která vedou k logickému závěru, že úloha novinářů ve společnosti je ve svém výsledku neporovnatelně silnější, než úloha politiky - tedy všude tam, kde by novinařina fungovala. Těžko si představit, že by politici pro pocitvě informovanou veřejnost prosadili cíle, které by odporovaly novinářskému zjištění, reflexi pravdy.

Můžeme tedy banální konstataci ještě upřesnit. Naprostá většina společnosti je pochopitelně a zcela odkázána na informace od novinářské obce, tedy od naprosté menšiny. O to větší odpovědnost by každý novinář měl mít. Vezmeme-li v úvahu statistiku, vlivový podíl médií na občana, centralizaci a monopol médií, potom se dostaneme k fascinujícímu číslu. O tom co je "pravda", rozhoduje v naší zemi nejvíce tisícovka vlivných novinářů. Ti by měli hledat pravdu, burcovat či uklidňovat občana ve věcech veřejných. Stranou můžeme ponechat bulvární novinařinu, která (a pokud to dělá slušně, proč ne ?) vyhledává "pikantnosti" se života slavných lidí, ale také politiků, tedy takzvaných celebrit....

I novinář se může splést, nebo dostat k falešným zdrojům, přehodnotit situaci, proto je moudré, aby i novinářská obec měla mezi sebou konkurenci. Každý, kdo se podívá na večerní zprávy u nás, tedy tří hlavních konkurenčních televizních zpravodajství, musí nabýt dojmu, že ve světě se v podstatě nic rozporuplného neděje. Stejné zprávy, stejné obrázky, stejné argumenty, naprostá shoda. Vše je v pořádku... V zásadních postojích nelze nalézt žádný rozpor. Žijeme v rozvíjející se demokracii, nyní tedy pomáháme v boji s "darebáckými" státy našemu spojenci a více méně vše probíhá tak, jak má... Je čas pustit si nešťastného pasáčka vepřů, který psychicky selhal a utýral chov. To se může stát. Je čas pustit si líbající novomanžele jednoho pohlaví, kterak jsou oddáváni, protože nejvyšší soud jednoho státu rozhodl, že nelze diskriminovat pohlaví v otázce svatby. Když si chce vzít pán pána nebo slečna slečnu, neměl by jim v tom někdo bránit. Svatba jako svatba!

Budiž. Pojďme si ale připomenout událost, která rozhodně není marginálií a postoje všech (!) vlivových sdělovacích prostředků. Je to pár let, co jsme viděli nákresy Iráckých podzemních zařízení na výrobu zbraní, viděli jsme také pojízdné výrobny zbraní. Počítačově zpracované informace tajných služeb a rozhořčené tváře našich i spřátelených (nedarebáckých) politiků. Slyšeli jsme doslova "mantru". "Sadám Husain vyrábí zbraně hromadného ničení". Viděli jsme to přece na vlastní oči. Viděli jsme ty nákresy, počítačové vizualizace jeho detailních plánů na útok proti civilizaci.

Kdo by nepodpořil válku, či alespoň nezaujal smířlivý postoj ve věci, kdy jeden diktátor a jeho družina, podporovaná všudypřítomnou Al Kajdou, připravuje útok proti nám všem. Byli to novináři, kdo získali podporu veřejnosti pro útok na Irák! Svět vytvořil koalici vedenou USA a válka v Iráku získala nelidskou podobu. Trpí vojáci, nevinní lidé, hovoří se o nejméně půl milionu dětských obětí, v zemi je občanská válka a Iráčané prožívají svůj Exodus, hromadný odchod mimo válkou zmítaná území. Válka měla být rychlá, levná, s minimem civilních obětí. Válka je naopak dlouhá, bolestivá s maximem civliních obětí, navíc nekončící a stojící neuvěřitelné peníze. Peníze, které racionálně použity, mohly zachránit bezpočet lidí "třetího" světa od hladovění, jsou vydávány na likvidaci Iráku.

Fascinující zpráva od "velitele" této válečné akce prezidenta George Bushe jr. a jeho administrativy přichází před několika týdny. "Zpravodajské informace byly špatné, zbraně hromadného ničení ani jejich výrobny se v Iráku nenašly", povzdechl si pan prezident a dodal, že zklamaly rozvědky nejen USA, ale také jiných států. Za tím pozvdechem je už něco kolem milionů zmařených životů a nákladná, zničující válka, která přirozeně přešla i ve válku občanskou.

Shrňme tedy jednou větou. Nejzoufalejší, nejničivější válečný konflikt nového tisíciletí vznikl na základě klamu, prostě se někde někdo spletl nebo možná úmyslně zalhal? Tak či onak, projekce, které na desítky let uvíznou v mysli občanů - ony počítačové modely podzemních bunkrů, pojízdných autobusů - laboratoří na výrobu chemických zbraní, pojízdných odpalovacíh ramp, jsou fikcí, klamem.

Válka ale klamem není. Teď by se měli omluvit a odstoupit všichni Ti zpravodajští pracovníci, ale také novináři. Svět je ve válce, také naše země, ale šlo se tam omylem!!! Kampaň za válku, bez které nebylo možno získat pro tuto válku veřejné mínění, se ukázala býti naprostým klamem.

Novináři by se měli ptát, kde se stala chyba? Měli by se zeptat, kdo vytvářel ony počítačové animace, falešné projekce přímo vetkával do mysli veřejnosti, a to dlouhé měsíce, hlavně by se ale měli omluvit a zeptat politiků. Proč tedy ve válce pokračujete? Ta válka ztratila své opodstatnění.

To se ale neděje. Nikdo nemá zodpovědnost za ten hrozný, zdrcující omyl? Ba co více, nikdo ani na okamžik nepřemýšlí, že pokud se příčina válečného tažení ukáže jako klam, potom je celá agrese zbytečná, nesmyslná, ta agrese je zločinem. Zločinem z omylu?

Neptá se nikdo na nic. Nabízí se přirovnání. Představme si, že by někdo omylem udal svého souseda, že má ve sklepě zbraň, kterou chce zničit celou čtvrť. To by doložil věrně vypadajícími důkazy, nákresy zničujícího zařízení. Zcela pochopitelně by tam policie vyslala zásahovou jednotku. Hle, informace souseda by se ukázaly klamem. Policie1) by musela uhradit křivě obviněnému veškeré náklady vzniklé s její operací vůči domnělému nebezpečí, také by se mu jistě omluvila a poskytla finanční odškodné za tuto událost. Potom by přišel na řadu onen soused, který tedy vydal křivé svědectví, špatné nákresy... Zřejmě by se zkoumalo, zda své podání vypracoval při smyslech, v podstatě by se tedy jen rozhodovalo, zda skončí s vysokým trestem ve vězení, nebo ve vězení s psychiatrickým dozorem.....

To samé, v mnohem tragičtějším měřítku se stalo v Iráku. Ale neděje se nic! Válka pokračuje, i když soused se spletl, a to hned vícero sousedů a velmi vzdálených. Zpravodajské služby se zmýlily, novináři se zmýlili, válka vznikla z důvodu fantasmagorické fikce, nikoliv racionálních zpravodajských informací. Ale pokračuje a novinářům to zjevně nevadí, těm vlivným, nevadí to politikům a v Iráků dále umírají nevinní lidé a země bude decimována zjevně ještě dlouho, pokud se kdy zklidní emoce vnitřní války v samotném Iráku, objektivní důsledek každé občanské války....

Rozumem je tato situace neuchopitelná. Opravdu novinářům nevadí, že se účastníme na válce, která vznikla jako tragická fikce, jako manipulace z jakési Sci-Fi dílny zpravodajských služeb?

Opravdu nikomu nevadí, že jsme ve válce v koalici na základě klamu - křivého obvinění?

Co ještě administrativa pana Bushe přizná? Co jednou bude nucena přiznat ve věci událostí z 11/09 2001? Ponechme stranou údajné "konspirační teorie", věci neprokázané, ale příliš mnoho vědců už doložilo minimálně to, že akce není výsledkem řádění Al Kajdy, protože budovy byly strženy demolicí, která požaduje v takovém rozsahu týdny příprav a vynikající práce pyrotechniků....

Vystoupí jednou pan prezident Bush a řekne: "Omlouváme se, špatně jsme celou věc vyšetřili, špatné zpravodajské informace, věci byly jinak...."

Jenže důsledky jak války v Iráku, tak údajného atentátů horské teroristické skupiny Al Kajda, jsou zničující a nevratné.

Nikdo se ale nenamáhá válku zastavit, omluvit se Iráckému lidu a připravit seznam válečných reparací, obnovy Iráku, zastavit to tažení... Mrtvé pan Bush vzkřísit neumí... Irák je poničen na možná století, plný zraněných, psychicky poničených lidí, vypjat k občanské válce... Na základě klamu!

Nabízí se závěrečná otázka. Když v té nejzákladnější věci, jakou je účast ve válce, omezení občanských práv a svobod zákony preventujícími údajně další "Husainy", "Al Kajdy", když v této nejzákladnější věci je spouštěcí záminkou možná dokonce záměrné klamání občanů, co asi pravdivého nám média sdělují? Když i po přiznání Bushovy administrativy tažení pokračuje, co v tomto mediálním světě už je tedy více pravda, než to, že by válka měla být rychle ukončena a vyšetřeno pozadí klamavých informací?

Nabízí se i další elemntární zjištění. Co vše Bushova administrativa a nejen ona, ale i participujících stran - států, co jsou ochotny udělat pro to, aby celý politický podvod nepraskl? Nemají moc na vybranou, buď udrží svět obyčejných občanů v klamu, to už ale dlouho nepůjde, nebo vyvolají další válku? Nebo přichází varianta supertotalitních států, kde komunismus se bude jen červenat, jak jej demokracie předběhla. Kde se všichni budeme tvářit, že lež je pravda, protože pokud to tak neuděláme staneme, se nepřáteli státu? Tedy sobě samotným?

Budeme upírat marné naděje k novému prezidentovi, budeme opravdu čekat, že i třeba velmi sympatický pan Obama odkryje lež, která zřejmě sahá mnohem dál, než k této válce pro "nic", k této válce bez důvodu?

Budeme mlčky přihlížet tomu, jak televizní zpravodajci naši pacifistickou zemi učí přijímat jako fakt, že v Afghanistánu je na čase, aby také čeští piloté začali střílet do lidí? Kdo z nás má vůbec informace o tom, ať už klamné či neklamné, proč se v Afghanistanů a proti komu válčí?

Budeme, dokud to ještě lze, na internetu vyhledávat poslední zbytky soudné novinařiny a tiše trpět při čtení toho, že nic není jak nám předsouvají novináři? Přehlédneme to všechno?

My možná ano. Ale "oni" ne. Neviditelná ruka mediální manipulace přidává na drtivé síle. Naprostá minorita zpracovává geniální psychologickou manipulací a vizuálními efekty tu obrovskou majoritu, která nechce válečná tažení. Nechce často vůbec nic, jen v klidu žít a hledat také radost ve světě kolem nás. Dnes už to tedy není možné. Novinářům uteklo doopravdy všechno a nesou velkou odpovědnost na tom, že jsme účastni ve válce proti nám samým, ve prospěch nevyšetřovaných, šedivých eminencí, které samozřejmě jako první si koupí "veřejné mínění", respektive jeho tvůrce. A je úplně jedno, jestli ideologickými vizemi, nebo osobními výhodami, důsledek je hrozivý. Jsme ve válce proti darebáckému Iráku, který prý připravoval zbraně hromadného ničení. Ony se ale nenašly?

Najde se novinář, který by se tedy zeptal našich politiků proč se dál na této válce podílíme?

1) samozřejmě se nemluví o PČR

Škola, to nejsou jen peníze

2008-06-09T18:26:00.004+02:00

Jan Čulík zveřejnil dne 9.6.2008 v Britských listech svou úvahu „Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech“. Nemyslím, že by věc byla až tak jednoduchá.

Úvodní poznámka: Jsem si vědoma, že nelze psát rovnítko mezi studijní schopnost studenta a mezi jeho všeobecnou inteligenci, vyjádřenou třeba pomocí IQ. Konečně, všichni z praxe známe jak příklady moudrých lidí, kteří nikdy nedosáhli formálního vzdělání, tak i příklady hlupáků, ověnčených zvučnými tituly. Ale zatímco o „studijních schopnostech“ nemám žádné údaje, o IQ jsou údaje aspoň nějaké (i když jich je málo) a počítají se standardní odchylkou=15. Z nedostatku lepších informací proto píšu o IQ a věřím, že u „studijních předpokladů“ to bude obdobné.

Tato země ročně porodí něco přes 100.000 dětí, z čehož polovina je nadaných s IQ = 100 a více, druhá polovina je, s prominutím, hloupých. Tak je IQ definován. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale to je současně to jediné, co s tím můžeme dělat.

Když budeme chytrým dětem házet klacky pod nohy, když je budeme vychovávat špatně nebo pokřiveně, případně když je budeme demotivovat (viz současné platy ve zdravotnictví, školství i jinde), může se nám podařit, že některé z těch opravdu chytrých dětí odradíme nebo ztratíme. Ale, bohužel, obráceně to nefunguje. Z hlupáka moudrého člověka neuděláš, ať se snažíš sebevíc. Jak vidíme na četných politických postech, moudrost se někdy nedostaví ani u těch, kterým Bůh dal úřad.

To znamená, že dobrou a usilovnou prací všech vychovatelek, učitelek a celé armády dalších pedagogických pracovníků, můžeme v nejlepším případě zachránit 50.000 vzdělaných lidí ročně, ale nemůžeme jich získat víc. Pokud budou někteří pedagogové pracovat špatně, můžeme ve výsledku dostat vzdělaných lidí méně, případně žádného. (Někdy mám dojem, že k tomu jsme na nejlepší cestě.)

Za dob našich prarodičů, v době Žákových Študáků a kantorů, maturovalo kolem 30% populace a těch, kteří dosáhli na vysokou školu, byla hrstka. Za našich časů vycházelo z vysokých škol skoro 40% populace. To znamená, že i ti nejhorší měli IQ přes 105 a více, čemuž bylo přizpůsobeno jak množství a obtížnost učiva, tak také délka studia (typicky 5 roků).

Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 80% populace musí mít střední školu s maturitou, jinými slovy tím řekla, že maturitu musí dostat studenti s IQ = 75 a více. Bohužel, to už je lehký stupeň slabomyslnosti. Tabulka má tvar křivky (standardní odchylku) rozložení IQ trochu ostřejší než pramen citovaný v poznámce, takže je ještě přísnější: „Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole.“

Řeknu to ještě jinak a ošklivěji: úroveň znalostí potřebná k vykonání maturity musela být snížena tak, aby maturitou prošli i žáci s IQ=75.

Povšimněte si, že to nijak nesouvisí s kvalitou práce učitelů. Kdyby učitelé pracovali špatně, situace by se mohla ještě zhoršit. Ale není v silách žádného učitele, aby z hloupého žáka učinil mudrce. Chyba už nastala a sebelepší úsilí pedagogů ji nemůže napravit. Chyba spočívá v tom, že vrchnost naivně věří, že počet vystudovaných lidí může volně měnit vládním nařízením asi tak, jako může měnit procento biolihu v naftě.

Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 60% populace musí mít vysokou školu (akademickou hodnost „bakalář“), pak tím je jednoznačně vymezeno, že na tento titul musí dosáhnout každý, kdo má IQ 80 nebo více. Tečka, punktum.

Pokud se vám to nelíbí, je mi líto. Mně také ne. Je zřejmé, že tudy cesta nevede a že snaha zákonodárců, přes noc „vyrobit“ vzdělaný národ, je nesmyslná. Výsledkem jejich snahy je pravý opak: vzdělání, dříve cenné a kvalitní, se rozmělňuje a ztrácí v záplavě titulů, z nichž každý má menší cenu než ten včerejší a které ve výsledku neznamenají nic. Jestli to je náhoda nebo úmysl, to nevím a netroufám si o tom spekulovat.

Závěrečná poznámka: netvrdila jsem a netvrdím, že podprůměrně inteligentní člověk nemůže dosáhnout vynikajícího vzdělání. Může, ale bude k tomu potřebovat veliké úsilí jak své, tak svého okolí. Rozhodně není možné, aby studenti s IQ=80 dosáhli za 3 roky bakalářského studia stejné úrovně znalostí, jako před 30 lety dosahovali studenti s IQ=105 za 5 let studia. Kdo si to myslí, je buď blázen, nebo ministr školství.

Právě jsem se vrátil z Hradu ...

2008-06-09T17:49:00.010+02:00

... totiž vlastně z demonstrace školských odborů před Kramářovou vilou. A podávám toto předběžné hlášení:

Účast: Pořadatelé odhadují účast asi 4.500 lidí, podle mého pozorování to je docela realistický odhad. Vedle delegací z celého území ČR, přijely také delegace ze Slovenska, přítomni byli i zástupci Ne základnám ... a samozřejmě policie.

Celkový dojem: Až překvapivě dobrý, i když účast nic moc. Demonstrace probíhala v klidu, bez incidentů. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že i policie očekávala větší "maso". Každopádně na to byla připravena.

Nálada: Kdybych měla jediným slovem charakterizovat náladu, to slovo by znělo "naštvanost". Nebo ještě jadrněji. Odboráři věděli, o co jim jde. Věděli, jak s nimi vláda zametá. A velmi se jim to nelíbilo. Kdyby vás, podobně jako v reportážích z dřívějších demonstrací, novináři chtěli přesvědčovat, že pro odboráře to prostě byl výlet do Prahy za nákupy, neveřte jim.

Organizace: Kdybych měla jediným slovem charakterizovat organizaci akce, to slovo by bylo "profesionální". Leckdo nemusí mít rád odboráře (já to nejsem), leckdo jim nemusí věřit. Ale nikdo nemůže být na pochybách, že demonstraci zorganizovat umějí. Vědí, jak se nechat vidět (důstojné, ale viditelné transparenty a spousta balónků). Vědí, jak o sobě nechat slyšet (píšťalky, řehtačky a nekonečný hluk, kdykoliv se zdálo, že k tomu řečník dává povel). A hlavně, vědí, co chtějí.

Celkový dojem: Odbory, to je ta klidná síla, která (snad) má šanci.

Poplatky ve zdravotnictví u nás a v SRN

2008-03-21T18:38:00.003+01:00

Internetovou poštou mi přišel níže uvedený text. Nevím, jak moc je pravdivý, to ať si posoudí každý sám. Ale přijde mi zajímavý, a proto ho (s díky neznámému dárci) bez komentáře přikládám.

Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismus a v tom je velký rozdíl.
Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností.
U nás nejvíce sociálně nespravedlivé je právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: hranice 5000 Kč pro každého. Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500 000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100 000 Kč, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to pro každého 2 % z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1 %. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.
Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8000 Kč. Ten s příjmem kolem 60 000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20 000 Kč by už takový důvod mít nemusel.
Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel.
Další drzostí je vyžadování placení od bezpříjmových skupin, např.od dětí.
V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2 % (chronicky nemocní 1 %).
Pokud by ministr Tomáš Julínek vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ty s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.
Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku.
A ještě jedna otázka. Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze?
V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval na černo, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.

Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře.
Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce.
Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).Poplatky za léky a obvazový materiál.
Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10 % z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur.
Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám. Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat.

Poplatky za pobyt v nemocnici.
Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí Nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1 % z jejich příjmů.

Příklad výpočtu limitu.
Kdo má roční příjem 20 000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur. Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno.

Vyúčtování přeplatků.
Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat.

A ještě na doplnění.
Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, na lůžko připoutaní apod.
Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.

Duševní cvičení

2008-02-10T09:25:00.000+01:00

V komentářích a názorech k volbě prezidenta se jasně ukázalo, že mnozí nedokáží rozlišit mezi přímou volbou (která by měla být tajná a ještě tajnější, aby stát nemohl občanům vnucovat svůj názor) a mezi volbou zastupitelskou, která by naopak měla být veřejná (aby občané mohli kontrolovat, koho jejich zástupci opravdu zastupují). Mezi nejčastější námitky proti tomuto schématu patří:

- poslanci mají volit podle svého svědomí: tak to skutečně stojí v Ústavě a tak by to zajisté mělo být ... kdyby poslanci buď nějaké svědomí měli, nebo aspoň kdyby k etickému chování mohli být donuceni. Například, kdyby občané mohli poslance nejen volit, ale také odvolat. Bohužel, splněno není ani jedno.

- při veřejné volbě by stačilo, aby volili předsedové stran: zajímavá myšlenka, kterou se budu zabývat dále. Pojměme to jako duševní cvičení a zamysleme se, jak by to v takovém případě vypadalo.

Začněme volbami: zde by k žádné převratné změně nedošlo. Tak či tak, dnes občané stejně volí kandidátku, kterou sestavil stranický sekretariát. Není šance, že by občan na tuto kandidátku někoho doplnil. Pomocí preferenčních hlasů může nanejvýš někoho "posunout" nahoru či dolů, ale prakticky to nemá valný význam i proto, že naprostá většina jmen jsou lidé neznámí, o jejichž názorech a postojích mohou voliči jen spekulovat. Občané mohou jen doufat, že kandidát zvolený za určitou stranu bude snad hlasovat v souladu s volebním programem strany a jsou úplně bezmocní, pokud je to jinak. Kdyby voliči hlasovali rovnou o stranách a jejich programech, vyšlo by jim to nastejno. S tím podstatným rozdílem, že při nesplnění svých volebních programů by se strany nemohly vymlouvat na nedisciplinovanost, svědomí či nepřítomnost svých poslanců. Prostě strana, která by ve volbách získala 30% hlasů, by mohla svůj program prosazovat silou 30%. Pokud to k prosazení nestačí, tak sorry, voliči - příště vás musí být víc. Pokud strana v rámci nějakého "handlu" kývne na něco, co tak úplně v souladu s volebním programem není, tak se bude muset hodně snažit, aby to svým voličům vysvětlila. A nebo se v příštích volbách nesmí divit.

Podstatné by byly úspory. Nejen že Sněmovna by ušetřila 97% na platech a náhradách poslanců. Mnohem víc by se ušetřilo na zbytečných nákladech, jako jsou letenky mezi Prahou a Ostravou, poznávací zájezdy do celého světa s cestovní kanceláří "Sněmovna & Senát" a podobně. Nejvíc by se ale ušetřilo tím, že by nebylo třeba uplácet 200 lidí, ale stačilo by jich uplatit 5. I když je zřejmé, že výška úplatků by se tím znásobila, přesto bychom na tom ještě vydělali.

Samozřejmě lze namítnout, že 200 lidí má pestřejší názory a vidí věci z více úhlů, než 5 stranických sekretariátů. Proti tomu lze namítnout Parkinsonovu tezi, že inteligence skupiny klesá nepřímo úměrně počtu lidí. Podle této teorie by Senát měl mít inteligenci žížaly (praktická pozorování to ovšem zpochybňují jako příliš optimistické). Ale především - nikdo netvrdí, že si sekretariáty nemohou věc probrat v širším fóru a poradit se s experty. Naopak, je výhodou, když si každou odbornou otázku mohou probrat se skupinou lidí, kteří tomu opravdu rozumějí, a dojít k závěru. Pro nás, občany, to už nemůže znamenat žádné zhoršení. Jestliže nejsme shledáni dostatečně inteligentními, abychom se mohli vyjádřit ke specializovaným vojenským problémům - ale za dostatečně kompetentní je vydávána barová zpěvačka, tak horší už to určitě nebude!

(Chápu, že tento příspěvek ledaskoho popudí a pobouří. Neberte ho příliš vážně. Je to přece jen duševní cvičení.)

Všechno je jinak

2008-01-25T20:41:00.002+01:00

Lidovecký ministr Cyril Svoboda jako první z politiků veřejně připustil, že volbu hlavy státu provázejí zákulisní obchody. Ve své aktuální korespondenci voličům a kolegům přiznal, že lidovecké hlasy pro Václava Klause přinesou straně zákon o církevních restitucích.

Tuto zprávu dnes přinesly hlavní zpravodajské servery. Na serveru Aktuálně se k ní rozhořelo několik neobvykle rozsáhlých diskusí: třeba zde a nebo zde.

Když si odmyslím přispěvatele s obsesívní psychotickou poruchou (nick Mandrake), tak se příspěvky dají rozdělit do tří skupin:
- první skupina je postupem KDU-ČSL, zejména kupčením kolem prezidentské volby zklamána až znechucena;
- druhá skupina ukazuje, kde vlastně katolická církev k majetku přišla (např. Bílá hora), a je tím zklamána až znechucena;
- třetí skupina prorokuje, že KDU-ČLS si tímto krokem definitivně vykopala hrob, je jím zklamána až znechucena.
Nejčastější ovšem jsou příspěvky, ve které se kombinují všechny tyto postoje současně.

Já se ovšem domnívám, že všechno je jinak. Našim poslancům sice můžeme vyčítat ledacos, ale nedostatek chytrosti k jejich chybám rozhodně nepatří. Když se na situaci podíváme čistě rozumově, bez emocí, tak to uvidíme jasně.

Volitelnost KDU-ČSL se dlouhodobě pohybuje těsně nad pětiprocentní hranicí a v poslední době zase nabrala směr dolů. Loď se potápí. Řadoví poslanci mají šanci tak 50:50, že se s KDU-ČSL znovu dostanou do parlamentu. Řadoví poslanci mají mnoho cest, jak se dál dobře živit a jak se udržet u koryta: mohou se plynule překabátit do jiné strany (někteří z nich nikoliv poprvé), mohou si opatřit lukrativní pozici v některém penězovodném ministerstvu.

Ale co mají dělat poslanecké špičky? Jít někam pracovat? To není dostatečně lukrativní (nehledě na to, že by to mnozí neuměli). Ze svého působení v čele strany jsou příliš známí a "profláknutí", takže do příštího parlamentu (resp. do vedoucích funkcí) by se stejně nedostali, i kdyby se KDU-ČSL jako taková nějakým zázrakem přehoupla přes magickou hranici 5%. Ze stejného důvodu nemohou ani doufat, že by se uplatnili v jiné straně. Co jim tedy zbývá?

Jediná možnost je, potopit KDU-ČSL a od jejich trosek se odrazit k poslednímu skoku výš. Tedy: na následujících 60 let si vytvořit bezpečný penězovod, kterým bude od státu k církvím proudit 300 miliard. Ty peníze samozřejmě nepotečou samospádem: někdo je bude muset spravovat, rozdělovat, kontrolovat. Někdo je bude muset opečovávat, aby neplesnivěly ve slamníku, ale aby se hezky otáčely a vydělávaly. A na to bude potřeba zřídit důležité úřady a orgány, ať už státní anebo církevní.

Být takovým správcem a rozdělovačem státních peněz, to teprve bude prebenda! Kam se na to hrabe šéf státního ČEZu s nějakými umolousanými 670 milióny! To bude krásné teplé místečko za větrem, se zaručenými příjmy, bez rizika a bez zodpovědnosti. Takové hezké místečko pro naše lidovecké bratry. Pro čelné představitele KDU-ČSL, kteří se osvědčili.

Filipika proti MultiKulti

2008-01-12T21:39:00.000+01:00

Hrne se to na nás ze všech stran: Rodí se čím dál tím méně dětí, Češi vymírají. A nedosti na tom, důchodci žijí déle a déle. Začíná se nedostávat pracovních sil v aktivním věku, některé (hlavně dělnické a špatně placené) obory se začínají potýkat s nedostatkem pracovníků. Důsledky na sebe nedají dlouho čekat: věk pro odchod do důchodu se bude zvyšovat, komfort důchodců zmenšovat.

Zatím jediné, na co se vláda zmohla, je vyhrožování důkladnou důchodovou reformou. A média nás zvolna začínají připravovat na nástup multikulturní společnosti. Podle nich je řešení v tom, že ČR umožní imigraci tisíců lidí z východu. Podívejme se nejdřív, co ta slavná "multi-kulti" obnáší. Pro zkušenosti se můžeme podívat do Holandska. Do Francie. Do Německa. Do Anglie.

Rozhodně nechci tvrdit, že imigranti z Alžírska do Francie, z Turecka do Německa a z celého světa do Holandska, že všichni do jednoho to jsou ekonomičtí emigranti, kteří šli za lepším bydlem. Ale stejně tak nesmyslná je představa, kterou nám vnucuje tisk, že to jsou pouze a výlučně nešťastníci, kteří prchali před politickým útlakem. Svět není tak černobílý. Jistě se mezi nimi najdou tací i onací, dokonce možná každý z nich měl k emigraci oba důvody současně.

Žijeme v zemi, ze které se dost emigrovalo, a tak dobře víme, jak to bylo ve skutečnosti. Nehledě na propagandu. Z mého okolí emigrovalo několik spolužáků a také několik spolužaček se do Německa vdalo legálně. Nikdo z nich nebyl vzorem komunistického nadšení. A také nikdo z nich neměl s režimem větší problémy, ale všichni do jednoho odcházeli, aby si ekonomicky polepšili.

Dá se očekávat, že stejně budou uvažovat imigranti, přicházející do ČR. Jenže, bohužel, dá se také očekávat, že se podobně budou také u nás chovat.

Zkušenosti ze zemí, které zasáhl příliv masové imigrace, jsou špatné. Představy o tom, jak úžasně nás obohatí multikulturní společnost, úplně selhaly. Skutečnost je taková, že přicházející imigranti se nemohou, nechtějí anebo neumějí integrovat do společnosti.

Představit si to můžeme na fiktivní cikánské rodině z východního Slovenska, která se přistěhuje za dcerou Arankou, která šlape v Dubí a za synem Ferem, který ji pase. Rodina bude mít dalších 8 členů, z nichž nikdo pořádně neumí ani Slovensky, natož Česky. Protože jsou nevzdělaní a nevzdělatelní (zčásti pro neznalost jazyka, zčásti pro svůj nezájem), vesměs nemají naději najít práci.

Jejich situace je úplně bezvýchodná. Kvůli neznalosti jazyka, a také protože nemají ani kulturní, ani hygienické návyky, nepodaří se jim navázat kontakt s okolními rodinami. Takže jim nikdo nepomůže. (Že by jim mohlu pomoci úřady, to snad dnes už nenapadá vůbec nikoho.) Aby přežili, budou čáatečně parazitovat na sociálních dávkách, částečně krást, ti hloupější možná občas udělají nějakou námezdnou práci.
Jejich děti se nikdy nedostanou k pořádnému vzdělání - částečně kvůli neznalosti jazyka, částečně proto, že je k tomu nikdo nebude vést, ba spíše naopak.

Za této situace jim nezbyde, než aby se ještě víc izolovali od okolní společnosti, aby si žili posvém uvnitř své rodiny (klanu, komunity). Bez naděje, že by se to mohlo nějak změnit. Jediné co se bude měnit je, že budou rodit další a další děti a že za nimi budou přicházet další a další přistěhovalci. A všichni dohromady budou žádat víc a víc sociálních dávek.

Nevidím, čím by nás taková multikulturní společnost mohla obohatit.
Fakt je, že máme relativní štěstí, protože zatím s sebou nepřinášejí agresivní prvky islámského náboženství. Zatím.

Ovšem je jen otázkou času, než v každém větším městě vznikne, vedle cikánského ležení, ještě Chinatown se svou neproniknutelnou strukturou a mafií. Ukrajinská i ruská mafie už tu jsou.

Takže, podtrženo a sečteno: Oficiální místa podporují, ba vítají masovou imigraci z východu, protože v tom vidí naději, jak udržet počet práceschopného obyvatelstva a jak zachránit ekonomiku.

Jenže si neuvědomují, nebo nechtějí uvědomovat, že si tím současně připravují časovanou bombu, a to mnohem horší. Jakmile totiž dnešní imigranti dostanou české občanství, založí zde své rodiny a povijí děti, už je odtud nikdy nikdo nedostane. A budeme ve stejné situaci, jako dnešní Francie, Holandsko, Německo atd. atd. Bouře, pouliční boje, pálení aut a drancování obchodů. A nikdo se těm novým Žlutočechům a Hnědočechům nebude moct divit, protože budou mít občanství a budou chtít stejné podmínky, jako mají Běločeši.

Otázka zní, jak se k tomu postavit?

Podle mého skromného názoru, existují dvě cesty, jek to řešit. Obě jsou bolestivé.

První cesta je, zabránit izolaci menšin a naopak, podpořit jejich integraci do většinové společnosti. O tom se hodně mluví, ale málo se pro to dělá. Možná i proto, že nikdo neví, jak toho dosáhnout. Ani já nemám jasnou představu. Ale myslím si, že cesta by mohla vést přes vzdělání. Dnešní mladí Cikáni (Turci, Rumuni, ...) jsou nezaměstnatelní a neintegrovatelní, protože nemají vzdělání. Vzdělání nemají především proto, že jejich rodiče o to nestojí. Do škol je moc neposílají, na jejich výsledky nedbají. Nemohou se s nimi učit.

Podle mne by stálo za to, sociální dávky vázat na výsledky dětí. Jste nezaměstnaní rodiče, tak máte jedinou práci: vychovávat své děti. Vychováváte-li je dobře a mají jedničky, dostanete za svou práci zaplaceno. Propadají - práci jste odflákli a na plat nemáte nárok. Věřím, že by se tímto opatřením dost ušetřilo a za část ušetřených peněz by šlo dotovat doučování.

Druhá cesta je, podstatně omezit imigraci. Velmi podstatně. Natolik, aby většinová společnost stačila sem-tam-nějakého imigranta vstřebat a obrátit k obrazu svému. Správně namítnete, že to neřeší otázku chybějících pracovních sil.

Neřeší, protože (aspoň podle mého skromného názoru) řešit nedostatek lidí imigrací, je úplně špatně. To se dá řešit úplně jinak. Ale o tom až v dalším článku.

Nechci radar

2008-01-07T13:20:00.001+01:00

Na Googlu jsem našla video, které potvrzuje všechnu
špínu, hnus a korupci, které jsme doposud jen tušili.

http://video.google.com/videoplay?docid=8988743492919612368&hl=

Nechci radar a je mi jedno, jestli je zdraví škodlivý
nebo naopak zdraví prospěšný. Je mi jedno, jestli radar
bude namířen proti neexistující hrozbě z Koreje, Iránu
nebo Ruska. Je mi jedno, co hlásají podplacení heroldi
Jediné Pravdy. Radar prostě nechci.

Nechci podporovat darebáky, kteří si říkají "vláda".
I proto se připojím k bojkotu amerického zboží.

A prosím všechny, komu ještě zbyla trocha hrdosti v těle:

- šiřte toto video
- pošlete informaci všem přátelům a známým
- je toho málo, co můžeme udělat, tak to udělejme!

Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?

Dobře už bylo

2008-01-01T20:33:00.000+01:00

Mnoho lidí rozhořčilo, když prezident v novoročním projevu řekl: "...dnes asi žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili..."

Ptají se, jestli nechápe, jakou vlnu zdražování nám nachystal? Jestli nevidí, jak jeho rodná strana rozbíjí školství, devastuje zdravotnictví, likviduje policii?!

Vážení spoluobčané, Táta Tunel chápe a vidí. Proto vám tentokrát nelže. Opravdu žijeme v nejlepším období naší země. Protože odteď se to už bude jenom zhoršovat.

Dobře už bylo.

Sirky nepatří do rukou dětem

2008-01-01T20:08:00.000+01:00

Dát dítěti do rukou sirky může být skoro stejně fatální, jako dát psychopatovi kulomet ... nebo ministerským úředníkům matematický vzorec!

Tak zvaná reforma zdravotnictví zavádí nový výpočet ceny léků, a to podle vzorce, který obsahuje funkci arkus tangens. V lékárnickém prostředí vzorec vzbudil značnou pozornost, ačkoliv k tomu vlastně není žádný důvod - funkce arkus tangens by měla být známa každému, kdo úspěšně absolvoval první ročník střední školy.

Bohužel, praxe ukazuje, že tomu je spíše naopak a že nejméně ze všech svému vzorci rozumějí právě ministerští úřadníci. Kteří ho vytvořili.

V lékárně zaplatíte 30 korun za položku na receptu, ale geniální Julínkův vzorec současně donutí lékárnu, aby snížila cenu o mnohem víc než o 30 korun. A tak čím bude lék dražší, o to víc peněz lékárna přijde.

Samozřejmě to vyvolává otázku, jestli ministerští jsou tak perverzní idioti (a jde o geniální útok, který má zničit lékárny), nebo jenom idioti (a ve vzorci je chyba).

Ne, netřeba se obávat. Geniální opravdu nejsou.

Vysvětlení je prosté: úhly se měří v radiánech. Dělají to tak matematici, učí to tak školství a měla by to tak dělat i státní správa, protože ji k tomu zavazují zákony (soustava jednotek SI je zavedena zákonem). MZ to nedělá. Kdyby dodržovalo zákony, fungoval by jejich vzorec v pořádku...

Julínek a hazardní hry

2007-11-24T22:34:00.000+01:00

Ministerstvo zdravotnictví dnes vydalo propagační brožurku "NÁVOD NA POUŽITÍ ČESKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ V ROCE 2008", kterou se lze stáhnout zde http://www.mzcr.cz/index.php?clanek=2878. Z ní si zájemce může vyvodit, že zdražením léků a regulačními poplatky nás ministr Julínek trestá za to, že Češi moc sázejí v hazardních hrách.

Krutý žert

2007-11-24T22:30:00.000+01:00

Ministerstvy zdravotnictví se podařil hodně cynický žert.

Je jím limit poplatků na léky a regulační poplatky. Aby se národ nebouřil a aby se zajistila jakás-takás politická průchodnost, je zdražení léků vždy prezentováno s tvrzením, že v žádném případě nedopadne na ty sociálně nejslabší. Podívejme se tedy podrobněji, jak to s tím limitem vlastně je:

1) Na regulační poplatky i na doplatky na léky je společný roční limit 5.000,- Kč.
2) Do limitu se nezapočítávají:
- regulační poplatky za hospitalizaci.
- doplatky za léky, jejichž úhrada je nižší než 30% maximální ceny léku.
3) Do limitu se započítávají doplatky na léky pouze ve výši doplatku na nejlevnější lék se stejnou účinnou látkou a stejnou lékovou formou.

Překlad do češtiny:

Za pobyt v nemocnici zaplatíte v každém případě, ale do limitu se vám to počítat nebude.
Za levné léky (jakých je většina) zaplatíte v každém případě, ale do limitu se vám to počítat nebude.
Za léky s úhradou větší než 30% zaplatíte, ale do limitu se vám to započítá jen jako nejlevnější lék v dané skupině (bez ohledu na to, že pro vás třeba vůbec nemusí být vhodný).

Kontrolní otázka:

Odhadněte, kolik procent z toho, co ročně zaplatíte za léky, se vám doopravdy započítá do limitu?

[odpověď si každý koncem roku může zjistit ve své peněžence]

Pramen:
Zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů č. 261/2007 Sb, který vyšel ve Sbírce zákonů, částka 85 a je dostupný na http://web.mvcr.cz/sbirka/2007/zakon_10.html#castka_85; strana 3221 a zejména text, následující za nadpisem § 16b "Limity regulačních poplatků a doplatků na léčiva nebo potraviny pro zvláštní lékařské účely".

Referendum k radaru bude !

2007-11-15T07:24:00.000+01:00

Strana zelených ohlásila, že uspořádá vnitrostranické referendum k umístění amerického radaru. Zmiňují se o tom Literárky v síti http://www.literarky.cz/index.php?p=clanek&id=4527.

Bude to první referendum, uspořádané "zdola", proti vůli stranických špiček.

Stranu jednoho modrozeleného mužíka moc rád nemám, ale tímhle mne příjemně zaskočili.

Znaková řeč imbecila

2007-11-10T18:31:00.001+01:00

1x vidět je víc než 1000x číst.

Komu k užitku?

2007-10-03T15:44:00.001+02:00

Míra Topolánek mě dneska zase zvedl ze židle.

Přesněji řečeno, nikoliv on sám. On jen papouškuje naučené ideologické fráze o tom, že až konečně zavedeme školné na vysokých školách, všude rázem bude lépe a utopíme se v blahobytu. Co mě vytáčí, je ta nemyslící klaka přidržtašků a novinářů, proti kterým žumpa zase není až tak sprosté slovo. Proč je pokládám za hlupáky? Ukažme si naprosto reálná fakta.

Příklad 1
Konkrétní fakulta humanitních věd na konkrétní vysoké škole má dnes 78 studentů. Pokud Topolánek zavede školné ve výši 10.000 Kč na hlavu a rok, jak o tom dnes snil při zahajování akademického roku, tato škola získá na školném ročně 780 tisíc brutto. Když si představím, že se někdo o výběr školného a o jeho vymáhání bude muset starat a když budu předpokládat, že ten někdo bude mít průměrný plat (k dnešnímu dni 21 tisíc měsíčně), zaplatí se za výběr školného (včetně sociálního a zdravotního pojištění a mírné režie) kolem 33 tisíc Kč měsíčně, ročně tedy 394 tisíce. Kolik si toho za zbývajících 386 tisíc fakulta pořídí? Počítáte správně, nanejvýš jednoho dalšího docenta. (Poznámka: docentský plat je pod celostátní průměrnou mzdou.) Mimochodem - za to, co nás bude stát letecké hlídkování nad Pobaltím, bychom pořídili školné pro 641 takových fakult.

Příklad 2
Dobře zavedená a fungující technická fakulta, jako jediná v ČR produkuje odborníky zaměřené na dopravu. K dnešnímu dni má 1.653 studenty a obrat přes 80 mil. Kč ročně. Z toho přes polovinu (skoro 60%) představují výdělky za vědecko-výzkumné projekty pro náš průmysl. Po zavedení školného tato fakulta získá na školném kolem 16 mil. Kč ročně, což je necelých 20% obratu a pouhá třetina toho, co si dnes fakulta vydělává odbornou prací. Jsem přesvědčen, že tu fakultu to moc nevytrhne. Mimochodem - za to, co nás stojí nepotřebný Senát, bychom pořídili školné pro 75 takových fakult.

Výhody a nevýhody
Jaké tedy jsou výhody, které hovoří pro zavedení školného? Blouznivci věří, že když si studenti budou muset za vzdělání platit, budou také požadovat zvýšenou kvalitu výuky. Zní to rozumně, ale jen pro toho, kdo neví, jak dopadly soukromé střední školy. Dnes je všeobecně známo, že na mnoha soukromých středních školách (čest výjimkám!) si lze doklad o vzdělání jednoduše zaplatit a že jejich maturitní doklad by mohl získat i medvěd brtník, kdyby měl dostatečně movitého tatínka. Takže si myslím, že šance jsou tak 50:50. Pokud existují ještě další výhody, tak o nich nevím.

Zato nevýhod je celá nůše. V první řadě jsou to studenti sami: studium, má-li se dělat pořádně, je tvrdá dřina. Budeme-li na studentech chtít, aby si při studiu ještě vydělávali, nemůže se to na kvalitě studia projevit pozitivně. (Jediná výjimka: studentky němčiny a anglistiky se mohou prostituovat a přitom souběžně od svých zákazníků získat jazykovou praxi.) Druhá nevýhoda je na straně zaměstnavatelů: už dnes některé obory netáhnou, ale společnost je pro své fungování potřebuje. Nic na světě nepřinutí mladé lidi, aby šli studovat obor, ve kterém si po absolvování nevydělají ani na zaplacení úroků z půjček, které si na vzdělání vzali. Nakonec to dopadne, jako u většiny řemeslnických oborů, které jsme si v ideologické zaslepenosti úspěšně rozprášili. Nebo vy snad víte, kde sehnat mladé soustružníky, svářeče, zámečníky?!

Komu k užitku
Proč tedy MT a jeho tupá klaka tlučou na zavedení školného? Komu to prospěje? Školám moc ne, to už jsme si spočítali. Studentům samým spíše také ne. Nám ostatním se to vrátí spíše negativně, ve zhoršené kvalitě vzdělání.

Jediný, komu to přinese zisk, jsou banky. Jen si vynásobte školné řádově 10 tisíc, krát doba studia, krát počet studentů. Najednou zjistíte, jak úžasný byznys to je! Je to byznys skoro srovnatelný se současnou vlnou hypoték. Navíc je málo rizikový (žádný student nebude cíleně spekulovat na to, aby se stal nezaměstnaným) a hlavně - jde o nevyčerpatelný zdroj, který se bude rok co rok obnovovat z přílivu nových studentů!

Poučení
Milí studenti, většina z vás je pravicového smýšlení. Mnoho z vás se nechává zblbnout propagandou a jednoduchými ideologickými hesly. Budete-li volit, koho dnes volíte a budete-li stát o zavedení školného, jak dnes stojíte, určitě se ho dočkáte. Dobře vám tak! Odměnou vám bude vědomí, že ze svých úroků živíte několik vyžraných bankéřů a platíte jim hezký život na Bahamách.

Konec satelitních TV v Čechách

2007-09-12T08:55:00.000+02:00

Moje poznámka Jsme svědky sebevraždy České televize? vyvolala značný ohlas. Čtenář JK ji ve zkrácené formulaci poslal do Britských listů a odtamtud se rozběhla do internetových diskusí. Na DIGIZONE.CZ na ni velmi fundovaně reagoval čtenář BOM, jehož příspěvek jsem si dovolil níže zkopírovat pro případ, že by z původního zdroje "náhodou" zmizel:

BOM píše:
Je mi to lito, ale mohu s pravdepodonosti hranicici s jistotou konstatovat, ze v pripade zahajeni provozu tohoto radaru v pasmu 3 cm dojde za nekterych situaci k silnemu ruseni satelitniho prijmu prakticky v cele ceske kotline i na Morave. Take bych se chtel ohradit proti "expertize" Jarka Glisnika, ktery, jak znamo, nema se sirenim elektromagnetickych vln v techto pasmech zadne hlubsi zkusenosti.
Provoz radaru nejenze zlikviduje cas od casu provoz znacneho mnozstvi mikrovlnnych spoju bod - bod v uvedenem kmitoctovem pasmu (v tomto pasmu jsou dnes, prevazne pro lokalni ucely zajisteni konektivity malych provozovatelu internetu) provozovany tisice spoju), tak i individualni satelitni prijem. Jak k tomu dojde: predevsim je treba si uvedomit, jak vypada zapojeni mikrovlnne hlavicky jak pro prijem satelitniho vysilani, tak i vetsiny prijimacu takoveho mikrovlnnych spoju. Z duvodu minimalizace sumoveho cisla takoveho prijimace je na vstupu zarazen nizkosumovy zesilovac, a to prevazne dvoustupnovy, navic, z duvodu eliminace ztrat, ktere by prinasel vstupni mikropaskovy filtr, prakticky bez jakekoli selektivity - vstupni obvod pouze prizpusobuje jalovou vstupni impedanci GaAs FETu k nizke realne impedanci prechodu vlnovod - mikropaskovy obvod. Teprve za timto neladenym vstupnim zesilovacem nasleduje mikropaskovy filtr, zarazeny ovsem predevsim pro vylouceni zrcadloveho prijmu, ktery by zhorsoval sum prijimace, nasleduje dalsi zesilovac a teprve za nim smesovac do mezifrekvencniho pasma L. Pokud se na vstup takoveho LNB privede silny signal o urovni desitek a stovek mV jen o nekolik stovek MHz mimo spektrum prijimanych signalu, zpusobi s urcitosti zahlceni vstupniho zesilovace a krizovou modulaci uzitecnych vstupnich signalu (v tom lepsim pripade) a zabrani prijmu. V tom horsim pripade bude vstupni vykon tak velky, ze zpusobi zniceni nizkosumovych vstupnich tranzistoru.
Reknete si jiste: jak je mozne, aby se na vstup tohoto prijimaciho konvertoru dostal takto silny signal, kdyz paprsek radaru miri jinam, nez prijimaci antena satelitniho prijimace a navic diky pozemskym prekazkam na sebe nevidi? Jednoduse: mikrovlnny signal v tomto pasmu se intenzivne odrazi od hydrometeoru - cesky od destovych a snehovych mraku. Jen diky tomu muzete napriklad videt predpoved pocasi, kde radar relativne maleho vykonu jednotek Wattu (oproti tomuto Megawattovemu monstru) vysila smerem do mraku a dostava od nich odrazy. Jak se kazdy muze presvedcit na strankach CHMU, relativni odrazivost techto objektu kolisa v pres 60dB, takze signal, vysilany smerem do mraku (predevsim v pripade intenzivni, vysoke bourkove oblacnosti) se vraci zpet k zemi nekdy v ohromujicich silach. A protoze na techto objektech dochazi vzhledem ke tvaru destovych kapek k odrazu prevazne smerem k zemi, bude i jen od mraku odrazeny signal strategickeho radaru tak silny, ze muze a v praxi take obcas s jistotou zpusobi likvidaci satelitniho prijmu i s moznosti zniceni satelitnich konvertoru. To, co zde o mikrovlnne odrazivosti mraku rikam, neni zadna teorie, ale fakt, ktery radioamateri, pracujici na kmitoctech v oblasti 10368MHz, davno vyuzivaji pro sva daleka spojeni az do vzdalenosti okolo 1000 km prave s vyuzitim odrazu svych malych vysilacu o vykonu jednotek wattu. Uroven elektromagnetickeho pole, ktere se na zemsky povrch vrati odrazem od kupovite bourkove oblacnosti bude dokonce tak silne, ze muze v oblastech, cca do vzdalenosti 200 km vychodne od radarove zakladny atakovat hygienicke limity.
V praxi tedy dojde k tomu, ze vzajemne ruseni pravdepodobne nevznikne v pripade modreho nebe, ale v pripade silne oblacnosti, prevazne nad Ceskomoravskou vysocinou, je intenzivni ruseni jak satelitniho prijmu, tak i mikrovlnnych spoju v pasmu 10GHz, prakticky jiste. Za zhorsenou bezpecnostni situaci tak navic zaplatime jeste vypadky satelitniho prijmu a internetove konektivity, protoze predevsim v mensich sidlech je dnes tato konektivita zavisla na spolehlivem provozu mikrovlnnych linek primo v kmitoctovem pasmu, ktere bude tento strategicky radar vyuzivat. Prosim vezmete tuto informaci na vedomi jako fakt.

Nemocnice, pražská sídliště - a radar

2007-09-06T12:59:00.000+02:00

Pokud přijmeme vládní tezi o darebácké Koreji, která se (bůhvíproč) bude snažit svou jedinou bombu vystřelit na USA západním směrem, nevyhneme se tomu, že XBR radar v Brdech musí mířit na východ a na sever. A v takovém případě buď hlavní paprsek radaru, nebo některý z postranních laloků, nutně budou mířit směrem na Prahu. A co na to Praha?

V článku na BL "Radar XBR Brdy - Technická analýza" jsou přesvědčivě vypočteny parametry XBR radaru. Zvláštností jeho velké antény je dálkový rozměr t.zv. Fresnelovy zóny, která v případě uvažovaného radaru Brdy sahá až do vzdálenosti asi 42 km. V této zóně je zachováno téměř plné soustředění vyzářené energie a svazek se formuje až v jejím konci. Útlum atmosféry na dálkách do 100 km můžeme zanedbat, protože nízko nad Zemí činí pouze 0,01 dB/km. V dálce kolem 40 km tak bude mít svazek průměr asi 50 m a plochu průřezu 2000 m2. Na konci Fresnelovy zóny (asi 40 km od antény radaru) tak může být v průřezu svazku velmi vysoká hustota vysokofrekvenčního výkonu 85 W/m2 (střední), resp. 2250 W/m2 (impulsní). To je hodnota, která může být nebezpečná pro člověka, ale s jistotou je smrtící pro mnoho citlivých elektronických přístrojů.

Kdyby se Praha skládala jen z Jánského vršku, byla by to pro Čechy dobrá zpráva, vlivem XBR radaru by se ODS konečně chovala konzistentně (to znamená, že vedení ODS by bylo impotentní nejen duševně jako dosud, ale působením radaru by se stalo impotentním i fyzicky).

Ale, bohužel, do 40 km od radaru spadá i řada velkých sídlišť v Praze a na jejím jihozápadním okraji. Do této zóny spadají i velké nemocnice, jako Motol a Homolka. Problém je, že v nich se provozuje mnoho citlivých elektronických přístrojů. Jen namátkou uvedu počítačovou tomografii, nukleární magnetickou rezonanci, různé ultrazvuky a podobně. Co z nich zbyde, když se do nich "opře" radar s impulsním výkonem 4,5 MW? Budou kvalitně a spolehlivě fungovat? Na to vláda odpovědět odmítá a možná, že je to dobře.

Vedlo by to totiž k mnoha dalším otázkám, jako:
- kdo a z čeho bude platit opravy a odstínění těchto přístrojů? A je to vůbec možné?
- kdo bude právně odpovědný za případná poškození pacientů, pokud přístroje zasažené radarem selžou?
- jak se budou cítit lékaři, až pacienty v nemocnici budou léčit, a přitom je současně pobytem v nemocnici budou ohrožovat rakovinou?

Jsme svědky sebevraždy České televize?

2007-09-06T11:21:00.000+02:00

Jsme svědky sebevraždy, kterou na sobě páchají Česká televize, UPC a další televizní společnosti?

Česká televize se pokouší ovlivnit veřejné mínění ve prospěch amerického XBR radaru v Brdech. Paradoxní je, že kdyby byl radar opravdu postaven, po technické stránce by to v ČR znamenalo konec všech televizí šířených přes satelit, tedy i konec ČT. Aspoň pro tu část diváků, kteří se po vypnutí analogových vysílačů stanou závislými na satelitním příjmu.

Příměr pro netechniky: Každý si pamatuje blýskavou kouli z diskotéky. Co se stane, když na ni zamíříme bodovým reflektorem? Samozřejmě začne házet odlesky do celého prostoru. A co se stane, když namísto blýskavé koule budeme mít pohybující se letadlo, na které budeme svítit pořádně silným paprskem radaru? Stane se totéž, "odlesky" radarového signálu se budou odrážet do celého okolí. A protože to je mimořádně silný radar, budou i ty odlesky patřičně silné! Problém je v tom, že na zemi pod letadlem jsou tisíce satelitních parabol, do kterých ty radarové odlesky budou pražit. A protože radar pracuje na stejné frekvenci, na kterou jsou naladěny ty paraboly, satelitní přijímače se úplně zahltí a přestanou fungovat. Samozřejmě neuvažujeme o případu, že by do paraboly radarový paprsek vniknul přímo (třeba z bočního laloku antény) - to by přijímač patrně vůbec nepřežil.

Vysvětlení pro polotechniky: Satelity se nacházejí na jihozápadní obloze ve vzdálenosti asi 36000 km a vysílají výkonem typicky 800W. Když se v odpovídajícím místě oblohy objeví letadlo o efektivní ploše 100 m2 a vzdálené 40 km, bude se od něj paprsek radaru odrážet stejně, jako kdyby tam namísto letadla letěl vysílač se špičkovým impulsním výkonem 225000W, resp. se středním výkonem 8500W. Jinými slovy: ve stejném frekvenčním pásmu X budeme mít vedle sebe dva vysílače, přičemž ten rušivý bude asi 1000x blíž a 10x (v impulsu dokonce skoro 300x) silnější.

Podrobnosti pro techniky: V článku http://www.blisty.cz/2007/9/6/art36097.html je proveden výpočet modelové situace. Radar XBR vysílá v pásmu 3 cm (8 až 12,4 GHz) se středním výkonem nejméně 170 kW, špičkový výkon v impulsu až 4,5 MW. Střední efektivní vyzářený výkon bude 120 dBW, takže na konci Fresnelovy zóny (asi 40 km od antény radaru) tak může být v průřezu svazku hustota vysokofrekvenčního výkonu 2250 W / m2 (impulsní). Boeing 747-200 má efektivní plochu 300 až 500 m2. Podle Britských listů (http://www.blisty.cz/art/36007.html) přelet letadla vyvolá například v Příbrami intenzitu elektromagnetického pole kolem 5,27 W/m2, což je přes polovinu (!) bezpečnostní normy pro člověka.

Radar míru

2007-06-22T09:32:00.000+02:00

Odhoďme na okamžik předsudky ("modré straky zas hledají, kde si nakrást") i emoce ("komunistické socky nás chtějí rozeštvat s Amerikou") a podívejme se na otázku radaru s chladnou, racionální rozvahou. Budu vycházet z předpokladu, že radar je zaměřen proti Rusku, což -zdá se- potvrzuje poslední vývoj kolem ruského návrhu na přemístění radaru do Azerbajdžánu. A dále, že radar se nestaví pro radost. Staví se pro válku.

Existují dvě hlavní varianty, jak může probíhat případný konflikt: buď se USA rozhodnou napadnout Rusko preventivním jaderným úderem, nebo Rusko z nějakého důvodu zaútočí na USA.

V prvním případě je vcelku zřejmé, jak by útok probíhal (viz např. http://www.blisty.cz/2007/6/1/art34533.html). Cílem prvního úderu budou odpalovací zařízení ruských balistických mezikontinentálních raket, jakož i ponorky nesoucí balistické rakety a strategická letecká uskupení. Jako první vystartují americké rakety vypuštěné z ponorek, rozmístěných v Karském moři. Tyto rakety poletí ke svému cíli 2,5-3 hodiny. V prvních patnácti až dvaceti minutách po jejich startu, Rusko nechá zničit prvky zabezpečující Američanům spojení, navigaci, rozvědku a identifikaci cílů, tedy i radar v Brdech, salvami několika (až deseti) mezikontinentálních balistických nebo operativně-taktických raket s jadernými hlavicemi. Doba letu na české území je 10-15 minut. Bude použito jaderných hlavic, aby bylo zaručeno úplné zničení. ČR nedisponuje žádným zbraňovým systémem, který by tomu dokázal zabránit. Současně dá Rusko rozkaz zničit americké systémy na torpédoborcích v Barentsově a Baltickém moři, na pobřežních základnách USA v Polsku a v kosmu.

V případě, že by se jako první rozhodlo zaútočit Rusko, není scénář útoku tak jasný, ale bude probíhat obdobně, jen v obráceném gardu. V každém případě by však prvním nezbytným cílem opět byly americké systémy spojení, navigace a identifikace cílů, tedy radar v Brdech. I v tomto případě by nutně bylo použito jaderných hlavic. Platí to, co již bylo uvedeno výše - ČR nedisponuje žádným zbraňovým systémem, který by tomu dokázal zabránit, i s ohledem na to, že doba letu na české území je 10-15 minut.

Povšimněme si, jak by podle ruských stratégů konflikt postupoval dál: Okamžitě po "oslepení" protivníka zahájit rozhovory s vládou USA, poukázat na odhalení počátku agrese a zničení prakticky celého systému americké obrany. Požadovat autolikvidaci vypuštěných raket. Před hrozbou odvetného úderu celým komplexem ruských strategických jaderných sil, nemohou USA takový návrh odmítnout. Odmítnutí by samozřejmě znamenalo začátek všeobecné 'jaderné zimy' a konec současné civilizace.

Přeložme si to do češtiny: v době "před radarem" měly obě mocnosti jistotu, že dojde k oboustrannému vzájemnému zničení. To je dokázalo udržet v rozumných mezích. Ale v době "po radaru" nic takového nebude. Teoreticky si lze představit, že jeden nebo druhý protivník zaútočí dokonce jen na zkoušku. V situaci podle prvního příkladu by například USA mohly odstartovat útočné jaderné síly. Na to by Rusové nepochybně zahájili protiútok a pokusili by se protivníka "oslepit". Během 30 minut bude jasné, zda se jim to povedlo nebo ne. Kdyby se jim to nepodařilo, Bůh jim buď milostiv. A kdyby se jim to podařilo? Stále ještě zbývají skoro dvě hodiny, během kterých lze vést jednání. A že by k dohodě nakonec došlo, je jasné.

Takže, podtrženo a sečteno: Postavením radaru v Brdech (a raket v Polsku) se dostáváme do situace, kdy přestane fungovat stretegie vzájemného odstrašení. Jedna i druhá mocnost budou v postavení (a v pokušení) vyprovokovat "pokusný" konflikt. Ten konflikt bude neobyčejně lukrativní, protože po něm bude nutno obnovit většinu zbraňových systémů. Pokud se protivník nedokáže ubránit, bude vyhlazen a otevře se prostor pro ještě pohádkovější zisky. Pokud se protivník prvnímu útoku ubrání, nic tak strašného se nestane - zemře pár miliónů Čechů (kdepak ono to Česko vlastně je? V Dánsku nebo ve Francii?), geologický prostor mezi Vídní a Berlínem se trochu vyrovná (v té jejich Praze stejně taxíkáři kradli!) a to je vše. O ostatním se uzavře dohoda, letící hlavice se na dálku zdestruují a bude zase dobře. Za ty zisky to přece stojí, ne?

Cesta ke kariéře: hloupost a sprostota

2007-06-18T17:42:00.001+02:00

Není jednoduché, vyniknout v nějaké odbornosti. Není snadné ani jednoduché, stát se uznávaným odborníkem, vést kolektiv a vést ho tak dobře, až se stanete vedoucím oddělení... divize ... náměstkem ředitele ... ředitelem!

Co úžasného asi musel dokázat člověk, když se chtěl stát dokonce ministrem? Musel prokázat, že je buď naprostý blb, nebo bezcharakterní parchant, nebo obojí.

Podívejme se na ministryni Parkanovou, jejíž jedinou kvalifikací je, že nerozumí ničemu. (Charakter svého charakteru ovšem análně-speologickou písní prokázala sdostatek.)

Podívejme se na Jihočeskou Matku, kterou na zásah vysoce postavené "tlačenky" museli přijmout do organizace, zabývající se uskladněním vyhořelého jaderného paliva. Načež po třech týdnech nezbylo, než ji pro neschopnost vyhodit. A tak podle hesla "kdo umí, umí - kdo neumí, učí" odešla do školství, aby posléze potvrdila známý dovětek, že "kdo neumí ani učit, ten to řídí".

Podívejme se na Džamilu, jistě je to milá holka. Ale 9 z 10 prodavaček by ji hravě strčilo do kapsy. Podívejme se na ministra, o kterém ani nelze zjistit, jestli něco umí, protože nehovoří česky. Podívejme se na křivohubého jestřába (i když připouštím, že ten aspoň něcoumět musí, jinak by se nestal důstojníkem CIA), podívejme se na kohokoliv jiného.

Čím si lze vysvětlit ten celkově úchvatný profil naší vlády? Vysvětlení jsou dvě: Buď je to s naším národem opravdu tak špatné, že si lepší vládu nezasloužíme; pak je to ukrutný trest za naše hříchy minulé i budoucí a dobře nám tak. Druhé vysvětlení je, že naši ministři jsou "užiteční idioti", které v jejich pozicích drží ti, kdo za oponou tahají za provázky. Kdo jsou ve stínu, protože ze stínu vystoupit nechtějí a povětšině ani nemohou. Protože jen málokdo z nich nemá za sebou nehezky komunistickou minulost.

Byla doba, kdy jsem se smál následujícímu vtipu, ale už mi vtipný vůbec nepřipadá:
- "Koho budeš volit?"- "No přece komunisty."- "To vím. Ale v které straně?"

Poděkování neznámému dobrodinci

2007-06-18T17:42:00.000+02:00

Dnes se mi stalo, co jsem ještě nezažil.

V Praze-Bráníku ve Vrbově ulici, směrem ke Konstruktivě, je nově instalovaná třicítka. Dnes tam policajti měřili.

Těsně před radarem postával mladík s velikým kartónem, na kterém bylo velkým písmem napsáno RADAR!

Neznámý dobrodinče, díky!

Vrcholná demokracie

2007-06-08T12:52:00.000+02:00

Stávajícího státního zástupce si v rámci fair play po důkladném uvážení vybral sám obviněný místopředseda vlády Čuněk. Liché jsou obavy všech podezřívavých, že jde o nestandardní postup. Kdepak. Zcela obdobně se postupuje u všech kauz s hospodářským podtextem.

Jenom jsem kdesi kdysi zaslech hlas o nějaké korupci a politických mafiích. Z toho bych ovšem pana Čunka a vládu nikdy nepodezíral. Zvlášť v případě, že by jeho předčasné obvinění mohlo pohřbít navrhovanou "reformu" i s vládní koalici. Je to pouze taková běžná policejně-soudní náhlá příhoda.

To jenom zlí komunisti mu chtějí ublížit. Vážně, vím to. A že nechce doložit nabytí majetku? To v USA, i některých civilizovaných zemích Evropy prosadili ti zlí komunisti. Je třeba se jim bránit. Vydržte pane Čunku.

Spoluobčané, uvažujte rozumně.

2007-06-07T19:52:00.000+02:00

V diskusi http://www.eportal.cz/ShowArticle.aspx?ArtId=1243 jsem objevil zajímavý Leošův příspěvek, jehož podstatnou část zde cituji:

Boj proti výstavbě americké vojenské základny u nás není totiž jen sporem ideologickým, ale především zájmovým. Již plány na vojenské obkličování Ruska vyvolávají logickou reakci z ruské strany a zahajují tím další kolo závodů ve zbrojení, čehož svědectvím je i poslední test ruské mezikontinentální rakety.

Na politiku, domácí i mezinárodní je nutné se dívat bez jakéhokoliv falešného sentimentu. Každý stát a každá politická strana usilují především o prosazení vlastních zájmů. Moralistní fráze o západní demokracii, svobodném světě, boji za mír apod. slouží jen k oklamání naivního publika, je-li takové.

Z toho tvrdě pragmatické hlediska je v zájmu jednotlivých evropských zemí i Evropské unie jako celku mít dobré obchodní vztahy s Ruskem a Rusko má zase zájem o přístup na trhy evropských zemí se svými energetickými surovinami. Rusko potřebuje peníze za jejich prodej, Evropa potřebuje tyto suroviny a také se zajímá o rychle rostoucí ruský trh pro své průmyslové výrobky a služby atd.

Objevuje se zde potenciální možnost vzniku gigantického hospodářského seskupení Evropské unie a Ruska zahrnujícího jeden celý evropský kontinent a část Asie s bohatými přírodními zdroji. Ve světě nemilosrdné globální konkurence a rostoucího boje o ovládnutí zdrojů strategických surovin tak zde může vzniknout seskupení, které svou hospodářskou silou předčí sílu USA. To ale vůbec není v zájmu amerických mocenských a hospodářských elit. Vedle zjevných vojenských cílů tak mají americké vojenské základny budované v postkomunistických zemích, tedy také u nás, ještě jeden cíl. Tím cílem je narušit proces evropské integrace, ne-li jej přímo rozbít a vrazit klín podezíravosti a nepřátelství mezi Rusko a Evropu. Jako užitečný idiot se k tomuto hodí právě postkomunistické země. Jednak jsou snadnou manipulovatelné na základě rozněcovaných resentimentů z dob existence SSSR, především však američtí plánovači předpokládají, že jejich vlády a parlamenty jsou tvořeny snadno zkorumpovatelnými a zastrašitelnými politiky. Jako pozůstatek totalitních komunistických režimů pak v nich existuje stejně zastrašená a nevyspělá občanská společnost, o níž předpokládají, že nebude schopna rozeznat svoje vlastní zájmy a zvláště nebude schopna aktivně vystoupit na jejich obranu.

To ošidné slovo VDĚČNOST

2007-06-07T08:15:00.001+02:00

V souvislosti s americkým radarem se často argumentuje vděčností: ANO, Amerika udělala to či ono, co nám bylo ku prospěchu, a z vděčnosti jí radar musíme dovolit.

Probůh, lidi, vzpamatujte se!

Pokud pro mne někdo udělal něco hezkého, je jedině správné, pociťuji-li k němu vděčnost. Čím víc to pro mne bylo důležité, a nebo čím víc tím dotyčný riskoval či ztratil, tím je moje vděčnostvětší. Je-li moje vděčnost dost velká, je správné, abych dotyčného nějakým způsobem odměnil: třeba ho můžu ocenit morálně, můžu mu pomoci, můžu ho obdarovat. V krajním případě za něj můžu nasadit i zdraví a život. To je nepochybně správné a tak to má být.

Ale v každém případě to, čím dotyčného odměňuji, musí být moje. Musí to být něco, čím disponuji.

Pociťuji-li k Americe vděčnost, můžu to dát najevo tím, že ji budu chválit vstávaje i lehaje. Bude-li má vděčnost opravdová, mohu prodat svůj dům i oděv a utržené peníze buď poslat vhodnénadaci, nebo v Americe rozdat chudým. V krajním případě se dokonce mohu přihlásit do armádya bez nároku na žold mohu v Afghanistánu nasazovat zdraví a život společně s americkými vojáky.

Proto mne fascinují dobrodinci, kteří by vděčnost rádi odměňovali z cizího a na úkor ostatních.Když to přeženu, tak bych pokládal za správné, aby se příznivci radaru složili, koupili siosamělý ostrov a na něj si nechali namontovat třeba pět radarů. Ovšem za podmínky, že tam budoužít jednak sami (aby si elektromagnetickým zářením ničili zdraví vlastní a nikoliv cizí), jednakse svými dcerami (pro případ, že by se u dobře živených amerických chlapců dostavil nenadálý hormonální nával). A především, aby svými těly chránili radar před deseti atomovými hlavicemi,které jej smetou při prvním náznaku konfliktu.

Ale nemůžu se smířit s tím, když zastánci radaru chtějí svou vděčnost vyjádřit na cizí úkor.Třeba tak, že území, které jim nepatří (a které, jak říkají ekologové, máme jen vypůjčené od svých vnuků), dávají darem "na věčné časy a nikdy jinak". Když ne sebe, ale ty ostatní nutí žít v elektromagnetických vlnách. Když profesionální kverulant nadšeně souhlasí, aby se na lidi z Trokavce snesla atomová smrt deseti hlavic, z nichž každá je 17x silnější než ta z Hirošimy. Chápu, že ho to příliš netrápí stejně jako osud Prahy, jejíž nejbližší okraj je vzdálen jen 29km a hustě obydlené části (Motol) 40km vzdušnou čarou. Chápu to, protože sám žije ve Zlíně (298km).

Ale nelíbí se mi to. A nechápu, kde bere u drzost. Proč my ostatní stále nemůžeme najít sílu říct, že pravda je pravdou a sviňárna je sviňárnou.

Zkrátka řečeno: Ať si každý je vděčný, jak chce a jak to cítí. Ale za své a nikoliv z cizího.

Normální je nelhat

2006-08-14T20:17:00.000+02:00

V pondělí odpoledne v Praze proběhla manifestace proti umístění americké raketové základny na našem území a další byla vyhlášena na 21. srpen v 17:30.

Bez ohledu na to, zda se základnou souhlasíte nebo nesouhlasíte, jedná se o otázku nesmírně důležitou. V nedaleké budoucnosti to dokonce může být, doslova, otázka života či smrti.

Vedle demonstrantů se akce zúčastnilo také značné množství novinářů, fotografů (možná i policejních) a filmařů. Proto mne velmi zaujalo, proč ani jedné z celostátních televizních stanic nestálo za to, aby o události informovala.

Nejdřív jsem si naivně myslel, že v záplavě hodnotných a důležitých informací, které na nás naše vyvážené televizní zpravodajství chrlí, prostě na takovou prkotinu, jako je riziko atomového bombardování Olomouce s širokým okolím (případně též Prahy s ještě širším okolím) prostě není prostor. Například televize Prima přišla se zásadní aktualitou, že na mnoha místech ČR už dvacet let stojí nedostavěné budovy. Ještě důležitější zprávou, totiž informaci o krádeži 6500 golfových míčků, nás ohromila Česká televize a posléze i televize Nova. Líbil se mi (slovy klasika) ten optimismus těch redakcí, které předpokládají, že co divák, to blbec.

Jenže pak začal vrtat červíček pochybností. Ač už si nečiním zbytečné iluze, to ticho kolem demonstrace mi ve srovnání s přítomným davem reportérů připadlo přece jen trochu nápadné.
A tak jsem zapátral po internetu a ke svému zděšení jsem se nakonec dověděl, co naši televizní reportéři už asi vědí dávno. Totiž to, že nějaké demonstrace a pochody proti raketovým základnám nejen u nás, ale i v Polsku, opravdu jsou naprosto nedůležité a nezajímavé. Jednoduše proto, že smlouvy o umístění amerických raketových základen u nás i v Polsku už jsou podepsané. Konkrétně americký server All Headlines News to uvedl už 9. srpna v článku http://www.allheadlinenews.com/articles/7004488696. Podle něj Cyril Svoboda podepsanou dohodu komentoval s tím, že "Demokratický svět má právo bránit se proti možnému agresorovi a Evropa bude bezpečná jedině při úzké spolupráci s Washingtonem. To je realita a ne nějaký naivní proamerikanizmus."

Realita ovšem je taková, že ještě o čtyři dny později, v neděli 13. srpna v poledne v pořadu Václava Moravce, ujišťoval Cyril Svoboda národ, že o případných smlouvách týkajících se raketových základen se teprve bude rozhodovat. Nelze jinak, zde existují pouze dvě možnosti:

buď je informace serveru All Headlines News nepravdivá, tedy server si ji, včetně citace ministra Svobody, vymyslel. Také je možné, že si cizí zprávu jen dostatečně neprověřil, ale z hlediska výsledku to je jedno. V obou případech by to znamenalo, že novináři, a to nejen čeští, jsou ještě mnohem větší hnůj a póvl, než za jaký je svého času prohlásil Miloš Zeman.
nebo je informace serveru All Headlines News pravdivá. Ale pak nás milostivý Bůh ochraňuj před věřícími, jako je Cyril Svoboda, a před jejich proklamovaným normální je nelhat. Protože čtyři dny po skutečném podpisu ostudné a osudné smlouvy veřejně lhát v takhle vážné věci, to není jen obyčejné lhaní. Neumím si představit nic, co by víc naplňovalo pojem vlastizrada. O nás, bez nás, proti nám.

O ovečce

2006-04-11T07:35:00.000+02:00

Babičky nám vyprávěly bajku o malé ovečce. Malou ovečku jednou napadlo, že vyzkoší, co se stane, když zavolá o pomoc. "Pomoc, vlci!" zavolala a hned se k ní seběhla maminka, tatínek i celé stádo, aby ji ochránili. Malé ovečce se to moc líbilo, a tak to zkoušela stále a znovu. Když ji za týden napadli vlci, na pomoc jí nepřišel nikdo. Všichni si mysleli, že si zase dělá legraci.

Hospodářské noviny 10. dubna přinesly článek Michala Horáčka "O hanbě toho, který špatně smýšlí". Podivuje se, že když politik Vlastimil Tlustý vylovil z vody topícího se psa, nikdo mu to neuvěřil. Poměrem 409:8 byli lidé přesvědčeni, že politik zase lže.

Překvapuje mne, že Michala Horáčka to překvapuje.

Milý český telecome

2006-04-05T20:11:00.000+02:00

Milý český telecome,

už dlouho mě štve, jak se mnou jako se zákazníkem zacházíš a jak se mi pod různými záminkami snažíš zdražit telefonování. Dlouho jsem to byl ochoten přetrpět. Pro svou práci potřebuji, aby mne v seznamu dokázali najít i úplně cizí lidé, a tak jsem, se skřípěním zubů, platil víc a víc.
Každý pohár jednou přeteče a ten tvůj, milý český telecome, přetekl s dnešním zdražením.

Tvůj mluvčí nám asi vysvětlí, že vlastně o žádné zdražení nejde, protože meziměstské hovory a také hovory na Aljašku a dokonce i na souostroví Svatý Kryštof a Nevis budou levnější, takže na tom vlastně vyděláme. Já na to ale odpovídám, že mne vůbec nezajímá, co stojí telefonáty do exotické ciziny. Nikdy jsem tam netelefonoval a asi ani nikdy telefonovat nebudu, proto se mne to nijak netýká. Pokud ti, milý český telecome, zlevnění meziměstských a mezinárodních hovorů nahrne spousty zákazníků, je to naprosto v pořádku. Je jen a jen tvoje věc, jestli tomu věříš. Ale pokud se domníváš, že tví zákazníci jsou nemyslící hlupáci, pak se obávám, že asi budeš zklamán.

Tvůj mluvčí nám asi vysvětlí, že vlastně o žádné zdražení nejde, protože dostaneme další volné minuty navíc, a tak na tom vlastně vyděláme. Já na to ale odpovídám, že mne volné minuty vůbec nezajímají. Už teď jich neprotelefonuju ani polovinu a kdybys mi přidal ještě volnou hodinu, nic se na tom nezmění. Nemám komu a proč volat. Pravda, před několika lety jsme po volných minutách toužili, potřebovali jsme je na modemové připojení k internetu. Jenže tenkrát jsi se na nás, milý český telecome, vykašlal. Za to můžeš teď třikrát hádat, co se ti dnes na tvoje volné minuty.

Tvůj mluvčí se nám asi bude snažit vysvětlit ještě ledacos. Tedy, vlastně ne, už ne nám. Protože mne se to už nebude týkat. Já beru nůžky a ---

Poslankyně Jana Bobošíková a korupce

2006-03-28T08:21:00.000+02:00

Měl jsem příležitost osobně se v lednu 2006 setkat s europoslankyní Janou Bobošíkovou.

Tématem našeho rozhovoru byly podivné praktiky pražského Magistrátu při rozdělování asi tak 250 miliónů korun z evropských fondů. Doložil jsem paní poslankyni písemný materiál, který svědčí o poněkud nejasných okolnostech rozhodování kolem ESF. Konec konců, něco z toho bylo publikováno i zde http://pupik.blogspot.com/2005/11/praga-caput-regni.html .

Paní poslankyně na mne působila dojmem moudré, cílevědomé a razantní ženy. Podklady si založila do červených desek, na které vlastnoručně nadepsala nadpis "KORUPCE". Energicky mne ujistila, že toto je záležitost, která se opravdu, ale utčitě musí vyřešit. Že je čas, aby si na ty podivné praktiky někdo posvítil a že je rozhodně lépe udělat to doma, pod vlastní pokličkou, než vytahovat špinavé prádlo před evropskou protikorupční komisi.

A při tom zůstalo. Když se 14 dní nic nedělo, záležitost jsem jemně zaurgoval. Od paní asistentky, jemné a vzdělané to ženy, se mi dostalo ujištění o nehynoucích zásluhách a doporučení, abych urgoval co 14 dní. Párkrát jsem to ještě udělal, výsledek stejný.

Od té doby už českou kotlinou proteklo mnoho vody a nemálo miliónů bylo rozkradeno. Paní poslankyně tuto neděli vystoupí v talkshow známého rozhlasového a televizního moderátora. Předtím přijala pozvání do Mělníka, navštívila radnici, zahradnickou školu a místní podnikatele. Také se zúčastnila vernisáže výstavy českého designu v Design centru v Bruselu.

Voda dál protéká českou kotlinou. Košile je bližší než kabát. Volby na krku.

Čím hůř, tím líp!

2006-03-10T17:26:00.000+01:00

Statistická ročenka, to je někdy velice zajímavé čtení.

Při podrobnějším studiu člověk občas zjistí velice zajímavé zákonitosti. Například, že čím je v některém oboru víc a hroznějších průšvihů, tím tam jsou větší platy!

Nevěříte? Stačí se podívat na oficiální údaje Českého statistického úřadu, třeba na stránky
http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/2400222038/$File/10A04.xls

Tak schválně: kde jsou a v minulosti byly největší průšvihy?
Bankovnictví se zpronevěřenými 640 miliardami je s přehledem na prvním místě.
Na prvním místě je také v platech: průměrný (!) plat 35.426 Kč (včetně vrátných a ulkízeček) hovoří jasně.

Nikdo asi nepochybuje, že to, co nám energetické společnosti dělají neustálým zvyšováním cen plynu a energie, je podlost a surovost.
Tomu odpovídají i platy: 22.628 Kč na skvělém druhém místě.

Třetí největší nemravnosti se páchají v oboru hornictví. Ostatně, je to tradice už prvorepublikovýchy uhlobaronů. Že ta tradice kvete dodnes, o tom může vyprávět například poslanec Vojíř. A až bude vyprávět, může zároveň také vysvětlit, jak přišel k majoritnímu podílu akcií v Mostecké uhelné a.s.
Ale abych neodbíhal od tématu: Na čestném třetím místě jsou platy v těžebním průmyslu, 21.152 Kč.

Nevím, jak se to mohlo stát. Veřejná správa, obrana a povinné sociální zabezpečení se propadla až na čtvrté místo. A přitom jak se armáda snaží! Průšvihy s padáky, rekonstrukcí tanků a mnoho a mnoho dalších průšvihů by jí měly zaručit medailovou pozici. Ostatně, veřejná správa si také nevede špatně. Asi jim to někdo kazí. Že by to sociální zabezpečení?
Každopádně čtvrté místo s 20.490 Kč.

Asi je na čase, vymyslet nějaký hóóódně velký malér.

Blbost sexuální

2006-03-10T16:56:00.000+01:00

Brontosaurovi se prostě chtělo šukat. Se zalíbením se otočil na svou novou samičku Elzu a rázem mu bylo jasné, že ona to chce taky. Ten lesk v očích si nešlo splést s ničím jiným.

Hugo a Elza na sebe spiklenecky mrkli a jako jeden muž - vlastně jako jeden brontosaurus - vyrazili za notářem. Nejbližší notář je na Karlově náměstí, ale ten měl zavřeno. Ve Zlatých stránkách se jim podařilo zjistit, že další sídlí v pasáži Lucerna, ale měli trochu smůlu, měl tam právě pozůstalostní řízení a nemohl se jim věnovat. Naštěstí jim hodná sekretářka poradila, že další otevřená notářská kancelář je v Dejvicích. Doběhli tam těsně před setměním a už- už to vypadalo, že konečně získají vytoužený kopulační list, ale ouha! Od minulé soulože zdražily poplatky, a tak jim nezbylo, než začít shánět větší kolek. Ale zkuste v Brontosaurově těsně před setměním sehnat tisícikorunový kolek! Když se jim to nakonec podařilo, už se spíš vlekli než běželi. Snad právě proto se do notářské kanceláře přišourali pozdě. Bylo už zavřeno.

Další den byl víkend. Pak jel notář na dovolenou a potom zase nešel proud, takže "souhlas samičky se souloží" nebylo kde vytisknout.

Nakonec to dopadlo tak, že brontosauři vymřeli.

Až Moudrý Parlament schválí zákon, o kterém píše mobnitor Jana Paula v Britských listech
http://www.blisty.cz/2006/3/10/art27440.html , tak to s námi dopadne taky tak.

2,4 miliardy korun

2006-02-22T07:34:00.000+01:00

Včera jsem se od důvěryhodného člověka, pohybujícího se ve vyšších kruzích, dověděl zajímavé číslo: 2,4 miliardy korun.

To je částka, kterou v loňském roce vyhodila Grantová agentura z okna. Přesněji řečeno, je to částka, kterou si kamarádíčci nasypali do kapes svých a kapes svých příbuzných.

Podle výsledků kontroly, která se v GA ČR konala, je 2,4 miliardy korun celkový objem grantů, které byly zaplaceny a které byly vyhodnoceny jako vyhovující přesto, že z nich nevypadlo vůbec, ale vůbec nic!

Ve slušné společnosti by člověk očekával, že výstupem z grantu bude aspoň výzkumná zpráva, byť pochybné kvality. Jestliže řešitelé výše uvedených grantů měli tu drzost, neobtěžovat se ani sepsáním zprávy, o něčem to svědčí (třeba o tom, že měli lepší informace než my ostatní). Jestliže jim to bez potíží prošlo, také to o něčem svědčí.

Maminko, tatínku, já v takovém bordelu žít nechci !!!

Bída a lesk Telecomu

2006-02-07T07:34:00.000+01:00

Mám asi 8000 drobných zákazníků, kteří používají můj jednoduchý prográmek. Aby program mohl dobře fungovat, musí se jeho číselníky udržovat aktualizované. Zatím jsem to dělal tak, že jsem čas od času rozeslal diskety nebo CD s aktualizací.
Ale napadlo mne, že by bylo krásné, připojit zákazníky on-line, přes internet. Vedle toho, že aktualizace by byla aktuálnější, otevřely by se četné další a pro zákazníky zajímavé možnosti. Protože na aktualizaci je potřeba jen pár bajtů denně, naivně jsem předpokládal, že to může být zajímavé i pro operátora. Zkrátka, že třeba udělá nějakou velikou agregaci, jen aby cena vyšla nízká a aby se u zákazníka uchytil. Sám dobře vím, že internet je infekční a nevyléčitelný, že svého uživatele vtáhne a nepustí, že mu časem vnutí tlustší a tlustší linku!
Proto mne velmi překvapilo, že to nejde. Navštívil jsem vysoké šéfy Telecomu a má návštěva byla dobře připravena. Přijali mne přívětivě a důstojně, projevili poctivou snahu mi pomoci, ale ani oni nic nezmohli proti nalinkovaným pravidlům. Nalinkovaná pravidla říkají, že 8000 zákazníků je příliš malá skupina na to, aby se o ně vyplatilo bojovat. Nalinkovaná pravidla dále říkají, že Telecom drží stanovenou cenu a pokud by vůbec o zákazníka bojoval, pak jedině tím, že mu za tuto cenu nabídne větší rychlost připojení. Nalinkovaná pravidla neříkají, co má chudák zákazník s tou rychlostí dělat, když ji nepotřebuje.
Dnes a znovu mi to připadá nepochopitelné. Jednak to nechápu z principu, protože jako podnikatel si skutečně musím každého jednotlivého zákazníka pracně získávat a poté předcházet, aby neodešel.
Hlavně to ale nechápu ze strategického hlediska. Pokud vím, Telecom má dnes kolem 270 tisíc ADSL přípojek. Z toho 8 tisíc jsou nějaká 3 procenta, což není moc, ale určitě to není ani málo. Zvlášť ve světle skutečnosti, že lidi houfně odhlašují pevné linky a ADSL je jeden z mála prostředků, které je u pevných linek mohou udržet! Snaha, nalákat pevnolinkové zákazníky na 1000 volných minut, mi ve srovnání s tím připadá skoro komická: odkud a kam bych 1000 minut volal? Vždyť to je skoro 17 hodin! Kdo má, probůh, v dnešní době čas, každý měsíc proplkat 17 hodin po telefonu? Když při tom ještě je pevnou linkou přišpendlen na jedno místo?!
A navíc, 8000 zákazníků je zhruba tolik, kolik se jich měsíčně přihlašuje pod tlakem masívní televizní i jiné reklamy. Uvážím-li, co stojí televizní reklama (jsou to statisíce za půl minuty vysílacího času, plus řádově jednotky milionů za natočení reklamy), tak získání jednoho zákazníka rozhodně nestojí málo! Tím víc to nechápu.
Nejvíce mne trápí, že to rozhodně není problém jen Telecomu. Takový přístup se čím dál častěji stává vzorcem chování velkých molochů, ať už se jedná o telekomunikační operátory, banky, supermarkety a vůbec všechny podniky, které přerostly přes určitou velikost (viz zákony profesora Parkinsona).
Moloch si vymyslí produkt, třeba růžového trpaslíka, a všemi kanály vám ho začne vnucovat. Růžový trpaslík na vás civí v novinách, růžový trpaslík na vás vyskakuje z reklamy. Pomalu se bojím otevřít konzervu, aby v ní nebyl růžový trpaslík. Na záchodovou mísu usedám s pocitem stihomamu a s obavou, abych případně neznečistil něco růžového.
Pokud si koupíte růžového trpaslíka, jste in (a také jste za blbce, ale to už je o něčem jiném). Ale běda vám, kdybyste chtěli trpaslíka modrého! Celé marketingové týmy přece za dlouhé peníze přemýšlely, až vymyslely, že to nejlepší pro vás je trpaslík růžový! Kdo chce jiného, je hlupák a anarchista, potenciální rozvraceč řádu a celkově vadná osobnost. I kdybyste chtěli jen vyměnit čepičku, jen jedinou nitku - prostě to nejde a dost!
Ach jo.

Kupte si seminárku!

2006-01-30T07:35:00.000+01:00

Článek Jana Čulíka Studovat nemusíte, stačí si seminárky koupit v e-zinu Britské listy rozpoutal čilou polemiku přesto, že jeho autor objevil dávno objevené. Ano, jako my všichni, i studenti mají snahu jít cestou nejmenšího odporu. Ano, i oni mají snahu absolvovat maximum předmětů s minimem deformační energie. Ano, tak to je, bylo a bude a kdo předstírá, že jako student byl lepší, ten to dělá dodnes!

Seminární práce se zadávají proto, aby se student něco naučil. Je nesmyslné podvádět a koupit (nebo opsat) si ji na internetu. Ale stejně nesmyslné je, zadávat studentům bezúčelné, v praxi nepoužitelné práce, sloužící jen pro práci samu. Věřím, že v tomto případě je vina spíše na straně pedagoga, že se víc nezamyslel a (jednak) nezadal seminárku zajímavější a (druhak) že ji nezadal způsobem, který vylučuje bezduché kopírování.

Vím, o čem mluvím. Už před lety, když ještě málokdo věděl, že existuje něco jako "počítačové sítě" (a skoro nikdo je neuměl používat), jsem byl překvapen, jak během zkoušky z informatiky najednou vzrostla zátěž naší školní sítě. Ano, tušíte správně. Zatímco zkoušení studenti seděli v učebně u počítačů a potili se na zkoušce, o dvě učebny dál mnohem rozsáhlejší kroužek napovídačů, obklopen učebnicemi a poznámkami (tehdy ještě neexistoval internet) po síti konzultoval a napovídal! Musím poznamenat, že jsem na to tenkrát nahlížel vcelku milostivě. Hlavně proto, že učím informatiku a tohle, tenkrát, vyžadovalo docela slušné znalosti v oboru.

Ale od té doby vím, že zkouškové otázky je potřeba zadávat "křížem". To znamená, že kdybych byl češtinář, nikdy bych se nezeptal: "co napsal Karel Čapek?", protože to se dá snadno opsat. Ptal bych se třeba "kteří vynálezci vystupují v románech Karla Čapka?".

Vysoké školy - vysoká liga! U některých.

2006-01-06T16:47:00.000+01:00

Včera jsem diskutoval s článkem prof. Zlatušky v Hospodářských novinách. Leč nesprávné by bylo, kdybych jen kritizoval a nenavrhl pozitivní řešení.

Podle mého soudu se dá kvalita sledovat na jednoduchém principu, se kterým jistě budou souhlasit všichni liberální hlasatelé trhu: O kvalitě rozhoduje zákazník. Kdo je kvalitní, k tomu se zákazníci jen hrnou. Kdo není, spláče nad výdělkem.

Podívejme se tedy, jak na tom naše výzkumné instituce jsou v lize nejvyšší. V té lize, ve které se za vědy platí zlatem. Nebo eurem. V té lize, ve které zákazníkem je Evropská unie a soutěžícími všechny výzkumné instituce Evropy a blízkého okolí. Že je to zatraceně tvrdá soutěž, o tom není pochyb. Jde totiž o peníze.

Nejprve, jak jsme na tom vzhledem k Evropě? Kupodivu, nijak špatně. V EU bylo v rámci grantového plánu FP6 přijato asi 12 až 15% přihlášených projektů. Přihlášky, kterých se účastní české instituce, mají zhruba stejnou úspěšnost kolem 13%.

Stav uvnitř českého závodního pole je více strukturovaný. V čele vede Akademie s 45 projekty za všechny její ústavy. Druhé je ČVUT s 28 projekty, třetí Univerzita Karlova s 18 projekty. Následují menší a regionální univerzity, které mají méně lidí a tím přirozeně i méně úspěšných grantů. Jen namátkou vybírám Masarykova univerzita v Brně 6, Technická univerzita Liberec 1.

Vysoké školy - která liga?

2006-01-06T16:13:00.000+01:00

Před časem Hospodářské noviny přinesly článek prof. Jiřího Zlatušky, senátora a rektora Masarykovy univerzity, "Vysoké školy - ani první, ani druhá liga". S mnohým v článku řečeným i s mnohým nevyřčeným (kdo za trsitní stav našeho vysokého školství může, pane senátore?!) asi lze souhlasit.

Ale kdo řekl A, měl by také říci B. Soudnému člověku by mělo být jasné, že hodnocení odborné úrovně škol třeba podle toho, kolik mají citačních ohlasů, je přece jen trochu zavádějící. Ono totiž být citován, to není jen otázka odborné úrovně autora a renomé jeho pracoviště, ona je to také otázka - promiňte mi to slovo - peněz.

Je to docela jednoduché: představme si, že mladý, krásný a nadějný vědecký pracovník vyzkoumá úžasný objev, který se rozhodne sdělit světu. Teoreticky má možnost, publikovat svůj objev v českém nebo v zahraničním časopise. Pokud překoná jazykovou bariéru. Faktem je, že prostor renomovaných zahraničních časopisů je omezený, zájem obrovský, recenzenti přísní, a tak pro neznámého českého doktoranda XXX je přece jen o dost obtížnější se prosadit, než pro nadějného pana YYY, nadějného to žáka profesora ZZZ (člena to redakční rady). Ale dejme tomu, že objev pana XXX je natolik zásadní a nesporný, že všichni recenzenti nadšeně doporučí zveřejnění článku. Je tím snad vyhráno? Nikoliv, právě naopak. Až na výjimky, článek panu XXX nevyjde a vyjít nemůže, protože za zveřejnění článků se v renomovaných časopisech platí. Čím renomovanější časopis, tím větší poplatky. Zrovna včera jsem dostal do rukou nabídku zahraničního časopisu, který právě začíná, hledá své místo na trhu, a proto nabízí zvýhodněné sazby, tak říkajíc za babku. Za 300 EUR na článek.

Rozpočet velké katedry na přední české vysoké škole, katedry se skoro 50 pracovníky (včetně doktorandů), by vystačil na 25 takových článků. Kdyby ovšem nikdo z těch lidí po celý rok netelefonoval, nevyjel na konferenci, kdyby se celý rok neporouchal ani nenakoupil žádný přístroj. Zkrátka, roční rozpočet by vystačil na 25 článků a na nic jiného.

Je jasné, že žádný vedoucí katedry svému vědci, byť i velice nadějnému, nic takového neschválí. A navíc, ani on nemá zájem o takovou publikaci. Prostě proto, že košile je bližší než kabát, protože za publikaci v českém časopise autor naopak dostane zaplaceno. Autorské honoráře kolem 3500 za autorský arch (20 stran strojopisu) sice ledaskomu nepřijdou jako závratné, ale je fakt, že v porovnání s platem doktoranda (4500 měsíčně) to není zanedbatelná částka.

Článek, pokud vyjde v českém časopise, je z hlediska citací ztracený. Nelze reálně očekávat, že by profesoři renomovaných univerzit vyhledávali, četli a citovali časopisy v češtině. I kdyby článek vyřešil základní otázku světa, těžko by si jej někdo povšiml.

Když se k právu dostane technik

2005-12-09T09:20:00.000+01:00

Docela zajímavých výsledků dosáhneme, když odborníka, zvyklého na exaktní uvažování a vyjadřování, pustíme k právu. (Výsledky opačného postupu, totiž když k právu pustíme právníka, vidíme v celé ČR. Není to nic radostného.)

Exaktní vědec v zákonech poměrně snadno najde ustanovení, že osoby jsou buď fyzické, nebo právnické. Na tom není nic divného a všichni to bez potíží chápeme. Z hrátek s množinami (v první třídě základní školy) víme i to, že pojem "osoba" je obecnější, protože zahrnuje jak osoby fyzické, tak osoby právnické.

Jenže legrace už to přestane být v okamžiku, kdy poslanci začnou mudrovat o registrovaném partnerství dvou osob. Exaktní vědec totiž musí trvat na exaktním vyjádření: jestliže jsme si jednou zavedli pojem "fyzická osoba", tak buďme důslední a mluvme o registrovaném partnerství fyzických osob a ne o partnerství jakýchkoliv osob. Jinak by se nám snadno mohlo stát, že se muž (fyzická osoba) bude chtít oženit s továrnou (právnická osoba)!

"Ten můj by se s tou svou prací nejradši oženil", říká s despektem mnoho manželek. Přísně vzato, nová tvorba našeho Parlamentu by to mohla umožnit. Tedy, nikoliv přímo jako manželství, ale jako registrované partnerství určitě. Už to vidím, jak se uzavírají registrovaná partnerství mezi dvěma eseróčky. Pěkný zmatek, že? Jakpak by to asi bylo se společným majetkem partnerů? A jestlipak by soud určil jednomu partnerovi vyživovací povinnost, kdyby se druhý partner dostal do úpadku? A což teprve takové partnerství mezi velkou nadnárodní akciovou společností a maličkou neziskovou organizací, nebyla by to nakonec mesaliance?

Korunu tomu všemu ovšem nasazuje návrh poslance Duba (ODS), který navrhl, aby se oficiální partnerství a všechna práva a povinnosti z toho vyplývající, tedy i výchova dětí, umožnila nejen "dvěma osobám stejného pohlaví", jak navrhuje zákon, ale také "dvěma nebo více osobám". To už není jen mesaliance, to je gruppensex!

Praga Caput Regni

2005-11-24T21:09:00.000+01:00

Představte si takovouhle situaci: doběhne dostih, v cíli se sejde jury a odhlasuje, že zlatou medaili dostane ten, kdo doběhl na 14. místě, stříbrnou si odnese ten devátý a bronzová medaile že připadne závodníkovi na 53. místě. Ostatním závodícím jury poděkuje a doporučí, aby se v příštím závodě více snažili.

Že to je hloupost? Je, a velká. Pražskému magistrátu to ale připadá úplně normální a správné.

Hlavní město Praha, bohužel, rozděluje velkou část fondů Evropské unie v oblasti sociální integrace, rozvoje vzdělávání cestovního ruchu. Nejedná se o částky malé. Právě bylo vyhlášeno třetí kolo výzev ESF k předkládání žádostí o finanční podporu z JPD 3, ve kterém se hraje o 780 miliónů Kč.

Pravidla vyhodnocování jsou velice přísná, přesně stanovená Evropskou unií, naprosto objektivní a nezkorumpovatelná. Jenže to by nebyli naši milí mocipáni, aby je nebrali tak nějak po našem po česku.

Každá přihláška se eviduje a zpracovává nadmíru pečlivě, objektivně a nezpochybnitelně. Každý list musí být opatřen digitálním podpisem, aby někoho nenapadlo cokoliv pozměnit. Přihláška musí být sešita a zapečetěna. Podpisy musejí být notářsky ověřené. Zkrátka úřad a pečlivost, jak má být. Však také část přihlášek je odmítnuta už při kontrole formální správnosti.

A což teptve věcné hodnocení! Každá přihláška je pečlivě ohodnocena třemi hodnotiteli. Hodnotitelé musejí být odborníci v daném oboru, musejí projít důkladným školením a prokázat svou nezávislost a nezaujatost. Slib mlčenlivosti i objektivity hodnotitelů jsou samozřejmostí, stejně jako to, že veškeré hodnocení probíhá anonymně. Kritéria, podle kterých se hodnotí, jsou přesně stanovena Evropskou unií a schválena vládou: každý hodnotitel tedy přesně ví, že například za kvalitně sestavený tým může přidělit maximálně 10 bodů, nebo že za nevhodně zvolené řízení publicity může strhnout až 5 bodů. Hodnocení od jednotlivých hodnotitelů se zpracují, na dvě desetinná místa přesně se stanoví počet bodů, které jednotlivé žádosti dosáhly... a pak to přijde.

A pak to přijde! Ohodnocené a podle bodů seřazené žádosti dostane komise, která nejdřív rozhodne o přijetí žádostí a výsledky uveřejní na internetu. Potom se vzpamatuje, výsledky z internetu stáhne a zveřejní výsledky jiné http://www.praha-mesto.cz/(e5bzm4450whuia55msm40s55)/zdroj.aspx?typ=2&Id=65572&sh=-494888360 . A v nich se například dovíte, že

nejlepšího výsledku, 86 bodů, dosáhly hned tři žádosti. Ale z nich peníze dostane jen jedna, zbývající dvě jsou bez náhrady zamítnuty;
to, jestli je žádost schválena nebo zamítnuta, nijak viditelně nezávisí na pořadí v bodovém žebříčku;
ze 42 žádostí, jejichž hodnocení je lepší než průměr, jich je 8 zamítnuto;
ale namísto toho je zase, byť t.zv. "do zásobníku", schváleno 11 projektů, které byly hodnoceny daleko pod průměrem;
celkový finanční objem žádostí, které byly hodnoceny jako podprůměrné, ale přesto byly doporučeny k nějaké formě financování, překročil 30% všech přidělených peněz.

Složení komise není veřejně známé. Komise rozhoduje podle kritérií, která nejsou nikde zveřejněna (patrně proto, že by zveřejnění nesnesla). Jisté je jen to, že - jak výše ukázáno - komise v žádném případě nerozhoduje podle kritérií, stanovených EU, vládou a ministerstvem.

Velmi bych přivítal, kdyby mi někdo poradil, jak velké má být to kritérium, podle kterého komise rozhoduje. V jaké formě a komu ho máme doručit, abychom si mohli být jisti, že příště zbyde i na nás.

Vivat Big Brother!

2005-11-24T20:23:00.000+01:00

Tak k nám dorazily reality show. Pochválena buď nebesa za všechny Vyvolené, Velké bratry a jejich následovníky i napodobitele!

Aby bylo jasno: nehodlám se nijak rozohňovat nad pokleslostí takové podívané, její bezbřehou nudou, ale ani ji nehodlám nikterak obhajovat či oslavovat. Po pravdě řečeno, ani nemůžu: ještě jsem se na žádný z těch zázraků nedíval, a tak nemám možnost konkrétního srovnání. Jediné, co mohu srovnávat, jsou reakce diváků. Jsou komické. Zdá se mi, že se celý národ potajmu po očku kouká na své Vyvolené Velké Bratry, dílem proto, aby se ujistil, že se tam opravdu nic zajímavého neděje, dílem proto, aby se druhého dne mohl spravedlivě rozhořčovat, jaká pakultura se dnes dává do televize.

Pokud se mne týká, jsem za uvedení těchto reality show televizím opravdu vděčen. Jsem upřímně rád, že přišly a hlavně, že dorazily včas! A nejvíc ze všeho jsem šťastný, že jdou na všech hlavních programech souběžně, denně nebo skoro denně, že před nimi není úniku a člověk nemá kam přepnout (leda snad na slabomyslný seriál vystřižený z červené knihovny).

Před mnoha lety, coby naivní mladík, kamarádil jsem se s krásnou přítelkyní. Dobře zi vzpomínám, jak jsme tenkrát pomlouvali její rodiče, kteří se nám jevili jako pravzor paďourství a rozkladu: otec, programátor, úderem páté odpolední dorazil domů. Usadiv se na pohovce, otevřel lahev piva, zapnul televizi a vypnul IQ. Nezájem o svět a nezájem o cokoliv, tupě sledoval besedy o šlechtění řepky, stejně jako pořady pro ženy a večerní kursy ruštiny. Když už chrápal hodně nahlas, převzala štafetu maminka a nad pořadem pro ženy Zrnění často vydržela až do ranních hodin. Nevycházeli jsme z úděsu, v divokosti mládí jsme to nechápali a mnohokrát jsme si svatosvatě slibovali, že nám se něco podobného určitě nemůže stát.

Když jsem poprvé zjistil, že není kam přepnout, zamrazilo mne. Uvědomil jsem si, že za ta léta jsem pozvolna a nepozorovaně klesl na skoro stejnou úroveň - neúroveň. Že už léta jsem nebyl v divadle, týdny v kině, celé dny jsme nepřečetl knihu. Jen do práce, z práce, pak zapnout TV a vypnout IQ. Představa, že bych podobně jako moje babička s dědečkem, mohl po práci vyjít ven na procházku, držet se za ruce, pozvolna se loudat a sledovat život kolem, mne ani nenapadla.

Na štěstí pro mne, popudila mne hned reklama na Vyvolené. Když jsem pochopil, že před kamerami v domě není úniku, pochopil jsem také, že to není nic pro mne. Je mi jedno, kam až Vyvolený výkvět národa za peníze hodlá klesnout, to se mne netýká. Ale představa, že bych se měl - za své peníze - koukat na televizi, jak se soutěžící jde vyčůrat, jak koná intimní hygienu a k tomu poslouchat perly jeho společenské konverzace a gejzíry nezkrotného intelektu, to mne tedy dostalo. Jednou provždy jsem pochopil, že tohle tedy nepotřebuju.

Ano, Vyvolení Velcí Bratři přišli ještě včas. Alespoň pro mne a alespoň doufám, že ano. První dny bez televize jsem se cítil jako v absťáku. Doufám, že reality show v televizi vydrží, než překonám detoxikační příznaky a než se vrátím do normálního života. Než začnu myslet.

Zabili jste mně grant, tak tady máte přes držku.

2005-07-04T09:27:00.000+02:00

Nadpis s parafrází ze Švejka dost přesně popisuje moje pocity. Až na to, že ve Švejkovi se jednalo o nenávist k cizincům, zatímco já -stydím se to přiznat- naopak pociťuju vděčnost k Bruselu.

Ať se to komu líbí nebo nelíbí, naše členství v EU pociťuju jako výhodu. I proto, že okamžikem našeho přistoupení se pro nás otevřely měšce z různých strukturálních fondů a kohezních fondů a fondů na vědu a výzkum. Je to úžasná věc v situaci, kdy poslanci společně s vládou kašlou na školství, na vědu i výzkum a namísto toho peníze plnými hrstěmi cpou dílem do svých kapes, dílem do bezedných děr, jakými jsou policie, vězeňství a armáda. Neříkám, že to nechápu: málokdo z poslanců ještě kdy půjde studovat, z počtů by do jednoho propadli už ve druhé třídě. Zato mít policejní ochranu - a kdyby něco, i protekci v kriminále, to se může hodit! Ale tvrdím, že se mi to hrubě nelíbí.

Proto jsem byl šťastný, že se na výzkum také dostane. A ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí, nikterak málo. Zatímco běžné granty (grant=finanční podpora nějakého projektu) od Grantové agentury se pohybují od 20 do 200 tisíc (korun), granty od EU mají zhruba stejný rozsah, ale v eurech! S tím už se dá leccos dosáhnout.

Moc se mi líbilo i to, jak je grantová soutěž zorganizovaná. Projekty se podávají a hodnotí podle velmi přísných pravidel: každý projekt musí být prošitý mašličkou a přelepen pečetí, aby do něj nešlo něco dodatečně přidávat. Každá stránka musí být opatřena digitálním podpisem, aby nešlo něco dodatečně měnit. Každý podpis musí být ověřen notářem, k tomu přiloženo ověřené potvrzení o bezdlužnosti a o přidělení IČ a o velikosti podniku a výpis účetní závěrky a spousta dalších potvrzení. Projekty se hodnotí třemi anonymními hodnotiteli, kteří předtím prošli patřičným vyškolením, musejí složitě dokazovat svou nezávislost a slibovat mlčenlivost.

Vše je uspořádáno tak, aby vznikla dokonalá iluze objektivnosti a neúplatnosti. Nakonec, po všech složitých administrativních procesech, určená komise sestaví pořadí projektů podle počtu bodů a vyrobí červenou čáru. Kdo je nad čárou, dostane grant - kdo je pod čarou, nedostane nic.

Tedy, tak to aspoň funguje v kulturních zemích. V Česku to však funguje jinak: čtyři témata, která má na starosti pražský Magistrát, příslušná komise vyhodnotila a doporučila, kterým projektům se granty udělit mají a kterým ne. Dokonce výsledky umístila na web (http://www.praha-mesto.cz) a 28. dubna předložila k projednání Zastupitelstvu. Zastupitelstvo hl. m. Prahy vybrané projekty schválilo a seznam schválených projektů také umístilo na web.

Jenomže přitom někomu došlo, že jde o docela zajímavé peníze. A tak hned druhý den Zastupitelé informaci z webu zase vymazali a kosí bratři se sešli znovu, tentokrát s kufry plnými projektů od svých strýčků a známých. A při zasedání začali ty nikým neprojednané projekty, co dostali od svých strýčků a známých, vytahovat a cpát do pořadníku. Nakonec to dopadlo tak, že deset řádně vyhodnocených a schválených projektů ze seznamu vyřadili a namísto nich tam nastrkali projekty od svých kamarádíčků. A nestyděli se celou tu ostudu znovu umístit na web.

Na tomto místě se musím zastavit a veřejně prohlásit, že nevím, jestli se jednalo jen o projekty od strýčků a kamarádíčků. Pokud se mýlím a byly mezi tím také projekty od bratranců a od bývalých milenek, tak se za nepřesnost omlouvám. Předpokládám, že se postižení ozvou a vysvětlí zde, o jaký přesně příbuzenský (nebo finanční?) vztah se jednalo.

Smůla byla v tom, že někdo z postižených měl hodně dlouhé prsty. Těmi zaklepal na příslušné dveře v Bruselu a Brusel do Prahy vyslal kontrolu. Inu, proč to přikrášlovat - najednou bylo zle! Komise zvedla Magistrátu mandle a spustila maličké zemětřesení, kterým se jako červená nit táhla hrozba, že se kohouty na penězovodu zastaví úplně a že si to někdo odskáče. A tak nezbylo, než aby se kosí bratři sešli do třetice. Na svém třetím zasedání odvolali to, co předtím odvolali a slíbili, co ještě předtím slíbili. Odborně to nazvali revokací předešlého usnesení.

A já musím říci, že mě to potěšilo. Co se mne týče, tak je to poprvé v moderní historii co vidím, že hajzl dostal přes prsty a spravedlnost zvítězila. I když, pravda, v kulturních zemích by se nezastavili na půlce cesty a konkrétně (a hlasitě) by označili viníka. S vědomím, kde žijeme, nám asi musí stačit, že Nova a Hospodářské noviny o tom přinesly malou bezzubou zmínku.

I to je důvod, proč se stydím za Prahu a fandím Bruselu.

Nejdůvěryhodnější banka roku 2004 (návod k použití)

2005-04-22T09:35:00.000+02:00

Tak jsem zase jednou použil služeb internetového bankovnictví České spořitelny, Nejdůvěryhodnější to banky roku 2004. A dobře mi tak.
Uznávám, že tentokrát si za to můžu sám, měl jsem si dát pozor a transakci zadat správně. Bohužel, člověk je tvor chybující, a tak jsem čísílka na platebním příkazu popletl. Moc mě to mrzí a kdybych věděl, jak internet banking ČS funguje, mrzelo by mě to ještě víc.
Jedná se o to, že na chybu jsem přišel okamžitě po odeslání. Je časné dopoledne, ta špatně zadaná transakce se uskuteční nejdřív v 17 hodin, a tak by člověk předpokládal, že je dost času s tím něco udělat. Opak je pravdou. Prostě to nejde. Geniální a cenami ověnčená aplikace Internet banking České spořitelny to prostě neumí. Marná byla moje snaha, nejde to ani přes pobočku, ani přes horkou linku, nejde to vůbec.
Chtěl bych se s ostatními uživateli podělit o návod, jak se to přece jen zařídit dá:
Okamžitě musíte "vyčistit" účet a držet ho prázdný ještě 3 dny. Teprve pak se transakce automaticky vyhodnotí jako neproveditelná a sama se zablokuje. V mém případě stačilo obejít pár bankomatů a z každého vybrat částku větší než malou, až se zůstatek přiblížil nule. Také jsem mohl celý zůstatek převést na účet u jiné banky - kdybych to udělal na pobočce která vede můj účet, provedlo by se to rovnou a v 17 hodin už by automat neměl z čeho brát. Ale to bych jim zbytečně dopřál poplatky za převod. Podle mého názoru si za takovéhle "služby" zaslouží spíš karabáč než poplatky, ale chápu, že bankéři mohou být jiného názoru.

Humanitární krádež

2005-01-16T21:43:00.000+01:00

Divné věci se dějí v české kotlině. Před několika lety Velký Myslitel vymyslel podivuhodnou zvrhlost, humanitární bombardování. Od těch dob je těžké, velmi těžké, něčím mne překvapit. A přesto se povedlo. V souvislosti, kterou vím už několik dní a která mi, i po několika dnech, pořád ještě zvedá žaludek i krevní tlak. Promiňte mi to, ale musím se z toho vypsat.

Aby bylo jasno: miluju Indonézii a miluju její obyvatele. Prosté a chudičké, pilné a pracovité, srdečné a veselé. Měl jsem příležitost tam jistou dobu pobývat mimo obvyklá turistická letoviska a věřte mi nebo ne, dodnes ta doba patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám. Tragédie způsobená tsunami, monumentální a hrozná ve své neodvolatelnosti, mnou strašlivě otřásla. Počet 163 000 mrtvých v oblasti je nepředstavitelná hrůza, pro kterou se mi nedostává slov. Samozřejmě jsem pro účinnou pomoc ve všech formách, finanční i věcnou, okamžitou i dlouhodobou. Mám úctu a obdiv ke každému, kdo postiženým věnoval sebemenší dar, protože to je projev hluboké lidskosti. Sám jsem přispěl nemalou částkou a dal bych i víc, kdybych měl. Ale dávám a dával bych ze svého, ne z cizího!

Možná se pozastavíte, proč na takovou samozřejmost kladu důraz. Nejspíš proto, že v české kotlině to vůbec samozřejmé není! Malý český človíček totiž vymyslel další obludnost světových rozměrů, totiž humanitární krádež. V životě by mne nenapadlo, že je něco takového možné, kdybych býval nepotkal dávného přítele, podnikatele, rozzuřeného do rudého žáru. Nebyl čas uvažovat, že se mu v jeho rozpoložení raději obloukem vyhnu. Po několika zdvořilostních frázích to z něj vyvřelo jak z vulkánu. Právě se vracel od svého mobilního operátora, kam ho přivedl nezvykle vysoký telefonní účet. Ano, tušíte správně. V jeho firmě je zvykem, že zaměstnanci používají služební mobily. Prakticky pořád jsou rozježdění po zákaznících, a tak je to operativní, praktické a když se vezme, že mobilní operátor poskytuje významným firemním zákazníkům zajímavé slevy, je to nakonec i docela levné.

Tedy, jen v dobách, kdy zrovna nepropuklo dárcovské šílenství. Protože to, co mého přítele rozzuřilo a mne znechutilo, jsou dárcovské SMS, tak zvané DMS. Dárcovské SMS samy o sobě jsou geniální vynález. Malému českému hajzlíčkovi dovolují, aby uspokojil svoje ego a prožil si dobrý pocit vykonavatele dobra, aniž by za to zaplatil třeba i jediný haléř z vlastní kapsy! Ano, nejeden zaměstnanec celými hrstmi přispíval na záchranu Asie, v pohnutí na mobilu mačkal čudlíky jako zběsilý. Měl dobrý pocit, že přispívá na dobrou věc. Byl na sebe hrdý, jak se dokáže obětovat pro nešťastné oběti. Nakonec, proč by nepřispíval, když to je z cizího, že? Mého přítele to stálo zatím 56 tisíc za dárcovské SMSky, které poslali bez jeho vědomí jeho zaměstnanci a které musel zaplatit sám ze svého. Ale vyjádřil naději, že nejspíš ještě nedobrovolně přispěje mnohem víc.

Když jsem si uvědomil hloubku toho mravního bahna, docela mě zamrazilo. Nejde jen o to, že velká část tolik vychvalovaných DMS odešla ze služebních mobilů, a z nich zase velká část pravděpodobně z mobilů státních zaměstnanců, takže nakonec z naší společné kapsy. Víc mne zamrzela ta nízkost. Ať se nám to líbí či nikoliv, krást peníze z kapsy svého zaměstnavatele, i když v dobrém úmyslu, je pořád ještě krádež. Humanitární krádež.

P.S.
Ten můj přítel za svých 56 tisíc dostal aspoň výpis hovorů z jednotlivých mobilů. Už se těšil, jak je zaměstnancům vyúčtuje, aby měli příležitost přispět na Asii i ze svého.

Můj milý Ježíšku!

2004-12-19T10:18:00.000+01:00

Můj milý Ježíšku!

Celý rok jsem byl moc hodný, platil jsem daně i zdravotní pojištění, dopravní předpisy jsem dodržoval a s manželkou jsme si byli věrni (aspoň z její strany). Milý Ježíšku, dej, abych se zítra ráno probudil a tohle se mi jenom zdálo:

V tomto týdnu nám Parlament nadělil hezký dárečekv podobě Zákona o elektronických komunikacích, viz
http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=768&CT1=0
Pokud to projde i Senátem, tak nás všechny čekají radostné chvíle. Z pozoruhodných nápadů vybírám:

každý, kdo provozuje nějakou komunikační službu (tedy například i každý hub CzFree, §2, §8), bude mít povinnost se registrovat, doložit bezúhonnost a bezdlužnost a další blbosti (§13, §8 odst.3);
bude povinnost provozovat zařízení a služby jen podle schválených norem (§ 62);
zpracovat spoustu předpisů (například podle §88 písm. b "zpracovat pro zajištění ochrany údajů a důvěrnosti komunikací podle písmene a vnitřní technicko-organizační předpis");
zvláštní perla, která se vám bude určitě líbit, je §98 o povinném umožnění odposlechů;
také se vám určitě bude líbit, že v telefonním seznamu se budou bez ptaní uveřejňovat čísla našich mobilů (a kdo si to nepřeje, musí podat žádost a zaplatit příslušný poplatek);

Jestli se mi to jen nezdá a je to opravdická pravda, tak mě, milý Ježíšku, děsně nasereš.

Petice proti vstupu Turecka do EU

2004-11-12T17:35:00.000+01:00

Stanice metra Anděl. Oslovuje mne mladá aktivistka.
Nechcete, pane, podepsat petici proti vstupu Turecka do EU?
Ne nechci.
Turecko už není, co bývalo za Kryštofa Haranta. Už se ho nebojíme.

Turecké hospodářství tady už přece máme.

Nejdůvěryhodnější banka roku 2004

2004-11-11T20:57:00.000+01:00

Také dostáváte obálky od nejdůvěryhodnější banky roku 2004?
Podívejme se na drobný příklad, jak taková nejdůvěryhodnější banka funguje. Je všední den, 14:45 odpoledne, zataženo, klidno.

Do bankomatu u metra na náměstí Republiky zasouvám kartu a podle pokynů vyťukávám PIN tak, jako už tisíckrát. Zda si prý přeji vytisknout doklad? Ano, přeji. Bankomat o té věci začíná přemýšlet.

O dvě minuty později automat ještě stále přemýšlí.

O další minutu později bankomat porodil myšlenku: transakci nelze provést. Potom se zjevným váháním vyplivuje kartu. Mám štěstí. Můj obličej se mu však zjevně nelíbil, potvrzení mi nedal.

Přiznám se, že mne to trochu vyděsilo. Noviny jsou plné případů, kdy někdo neopatrně napsal PIN do falešného automatu a se svými zlaťáčky už se nikdy neshledal! Ne že bych na kontě míval částky, které by průměrnému zločinci vůbec stály za to, aby vstal od barpultu a šel si je vybrat. Ale dnes zrovna jako z udělání výjimečně přišla větší částka, honorář za půl roku práce, a tak by mi bylo obzvlášť nemilé, kdybych o něj přišel. Podezřívavě si prohlížím lidi postávající v okolí, ale nezdá se, že by někdo jevil o bankomat zájem. Nic podezřelého.

Po chvíli na bankomatu nalézám telefonní číslo 800 207 207 a doporučení, abych se neupejpal v případě problémů ho použil. Dobře tedy, na mobilu vyťukávám číslo… a plechový hlas mne prosí, abych pro komunikaci v českém jazyce zvolil jedničku. Odhodlaně mačkám jedničku.

Dovídám se, že chci-li se dovědět o nabídce služeb, mám stisknout jedničku. Chci-li se dovědět o úrokových sazbách půjček, mám stisknout dvojku. A konečně, zajímají-li mne nová čísla účtů, mám stisknout trojku. Konsternovaně chvíli stojím a čekám v naději, že se snad stane ještě něco, že snad nějaká další nabídka ještě přijde.

Automatický hlas mne má za hlupáka, a tak mi to všechno ještě jednou, zřetelně a hóoóódně póóómáááálííííčkuuuuu mi opakuje. Nabádá mne, abych, pokud chci nabídku služeb, stisknul jedničku. Tisknu mobil jako celek a bojím se, abych ho nerozdrtil v dlani. Nestojím o nabídku služeb. Chci, aby ty služby, které si platím, fungovaly.

Opakování je zřejmě matka moudrosti. Proto mi automat znovu a do třetice opakuje, že chci-li vědět o úrokových sazbách naší nejdůvěryhodnější banky, mám stisknout dvojku. To už vidím rudě a pokud bych chtěl něco stisknout, je to krk sadisty, který tohle vymyslel. Ne, opravdu nehrozí, že bych se někdy v budoucnu chtěl dovědět o úrokových sazbách! Ne, ani nová čísla účtů znát nechci, i když jsem na nejlepší cestě nový účet si opatřit. V jiné bance, samozřejmě.

Hlas v telefonu je mimořádně zdvořilý. Slušně mi poděkoval za zavolání a zavěsil. Pitomec. To si dovolil příliš. Po pěti minutách boje s automatem nejsem ani o krůček blíž k vyřešení mého problému. Pokud jsem se něco dověděl, tak jen vcelku potěšitelnou skutečnost, že když jsem ve zdraví přežil tohle, tak mi asi infarkt v nejbližší době ještě nehrozí. Přemýšlím, kolik mi na kontě zloději nechají a v duchu kalkuluju, jestli mi to za to poznání stálo.

S vysoko zdviženým krevním tlakem vbíhám do nejbližší pobočky a na slečnu u informací vrhám něco, co má napodobit úsměv. Ano, radí mi, když jsem jí všechno podrobně popsal. Nejlépe bude, když zavolám na telefonní číslo, napsané na automatu. Dodatečně se té slečně omlouvám, že jsem se jí trochu nešetrně dotkl dotazem, zda rozumí česky. A kráva nakonec je užitečné, milé a docela inteligentní zvíře. A také sebekriticky uznávám, že hlasové cvičení je lépe provádět v soukromí koupelny, než ve dvoraně banky. I když je nejdůvěryhodnější v roce 2004.

Blaničtí rytíři, spěte dál! Tohle pořád ještě nic není.

Daňová optimalizace

2004-05-26T14:55:00.000+02:00

V poslední době se množí polemiky na téma snižování či nesnižování daní. Hezké polemiky lze najít například v Britských listech a zde nebo zde.

Jak to určitě není
Bohužel, nejčtenější média o problematice daní informují způsobem, ze kterého je zřejmé, že nemají ani tušení, o čem píšou. Ve veřejnosti tak vzniká nesprávný dojem, že všichni podnikatelé okrádají stát na daních, protože (1) zamlčují podstatnou část svých příjmů, (2) za pomoci podplacených daňových poradců lžou a podvádějí v daňovém přiznání, (3) i když jim nešťastnou shodou okolností vznikne povinnost nějakou daň zaplatit, tak stejně nezaplatí nic a ještě se vysmějí všem orgánům, finančním úřadem počínaje a policií konče. Odtud už je jen krůček k jednoduchému, bohužel však nesprávnému řešení: zamlčováné příjmů se zamezí zavedením registračních pokladen, podvádění s daňovým přiznáním se odstraní zavedením finanční policie a přísnějšími postihy. Ráj na zemi nás nemine.

Další nebezpečný blud je, že bude-li ČR mít (ve srovnání s okolními státy) vyšší daně, vlastně se tak moc nestane, protože nanejvýš dojde k odlivu nějakých firem do zahraničí. A hned máme k dispozici statistiku ukazující, že sídlo si za posledních XX měsíců přeregistrovalo do zahraničí jen pár firem a že to vlastně vůbec není významné.

Jak to možná je
Netvrdím, že Franta Vopršálek si občas nevezme pár stovek "jen tak", bez faktury a bez vědomí finančního úřadu. Také netvrdím, že rodina Wong Hua s nadšením přivítá zavedení registračních pokladen. Ale jsem s plnou vážností přesvědčen, že hlavní cesty, kterými unikají daně, leží jinde.

Hlavní podíl na HDP mají společnosti. A z nich zejména ty větší a zahraniční si dávají velice dobře pozor na své dobré jméno. Jasně si totiž uvědomují, že kdyby se konkurence dověděla o nějaké jejich nezákonné operaci, docela jistě by si to nenechala pro sebe! Žádné rozumné korporaci to za to nestojí. Nebo si dovedete představit, že by třeba Coca-Cola byla ochotna přenechat Frantovi Vopršálkovi pár beden lahví jen tak, bez papíru? Aby na tom ušetřila dvě stovky na daních?! Když neposkvrněnost jejího jména má hodnotu sta miliónů dolarů?!! Samozřejmě, to je nesmysl.

Celý vtip je v tom, že korporace, zejména zahraniční, odlévají zisk (a tím i daně) naprosto legálně, nepostižitelně a nezadržitelně. Jádro problému je v tom, že se sice chovají tržně, optimalizují svou daňovou zátěž, ale přitom se nedopouštějí ani sebemenšího prohřešku proti zákonům! A co je nejhorší, nikdo na celém světě neumí napsat zákony tak, aby se tomu zabránilo. Myslet si, že to zvládnou právě naši moudří poslanci, když v hlavách osvícených alkoholem náhle vykvete myšlenka - no, přiznejme si, to by byla naivita hraničící s demencí...

Zjednodušený příklad
Jak se to opravdu dělá, snadno pochopíme na zjednodušeném vymyšleném příkladu. Mějme firmu, která si u nás i v dalších okolních zemích vytvoří dceřinné společnosti. Dejme tomu, že v Anglii vyrobí stroje (nebo auta nebo boty nebo cokoliv jiného) za výrobní cenu 1 milión korun. Přitom tržní hodnota toho zboží je, řekněme, 2 milióny korun. Ta firma teď má několik možností, kde realizovat svůj zisk:

První možnost je, že zboží prodá své české dcerce za výrobní cenu, tedy za 1 milión korun. Česká dcerka to zboží obratem rozprodá za tržní ceny, tedy celkem za 2 milióny. Její zisk tudíž je 2 - 1 = 1 milión. Z miliónového zisku zaplatí daň 29%, čili 290 tisíc.

Jinak to ovšem dopadne, když firma zapojí daňovou optimalizaci. V takovém případě zboží neprodá do ČR přímo, ale přes svou maďarskou dcerku. (Že přitom zboží může přiletět rovnou z Hong-Kongu a ani se v Maďarsku nezastavit, je zřejmé.) Maďarská dcerka za zboží zaplatí 1 milión, ale české dcerce ho prodá za 1,9 miliónu. V Maďarsku tedy dcerka realizovala zisk 0,9 miliónu a protože tam je sazba daně jen 8%, zaplatí v Maďarsku na daních 72 tisíc. V Čechách česká dcerka zboží zase prodá za 2 milióny, ale tentokrát vydělá jen 2 - 1,9 = 0,1 miliónu, takže na daních v ČR zaplatí pouhých 29 tisíc. Celkově tedy společnost v obou zemích dohromady zaplatila na daních 101 tisíc.

Je vidět, že jednoduchým a zcela legálním trikem si firma zmenšila daně z 290 na 101 tisíc. Přitom se nedopustila ničeho nelegálního, dokonce ani neobvyklého, jen do řetězce obchodu zapojila ještě jednoho překupníka.

Uvedený příklad byl úmyslně zjednodušen, aby vynikla podstata. Ve skutečnosti operace probíhají mnohem komplikovaněji. Většinou také neprobíhají z Maďarskem, protože existuje řada zemí, tak zvaných daňových rájů, kde je daň ze zisku ještě mnohem menší, nebo dokonce nulová. A nejsou to jen známé Bahamské ostrovy! Nikoliv náhodou jsou největší a nejmohutnější softwarové firmy registrovány v americkém státě Delaware, proslulém svým liberálním daňovým zákonodárstvím.

Důsledky
V první řadě je zřejmé, že daňovou optimalizaci mohou firmy, včetně českých, používat docela snadno. Protože jim přináší značné výhody, tak ji také zhusta používají. Tím spíše, že není spojena se žádným rizikem, neboť de iure nepředstavuje nic nedovoleného. Osobně jsem přesvědčen, že toto je hlavní proud, hlavní cesta, kterou stát přichází o daně.

V druhé řadě z toho vyplývá, že oblíbené klišé, kladoucí rovnítko mezi podnikatele a daňové podvodníky, je velice vzdálené realitě.

V třetí řadě je zřejmé, že stát přichází o daně úplně potichu, nepozorovaně. Zejména se to neprojevuje ani významným odlivem firem do zahraničí, ani významným zmenšením zahraničního obchodu, ba spíše naopak.

Z hlediska státu to ovšem je nežádoucí jev, protože státu se tak ztrácejí obrovské částky na daních. Ztráty jsou tím větší, čím nižší zdanění nabízejí okolní státy, protože tím víc zisků se realizuje mimo ČR. Současně je zřejmé, že instalací registračních pokladen, ani majetkovými přiznáními, ba ani pomocí policie či drakonických trestů se tomu zabránit nedá.

Existuje nějaké řešení?
Mnozí ekonomové se domnívají, že jediným řešením (paradoxně) je snížení daní. Jejich úvahu lze snadno ukázat tak, že trochu podrobněji propočítáme výše uvedený příklad.

Aby byly výpočty jasnější, předpokládejme, že zboží se neprodává přes dceřinnou společnost v Maďarsku, ale přes dcerku na Bahamách. Tím se vyjasní náklady na udržování dceřinné společnosti, které na Bahamách jsou kolem 3000 USD ročně. K dalším nákladům patří poplatky bance; např. ČSOB dnes nakupuje dolar za 25,656 a prodává za 26,650. Takže za převod měny zaplatíme asi 4% a k tomu v zahraniční bance poplatky řádově 0,7%. Z částky 1,9 mil. Kč tak převod peněz vychází na 90 tisíc Kč. Kdybychom předpokládali, že v příkladu uvedený obchod za 2 milióny Kč se uskutečnil v průběhu jednoho roku, roční náklady bychom mohli odhadnout na 80 (udržení společnosti) + 90 (převody peněz) + 29 (zbytek daně) = 199 tisíc. To je dohromady skoro 10%.

Znamená to, že kdyby sazba daně ze zisku klesla na 10%, absolutně nikomu by se nevyplatilo daňově optimalizovat proti ČR, protože by to pro ně bylo dražší než řádně zaplatit daň. Naopak, pravděpodobně by se našlo dost firem, které by své zisky přenesly do ČR, daňově by optimalizovaly ve prospěch ČR. S daňovou sazbou rostoucí nad 10% bude sice stoupat vybraná daň, ale nelineárně. S rostoucí sazbou se totiž bude daň vybírat z čím dál tím menšího základu, protože stále méně firem bude optimalizovat ve prospěch a více proti prospěchu ČR. Až v určitém bodě se výběr daní zastaví a při dalším zvyšování sazby se už výběr bude zmenšovat, protože převáží odliv zisku mimo ČR. Při jaké daňové sazbě to nastane, samozřejmě záleží také na tom, jakou sazbu nabízejí okolní země (v této souvislosti se hovoří o daňové konkurenci států). Někteří odborníci hovoří o sazbě 15%, jiní až o 23%. Osobně pokládám za skoro jisté, že dnešních 29% to určitě není.

Neznámému dárci

2004-05-20T17:19:00.000+02:00

Od neznámého dárce jsem dostal email, který přesně vyjadřuje mé pocity. S přáním, aby někoho potěšil tak, jako mne, jej přikládám:

Drahý zákazníku,

Chceme pouze vyjádrit, že dokonale rozumíme vašemu vzteku nad
neustálým zvyšování cen energii, elektrinu nevyjímaje. Ale chteli
bychom podotknout, že nemáte na vybranou. Jsme velká
spolecnost a Vy budete platit to, co Vám rekneme. My máme
energii, Vy ji potrebujete. Je to smutné a špatné. Sralo by nás,
kdybychom byli na vašem míste. Pripojujeme malou fotografii,
která by Vám mela pomoci pochopit,
jak se cítíme, když procítáme to množství stížností na naši
spolecnost.

Váš ČEZ

Všechno závisí na úhlu pohledu

2004-05-20T15:17:00.000+02:00

Pln roztoužení a s chvějícím se srdcem přebírám obálku. S rozkošnickým přivřením očí přivoním k obálce a nasávám do sebe příslib neznáma. Smyslně oddaluji ten okamžik, než rozervu její tajemné útroby a vyvrhnu bílé maso dopisu.

Jaká čest, píše mi Český telecom!

V ten okamžik mé oči zabloudily do míst určených ke služebním záznamům pošty. U levého okraje obálky, hned pod adresou odesílatele, civí na mne reklamní sdělení. Nemám čas ani chuť věnovat pozornost slabomyslným reklamám, zvykl jsem si je ignorovat a nevidím důvod, proč bych tento svůj obranný reflex měl měnit. Pravda, reklamy Českého telecomu bývají ještě o poznání slabomyslnější než ty ostatní, ale to je jen další důvod, proč je se sebe nechávám sklouznout jako ten příslovečný hrách se stěny. Ale tentokrát se něco zadrhlo. Někdo ten hrách předtím, než ho začal házet na stěnu, rozvařil do lepkavé kaše. Zkrátka a dobře, výjimečně jsem si přečetl, co je tam napsáno a zatmělo se mi před očima.

Pevná linka. To nejvýhodnější pro dlouhá volání a surfování. (konec citátu)

Musím se přiznat, že jsem v životě už slyšel a četl spoustu kolosálních pitomostí, a tak mne v tomto oboru opravdu není snadné něčím překvapit. Ale to, že je pevná linka Českého telecomu "to nejvýhodnější pro dlouhá volání a surfování", to mi opravdu vzalo dech! Skoro mi v ten moment začalo být líto kolegy, který je 24 hodin denně připojen přes GPRS na mobilního operátora, může přenášet data tam a zpátky jak se mu zlíbí, na cestách i u svých četných milenek, bez omezení objemu a za paušál hluboko pod 1000 korun měsíčně. A nebo taky na 400 korunovou Twist kartu, že. Politoval jsem kamaráda, který je rychlostí 11 Mb/s napojen na Wi-Fi síť, samozřejmě že 24 hodin denně, samozřejmě že bez limitu přenesených dat, za necelé čtyři stovky. Málem jsem se rozplakal i nad svým vlastním případem, neb jsem - považte - pomocí rozvodu kabelové televize připojen rychlostí blížící se 700 kbit/s (samozřejmě 24 hodin denně) jen o málo dráž než za 1000 korun.

Jak jsme všichni nešťastní a nerozumní, když si odmítáme pořídit nejvýhodnější připojení Českého telecomu, abychom se mohli připojovat pomocí modemu s rychlostí 33 (ale spíše jen 28 a někdy také jen 14) kbit/s pevnou linkou! Sice bychom, pravda, dat mnoho nepřenesli - ale zase bychom se mohli po libosti zocelit pozorováním, jak se modem celé minuty snaží navázat spojení a jak, pakliže se mu to podaří, vzápětí spojení dvakrát až třikrát spadne, abychom mohli znovu zaplatit sestavovací poplatek. Mohli bychom se pocvičit v počtech, až budeme vypočítávat astronomické poplatky počítané podle minut připojení. Anebo bychom si dokonce mohli pořídit ADSL, které se po agregaci skoro zastavilo, a tak bychom vedle poplatku za ADSL mohli ještě platit i minutové hovorné, aniž bychom byli obtěžováni přílišným datovým tokem!

Vždycky mne dojímalo, když jsem viděl, jak ten tupý monopolní moloch dokáže vysvětlit (čti: okecat) úplně všechno. Dojímalo mne, že měl své zákazníky za nesvéprávné idioty, když zdražení paušálu i hovorného prezentoval jako zlepšení služby. Slzu do oka mi vehnalo, když v konkurenci mobilních telefonů lidé začali houfně odhlašovat pevné linky, což moloch prezentoval jako drobný nedůležitý sezónní výkyv. Inu, abych parafrázoval Wericha, líbil se mi ten jejich optimismus, se kterým předpokládají, že co zákazník - to blbec. Ale opravdu, opravdu mne naštvalo, když jsem si na obálce přečetl vyslovenou lež o tom, že "pevná linka je to nejvýhodnější pro dlouhá volání a surfování". To to nikdo nevidí, jak si z nás Český telecom drze střílí?! Kdyby poslední trhovec na nejzaplivanějším tržišti napsal na své ošuntělé hadříky, že se jedná o kvalitní anglickou vlnu, asi by ho dav zahlušil a za stálého třepání vymáchal v septiku. Kdyby si hospodský dovolil prezentovat podřadnou kližku jako pravou svíčkovou, během půl hodiny by si u něj policie, hygiena a obchodní inspekce podávaly dveře jak na kolotoči. (Poznámka: Nejsem tak naivní, abych si třeba jen na okamžik myslel, že by se tomu hospodskému snad něco stalo. Měl jsem na mysli to, že by si k němu jmenované orgány chodily pro úplatky jak do spořitelny.)Jak je tedy, probůh, možné, že lži Českého telekomu nikomu nevadí?!

Pak jsem to konečně pochopil. On Český telekom vlastně vůbec nelže. Mluví čistou pravdu a já to těď můžu dosvědčit:

Pevná linka je to nejvýhodnější pro dlouhá volání a surfování. Ne pro zákazníky. Pro Český telecom!