Alternativní projev

Nadchlo mne, že skupinu inteligentních (sic!) lidí pobouřila kritika rektora UK Tomáše Zimy za prohlášení, ve kterém si drze dovolil říci toto: “Hlasité protesty některých účastníků narušily nejen projevy vystupujících, ale i hudební vystoupení univerzitního sboru. Hvízdot ozývající se při zpěvu studentské hymny považuji za neúctu a pošlapání památky těch, kdo stáli na Albertově v roce 1939 a 1989“.

Soudnému člověku z toho musí být jasné, že rektor nemá k ruce ani kvalitního sepisovatele projevů ani schopného padělatele historie. Snad mu budiž omluvou fakt, že školství (včetně vysokého) je u nás značně podfinancované, a tak si dostatečně servilního hlupáka nemůže zaplatit. Ačkoliv z přehledu podpisů pod otevřeným dopisem by mohl vyplývat opak...

Dovolil bych si mu proto nabídnout, zcela nezištně, alternativní text. Snad jej použije, až zase bude americká ambasáda organizovat další protestní mejdan.

Česká republika si v uplynulých dnech připomněla mnoha akcemi události 17. listopadu let 1939 a 1989. Jednou z nich bylo i shromáždění (...vhodně doplnit místo a čas...). Žijeme dnes v demokratické společnosti, kdy právo bezvýhradně souhlasit s vrchností je nezpochybnitelným nárokem všech poddaných. Nesouhlasně se vyjadřujme ke všemu, co českou televizi trápí a znepokojuje, zkrátka a dobře buďme aktivní.

Osobně se domnívám, že někteří účastníci pražského Majdanu měli využít jiné příležitosti a jiného způsobu pro vyjádření souhlasu se současným politickým děním v naší vzkvétající zemi. Děkuji svým jménem všem, kdo se včerejších oslav zúčastnili a aktivně přispěli - jak pomocí vajec, tak dlažebních kostek a dokonce i humanitárních samopalů - k upevnění demokracie.

Chraňme si proto vydobyté ideály a hodnoty svobody a demokracie!

P.S. Plný text kritizovaného prohlášení lze najít zde.

Další neuvěřitelná manipulace

Ať už si o prezidentu Zemanovi myslíme cokoliv, v jednom má pravdu.
Ta lživá a bezcharakterní mediální masáž je účelově manipulovaná ve stylu velikého Orwella.
Zde je jeden z mnoha příkladů:
http://www.youtube.com/watch?v=_ZsBa4mVafY&feature=player_embedded
Autoři videa se mýlí pouze v jednom ohledu: těch 135 korun měsíčně si platíme za ještě větší, lepší a kvalitnější lži z ČT.

Blahoslaveni chudí duchem...

Už víckrát jsem si v tomto blogu "naběhl" tím, že jsem reagoval na informaci, která se později ukázala jako nepravdivá. Vědom si toho a vědom si, že vycházím z jediného pramene (článek na ArmyWeb z 12.11.2014), upozorňuji všechny p.t. čtenáře, že to nemusí být pravda. Přesněji: že doufám, že to je jenom hloupý žert. Z uvedeného zdroje přesto cituji:
Vláda plánuje už v první polovině prosince projednávat zásadní novelu branného zákona. Ta mimo jiné umožní nařídit odvody občanů i tehdy, pokud bude mít kabinet jen náznak reálného nebezpečí. Dosud se mohly odvody do armády vyhlašovat pouze v případě stavu ohrožení státu nebo válečného stavu...
Tak nevím. Branná povinnost státu je správná, ba potřebná. My starší si ještě dobře pamatujeme, že to je "ta nejčestnější povinnost". Budiž. Co se mi na tom tedy nelíbí?
Nelíbí se mi čertovo kopýtko, ukryté ve větách: "Vláda vyhodnocuje rizika ohrožení státu, která mohou být příčinou ozbrojeného konfliktu, a činí nezbytná opatření k jejich snížení. K provedení toho může vláda nařídit zahájení odvodního řízení k posouzení schopnosti občanů vykonávat vojenskou činnou službu."
Co by vláda mohla považovat za rizika, která ohrožují stát, totiž nikdo přesně nevysvětlil.
"Vyplynulo by to z mezinárodní bezpečnostní situace i z informací od našich zahraničních spojenců a zpravodajských služeb," údajně řekl mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.
Dovedu si docela dobře představit, že vláda bude za "riziko ohrožení státu" pokládat to, co určí jejich loutkovodiči. Třeba že nový Saddam Hussein II. začne opět připravovat neexistující chemické zbraně. Nebo že v zájmu udržení světového míru bude potřeba nejen humanitárně bombardovat Srbsko, Afghanistán, Sýrii, ...), ale také tam vyslat mírové pluky.
Kolem sebe pozoruji skupiny mladíků (a mladic?) a divím se, že nechápou, jak začínají být v ohrožení. Že v klidné nevědomosti čekají, až jim někdo dá povolávací rozkaz. Až jim někdo zavelí, aby šli do útoku a nechali se zabít ve jménu idejí, které nemají. Aby se nechali zmrzačit a postřílet jen proto, že bude potřeba zničit staré a nakoupit nové zbraně. Jen proto, že se to bude hodit třeba nějakému nositeli Nobelovy ceny za mír.
Pozoruji ty skupiny a přál bych si, aby pochopili, jaká hnusná hra se s nimi hraje. A moc se bojím, že až to pochopí, bude už pozdě.
Novela navíc rozlišuje mezi úmyslným vyhýbáním se branné povinnosti a opominutím či neúmyslným činem. Pokud by se někdo vyhýbal odvodnímu řízení úmyslně a opakovaně, nejednalo by se už o pouhý přestupek. Takové jednání by bylo možné postihnout podle trestního zákoníku.

Vyznamenávání v Zemanově režii vzbudilo rozruch

Česká mediální žumpa zase měla o čem psát.

 

Prezident Zeman si dovolil vyznamenat/nevyznamenat několik významných/bezvýznamných osobností (nehodící se vyškrtněte). O některých nominacích se hodně diskutovalo; někdo prohlásil, že vyznamenání od Zemana nepřijme, jiní už vyznamenaní vyhrožovali, že svá vyznamenání vrátí a další jej opravdu (skoro) vrátil.

 

Zvlášť pikantní mi připadly věty, jako "Prezident ocenil filmové tvůrce, kteří se nikterak nezasloužili o stát, pouze mu ve své profesi pomohli k politické kariéře. To je nechutné a jako občan k tomu nemohu mlčet". Pikantní mi připadají v kontextu jiných neuvěřitelných servilností.

 

Podívejme se například na nositele nejvýznamnějšího českého vyznamenání, Řádu Bílého lva. Ten se uděluje, resp. propůjčuje "osobám, které se zvlášť vynikajícím způsobem zasloužily o Československo nebo Českou republiku". Z nich vyjímám postupně podle data udělení:

• Benito Mussolini
• Čankajšek
• Fidel Castro
• Leonid Iljič Brežněv
• Muhammad Rezá Pahlaví
• Muammar Kaddáfí
• Jásir Arafat
• Bill Clinton
• Michail Sergejevič Gorbačov
• Lech Wałęsa
• Alexander Dubček
• Václav Havel

K tomu snad není co dodat. A pokud ano, tak jedině to, že já sám bych se mezi takovou společností ocitnout nechtěl.

Omluva společensky labilního optimisty

Milým čtenářům se upřímně omlouvám za to, že jsem před časem podlehl skepsi a pesimismu, a proto jsem přestal psát svůj blog.


Když jsem viděl, co se děje v politice i ve státní správě, nabyl jsem dojmu, že už nemá cenu něco psát ani publikovat, protože nastal blázinec a marasmus a absurdistán a vůbec to nejhorší, co může být.


Dnes, skoro po roce, to vidím podstatně optimističtěji: to vůbec ještě nebylo nejhorší!


Za ten rok se to ještě víc zhoršilo a jede to sešupem rychleji a rychleji ... a orchestr na horní palubě Titaniku vyhrává.


Jenže mezitím jsem pochopil, že bez ohledu na to, kam se Titanik řítí, tak nelze mlčet. Slušný člověk má povinnost se bránit a má povinnost se ozvat, ať je jeho hlas jakkoliv slabý a bezvýznamný.


Takže asi tak.