Existují dvě hlavní varianty, jak může probíhat případný konflikt: buď se USA rozhodnou napadnout Rusko preventivním jaderným úderem, nebo Rusko z nějakého důvodu zaútočí na USA.
V prvním případě je vcelku zřejmé, jak by útok probíhal (viz např. http://www.blisty.cz/2007/6/1/art34533.html). Cílem prvního úderu budou odpalovací zařízení ruských balistických mezikontinentálních raket, jakož i ponorky nesoucí balistické rakety a strategická letecká uskupení. Jako první vystartují americké rakety vypuštěné z ponorek, rozmístěných v Karském moři. Tyto rakety poletí ke svému cíli 2,5-3 hodiny. V prvních patnácti až dvaceti minutách po jejich startu, Rusko nechá zničit prvky zabezpečující Američanům spojení, navigaci, rozvědku a identifikaci cílů, tedy i radar v Brdech, salvami několika (až deseti) mezikontinentálních balistických nebo operativně-taktických raket s jadernými hlavicemi. Doba letu na české území je 10-15 minut. Bude použito jaderných hlavic, aby bylo zaručeno úplné zničení. ČR nedisponuje žádným zbraňovým systémem, který by tomu dokázal zabránit. Současně dá Rusko rozkaz zničit americké systémy na torpédoborcích v Barentsově a Baltickém moři, na pobřežních základnách USA v Polsku a v kosmu.
V případě, že by se jako první rozhodlo zaútočit Rusko, není scénář útoku tak jasný, ale bude probíhat obdobně, jen v obráceném gardu. V každém případě by však prvním nezbytným cílem opět byly americké systémy spojení, navigace a identifikace cílů, tedy radar v Brdech. I v tomto případě by nutně bylo použito jaderných hlavic. Platí to, co již bylo uvedeno výše - ČR nedisponuje žádným zbraňovým systémem, který by tomu dokázal zabránit, i s ohledem na to, že doba letu na české území je 10-15 minut.
Povšimněme si, jak by podle ruských stratégů konflikt postupoval dál: Okamžitě po "oslepení" protivníka zahájit rozhovory s vládou USA, poukázat na odhalení počátku agrese a zničení prakticky celého systému americké obrany. Požadovat autolikvidaci vypuštěných raket. Před hrozbou odvetného úderu celým komplexem ruských strategických jaderných sil, nemohou USA takový návrh odmítnout. Odmítnutí by samozřejmě znamenalo začátek všeobecné 'jaderné zimy' a konec současné civilizace.
Přeložme si to do češtiny: v době "před radarem" měly obě mocnosti jistotu, že dojde k oboustrannému vzájemnému zničení. To je dokázalo udržet v rozumných mezích. Ale v době "po radaru" nic takového nebude. Teoreticky si lze představit, že jeden nebo druhý protivník zaútočí dokonce jen na zkoušku. V situaci podle prvního příkladu by například USA mohly odstartovat útočné jaderné síly. Na to by Rusové nepochybně zahájili protiútok a pokusili by se protivníka "oslepit". Během 30 minut bude jasné, zda se jim to povedlo nebo ne. Kdyby se jim to nepodařilo, Bůh jim buď milostiv. A kdyby se jim to podařilo? Stále ještě zbývají skoro dvě hodiny, během kterých lze vést jednání. A že by k dohodě nakonec došlo, je jasné.
Takže, podtrženo a sečteno: Postavením radaru v Brdech (a raket v Polsku) se dostáváme do situace, kdy přestane fungovat stretegie vzájemného odstrašení. Jedna i druhá mocnost budou v postavení (a v pokušení) vyprovokovat "pokusný" konflikt. Ten konflikt bude neobyčejně lukrativní, protože po něm bude nutno obnovit většinu zbraňových systémů. Pokud se protivník nedokáže ubránit, bude vyhlazen a otevře se prostor pro ještě pohádkovější zisky. Pokud se protivník prvnímu útoku ubrání, nic tak strašného se nestane - zemře pár miliónů Čechů (kdepak ono to Česko vlastně je? V Dánsku nebo ve Francii?), geologický prostor mezi Vídní a Berlínem se trochu vyrovná (v té jejich Praze stejně taxíkáři kradli!) a to je vše. O ostatním se uzavře dohoda, letící hlavice se na dálku zdestruují a bude zase dobře. Za ty zisky to přece stojí, ne?