David Polesný ve svém článku Vodafone blokuje nelegální a nevhodný obsah internetu píše:
Ať už na displeji mobilu nebo v počítači připojeného přes modem nebo telefon, se SIM kartou Vodafonu se na některé internetové stránky nedostanete. Pokud na internet přistupujete prostřednictvím internetového připojení Vodafonu, budete mít od dnešního dne cenzurovaný obsah. Všechny vystrašené hned uklidním, tento typ cenzury je totiž chvályhodným počinem. Vodafone bude automaticky blokovat přístup ke stránkám, kde se objeví dětská pornografie nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Blokování bylo spuštěno dnes a týká se všech, kteří si prohlíží internetové stránky prostřednictvím modemu, telefonu připojeného k počítači nebo přímo na displeji mobilu.
Jinými slovy, Vodafone dnešního dne zavedl cenzuru na internetu.
Je mi jedno, jestli počin Vodafonu byl vyvolán dobrými úmysly. Konec konců, ty měl Koniáš taky a Lenin jakbysmet.
Je mi jedno, že (zatím) to je cenzura dětské pornografie, která se mi hnusí jako taková a zaslouží nejpřísnější opovržení.
Co mi není jedno, je skutečnost, že si někdo osobuje právo rozhodovat, co smím číst a co nesmím. Že o tom rozhoduje někdo, koho neznáme, podle pravidel, která nejsou definována.
Co mi není jedno je to, že je to proti Ústavě. Jako takové je to zločin - a ještě si za to zákazníci mají platit.
KŘIČÍM NA POPLACH, křičím, křičím!
Dnes nám někdo ustřihe stránky, o kterých prohlásí, že jejich obsah je nelegální nebo nevhodný. Zítra nám odstřihne všechno vyjma oficiální propagandy. Pozítří se samostatné myšlení stane trestným činem.
Proboha, co je to "nevhodný obsah" stránek? Jsou to stránky, na kterých se mluví sprostě? Nebo ty, na kterých se vyskytují pravopisné chyby?
Kdo to je ten Vodafone, který má tu drzost rozhodovat o nás - bez nás - a jednou možná i proti nám?!
Myslím, že je naprosto na místě, vyjádřit svůj nesouhlas. Nejlépe tak, že nespokojení uživatelé vyjídří svůj nesouhlas přímo zodpovědným pracovníkům z vedení Vodafone Czech Republis a.s.:
Statutární orgán - představenstvo:
člen představenstva: Pavel Kos, r.č. 721101/1500Praha 4, Za Valem 1403/15, PSČ 148 00den vzniku členství v představenstvu: 19.prosince 2007
člen představenstva: Paul Michael Donovan, dat. nar. 28.06.1958Burnham, Green Lane 91 SL 1 8 EG Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 27.června 2005
člen představenstva: Timothy James Harrabin , dat. nar. 10.02.1962Jasmine House, The Firs Inkpen Berkshire, RG14 9PT Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Robert Nicholas Barr , dat. nar. 06.06.1958Lindfield, Abingdon, Oxfordshire, Farringdon Road, OX 14 1BD Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Muriel Anton , dat. nar. 19.04.1962Praha 1, Karlova 48, PSČ 110 00den vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
předseda představenstva: Grahame Kenneth Maher, dat. nar. 07.07.1959Praha 5, Újezd 1/600, PSČ 150 00den vzniku funkce: 3.října 2006den vzniku členství v představenstvu: 15.února 2006
Dozorčí rada: člen dozorčí rady: Katarína Brončeková , r.č. 735306/8426Pezinok, Malacká cesta 35, PSČ 902 01 Slovenská republika
člen dozorčí rady: Tomáš Frnka, r.č. 710812/2065Praha 10, Nad Vodovodem 2028/63, PSČ 100 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.září 2006
člen dozorčí rady: Ann Hofvander, dat. nar. 08.08.1970Praha 2, Americká 1, PSČ 120 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.února 2006
Prokura:Petr Příhoda, r.č. 701210/0040Praha 4, Vápeníkova 675/3, PSČ 140 00
Václav Mach, r.č. 670102/0689Praha 9, Hloubětín, Mochovská 522/33, PSČ 190 00
Václav Zadražil, r.č. 730123/4578Praha 9, Letňany, Chotěšovská 678/2, PSČ 190 00
25.6.08
Byla to největší stávka. Všimli jste si jí?
Včera proběhla hodinová stávka, do které se zapojil milión stávkujících. Byl to úspěch nebo zklamání? Odpověď najdeme na stránkách médií.
Především, stávka měla takové rozměry, že ji žádná televize nedokázala zamlčet. Jako obvykle, pokoušely se stávku buď zesměšnit, nebo bagatelizovat. Jenže tentokrát mezi nimi chyběla centrální koordinace, a tak každá z nich zapírala něco jiného a vzájemně se usvědčovaly ze lži. Zatímco ČT1 ústy náměstka MZ bagatelizovala, že do stávky se zapojilo jen 5% zdravotníků, Nova přiznala barvu a uvedla 75%. Naproti tomu podle Novy se stávka v dopravě moc neprojevila, zatímco ČT1 uvedla rozčilené tváře cestujících, kteří se nemohli dostat přes zablokované město.
Internetové zdroje stávku braly s ironickým nadhledem (Aktuálně: Byla to největší stávka. Všimli jste si jí vůbec?), viz též připojené fotografie z Aha. Premiér ji prohlásil za marginální drobnost, zosnovanou na sekretariátu ČSSD.
Smutný a překvapující je klid v řadách levicově (nebo aspoň demokraticky) smýšlejících internetových zdrojů a blogů. Jako by stávka byla něco samozřejmého, běžného. Jako by vlastně o nic nešlo.
Opak je pravdou! Ať se to vládě či médiím líbí nebo ne, jednalo se o obrovský úspěch! Po dlouhé době se konečně ozval milión lidí, kteří jinak jen tiše brblají u piva. Vládní deformy je natolik vytočily, že přestali hledět na vlastní lenost, zapšklost, bojácnost. Ti lidé se sebrali a vyšli do ulic!
Snad se konečně začalo blýskat na lepší časy. Snad nám, konečně, milostivý Bůh to vlastenčení z huby do rukou konečně vrazit ráčil!
23.6.08
Co s tím?
Jako reakci na tento článek jsem soukromou poštou dostala tento zajímavý, podle mého soudu pravdivý, avšak nesmírně smutný příspěvek.
Mám pocit, že ti z nás, kteří už pochopili, jak a kam jsou manipulováni, prochází opakovaně stejnými fázemi uvažování, až nakonec skončí zpět na začátku kruhu.
Fáze 1: Pochopení .. Logickou kombinací informací, kterých se dopídíme zjišťujeme, že oficiální pravda má své trhliny, začínáme vidět lži, které jsou namířené proti nám
Fáze 2: Okamžitá impulzivní reakce: .. „Nasereme se“. Jednak na systém, který nás klame, pak na ty ku..y v pozadí a nakonec na ty hloupé ovce kolem nás co si to nechají líbit. Máme chuť s tím „něco“ udělat
Fáze 3: Co něco ? .. V téhle fázi pokud se kolečko fází opakuje již po několikáté, slabší povahy rezignují, vypnou racionální části mozku a aktivují mentální obranu .. hladají relaxaci zábavou .. mrknou na svůj oblíbený seriál, který jim ukáže, že vše je vlastně OK, otevřou si pivko a zajdou do hospody pokecat o fotbale, nebo se proklikají na pár stránek s lechtivým obsahem. Prostě s chutí hupsnou do předem připravených pastí systému.
Fáze 4: Fáze naivního snění .. Ve fantazii se stáváme rebely a revolucionáři, přehráváme skoro reálné scénáře hrdinských činů jako je vylepování plakátů, odvážná slova na veřejnosti, demonstrace atd. atd., nakonec se v mysli asociujeme s velkými revolucionáři a hrdinně umíráme na pranýři, abychom se nakonec dostali do dějin jako ..
Fáze 5: Probouzení .. řekneme si „Zpátky na zem hochu .. co takhle někde začít ?“ a začneme uvažovat, jak z tou rebelií tedy začít. Postupně procházíme nápad po nápadu a zjišťujeme, že na tohle či támhleto nemáme jaksi možnosti a vrátíme se malinko na zem, vždyť stačí udělat aspoň něco . ..
Fáze 6: Fáze plánování a nástup obav .. řekneme si „No tohle bych mohl“ .. začneme plánovat, organizovat stávku za svobodu slova např. … a najednou .. napadnou nás důsledky .. co když budu organizovat demonstraci ? Jak mluvit ? Poukážu na imperialisty ? Označí mne za komunistu. Poukážu na sionisty ? Skončím jako antisemita. Budu v argumentaci opatrný ? Stejně mne média nakonec hodí do jednoho pytle s extrémisty v davu, které tam nejspíš nastrčili oni sami.
Fáze 7: Existenční strach: Pokud mne označí za extrémistu, mohl bych přijít o práci a tím o plat, kterým splácím „výhodné půjčky“ získané od dobrotivého konsorcia bankéřů. Manželka to nepochopí, protože mé názory ji přijdou hloupé, jaksi nezapadají do schématu myšlení hrdinů z růžové zahrady. Stanu se sockou, vletí na mě exekutoři. Přijdu o všechno a stejně nic nezměním.
Fáze 8: Přenesení odpovědnosti: Nakonec alespoň něco můžu udělat a přitom zůstat v pohodě. Napíšu pár nesouvislých vět na net .. někam do diskuze nebo na zvědavce a doufám, že inspiruji pár těch rebelů co se nebojí a ti udělají s tou s zlou společností něco za mě.
Mám pocit, že ti z nás, kteří už pochopili, jak a kam jsou manipulováni, prochází opakovaně stejnými fázemi uvažování, až nakonec skončí zpět na začátku kruhu.
Fáze 1: Pochopení .. Logickou kombinací informací, kterých se dopídíme zjišťujeme, že oficiální pravda má své trhliny, začínáme vidět lži, které jsou namířené proti nám
Fáze 2: Okamžitá impulzivní reakce: .. „Nasereme se“. Jednak na systém, který nás klame, pak na ty ku..y v pozadí a nakonec na ty hloupé ovce kolem nás co si to nechají líbit. Máme chuť s tím „něco“ udělat
Fáze 3: Co něco ? .. V téhle fázi pokud se kolečko fází opakuje již po několikáté, slabší povahy rezignují, vypnou racionální části mozku a aktivují mentální obranu .. hladají relaxaci zábavou .. mrknou na svůj oblíbený seriál, který jim ukáže, že vše je vlastně OK, otevřou si pivko a zajdou do hospody pokecat o fotbale, nebo se proklikají na pár stránek s lechtivým obsahem. Prostě s chutí hupsnou do předem připravených pastí systému.
Fáze 4: Fáze naivního snění .. Ve fantazii se stáváme rebely a revolucionáři, přehráváme skoro reálné scénáře hrdinských činů jako je vylepování plakátů, odvážná slova na veřejnosti, demonstrace atd. atd., nakonec se v mysli asociujeme s velkými revolucionáři a hrdinně umíráme na pranýři, abychom se nakonec dostali do dějin jako ..
Fáze 5: Probouzení .. řekneme si „Zpátky na zem hochu .. co takhle někde začít ?“ a začneme uvažovat, jak z tou rebelií tedy začít. Postupně procházíme nápad po nápadu a zjišťujeme, že na tohle či támhleto nemáme jaksi možnosti a vrátíme se malinko na zem, vždyť stačí udělat aspoň něco . ..
Fáze 6: Fáze plánování a nástup obav .. řekneme si „No tohle bych mohl“ .. začneme plánovat, organizovat stávku za svobodu slova např. … a najednou .. napadnou nás důsledky .. co když budu organizovat demonstraci ? Jak mluvit ? Poukážu na imperialisty ? Označí mne za komunistu. Poukážu na sionisty ? Skončím jako antisemita. Budu v argumentaci opatrný ? Stejně mne média nakonec hodí do jednoho pytle s extrémisty v davu, které tam nejspíš nastrčili oni sami.
Fáze 7: Existenční strach: Pokud mne označí za extrémistu, mohl bych přijít o práci a tím o plat, kterým splácím „výhodné půjčky“ získané od dobrotivého konsorcia bankéřů. Manželka to nepochopí, protože mé názory ji přijdou hloupé, jaksi nezapadají do schématu myšlení hrdinů z růžové zahrady. Stanu se sockou, vletí na mě exekutoři. Přijdu o všechno a stejně nic nezměním.
Fáze 8: Přenesení odpovědnosti: Nakonec alespoň něco můžu udělat a přitom zůstat v pohodě. Napíšu pár nesouvislých vět na net .. někam do diskuze nebo na zvědavce a doufám, že inspiruji pár těch rebelů co se nebojí a ti udělají s tou s zlou společností něco za mě.
Naši politici se už ve světě neztratí
Každý evropský osel a kůň dostane mikročip a pas
Evropská unie: Evropská komise dnes rozhodla, že každý kůň a osel se stálým bydlištěm na území Evropské unie musí mít implantovaný RFID mikročip a vlastní cestovní pas. Důvodem je boj proti chorobám zvířat. Nařízení začne platin od července příštího roku.
Pas i mikročip dostane hříbě při narození nebo při prvním překročení hranic EU a bude mít celoživotní platnost. Identifikační číslo zůstane i při změně jména. To stejné číslo bude na implantovaném mikročipu. Tím se zajistí, že každé zvíře bude mít jen jeden pas.
Zdroj: http://www.sme.sk/c/3919137/Kazdy-europsky-osol-a-kon-dostan...
Evropská unie: Evropská komise dnes rozhodla, že každý kůň a osel se stálým bydlištěm na území Evropské unie musí mít implantovaný RFID mikročip a vlastní cestovní pas. Důvodem je boj proti chorobám zvířat. Nařízení začne platin od července příštího roku.
Pas i mikročip dostane hříbě při narození nebo při prvním překročení hranic EU a bude mít celoživotní platnost. Identifikační číslo zůstane i při změně jména. To stejné číslo bude na implantovaném mikročipu. Tím se zajistí, že každé zvíře bude mít jen jeden pas.
Zdroj: http://www.sme.sk/c/3919137/Kazdy-europsky-osol-a-kon-dostan...
Válka novinářů
Před několika dny vyšla pod timto názvem úvaha Martina Skapíka. Zaujala mne do té míry, že jsem si ji dovolila převzít. Snad mi to autor promine.
Novinařina je nádherná profese, která nabízí lidem informace, které nemají šanci pro své zaneprázdnění sami získávat. Je také nanejvýše odpovědná, protože právě na základě zprostředkovaných informací se lidé rozhodují o své budoucnosti. Koho budou volit? Kam vloží své úspory, svou životní energii? Kterou akci podpoří a proti které půjdou třeba na protestní shromáždění.... To je skutečná novinařina. Měla by měřit každému stejně. Děje se tak?
Nemůžeme předpokládat, že v každé české rodině bude jeden novinář, který bude objíždět domácí i zahraniční události a informovat o tom, v jakém světě vlastně žijeme, který systém vlády se ukazuje jako moudrý a kdo z politiků nám lže... To jsou banální fakta, která vedou k logickému závěru, že úloha novinářů ve společnosti je ve svém výsledku neporovnatelně silnější, než úloha politiky - tedy všude tam, kde by novinařina fungovala. Těžko si představit, že by politici pro pocitvě informovanou veřejnost prosadili cíle, které by odporovaly novinářskému zjištění, reflexi pravdy.
Můžeme tedy banální konstataci ještě upřesnit. Naprostá většina společnosti je pochopitelně a zcela odkázána na informace od novinářské obce, tedy od naprosté menšiny. O to větší odpovědnost by každý novinář měl mít. Vezmeme-li v úvahu statistiku, vlivový podíl médií na občana, centralizaci a monopol médií, potom se dostaneme k fascinujícímu číslu. O tom co je "pravda", rozhoduje v naší zemi nejvíce tisícovka vlivných novinářů. Ti by měli hledat pravdu, burcovat či uklidňovat občana ve věcech veřejných. Stranou můžeme ponechat bulvární novinařinu, která (a pokud to dělá slušně, proč ne ?) vyhledává "pikantnosti" se života slavných lidí, ale také politiků, tedy takzvaných celebrit....
I novinář se může splést, nebo dostat k falešným zdrojům, přehodnotit situaci, proto je moudré, aby i novinářská obec měla mezi sebou konkurenci. Každý, kdo se podívá na večerní zprávy u nás, tedy tří hlavních konkurenčních televizních zpravodajství, musí nabýt dojmu, že ve světě se v podstatě nic rozporuplného neděje. Stejné zprávy, stejné obrázky, stejné argumenty, naprostá shoda. Vše je v pořádku... V zásadních postojích nelze nalézt žádný rozpor. Žijeme v rozvíjející se demokracii, nyní tedy pomáháme v boji s "darebáckými" státy našemu spojenci a více méně vše probíhá tak, jak má... Je čas pustit si nešťastného pasáčka vepřů, který psychicky selhal a utýral chov. To se může stát. Je čas pustit si líbající novomanžele jednoho pohlaví, kterak jsou oddáváni, protože nejvyšší soud jednoho státu rozhodl, že nelze diskriminovat pohlaví v otázce svatby. Když si chce vzít pán pána nebo slečna slečnu, neměl by jim v tom někdo bránit. Svatba jako svatba!
Budiž. Pojďme si ale připomenout událost, která rozhodně není marginálií a postoje všech (!) vlivových sdělovacích prostředků. Je to pár let, co jsme viděli nákresy Iráckých podzemních zařízení na výrobu zbraní, viděli jsme také pojízdné výrobny zbraní. Počítačově zpracované informace tajných služeb a rozhořčené tváře našich i spřátelených (nedarebáckých) politiků. Slyšeli jsme doslova "mantru". "Sadám Husain vyrábí zbraně hromadného ničení". Viděli jsme to přece na vlastní oči. Viděli jsme ty nákresy, počítačové vizualizace jeho detailních plánů na útok proti civilizaci.
Kdo by nepodpořil válku, či alespoň nezaujal smířlivý postoj ve věci, kdy jeden diktátor a jeho družina, podporovaná všudypřítomnou Al Kajdou, připravuje útok proti nám všem. Byli to novináři, kdo získali podporu veřejnosti pro útok na Irák! Svět vytvořil koalici vedenou USA a válka v Iráku získala nelidskou podobu. Trpí vojáci, nevinní lidé, hovoří se o nejméně půl milionu dětských obětí, v zemi je občanská válka a Iráčané prožívají svůj Exodus, hromadný odchod mimo válkou zmítaná území. Válka měla být rychlá, levná, s minimem civilních obětí. Válka je naopak dlouhá, bolestivá s maximem civliních obětí, navíc nekončící a stojící neuvěřitelné peníze. Peníze, které racionálně použity, mohly zachránit bezpočet lidí "třetího" světa od hladovění, jsou vydávány na likvidaci Iráku.
Fascinující zpráva od "velitele" této válečné akce prezidenta George Bushe jr. a jeho administrativy přichází před několika týdny. "Zpravodajské informace byly špatné, zbraně hromadného ničení ani jejich výrobny se v Iráku nenašly", povzdechl si pan prezident a dodal, že zklamaly rozvědky nejen USA, ale také jiných států. Za tím pozvdechem je už něco kolem milionů zmařených životů a nákladná, zničující válka, která přirozeně přešla i ve válku občanskou.
Shrňme tedy jednou větou. Nejzoufalejší, nejničivější válečný konflikt nového tisíciletí vznikl na základě klamu, prostě se někde někdo spletl nebo možná úmyslně zalhal? Tak či onak, projekce, které na desítky let uvíznou v mysli občanů - ony počítačové modely podzemních bunkrů, pojízdných autobusů - laboratoří na výrobu chemických zbraní, pojízdných odpalovacíh ramp, jsou fikcí, klamem.
Válka ale klamem není. Teď by se měli omluvit a odstoupit všichni Ti zpravodajští pracovníci, ale také novináři. Svět je ve válce, také naše země, ale šlo se tam omylem!!! Kampaň za válku, bez které nebylo možno získat pro tuto válku veřejné mínění, se ukázala býti naprostým klamem.
Novináři by se měli ptát, kde se stala chyba? Měli by se zeptat, kdo vytvářel ony počítačové animace, falešné projekce přímo vetkával do mysli veřejnosti, a to dlouhé měsíce, hlavně by se ale měli omluvit a zeptat politiků. Proč tedy ve válce pokračujete? Ta válka ztratila své opodstatnění.
To se ale neděje. Nikdo nemá zodpovědnost za ten hrozný, zdrcující omyl? Ba co více, nikdo ani na okamžik nepřemýšlí, že pokud se příčina válečného tažení ukáže jako klam, potom je celá agrese zbytečná, nesmyslná, ta agrese je zločinem. Zločinem z omylu?
Neptá se nikdo na nic. Nabízí se přirovnání. Představme si, že by někdo omylem udal svého souseda, že má ve sklepě zbraň, kterou chce zničit celou čtvrť. To by doložil věrně vypadajícími důkazy, nákresy zničujícího zařízení. Zcela pochopitelně by tam policie vyslala zásahovou jednotku. Hle, informace souseda by se ukázaly klamem. Policie1) by musela uhradit křivě obviněnému veškeré náklady vzniklé s její operací vůči domnělému nebezpečí, také by se mu jistě omluvila a poskytla finanční odškodné za tuto událost. Potom by přišel na řadu onen soused, který tedy vydal křivé svědectví, špatné nákresy... Zřejmě by se zkoumalo, zda své podání vypracoval při smyslech, v podstatě by se tedy jen rozhodovalo, zda skončí s vysokým trestem ve vězení, nebo ve vězení s psychiatrickým dozorem.....
To samé, v mnohem tragičtějším měřítku se stalo v Iráku. Ale neděje se nic! Válka pokračuje, i když soused se spletl, a to hned vícero sousedů a velmi vzdálených. Zpravodajské služby se zmýlily, novináři se zmýlili, válka vznikla z důvodu fantasmagorické fikce, nikoliv racionálních zpravodajských informací. Ale pokračuje a novinářům to zjevně nevadí, těm vlivným, nevadí to politikům a v Iráků dále umírají nevinní lidé a země bude decimována zjevně ještě dlouho, pokud se kdy zklidní emoce vnitřní války v samotném Iráku, objektivní důsledek každé občanské války....
Rozumem je tato situace neuchopitelná. Opravdu novinářům nevadí, že se účastníme na válce, která vznikla jako tragická fikce, jako manipulace z jakési Sci-Fi dílny zpravodajských služeb?
Opravdu nikomu nevadí, že jsme ve válce v koalici na základě klamu - křivého obvinění?
Co ještě administrativa pana Bushe přizná? Co jednou bude nucena přiznat ve věci událostí z 11/09 2001? Ponechme stranou údajné "konspirační teorie", věci neprokázané, ale příliš mnoho vědců už doložilo minimálně to, že akce není výsledkem řádění Al Kajdy, protože budovy byly strženy demolicí, která požaduje v takovém rozsahu týdny příprav a vynikající práce pyrotechniků....
Vystoupí jednou pan prezident Bush a řekne: "Omlouváme se, špatně jsme celou věc vyšetřili, špatné zpravodajské informace, věci byly jinak...."
Jenže důsledky jak války v Iráku, tak údajného atentátů horské teroristické skupiny Al Kajda, jsou zničující a nevratné.
Nikdo se ale nenamáhá válku zastavit, omluvit se Iráckému lidu a připravit seznam válečných reparací, obnovy Iráku, zastavit to tažení... Mrtvé pan Bush vzkřísit neumí... Irák je poničen na možná století, plný zraněných, psychicky poničených lidí, vypjat k občanské válce... Na základě klamu!
Nabízí se závěrečná otázka. Když v té nejzákladnější věci, jakou je účast ve válce, omezení občanských práv a svobod zákony preventujícími údajně další "Husainy", "Al Kajdy", když v této nejzákladnější věci je spouštěcí záminkou možná dokonce záměrné klamání občanů, co asi pravdivého nám média sdělují? Když i po přiznání Bushovy administrativy tažení pokračuje, co v tomto mediálním světě už je tedy více pravda, než to, že by válka měla být rychle ukončena a vyšetřeno pozadí klamavých informací?
Nabízí se i další elemntární zjištění. Co vše Bushova administrativa a nejen ona, ale i participujících stran - států, co jsou ochotny udělat pro to, aby celý politický podvod nepraskl? Nemají moc na vybranou, buď udrží svět obyčejných občanů v klamu, to už ale dlouho nepůjde, nebo vyvolají další válku? Nebo přichází varianta supertotalitních států, kde komunismus se bude jen červenat, jak jej demokracie předběhla. Kde se všichni budeme tvářit, že lež je pravda, protože pokud to tak neuděláme staneme, se nepřáteli státu? Tedy sobě samotným?
Budeme upírat marné naděje k novému prezidentovi, budeme opravdu čekat, že i třeba velmi sympatický pan Obama odkryje lež, která zřejmě sahá mnohem dál, než k této válce pro "nic", k této válce bez důvodu?
Budeme mlčky přihlížet tomu, jak televizní zpravodajci naši pacifistickou zemi učí přijímat jako fakt, že v Afghanistánu je na čase, aby také čeští piloté začali střílet do lidí? Kdo z nás má vůbec informace o tom, ať už klamné či neklamné, proč se v Afghanistanů a proti komu válčí?
Budeme, dokud to ještě lze, na internetu vyhledávat poslední zbytky soudné novinařiny a tiše trpět při čtení toho, že nic není jak nám předsouvají novináři? Přehlédneme to všechno?
My možná ano. Ale "oni" ne. Neviditelná ruka mediální manipulace přidává na drtivé síle. Naprostá minorita zpracovává geniální psychologickou manipulací a vizuálními efekty tu obrovskou majoritu, která nechce válečná tažení. Nechce často vůbec nic, jen v klidu žít a hledat také radost ve světě kolem nás. Dnes už to tedy není možné. Novinářům uteklo doopravdy všechno a nesou velkou odpovědnost na tom, že jsme účastni ve válce proti nám samým, ve prospěch nevyšetřovaných, šedivých eminencí, které samozřejmě jako první si koupí "veřejné mínění", respektive jeho tvůrce. A je úplně jedno, jestli ideologickými vizemi, nebo osobními výhodami, důsledek je hrozivý. Jsme ve válce proti darebáckému Iráku, který prý připravoval zbraně hromadného ničení. Ony se ale nenašly?
Najde se novinář, který by se tedy zeptal našich politiků proč se dál na této válce podílíme?
1) samozřejmě se nemluví o PČR
Novinařina je nádherná profese, která nabízí lidem informace, které nemají šanci pro své zaneprázdnění sami získávat. Je také nanejvýše odpovědná, protože právě na základě zprostředkovaných informací se lidé rozhodují o své budoucnosti. Koho budou volit? Kam vloží své úspory, svou životní energii? Kterou akci podpoří a proti které půjdou třeba na protestní shromáždění.... To je skutečná novinařina. Měla by měřit každému stejně. Děje se tak?
Nemůžeme předpokládat, že v každé české rodině bude jeden novinář, který bude objíždět domácí i zahraniční události a informovat o tom, v jakém světě vlastně žijeme, který systém vlády se ukazuje jako moudrý a kdo z politiků nám lže... To jsou banální fakta, která vedou k logickému závěru, že úloha novinářů ve společnosti je ve svém výsledku neporovnatelně silnější, než úloha politiky - tedy všude tam, kde by novinařina fungovala. Těžko si představit, že by politici pro pocitvě informovanou veřejnost prosadili cíle, které by odporovaly novinářskému zjištění, reflexi pravdy.
Můžeme tedy banální konstataci ještě upřesnit. Naprostá většina společnosti je pochopitelně a zcela odkázána na informace od novinářské obce, tedy od naprosté menšiny. O to větší odpovědnost by každý novinář měl mít. Vezmeme-li v úvahu statistiku, vlivový podíl médií na občana, centralizaci a monopol médií, potom se dostaneme k fascinujícímu číslu. O tom co je "pravda", rozhoduje v naší zemi nejvíce tisícovka vlivných novinářů. Ti by měli hledat pravdu, burcovat či uklidňovat občana ve věcech veřejných. Stranou můžeme ponechat bulvární novinařinu, která (a pokud to dělá slušně, proč ne ?) vyhledává "pikantnosti" se života slavných lidí, ale také politiků, tedy takzvaných celebrit....
I novinář se může splést, nebo dostat k falešným zdrojům, přehodnotit situaci, proto je moudré, aby i novinářská obec měla mezi sebou konkurenci. Každý, kdo se podívá na večerní zprávy u nás, tedy tří hlavních konkurenčních televizních zpravodajství, musí nabýt dojmu, že ve světě se v podstatě nic rozporuplného neděje. Stejné zprávy, stejné obrázky, stejné argumenty, naprostá shoda. Vše je v pořádku... V zásadních postojích nelze nalézt žádný rozpor. Žijeme v rozvíjející se demokracii, nyní tedy pomáháme v boji s "darebáckými" státy našemu spojenci a více méně vše probíhá tak, jak má... Je čas pustit si nešťastného pasáčka vepřů, který psychicky selhal a utýral chov. To se může stát. Je čas pustit si líbající novomanžele jednoho pohlaví, kterak jsou oddáváni, protože nejvyšší soud jednoho státu rozhodl, že nelze diskriminovat pohlaví v otázce svatby. Když si chce vzít pán pána nebo slečna slečnu, neměl by jim v tom někdo bránit. Svatba jako svatba!
Budiž. Pojďme si ale připomenout událost, která rozhodně není marginálií a postoje všech (!) vlivových sdělovacích prostředků. Je to pár let, co jsme viděli nákresy Iráckých podzemních zařízení na výrobu zbraní, viděli jsme také pojízdné výrobny zbraní. Počítačově zpracované informace tajných služeb a rozhořčené tváře našich i spřátelených (nedarebáckých) politiků. Slyšeli jsme doslova "mantru". "Sadám Husain vyrábí zbraně hromadného ničení". Viděli jsme to přece na vlastní oči. Viděli jsme ty nákresy, počítačové vizualizace jeho detailních plánů na útok proti civilizaci.
Kdo by nepodpořil válku, či alespoň nezaujal smířlivý postoj ve věci, kdy jeden diktátor a jeho družina, podporovaná všudypřítomnou Al Kajdou, připravuje útok proti nám všem. Byli to novináři, kdo získali podporu veřejnosti pro útok na Irák! Svět vytvořil koalici vedenou USA a válka v Iráku získala nelidskou podobu. Trpí vojáci, nevinní lidé, hovoří se o nejméně půl milionu dětských obětí, v zemi je občanská válka a Iráčané prožívají svůj Exodus, hromadný odchod mimo válkou zmítaná území. Válka měla být rychlá, levná, s minimem civilních obětí. Válka je naopak dlouhá, bolestivá s maximem civliních obětí, navíc nekončící a stojící neuvěřitelné peníze. Peníze, které racionálně použity, mohly zachránit bezpočet lidí "třetího" světa od hladovění, jsou vydávány na likvidaci Iráku.
Fascinující zpráva od "velitele" této válečné akce prezidenta George Bushe jr. a jeho administrativy přichází před několika týdny. "Zpravodajské informace byly špatné, zbraně hromadného ničení ani jejich výrobny se v Iráku nenašly", povzdechl si pan prezident a dodal, že zklamaly rozvědky nejen USA, ale také jiných států. Za tím pozvdechem je už něco kolem milionů zmařených životů a nákladná, zničující válka, která přirozeně přešla i ve válku občanskou.
Shrňme tedy jednou větou. Nejzoufalejší, nejničivější válečný konflikt nového tisíciletí vznikl na základě klamu, prostě se někde někdo spletl nebo možná úmyslně zalhal? Tak či onak, projekce, které na desítky let uvíznou v mysli občanů - ony počítačové modely podzemních bunkrů, pojízdných autobusů - laboratoří na výrobu chemických zbraní, pojízdných odpalovacíh ramp, jsou fikcí, klamem.
Válka ale klamem není. Teď by se měli omluvit a odstoupit všichni Ti zpravodajští pracovníci, ale také novináři. Svět je ve válce, také naše země, ale šlo se tam omylem!!! Kampaň za válku, bez které nebylo možno získat pro tuto válku veřejné mínění, se ukázala býti naprostým klamem.
Novináři by se měli ptát, kde se stala chyba? Měli by se zeptat, kdo vytvářel ony počítačové animace, falešné projekce přímo vetkával do mysli veřejnosti, a to dlouhé měsíce, hlavně by se ale měli omluvit a zeptat politiků. Proč tedy ve válce pokračujete? Ta válka ztratila své opodstatnění.
To se ale neděje. Nikdo nemá zodpovědnost za ten hrozný, zdrcující omyl? Ba co více, nikdo ani na okamžik nepřemýšlí, že pokud se příčina válečného tažení ukáže jako klam, potom je celá agrese zbytečná, nesmyslná, ta agrese je zločinem. Zločinem z omylu?
Neptá se nikdo na nic. Nabízí se přirovnání. Představme si, že by někdo omylem udal svého souseda, že má ve sklepě zbraň, kterou chce zničit celou čtvrť. To by doložil věrně vypadajícími důkazy, nákresy zničujícího zařízení. Zcela pochopitelně by tam policie vyslala zásahovou jednotku. Hle, informace souseda by se ukázaly klamem. Policie1) by musela uhradit křivě obviněnému veškeré náklady vzniklé s její operací vůči domnělému nebezpečí, také by se mu jistě omluvila a poskytla finanční odškodné za tuto událost. Potom by přišel na řadu onen soused, který tedy vydal křivé svědectví, špatné nákresy... Zřejmě by se zkoumalo, zda své podání vypracoval při smyslech, v podstatě by se tedy jen rozhodovalo, zda skončí s vysokým trestem ve vězení, nebo ve vězení s psychiatrickým dozorem.....
To samé, v mnohem tragičtějším měřítku se stalo v Iráku. Ale neděje se nic! Válka pokračuje, i když soused se spletl, a to hned vícero sousedů a velmi vzdálených. Zpravodajské služby se zmýlily, novináři se zmýlili, válka vznikla z důvodu fantasmagorické fikce, nikoliv racionálních zpravodajských informací. Ale pokračuje a novinářům to zjevně nevadí, těm vlivným, nevadí to politikům a v Iráků dále umírají nevinní lidé a země bude decimována zjevně ještě dlouho, pokud se kdy zklidní emoce vnitřní války v samotném Iráku, objektivní důsledek každé občanské války....
Rozumem je tato situace neuchopitelná. Opravdu novinářům nevadí, že se účastníme na válce, která vznikla jako tragická fikce, jako manipulace z jakési Sci-Fi dílny zpravodajských služeb?
Opravdu nikomu nevadí, že jsme ve válce v koalici na základě klamu - křivého obvinění?
Co ještě administrativa pana Bushe přizná? Co jednou bude nucena přiznat ve věci událostí z 11/09 2001? Ponechme stranou údajné "konspirační teorie", věci neprokázané, ale příliš mnoho vědců už doložilo minimálně to, že akce není výsledkem řádění Al Kajdy, protože budovy byly strženy demolicí, která požaduje v takovém rozsahu týdny příprav a vynikající práce pyrotechniků....
Vystoupí jednou pan prezident Bush a řekne: "Omlouváme se, špatně jsme celou věc vyšetřili, špatné zpravodajské informace, věci byly jinak...."
Jenže důsledky jak války v Iráku, tak údajného atentátů horské teroristické skupiny Al Kajda, jsou zničující a nevratné.
Nikdo se ale nenamáhá válku zastavit, omluvit se Iráckému lidu a připravit seznam válečných reparací, obnovy Iráku, zastavit to tažení... Mrtvé pan Bush vzkřísit neumí... Irák je poničen na možná století, plný zraněných, psychicky poničených lidí, vypjat k občanské válce... Na základě klamu!
Nabízí se závěrečná otázka. Když v té nejzákladnější věci, jakou je účast ve válce, omezení občanských práv a svobod zákony preventujícími údajně další "Husainy", "Al Kajdy", když v této nejzákladnější věci je spouštěcí záminkou možná dokonce záměrné klamání občanů, co asi pravdivého nám média sdělují? Když i po přiznání Bushovy administrativy tažení pokračuje, co v tomto mediálním světě už je tedy více pravda, než to, že by válka měla být rychle ukončena a vyšetřeno pozadí klamavých informací?
Nabízí se i další elemntární zjištění. Co vše Bushova administrativa a nejen ona, ale i participujících stran - států, co jsou ochotny udělat pro to, aby celý politický podvod nepraskl? Nemají moc na vybranou, buď udrží svět obyčejných občanů v klamu, to už ale dlouho nepůjde, nebo vyvolají další válku? Nebo přichází varianta supertotalitních států, kde komunismus se bude jen červenat, jak jej demokracie předběhla. Kde se všichni budeme tvářit, že lež je pravda, protože pokud to tak neuděláme staneme, se nepřáteli státu? Tedy sobě samotným?
Budeme upírat marné naděje k novému prezidentovi, budeme opravdu čekat, že i třeba velmi sympatický pan Obama odkryje lež, která zřejmě sahá mnohem dál, než k této válce pro "nic", k této válce bez důvodu?
Budeme mlčky přihlížet tomu, jak televizní zpravodajci naši pacifistickou zemi učí přijímat jako fakt, že v Afghanistánu je na čase, aby také čeští piloté začali střílet do lidí? Kdo z nás má vůbec informace o tom, ať už klamné či neklamné, proč se v Afghanistanů a proti komu válčí?
Budeme, dokud to ještě lze, na internetu vyhledávat poslední zbytky soudné novinařiny a tiše trpět při čtení toho, že nic není jak nám předsouvají novináři? Přehlédneme to všechno?
My možná ano. Ale "oni" ne. Neviditelná ruka mediální manipulace přidává na drtivé síle. Naprostá minorita zpracovává geniální psychologickou manipulací a vizuálními efekty tu obrovskou majoritu, která nechce válečná tažení. Nechce často vůbec nic, jen v klidu žít a hledat také radost ve světě kolem nás. Dnes už to tedy není možné. Novinářům uteklo doopravdy všechno a nesou velkou odpovědnost na tom, že jsme účastni ve válce proti nám samým, ve prospěch nevyšetřovaných, šedivých eminencí, které samozřejmě jako první si koupí "veřejné mínění", respektive jeho tvůrce. A je úplně jedno, jestli ideologickými vizemi, nebo osobními výhodami, důsledek je hrozivý. Jsme ve válce proti darebáckému Iráku, který prý připravoval zbraně hromadného ničení. Ony se ale nenašly?
Najde se novinář, který by se tedy zeptal našich politiků proč se dál na této válce podílíme?
1) samozřejmě se nemluví o PČR
9.6.08
Škola, to nejsou jen peníze
Jan Čulík zveřejnil dne 9.6.2008 v Britských listech svou úvahu „Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech“. Nemyslím, že by věc byla až tak jednoduchá.
Úvodní poznámka: Jsem si vědoma, že nelze psát rovnítko mezi studijní schopnost studenta a mezi jeho všeobecnou inteligenci, vyjádřenou třeba pomocí IQ. Konečně, všichni z praxe známe jak příklady moudrých lidí, kteří nikdy nedosáhli formálního vzdělání, tak i příklady hlupáků, ověnčených zvučnými tituly. Ale zatímco o „studijních schopnostech“ nemám žádné údaje, o IQ jsou údaje aspoň nějaké (i když jich je málo) a počítají se standardní odchylkou=15. Z nedostatku lepších informací proto píšu o IQ a věřím, že u „studijních předpokladů“ to bude obdobné.
Tato země ročně porodí něco přes 100.000 dětí, z čehož polovina je nadaných s IQ = 100 a více, druhá polovina je, s prominutím, hloupých. Tak je IQ definován. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale to je současně to jediné, co s tím můžeme dělat.
Když budeme chytrým dětem házet klacky pod nohy, když je budeme vychovávat špatně nebo pokřiveně, případně když je budeme demotivovat (viz současné platy ve zdravotnictví, školství i jinde), může se nám podařit, že některé z těch opravdu chytrých dětí odradíme nebo ztratíme. Ale, bohužel, obráceně to nefunguje. Z hlupáka moudrého člověka neuděláš, ať se snažíš sebevíc. Jak vidíme na četných politických postech, moudrost se někdy nedostaví ani u těch, kterým Bůh dal úřad.
To znamená, že dobrou a usilovnou prací všech vychovatelek, učitelek a celé armády dalších pedagogických pracovníků, můžeme v nejlepším případě zachránit 50.000 vzdělaných lidí ročně, ale nemůžeme jich získat víc. Pokud budou někteří pedagogové pracovat špatně, můžeme ve výsledku dostat vzdělaných lidí méně, případně žádného. (Někdy mám dojem, že k tomu jsme na nejlepší cestě.)
Za dob našich prarodičů, v době Žákových Študáků a kantorů, maturovalo kolem 30% populace a těch, kteří dosáhli na vysokou školu, byla hrstka. Za našich časů vycházelo z vysokých škol skoro 40% populace. To znamená, že i ti nejhorší měli IQ přes 105 a více, čemuž bylo přizpůsobeno jak množství a obtížnost učiva, tak také délka studia (typicky 5 roků).
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 80% populace musí mít střední školu s maturitou, jinými slovy tím řekla, že maturitu musí dostat studenti s IQ = 75 a více. Bohužel, to už je lehký stupeň slabomyslnosti. Tabulka má tvar křivky (standardní odchylku) rozložení IQ trochu ostřejší než pramen citovaný v poznámce, takže je ještě přísnější: „Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole.“
Řeknu to ještě jinak a ošklivěji: úroveň znalostí potřebná k vykonání maturity musela být snížena tak, aby maturitou prošli i žáci s IQ=75.
Povšimněte si, že to nijak nesouvisí s kvalitou práce učitelů. Kdyby učitelé pracovali špatně, situace by se mohla ještě zhoršit. Ale není v silách žádného učitele, aby z hloupého žáka učinil mudrce. Chyba už nastala a sebelepší úsilí pedagogů ji nemůže napravit. Chyba spočívá v tom, že vrchnost naivně věří, že počet vystudovaných lidí může volně měnit vládním nařízením asi tak, jako může měnit procento biolihu v naftě.
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 60% populace musí mít vysokou školu (akademickou hodnost „bakalář“), pak tím je jednoznačně vymezeno, že na tento titul musí dosáhnout každý, kdo má IQ 80 nebo více. Tečka, punktum.
Pokud se vám to nelíbí, je mi líto. Mně také ne. Je zřejmé, že tudy cesta nevede a že snaha zákonodárců, přes noc „vyrobit“ vzdělaný národ, je nesmyslná. Výsledkem jejich snahy je pravý opak: vzdělání, dříve cenné a kvalitní, se rozmělňuje a ztrácí v záplavě titulů, z nichž každý má menší cenu než ten včerejší a které ve výsledku neznamenají nic. Jestli to je náhoda nebo úmysl, to nevím a netroufám si o tom spekulovat.
Závěrečná poznámka: netvrdila jsem a netvrdím, že podprůměrně inteligentní člověk nemůže dosáhnout vynikajícího vzdělání. Může, ale bude k tomu potřebovat veliké úsilí jak své, tak svého okolí. Rozhodně není možné, aby studenti s IQ=80 dosáhli za 3 roky bakalářského studia stejné úrovně znalostí, jako před 30 lety dosahovali studenti s IQ=105 za 5 let studia. Kdo si to myslí, je buď blázen, nebo ministr školství.
Úvodní poznámka: Jsem si vědoma, že nelze psát rovnítko mezi studijní schopnost studenta a mezi jeho všeobecnou inteligenci, vyjádřenou třeba pomocí IQ. Konečně, všichni z praxe známe jak příklady moudrých lidí, kteří nikdy nedosáhli formálního vzdělání, tak i příklady hlupáků, ověnčených zvučnými tituly. Ale zatímco o „studijních schopnostech“ nemám žádné údaje, o IQ jsou údaje aspoň nějaké (i když jich je málo) a počítají se standardní odchylkou=15. Z nedostatku lepších informací proto píšu o IQ a věřím, že u „studijních předpokladů“ to bude obdobné.
Tato země ročně porodí něco přes 100.000 dětí, z čehož polovina je nadaných s IQ = 100 a více, druhá polovina je, s prominutím, hloupých. Tak je IQ definován. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale to je současně to jediné, co s tím můžeme dělat.
Když budeme chytrým dětem házet klacky pod nohy, když je budeme vychovávat špatně nebo pokřiveně, případně když je budeme demotivovat (viz současné platy ve zdravotnictví, školství i jinde), může se nám podařit, že některé z těch opravdu chytrých dětí odradíme nebo ztratíme. Ale, bohužel, obráceně to nefunguje. Z hlupáka moudrého člověka neuděláš, ať se snažíš sebevíc. Jak vidíme na četných politických postech, moudrost se někdy nedostaví ani u těch, kterým Bůh dal úřad.
To znamená, že dobrou a usilovnou prací všech vychovatelek, učitelek a celé armády dalších pedagogických pracovníků, můžeme v nejlepším případě zachránit 50.000 vzdělaných lidí ročně, ale nemůžeme jich získat víc. Pokud budou někteří pedagogové pracovat špatně, můžeme ve výsledku dostat vzdělaných lidí méně, případně žádného. (Někdy mám dojem, že k tomu jsme na nejlepší cestě.)
Za dob našich prarodičů, v době Žákových Študáků a kantorů, maturovalo kolem 30% populace a těch, kteří dosáhli na vysokou školu, byla hrstka. Za našich časů vycházelo z vysokých škol skoro 40% populace. To znamená, že i ti nejhorší měli IQ přes 105 a více, čemuž bylo přizpůsobeno jak množství a obtížnost učiva, tak také délka studia (typicky 5 roků).
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 80% populace musí mít střední školu s maturitou, jinými slovy tím řekla, že maturitu musí dostat studenti s IQ = 75 a více. Bohužel, to už je lehký stupeň slabomyslnosti. Tabulka má tvar křivky (standardní odchylku) rozložení IQ trochu ostřejší než pramen citovaný v poznámce, takže je ještě přísnější: „Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole.“
Řeknu to ještě jinak a ošklivěji: úroveň znalostí potřebná k vykonání maturity musela být snížena tak, aby maturitou prošli i žáci s IQ=75.
Povšimněte si, že to nijak nesouvisí s kvalitou práce učitelů. Kdyby učitelé pracovali špatně, situace by se mohla ještě zhoršit. Ale není v silách žádného učitele, aby z hloupého žáka učinil mudrce. Chyba už nastala a sebelepší úsilí pedagogů ji nemůže napravit. Chyba spočívá v tom, že vrchnost naivně věří, že počet vystudovaných lidí může volně měnit vládním nařízením asi tak, jako může měnit procento biolihu v naftě.
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 60% populace musí mít vysokou školu (akademickou hodnost „bakalář“), pak tím je jednoznačně vymezeno, že na tento titul musí dosáhnout každý, kdo má IQ 80 nebo více. Tečka, punktum.
Pokud se vám to nelíbí, je mi líto. Mně také ne. Je zřejmé, že tudy cesta nevede a že snaha zákonodárců, přes noc „vyrobit“ vzdělaný národ, je nesmyslná. Výsledkem jejich snahy je pravý opak: vzdělání, dříve cenné a kvalitní, se rozmělňuje a ztrácí v záplavě titulů, z nichž každý má menší cenu než ten včerejší a které ve výsledku neznamenají nic. Jestli to je náhoda nebo úmysl, to nevím a netroufám si o tom spekulovat.
Závěrečná poznámka: netvrdila jsem a netvrdím, že podprůměrně inteligentní člověk nemůže dosáhnout vynikajícího vzdělání. Může, ale bude k tomu potřebovat veliké úsilí jak své, tak svého okolí. Rozhodně není možné, aby studenti s IQ=80 dosáhli za 3 roky bakalářského studia stejné úrovně znalostí, jako před 30 lety dosahovali studenti s IQ=105 za 5 let studia. Kdo si to myslí, je buď blázen, nebo ministr školství.
Právě jsem se vrátil z Hradu ...
... totiž vlastně z demonstrace školských odborů před Kramářovou vilou. A podávám toto předběžné hlášení:
Účast: Pořadatelé odhadují účast asi 4.500 lidí, podle mého pozorování to je docela realistický odhad. Vedle delegací z celého území ČR, přijely také delegace ze Slovenska, přítomni byli i zástupci Ne základnám ... a samozřejmě policie.
Celkový dojem: Až překvapivě dobrý, i když účast nic moc. Demonstrace probíhala v klidu, bez incidentů. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že i policie očekávala větší "maso". Každopádně na to byla připravena.
Nálada: Kdybych měla jediným slovem charakterizovat náladu, to slovo by znělo "naštvanost". Nebo ještě jadrněji. Odboráři věděli, o co jim jde. Věděli, jak s nimi vláda zametá. A velmi se jim to nelíbilo. Kdyby vás, podobně jako v reportážích z dřívějších demonstrací, novináři chtěli přesvědčovat, že pro odboráře to prostě byl výlet do Prahy za nákupy, neveřte jim.
Organizace: Kdybych měla jediným slovem charakterizovat organizaci akce, to slovo by bylo "profesionální". Leckdo nemusí mít rád odboráře (já to nejsem), leckdo jim nemusí věřit. Ale nikdo nemůže být na pochybách, že demonstraci zorganizovat umějí. Vědí, jak se nechat vidět (důstojné, ale viditelné transparenty a spousta balónků). Vědí, jak o sobě nechat slyšet (píšťalky, řehtačky a nekonečný hluk, kdykoliv se zdálo, že k tomu řečník dává povel). A hlavně, vědí, co chtějí.
Celkový dojem: Odbory, to je ta klidná síla, která (snad) má šanci.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)