Co si dnes zvolíme, to budeme zítra mít.

Když si tento týden zvolíme senátory, kteří podporují radar -
tak se nedivme, až nám ho sem opravdu odhlasují.

Přehled, jak chtějí senátorští kandidáti hlasovat o radaru, je zde:
http://senat2008.euweb.cz/

(Poznámka: některé prohlížeče, třeba Internet Explorer, u tohoto odkazu zobrazují češtinu nesprávně. Pomůže, když v menu zvolíte Zobrazit -> Kódování -> Kódování UTF-8)

Den, kdy trhy zasáhl strach

Strach. To je jediné slovo, které charakterizovalo v pondělí světové finanční trhy. Nikdo nechtěl kupovat akcie a nikdo zase nechtěl nikomu půjčovat peníze, píše deník Independent.

Svět se plnou parou řítí do největší globální krize, jakou kdy kdo zažil. U kormidla Titaniku se vlády přou, jestli zatočit doleva nebo doprava. Jen v ČR se nic špatného neděje - podobně jako to Zápotocký tvrdil ještě v předvečer měnové reformy 1953.

Není pochyb, že nás nečeká nic pěkného. Pokusme se však myslet pozitivně a hledejme, co by globální krize znamenala pro nás.

Právě začala krize v automobilovém průmyslu. Protože 60% průmyslu je nějakým způsobem navázáno na největší automobilky, v krátkodobém horizontu docela jistě dojde ke krachu řady podniků, k propouštění, sociálním otřesům, možná i hladu. To není dobrá vyhlídka. Ale když už k tomu muselo dojít a když už tomu neumíme zabránit, pokusme se toho aspoň využít. Ve společnosti už dlouho panuje "blbá nálada". Lidé jsou čím dál nespokojenější jak s vládou, tak s celkovou situací v zemi. Nespokojenost už docela otevřeně probublává na povrch v internetových diskusích, lidé se viditelně radikalizují. Přejít od slov k činům lidem zatím bránila jednak vlastní pohodlnost, jednak strach. S výjimkou pár bezdomovců na tom dosud ještě nikdo nebyl tak špatně, aby neměl co ztratit. Doteď si každý rozmyslel, jít protestovat a tím riskovat ztrátu zaměstnání, které je sice blbé a za pár šupů, ale přece jen lepší, než nic.

To se teď změní. Už nebude ani to blbé zaměstnání za pár šupů. Už nebude, co ztratit. Leda své okovy ;-) Jenže v tom je současně největší riziko: dodnes jste si vy, společensko-vědní intelektuálové, hráli své filozofické hry. Ale nic použitelného z vás nevypadlo. Lidé budou přesně vědět, co nechtějí - ale úplně chybí vize, co by měli chtít. Vize, kam dál, k čemu se upnout. A v tom vidím problém největší, protože kde chybí sjednocující vize, tam nastává anarchie. A před tím nás chraň všichni svatí včetně Marxe s Klausem.

V dlouhodobém horizontu se mi situace jeví daleko příznivěji. Především je fakt, že jistou (a patrně nejbohatší) část společnosti tvoří velkohubí žvanilové a lehkoživkové. Jsou to různí politici, poradci, takyekonomové a vůbec všichni, kteří se nedokáží uživit vlastní prací. Krize je pro takové existence smtrelná. Nemyslím, že by nám to bylo líto a naopak věřím, že společnosti jen prospěje, když se od takových příživníků očistí.

Nám všem, komu zbohatlíci nadávají do socek a kdo, upřímně řečeno, máme holé zadky, nemůže krize dlouhodobě ublížit. My se umíme uživit svou prací (a pozor, nemyslím tím jen tlouct kladivem do nýtů! Dobré lékaře, inženýry, učitelky i uklízečky potřebují a budou potřebovat všude). S příslovečnou českou adaptabilitou jsme schopni na chatě namísto skalniček vypěstovat brambory, namísto televize se vrátit ke knížkám - a přežít. Netvrdím, že to bude snadné a už vůbec se na něco takového netěším. Bude to pád, ale jen z malé výšky. Dobře nám nebude, ale přežijeme to skoro všichni a relativně v pohodě. Proti mladým nadějným ekonomům, jejichž schopnosti jsou založené na tom, že dvakrát týdně chodí chlastat s vlivným úředníkem z úvěrového oddělení, docela jistě.