Když si tento týden zvolíme senátory, kteří podporují radar -
tak se nedivme, až nám ho sem opravdu odhlasují.
Přehled, jak chtějí senátorští kandidáti hlasovat o radaru, je zde:
http://senat2008.euweb.cz/
(Poznámka: některé prohlížeče, třeba Internet Explorer, u tohoto odkazu zobrazují češtinu nesprávně. Pomůže, když v menu zvolíte Zobrazit -> Kódování -> Kódování UTF-8)
7.10.08
Den, kdy trhy zasáhl strach
Strach. To je jediné slovo, které charakterizovalo v pondělí světové finanční trhy. Nikdo nechtěl kupovat akcie a nikdo zase nechtěl nikomu půjčovat peníze, píše deník Independent.
Svět se plnou parou řítí do největší globální krize, jakou kdy kdo zažil. U kormidla Titaniku se vlády přou, jestli zatočit doleva nebo doprava. Jen v ČR se nic špatného neděje - podobně jako to Zápotocký tvrdil ještě v předvečer měnové reformy 1953.
Není pochyb, že nás nečeká nic pěkného. Pokusme se však myslet pozitivně a hledejme, co by globální krize znamenala pro nás.
Právě začala krize v automobilovém průmyslu. Protože 60% průmyslu je nějakým způsobem navázáno na největší automobilky, v krátkodobém horizontu docela jistě dojde ke krachu řady podniků, k propouštění, sociálním otřesům, možná i hladu. To není dobrá vyhlídka. Ale když už k tomu muselo dojít a když už tomu neumíme zabránit, pokusme se toho aspoň využít. Ve společnosti už dlouho panuje "blbá nálada". Lidé jsou čím dál nespokojenější jak s vládou, tak s celkovou situací v zemi. Nespokojenost už docela otevřeně probublává na povrch v internetových diskusích, lidé se viditelně radikalizují. Přejít od slov k činům lidem zatím bránila jednak vlastní pohodlnost, jednak strach. S výjimkou pár bezdomovců na tom dosud ještě nikdo nebyl tak špatně, aby neměl co ztratit. Doteď si každý rozmyslel, jít protestovat a tím riskovat ztrátu zaměstnání, které je sice blbé a za pár šupů, ale přece jen lepší, než nic.
To se teď změní. Už nebude ani to blbé zaměstnání za pár šupů. Už nebude, co ztratit. Leda své okovy ;-) Jenže v tom je současně největší riziko: dodnes jste si vy, společensko-vědní intelektuálové, hráli své filozofické hry. Ale nic použitelného z vás nevypadlo. Lidé budou přesně vědět, co nechtějí - ale úplně chybí vize, co by měli chtít. Vize, kam dál, k čemu se upnout. A v tom vidím problém největší, protože kde chybí sjednocující vize, tam nastává anarchie. A před tím nás chraň všichni svatí včetně Marxe s Klausem.
V dlouhodobém horizontu se mi situace jeví daleko příznivěji. Především je fakt, že jistou (a patrně nejbohatší) část společnosti tvoří velkohubí žvanilové a lehkoživkové. Jsou to různí politici, poradci, takyekonomové a vůbec všichni, kteří se nedokáží uživit vlastní prací. Krize je pro takové existence smtrelná. Nemyslím, že by nám to bylo líto a naopak věřím, že společnosti jen prospěje, když se od takových příživníků očistí.
Nám všem, komu zbohatlíci nadávají do socek a kdo, upřímně řečeno, máme holé zadky, nemůže krize dlouhodobě ublížit. My se umíme uživit svou prací (a pozor, nemyslím tím jen tlouct kladivem do nýtů! Dobré lékaře, inženýry, učitelky i uklízečky potřebují a budou potřebovat všude). S příslovečnou českou adaptabilitou jsme schopni na chatě namísto skalniček vypěstovat brambory, namísto televize se vrátit ke knížkám - a přežít. Netvrdím, že to bude snadné a už vůbec se na něco takového netěším. Bude to pád, ale jen z malé výšky. Dobře nám nebude, ale přežijeme to skoro všichni a relativně v pohodě. Proti mladým nadějným ekonomům, jejichž schopnosti jsou založené na tom, že dvakrát týdně chodí chlastat s vlivným úředníkem z úvěrového oddělení, docela jistě.
Svět se plnou parou řítí do největší globální krize, jakou kdy kdo zažil. U kormidla Titaniku se vlády přou, jestli zatočit doleva nebo doprava. Jen v ČR se nic špatného neděje - podobně jako to Zápotocký tvrdil ještě v předvečer měnové reformy 1953.
Není pochyb, že nás nečeká nic pěkného. Pokusme se však myslet pozitivně a hledejme, co by globální krize znamenala pro nás.
Právě začala krize v automobilovém průmyslu. Protože 60% průmyslu je nějakým způsobem navázáno na největší automobilky, v krátkodobém horizontu docela jistě dojde ke krachu řady podniků, k propouštění, sociálním otřesům, možná i hladu. To není dobrá vyhlídka. Ale když už k tomu muselo dojít a když už tomu neumíme zabránit, pokusme se toho aspoň využít. Ve společnosti už dlouho panuje "blbá nálada". Lidé jsou čím dál nespokojenější jak s vládou, tak s celkovou situací v zemi. Nespokojenost už docela otevřeně probublává na povrch v internetových diskusích, lidé se viditelně radikalizují. Přejít od slov k činům lidem zatím bránila jednak vlastní pohodlnost, jednak strach. S výjimkou pár bezdomovců na tom dosud ještě nikdo nebyl tak špatně, aby neměl co ztratit. Doteď si každý rozmyslel, jít protestovat a tím riskovat ztrátu zaměstnání, které je sice blbé a za pár šupů, ale přece jen lepší, než nic.
To se teď změní. Už nebude ani to blbé zaměstnání za pár šupů. Už nebude, co ztratit. Leda své okovy ;-) Jenže v tom je současně největší riziko: dodnes jste si vy, společensko-vědní intelektuálové, hráli své filozofické hry. Ale nic použitelného z vás nevypadlo. Lidé budou přesně vědět, co nechtějí - ale úplně chybí vize, co by měli chtít. Vize, kam dál, k čemu se upnout. A v tom vidím problém největší, protože kde chybí sjednocující vize, tam nastává anarchie. A před tím nás chraň všichni svatí včetně Marxe s Klausem.
V dlouhodobém horizontu se mi situace jeví daleko příznivěji. Především je fakt, že jistou (a patrně nejbohatší) část společnosti tvoří velkohubí žvanilové a lehkoživkové. Jsou to různí politici, poradci, takyekonomové a vůbec všichni, kteří se nedokáží uživit vlastní prací. Krize je pro takové existence smtrelná. Nemyslím, že by nám to bylo líto a naopak věřím, že společnosti jen prospěje, když se od takových příživníků očistí.
Nám všem, komu zbohatlíci nadávají do socek a kdo, upřímně řečeno, máme holé zadky, nemůže krize dlouhodobě ublížit. My se umíme uživit svou prací (a pozor, nemyslím tím jen tlouct kladivem do nýtů! Dobré lékaře, inženýry, učitelky i uklízečky potřebují a budou potřebovat všude). S příslovečnou českou adaptabilitou jsme schopni na chatě namísto skalniček vypěstovat brambory, namísto televize se vrátit ke knížkám - a přežít. Netvrdím, že to bude snadné a už vůbec se na něco takového netěším. Bude to pád, ale jen z malé výšky. Dobře nám nebude, ale přežijeme to skoro všichni a relativně v pohodě. Proti mladým nadějným ekonomům, jejichž schopnosti jsou založené na tom, že dvakrát týdně chodí chlastat s vlivným úředníkem z úvěrového oddělení, docela jistě.
6.8.08
Ti odporní udavači
Nejspíš se zase přiblížily nějaké volby, protože ve vzduchu zase začaly létat lustrace. Tentokrát se - skoro 20 let po revoluci - zázračně objevily svazky spolupracovníků vojenské kontrarozvědky VKR.
Nepřekvapuje mě to. Když ráno slunce vyjde, také mne to nepřekvapí. Letošní novinkou je jen to, že na tapetě jsou teď spíš "ti hodní hoši" s modrými ptáky, i když MFD dělá co může, aby jméno Waltra Bartoše zaniklo v množství článků o Plocovi. Ale to mě taky nepřekvapuje.
Jenže o tom vlastně psát nechci. Chci psát o intelektuální ubohosti stáda, které bez jakýchkoliv pochybností a námitek přijalo názor, že kdo spolupracoval, je hyena, darebák a lump. Občas někdo vystoupí (J. Havel v blogu na Aktuálně), že zejména na vojně odmítnout spolupráci dost dobře nešlo, ale vzápětí je převálcován. Nenašla jsem ani jediný příspěvek, který by se odvážil říct to podstatné.
Že dobrý špión má větší cenu než pluk vojáků, to se vědělo už ve starověku a sám Napoleon se neštítil to hlásat jako oficiální názor. On je to totiž fakt. Úspěch či neúspěch vojenských operací totiž v první řadě závisí na množství a kvalitě informací o protivníkovi. Proto už odnepaměti vysílali moudří vojevůdci do nepřátelských pozic své špióny - a protistrana je zase více či méně úspěšně lovila. Situace se v podstatě vyvinula tak, že dnes špehuje každý každého. I když se to oficiálně nepřiznává, vzájemně se špehují se i spřátelené země (co kdyby se zítra přestaly přátelit?) a neodhalený špión, to je dodnes cenná deviza. Ostatně, snad každý slyšel jména jako Dr. Sorge a Kim Philby. Úspěchy MOSSADu ve špionáži i v hledání špiónů jsou legendární.
Vraťme se teď v myšlenkách před revoluci, zvanou sametovou. Můj přítel tehdy sloužil u jednoho z 12 palebných postavení raket, které měly chránit Bratislavu před balistickým útokem. Kdyby tenkrát začala válka, lhostejno z které strany, byly by nám začaly na hlavy létat hodně ošklivé a hodně nebezpečné věci. Kolik lidí v Bratislavě by to přežilo, a jestli vůbec někdo, by záleželo z velké části na tom, kolik toho protivník dokázal vyšpiónit. Myslím, že v Praze i na ostatních místech republiky to bylo stejné.
Prostě je nepopíratelný fakt, že tady byly dva znepřátelené bloky, které měly potenciál se navzájem anihilovat. V dané situaci na utajení záleželo, a to velmi. Vést dnes fanfarónské řeči, že ke konfliktu přece nedošlo tak co, je poněkud přihlouplé. To tenkrát nemohl vědět nikdo - a kdyby už vám to letělo na hlavu, už by bylo pozdě litovat.
Všeobecné mínění je takové, že kdo odmítal spolupracovats VKR a sabotoval jejich vyšetřování, to byl hrdina. (Pokud si ovšem někdo něco takového vůbec dovolil.) Naproti tomu ten, kdo s VKR spolupracoval, to byl lump a darebák a jest ho vláčet blátem. Přitom logika věci je přesně obrácená: kdo, byť sebeméně, přispěl k zachování vojenského tajemství, ten chránil zdraví a životy našich lidí, i když jenom potenciálně. A obráceně, kdo měl tendenci vyzradit citlivé údaje, ten na obyvatele přivolával ošklivou smrt! Nezapomeňme, že právě v obranných palpostech bylo mnoho údajů PTZD - přísně tajné zvláštní důležitosti.
Nehodlám diskutovat, jestli VKR opravdu sbírala "jen" citlivé kontrarozvědné údaje, nebo jestli také dělala "meloušky" na sledování loajality a buzeraci lidí. To nevím. Ale vím, že to u nás je nějak obráceně, než ve zbývajících zemích světa. Tam jsou vlastní špióni pracovníci vlastní rozvědky i kontrarozvědky ceněni, vyznamenáváni a uctíváni jako lidé, kteří svůj život a své bezpečí obětovali ve prospěch bezpečného života jiných. U nás se po nich plive. Myslím, že něco je špatně.
Nepřekvapuje mě to. Když ráno slunce vyjde, také mne to nepřekvapí. Letošní novinkou je jen to, že na tapetě jsou teď spíš "ti hodní hoši" s modrými ptáky, i když MFD dělá co může, aby jméno Waltra Bartoše zaniklo v množství článků o Plocovi. Ale to mě taky nepřekvapuje.
Jenže o tom vlastně psát nechci. Chci psát o intelektuální ubohosti stáda, které bez jakýchkoliv pochybností a námitek přijalo názor, že kdo spolupracoval, je hyena, darebák a lump. Občas někdo vystoupí (J. Havel v blogu na Aktuálně), že zejména na vojně odmítnout spolupráci dost dobře nešlo, ale vzápětí je převálcován. Nenašla jsem ani jediný příspěvek, který by se odvážil říct to podstatné.
Že dobrý špión má větší cenu než pluk vojáků, to se vědělo už ve starověku a sám Napoleon se neštítil to hlásat jako oficiální názor. On je to totiž fakt. Úspěch či neúspěch vojenských operací totiž v první řadě závisí na množství a kvalitě informací o protivníkovi. Proto už odnepaměti vysílali moudří vojevůdci do nepřátelských pozic své špióny - a protistrana je zase více či méně úspěšně lovila. Situace se v podstatě vyvinula tak, že dnes špehuje každý každého. I když se to oficiálně nepřiznává, vzájemně se špehují se i spřátelené země (co kdyby se zítra přestaly přátelit?) a neodhalený špión, to je dodnes cenná deviza. Ostatně, snad každý slyšel jména jako Dr. Sorge a Kim Philby. Úspěchy MOSSADu ve špionáži i v hledání špiónů jsou legendární.
Vraťme se teď v myšlenkách před revoluci, zvanou sametovou. Můj přítel tehdy sloužil u jednoho z 12 palebných postavení raket, které měly chránit Bratislavu před balistickým útokem. Kdyby tenkrát začala válka, lhostejno z které strany, byly by nám začaly na hlavy létat hodně ošklivé a hodně nebezpečné věci. Kolik lidí v Bratislavě by to přežilo, a jestli vůbec někdo, by záleželo z velké části na tom, kolik toho protivník dokázal vyšpiónit. Myslím, že v Praze i na ostatních místech republiky to bylo stejné.
Prostě je nepopíratelný fakt, že tady byly dva znepřátelené bloky, které měly potenciál se navzájem anihilovat. V dané situaci na utajení záleželo, a to velmi. Vést dnes fanfarónské řeči, že ke konfliktu přece nedošlo tak co, je poněkud přihlouplé. To tenkrát nemohl vědět nikdo - a kdyby už vám to letělo na hlavu, už by bylo pozdě litovat.
Všeobecné mínění je takové, že kdo odmítal spolupracovats VKR a sabotoval jejich vyšetřování, to byl hrdina. (Pokud si ovšem někdo něco takového vůbec dovolil.) Naproti tomu ten, kdo s VKR spolupracoval, to byl lump a darebák a jest ho vláčet blátem. Přitom logika věci je přesně obrácená: kdo, byť sebeméně, přispěl k zachování vojenského tajemství, ten chránil zdraví a životy našich lidí, i když jenom potenciálně. A obráceně, kdo měl tendenci vyzradit citlivé údaje, ten na obyvatele přivolával ošklivou smrt! Nezapomeňme, že právě v obranných palpostech bylo mnoho údajů PTZD - přísně tajné zvláštní důležitosti.
Nehodlám diskutovat, jestli VKR opravdu sbírala "jen" citlivé kontrarozvědné údaje, nebo jestli také dělala "meloušky" na sledování loajality a buzeraci lidí. To nevím. Ale vím, že to u nás je nějak obráceně, než ve zbývajících zemích světa. Tam jsou vlastní špióni pracovníci vlastní rozvědky i kontrarozvědky ceněni, vyznamenáváni a uctíváni jako lidé, kteří svůj život a své bezpečí obětovali ve prospěch bezpečného života jiných. U nás se po nich plive. Myslím, že něco je špatně.
18.7.08
K. J. Erben - Finančnice
Před bankami lidé stáli,
z plna hrdla křičeli.
Kde jsou naše prachy, králi,
kam úspory zmizely?
Královy jim ruce kynou -
mlčte, dám vám svobodu!
Lid však kleje: piješ víno,
nás posíláš pro vodu!!!
Tady každá rada těžká
ve čtvrtek i v pondělí.
Zeptejte se Klause, Ježka,
kam se prachy poděly.
Král jim hází hračky z věže -
Klause, Ježka, Kohouta.
Všechno marno, Klaus i Ježek
bum bác letí do kouta.
Bude-li vám, lidi, zima,
bude-li se krátit dech,
chcete-li se míti prima,
čtěte si v mých dramatech.
Zase křičí, rudnou v líci -
čti si svoje kydy sám!
Že na vás, vy nezbedníci,
Koženého zavolám?
Pojď si pro ně, zbohatlíku,
pojď, vem si ty zlostníky!
A hle, kdosi bere kliku,
lodě, banky, podniky -
Jako stín se ruka plíží,
na co sáhne - otočí.
Z obýváků, ložnic, spíží
vybírá si obročí.
Již vztahuje černé ruce
po chlebě i po soli -
Sametová revoluce
dneska právě vrcholí.
Slyšte, první, druhá, třetí,
v poledne zvon udeří -
klika cvakla, dveře letí -
EU vchází do dveří.
Ve mdlobách tu národ leží,
na čele se perlí pot.
Pokladna je prázdná, temná -
zbudou prachy na důchod?
z plna hrdla křičeli.
Kde jsou naše prachy, králi,
kam úspory zmizely?
Královy jim ruce kynou -
mlčte, dám vám svobodu!
Lid však kleje: piješ víno,
nás posíláš pro vodu!!!
Tady každá rada těžká
ve čtvrtek i v pondělí.
Zeptejte se Klause, Ježka,
kam se prachy poděly.
Král jim hází hračky z věže -
Klause, Ježka, Kohouta.
Všechno marno, Klaus i Ježek
bum bác letí do kouta.
Bude-li vám, lidi, zima,
bude-li se krátit dech,
chcete-li se míti prima,
čtěte si v mých dramatech.
Zase křičí, rudnou v líci -
čti si svoje kydy sám!
Že na vás, vy nezbedníci,
Koženého zavolám?
Pojď si pro ně, zbohatlíku,
pojď, vem si ty zlostníky!
A hle, kdosi bere kliku,
lodě, banky, podniky -
Jako stín se ruka plíží,
na co sáhne - otočí.
Z obýváků, ložnic, spíží
vybírá si obročí.
Již vztahuje černé ruce
po chlebě i po soli -
Sametová revoluce
dneska právě vrcholí.
Slyšte, první, druhá, třetí,
v poledne zvon udeří -
klika cvakla, dveře letí -
EU vchází do dveří.
Ve mdlobách tu národ leží,
na čele se perlí pot.
Pokladna je prázdná, temná -
zbudou prachy na důchod?
14.7.08
Lidová z Podbrdska
Ptá se Mirek v Bílém Domě,
kdepak máte prachy pro mě?
Doufám, že to bude balík,
musí dostat taky Dalík.
Za to jak jsme bez hany
oklamali občany.
Odměníme Vlastičku
za tu pěknou písničku.
Na Sašu a Knížete
také prosím myslete.
Vymýšlí si oba skvěle,
občan kouká jako tele.
Langer ten se neurazí,
když se mu též něco vrazí.
Maká dlouho do noci
a drží nás u moci.
A ještě jsme, že jsem tak smělý,
na Čuníka zapomněli.
V ostudě se chudák brodí,
každá kačka se mu hodí.
Ještě drobky do rance
pro ODS poslance.
A teď, než si dáme odchod,
připijme na skvělý obchod.
Vydařený den byl dnes,
máte Brdy a k nim les.
A my zase svoje prachy,
lidi zmáknem, žádný strachy.
Vždyť je to jen stádo ovcí,
tupá kořist - a my lovci.
kdepak máte prachy pro mě?
Doufám, že to bude balík,
musí dostat taky Dalík.
Za to jak jsme bez hany
oklamali občany.
Odměníme Vlastičku
za tu pěknou písničku.
Na Sašu a Knížete
také prosím myslete.
Vymýšlí si oba skvěle,
občan kouká jako tele.
Langer ten se neurazí,
když se mu též něco vrazí.
Maká dlouho do noci
a drží nás u moci.
A ještě jsme, že jsem tak smělý,
na Čuníka zapomněli.
V ostudě se chudák brodí,
každá kačka se mu hodí.
Ještě drobky do rance
pro ODS poslance.
A teď, než si dáme odchod,
připijme na skvělý obchod.
Vydařený den byl dnes,
máte Brdy a k nim les.
A my zase svoje prachy,
lidi zmáknem, žádný strachy.
Vždyť je to jen stádo ovcí,
tupá kořist - a my lovci.
4.7.08
Konečně radar!
Vážený George Bushi,
s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý demokratický proces, nastartovaný po Kubiceho volbách roku 2006, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti, se vymykají postupně vedení Občas Demokratické Strany z rukou.
Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou levicových sil (až na ČT, Novu, Primu, Mladou Frontu Dnes a Lidové noviny a několik desítek dalších), ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu hysterie a strachu a vyvolávají antiklausovskou a protiamerickou psychózu. Náš kolektiv - vedení Občas Demokratické Strany, Zelených Khmerů a Čunkospořitelny - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat normy stranického života, který nám všípil nejen náš čestný, zásadový a mravně vzorný čestný předseda, sedící až na Hradě, ale i ten skutečný předseda, který se vyznačuje stejnými přednostmi a hájí především principy konzervativní politiky, opírající se o hodnoty rodiny, slušného vystupování a pravdomluvnosti.
Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky těch, kteří si již dříve neuvědomovali nebezpečí zbraní hromadného ničení v Iráku a kteří si dnes neuvědomují a přímo zlehčují nebezpečí útoků raket z Íránu a ze Severní Koreje, které ohrožují světový mír!
Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Levicové síly za podpory muslimských živlů vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat. V této těžké situaci se obracíme na vás, americké vojenské poradce, vedoucí představitele Republikánské strany a vedoucí činitele USA, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce. Uvědomujeme si, že pro USA by tento poslední krok k ochraně zájmů v ČR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány, nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v angličtině pod krycími jmény:
Mirek Topolánek - krycí jméno Biľak
Martin Bursík - krycí jméno Kapek
Jiří Čunek - krycí jméno Švestka
Petr Nečas - krycí jméno Kolder
Ivan Langer - krycí jméno Indra
s vědomím plné odpovědnosti za naše rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlášením. Náš v podstatě zdravý demokratický proces, nastartovaný po Kubiceho volbách roku 2006, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti, se vymykají postupně vedení Občas Demokratické Strany z rukou.
Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou levicových sil (až na ČT, Novu, Primu, Mladou Frontu Dnes a Lidové noviny a několik desítek dalších), ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu hysterie a strachu a vyvolávají antiklausovskou a protiamerickou psychózu. Náš kolektiv - vedení Občas Demokratické Strany, Zelených Khmerů a Čunkospořitelny - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat normy stranického života, který nám všípil nejen náš čestný, zásadový a mravně vzorný čestný předseda, sedící až na Hradě, ale i ten skutečný předseda, který se vyznačuje stejnými přednostmi a hájí především principy konzervativní politiky, opírající se o hodnoty rodiny, slušného vystupování a pravdomluvnosti.
Vedení strany už není dále schopno úspěšně se hájit před útoky těch, kteří si již dříve neuvědomovali nebezpečí zbraní hromadného ničení v Iráku a kteří si dnes neuvědomují a přímo zlehčují nebezpečí útoků raket z Íránu a ze Severní Koreje, které ohrožují světový mír!
Politické prostředky a prostředky státní moci v naší zemi jsou nyní už do značné míry ochromeny. Levicové síly za podpory muslimských živlů vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat. V této těžké situaci se obracíme na vás, americké vojenské poradce, vedoucí představitele Republikánské strany a vedoucí činitele USA, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s vaší pomocí lze dostat ČR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce. Uvědomujeme si, že pro USA by tento poslední krok k ochraně zájmů v ČR nebyl snadný. Proto budeme ze všech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, že by však naše síly a prostředky byly vyčerpány, nebo nepřinesly pozitivní výsledky, považujte toto naše prohlášení za naléhavou prosbu a žádost o vaši akci a všestrannou pomoc. Vzhledem ke složitosti a nebezpečnosti vývoje situace v naší zemi vás žádáme o maximální utajení tohoto našeho prohlášení. Z tohoto důvodu píšeme osobně přímo Vám v angličtině pod krycími jmény:
Mirek Topolánek - krycí jméno Biľak
Martin Bursík - krycí jméno Kapek
Jiří Čunek - krycí jméno Švestka
Petr Nečas - krycí jméno Kolder
Ivan Langer - krycí jméno Indra
Coondoleeza Riceová
Tak nevím: nepřeháníme to s tou politickou korektností?!
"Cook" se odjakživa vyslovuje [kúk], ne?
(Já vím: dětinský, nekorektní a ještě k tomu pravopisně chybný žertík. Tak soráč.)
"Cook" se odjakživa vyslovuje [kúk], ne?
(Já vím: dětinský, nekorektní a ještě k tomu pravopisně chybný žertík. Tak soráč.)
27.6.08
Už je to tady! Jsme jako oni.
David Polesný ve svém článku Vodafone blokuje nelegální a nevhodný obsah internetu píše:
Ať už na displeji mobilu nebo v počítači připojeného přes modem nebo telefon, se SIM kartou Vodafonu se na některé internetové stránky nedostanete. Pokud na internet přistupujete prostřednictvím internetového připojení Vodafonu, budete mít od dnešního dne cenzurovaný obsah. Všechny vystrašené hned uklidním, tento typ cenzury je totiž chvályhodným počinem. Vodafone bude automaticky blokovat přístup ke stránkám, kde se objeví dětská pornografie nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Blokování bylo spuštěno dnes a týká se všech, kteří si prohlíží internetové stránky prostřednictvím modemu, telefonu připojeného k počítači nebo přímo na displeji mobilu.
Jinými slovy, Vodafone dnešního dne zavedl cenzuru na internetu.
Je mi jedno, jestli počin Vodafonu byl vyvolán dobrými úmysly. Konec konců, ty měl Koniáš taky a Lenin jakbysmet.
Je mi jedno, že (zatím) to je cenzura dětské pornografie, která se mi hnusí jako taková a zaslouží nejpřísnější opovržení.
Co mi není jedno, je skutečnost, že si někdo osobuje právo rozhodovat, co smím číst a co nesmím. Že o tom rozhoduje někdo, koho neznáme, podle pravidel, která nejsou definována.
Co mi není jedno je to, že je to proti Ústavě. Jako takové je to zločin - a ještě si za to zákazníci mají platit.
KŘIČÍM NA POPLACH, křičím, křičím!
Dnes nám někdo ustřihe stránky, o kterých prohlásí, že jejich obsah je nelegální nebo nevhodný. Zítra nám odstřihne všechno vyjma oficiální propagandy. Pozítří se samostatné myšlení stane trestným činem.
Proboha, co je to "nevhodný obsah" stránek? Jsou to stránky, na kterých se mluví sprostě? Nebo ty, na kterých se vyskytují pravopisné chyby?
Kdo to je ten Vodafone, který má tu drzost rozhodovat o nás - bez nás - a jednou možná i proti nám?!
Myslím, že je naprosto na místě, vyjádřit svůj nesouhlas. Nejlépe tak, že nespokojení uživatelé vyjídří svůj nesouhlas přímo zodpovědným pracovníkům z vedení Vodafone Czech Republis a.s.:
Statutární orgán - představenstvo:
člen představenstva: Pavel Kos, r.č. 721101/1500Praha 4, Za Valem 1403/15, PSČ 148 00den vzniku členství v představenstvu: 19.prosince 2007
člen představenstva: Paul Michael Donovan, dat. nar. 28.06.1958Burnham, Green Lane 91 SL 1 8 EG Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 27.června 2005
člen představenstva: Timothy James Harrabin , dat. nar. 10.02.1962Jasmine House, The Firs Inkpen Berkshire, RG14 9PT Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Robert Nicholas Barr , dat. nar. 06.06.1958Lindfield, Abingdon, Oxfordshire, Farringdon Road, OX 14 1BD Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Muriel Anton , dat. nar. 19.04.1962Praha 1, Karlova 48, PSČ 110 00den vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
předseda představenstva: Grahame Kenneth Maher, dat. nar. 07.07.1959Praha 5, Újezd 1/600, PSČ 150 00den vzniku funkce: 3.října 2006den vzniku členství v představenstvu: 15.února 2006
Dozorčí rada: člen dozorčí rady: Katarína Brončeková , r.č. 735306/8426Pezinok, Malacká cesta 35, PSČ 902 01 Slovenská republika
člen dozorčí rady: Tomáš Frnka, r.č. 710812/2065Praha 10, Nad Vodovodem 2028/63, PSČ 100 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.září 2006
člen dozorčí rady: Ann Hofvander, dat. nar. 08.08.1970Praha 2, Americká 1, PSČ 120 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.února 2006
Prokura:Petr Příhoda, r.č. 701210/0040Praha 4, Vápeníkova 675/3, PSČ 140 00
Václav Mach, r.č. 670102/0689Praha 9, Hloubětín, Mochovská 522/33, PSČ 190 00
Václav Zadražil, r.č. 730123/4578Praha 9, Letňany, Chotěšovská 678/2, PSČ 190 00
Ať už na displeji mobilu nebo v počítači připojeného přes modem nebo telefon, se SIM kartou Vodafonu se na některé internetové stránky nedostanete. Pokud na internet přistupujete prostřednictvím internetového připojení Vodafonu, budete mít od dnešního dne cenzurovaný obsah. Všechny vystrašené hned uklidním, tento typ cenzury je totiž chvályhodným počinem. Vodafone bude automaticky blokovat přístup ke stránkám, kde se objeví dětská pornografie nebo propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Blokování bylo spuštěno dnes a týká se všech, kteří si prohlíží internetové stránky prostřednictvím modemu, telefonu připojeného k počítači nebo přímo na displeji mobilu.
Jinými slovy, Vodafone dnešního dne zavedl cenzuru na internetu.
Je mi jedno, jestli počin Vodafonu byl vyvolán dobrými úmysly. Konec konců, ty měl Koniáš taky a Lenin jakbysmet.
Je mi jedno, že (zatím) to je cenzura dětské pornografie, která se mi hnusí jako taková a zaslouží nejpřísnější opovržení.
Co mi není jedno, je skutečnost, že si někdo osobuje právo rozhodovat, co smím číst a co nesmím. Že o tom rozhoduje někdo, koho neznáme, podle pravidel, která nejsou definována.
Co mi není jedno je to, že je to proti Ústavě. Jako takové je to zločin - a ještě si za to zákazníci mají platit.
KŘIČÍM NA POPLACH, křičím, křičím!
Dnes nám někdo ustřihe stránky, o kterých prohlásí, že jejich obsah je nelegální nebo nevhodný. Zítra nám odstřihne všechno vyjma oficiální propagandy. Pozítří se samostatné myšlení stane trestným činem.
Proboha, co je to "nevhodný obsah" stránek? Jsou to stránky, na kterých se mluví sprostě? Nebo ty, na kterých se vyskytují pravopisné chyby?
Kdo to je ten Vodafone, který má tu drzost rozhodovat o nás - bez nás - a jednou možná i proti nám?!
Myslím, že je naprosto na místě, vyjádřit svůj nesouhlas. Nejlépe tak, že nespokojení uživatelé vyjídří svůj nesouhlas přímo zodpovědným pracovníkům z vedení Vodafone Czech Republis a.s.:
Statutární orgán - představenstvo:
člen představenstva: Pavel Kos, r.č. 721101/1500Praha 4, Za Valem 1403/15, PSČ 148 00den vzniku členství v představenstvu: 19.prosince 2007
člen představenstva: Paul Michael Donovan, dat. nar. 28.06.1958Burnham, Green Lane 91 SL 1 8 EG Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 27.června 2005
člen představenstva: Timothy James Harrabin , dat. nar. 10.02.1962Jasmine House, The Firs Inkpen Berkshire, RG14 9PT Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Robert Nicholas Barr , dat. nar. 06.06.1958Lindfield, Abingdon, Oxfordshire, Farringdon Road, OX 14 1BD Spojené království Velké Británie a Severního Irskaden vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
člen představenstva: Muriel Anton , dat. nar. 19.04.1962Praha 1, Karlova 48, PSČ 110 00den vzniku členství v představenstvu: 4.října 2006
předseda představenstva: Grahame Kenneth Maher, dat. nar. 07.07.1959Praha 5, Újezd 1/600, PSČ 150 00den vzniku funkce: 3.října 2006den vzniku členství v představenstvu: 15.února 2006
Dozorčí rada: člen dozorčí rady: Katarína Brončeková , r.č. 735306/8426Pezinok, Malacká cesta 35, PSČ 902 01 Slovenská republika
člen dozorčí rady: Tomáš Frnka, r.č. 710812/2065Praha 10, Nad Vodovodem 2028/63, PSČ 100 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.září 2006
člen dozorčí rady: Ann Hofvander, dat. nar. 08.08.1970Praha 2, Americká 1, PSČ 120 00 den vzniku členství v dozorčí radě: 15.února 2006
Prokura:Petr Příhoda, r.č. 701210/0040Praha 4, Vápeníkova 675/3, PSČ 140 00
Václav Mach, r.č. 670102/0689Praha 9, Hloubětín, Mochovská 522/33, PSČ 190 00
Václav Zadražil, r.č. 730123/4578Praha 9, Letňany, Chotěšovská 678/2, PSČ 190 00
25.6.08
Byla to největší stávka. Všimli jste si jí?
Včera proběhla hodinová stávka, do které se zapojil milión stávkujících. Byl to úspěch nebo zklamání? Odpověď najdeme na stránkách médií.
Především, stávka měla takové rozměry, že ji žádná televize nedokázala zamlčet. Jako obvykle, pokoušely se stávku buď zesměšnit, nebo bagatelizovat. Jenže tentokrát mezi nimi chyběla centrální koordinace, a tak každá z nich zapírala něco jiného a vzájemně se usvědčovaly ze lži. Zatímco ČT1 ústy náměstka MZ bagatelizovala, že do stávky se zapojilo jen 5% zdravotníků, Nova přiznala barvu a uvedla 75%. Naproti tomu podle Novy se stávka v dopravě moc neprojevila, zatímco ČT1 uvedla rozčilené tváře cestujících, kteří se nemohli dostat přes zablokované město.
Internetové zdroje stávku braly s ironickým nadhledem (Aktuálně: Byla to největší stávka. Všimli jste si jí vůbec?), viz též připojené fotografie z Aha. Premiér ji prohlásil za marginální drobnost, zosnovanou na sekretariátu ČSSD.
Smutný a překvapující je klid v řadách levicově (nebo aspoň demokraticky) smýšlejících internetových zdrojů a blogů. Jako by stávka byla něco samozřejmého, běžného. Jako by vlastně o nic nešlo.
Opak je pravdou! Ať se to vládě či médiím líbí nebo ne, jednalo se o obrovský úspěch! Po dlouhé době se konečně ozval milión lidí, kteří jinak jen tiše brblají u piva. Vládní deformy je natolik vytočily, že přestali hledět na vlastní lenost, zapšklost, bojácnost. Ti lidé se sebrali a vyšli do ulic!
Snad se konečně začalo blýskat na lepší časy. Snad nám, konečně, milostivý Bůh to vlastenčení z huby do rukou konečně vrazit ráčil!
23.6.08
Co s tím?
Jako reakci na tento článek jsem soukromou poštou dostala tento zajímavý, podle mého soudu pravdivý, avšak nesmírně smutný příspěvek.
Mám pocit, že ti z nás, kteří už pochopili, jak a kam jsou manipulováni, prochází opakovaně stejnými fázemi uvažování, až nakonec skončí zpět na začátku kruhu.
Fáze 1: Pochopení .. Logickou kombinací informací, kterých se dopídíme zjišťujeme, že oficiální pravda má své trhliny, začínáme vidět lži, které jsou namířené proti nám
Fáze 2: Okamžitá impulzivní reakce: .. „Nasereme se“. Jednak na systém, který nás klame, pak na ty ku..y v pozadí a nakonec na ty hloupé ovce kolem nás co si to nechají líbit. Máme chuť s tím „něco“ udělat
Fáze 3: Co něco ? .. V téhle fázi pokud se kolečko fází opakuje již po několikáté, slabší povahy rezignují, vypnou racionální části mozku a aktivují mentální obranu .. hladají relaxaci zábavou .. mrknou na svůj oblíbený seriál, který jim ukáže, že vše je vlastně OK, otevřou si pivko a zajdou do hospody pokecat o fotbale, nebo se proklikají na pár stránek s lechtivým obsahem. Prostě s chutí hupsnou do předem připravených pastí systému.
Fáze 4: Fáze naivního snění .. Ve fantazii se stáváme rebely a revolucionáři, přehráváme skoro reálné scénáře hrdinských činů jako je vylepování plakátů, odvážná slova na veřejnosti, demonstrace atd. atd., nakonec se v mysli asociujeme s velkými revolucionáři a hrdinně umíráme na pranýři, abychom se nakonec dostali do dějin jako ..
Fáze 5: Probouzení .. řekneme si „Zpátky na zem hochu .. co takhle někde začít ?“ a začneme uvažovat, jak z tou rebelií tedy začít. Postupně procházíme nápad po nápadu a zjišťujeme, že na tohle či támhleto nemáme jaksi možnosti a vrátíme se malinko na zem, vždyť stačí udělat aspoň něco . ..
Fáze 6: Fáze plánování a nástup obav .. řekneme si „No tohle bych mohl“ .. začneme plánovat, organizovat stávku za svobodu slova např. … a najednou .. napadnou nás důsledky .. co když budu organizovat demonstraci ? Jak mluvit ? Poukážu na imperialisty ? Označí mne za komunistu. Poukážu na sionisty ? Skončím jako antisemita. Budu v argumentaci opatrný ? Stejně mne média nakonec hodí do jednoho pytle s extrémisty v davu, které tam nejspíš nastrčili oni sami.
Fáze 7: Existenční strach: Pokud mne označí za extrémistu, mohl bych přijít o práci a tím o plat, kterým splácím „výhodné půjčky“ získané od dobrotivého konsorcia bankéřů. Manželka to nepochopí, protože mé názory ji přijdou hloupé, jaksi nezapadají do schématu myšlení hrdinů z růžové zahrady. Stanu se sockou, vletí na mě exekutoři. Přijdu o všechno a stejně nic nezměním.
Fáze 8: Přenesení odpovědnosti: Nakonec alespoň něco můžu udělat a přitom zůstat v pohodě. Napíšu pár nesouvislých vět na net .. někam do diskuze nebo na zvědavce a doufám, že inspiruji pár těch rebelů co se nebojí a ti udělají s tou s zlou společností něco za mě.
Mám pocit, že ti z nás, kteří už pochopili, jak a kam jsou manipulováni, prochází opakovaně stejnými fázemi uvažování, až nakonec skončí zpět na začátku kruhu.
Fáze 1: Pochopení .. Logickou kombinací informací, kterých se dopídíme zjišťujeme, že oficiální pravda má své trhliny, začínáme vidět lži, které jsou namířené proti nám
Fáze 2: Okamžitá impulzivní reakce: .. „Nasereme se“. Jednak na systém, který nás klame, pak na ty ku..y v pozadí a nakonec na ty hloupé ovce kolem nás co si to nechají líbit. Máme chuť s tím „něco“ udělat
Fáze 3: Co něco ? .. V téhle fázi pokud se kolečko fází opakuje již po několikáté, slabší povahy rezignují, vypnou racionální části mozku a aktivují mentální obranu .. hladají relaxaci zábavou .. mrknou na svůj oblíbený seriál, který jim ukáže, že vše je vlastně OK, otevřou si pivko a zajdou do hospody pokecat o fotbale, nebo se proklikají na pár stránek s lechtivým obsahem. Prostě s chutí hupsnou do předem připravených pastí systému.
Fáze 4: Fáze naivního snění .. Ve fantazii se stáváme rebely a revolucionáři, přehráváme skoro reálné scénáře hrdinských činů jako je vylepování plakátů, odvážná slova na veřejnosti, demonstrace atd. atd., nakonec se v mysli asociujeme s velkými revolucionáři a hrdinně umíráme na pranýři, abychom se nakonec dostali do dějin jako ..
Fáze 5: Probouzení .. řekneme si „Zpátky na zem hochu .. co takhle někde začít ?“ a začneme uvažovat, jak z tou rebelií tedy začít. Postupně procházíme nápad po nápadu a zjišťujeme, že na tohle či támhleto nemáme jaksi možnosti a vrátíme se malinko na zem, vždyť stačí udělat aspoň něco . ..
Fáze 6: Fáze plánování a nástup obav .. řekneme si „No tohle bych mohl“ .. začneme plánovat, organizovat stávku za svobodu slova např. … a najednou .. napadnou nás důsledky .. co když budu organizovat demonstraci ? Jak mluvit ? Poukážu na imperialisty ? Označí mne za komunistu. Poukážu na sionisty ? Skončím jako antisemita. Budu v argumentaci opatrný ? Stejně mne média nakonec hodí do jednoho pytle s extrémisty v davu, které tam nejspíš nastrčili oni sami.
Fáze 7: Existenční strach: Pokud mne označí za extrémistu, mohl bych přijít o práci a tím o plat, kterým splácím „výhodné půjčky“ získané od dobrotivého konsorcia bankéřů. Manželka to nepochopí, protože mé názory ji přijdou hloupé, jaksi nezapadají do schématu myšlení hrdinů z růžové zahrady. Stanu se sockou, vletí na mě exekutoři. Přijdu o všechno a stejně nic nezměním.
Fáze 8: Přenesení odpovědnosti: Nakonec alespoň něco můžu udělat a přitom zůstat v pohodě. Napíšu pár nesouvislých vět na net .. někam do diskuze nebo na zvědavce a doufám, že inspiruji pár těch rebelů co se nebojí a ti udělají s tou s zlou společností něco za mě.
Naši politici se už ve světě neztratí
Každý evropský osel a kůň dostane mikročip a pas
Evropská unie: Evropská komise dnes rozhodla, že každý kůň a osel se stálým bydlištěm na území Evropské unie musí mít implantovaný RFID mikročip a vlastní cestovní pas. Důvodem je boj proti chorobám zvířat. Nařízení začne platin od července příštího roku.
Pas i mikročip dostane hříbě při narození nebo při prvním překročení hranic EU a bude mít celoživotní platnost. Identifikační číslo zůstane i při změně jména. To stejné číslo bude na implantovaném mikročipu. Tím se zajistí, že každé zvíře bude mít jen jeden pas.
Zdroj: http://www.sme.sk/c/3919137/Kazdy-europsky-osol-a-kon-dostan...
Evropská unie: Evropská komise dnes rozhodla, že každý kůň a osel se stálým bydlištěm na území Evropské unie musí mít implantovaný RFID mikročip a vlastní cestovní pas. Důvodem je boj proti chorobám zvířat. Nařízení začne platin od července příštího roku.
Pas i mikročip dostane hříbě při narození nebo při prvním překročení hranic EU a bude mít celoživotní platnost. Identifikační číslo zůstane i při změně jména. To stejné číslo bude na implantovaném mikročipu. Tím se zajistí, že každé zvíře bude mít jen jeden pas.
Zdroj: http://www.sme.sk/c/3919137/Kazdy-europsky-osol-a-kon-dostan...
Válka novinářů
Před několika dny vyšla pod timto názvem úvaha Martina Skapíka. Zaujala mne do té míry, že jsem si ji dovolila převzít. Snad mi to autor promine.
Novinařina je nádherná profese, která nabízí lidem informace, které nemají šanci pro své zaneprázdnění sami získávat. Je také nanejvýše odpovědná, protože právě na základě zprostředkovaných informací se lidé rozhodují o své budoucnosti. Koho budou volit? Kam vloží své úspory, svou životní energii? Kterou akci podpoří a proti které půjdou třeba na protestní shromáždění.... To je skutečná novinařina. Měla by měřit každému stejně. Děje se tak?
Nemůžeme předpokládat, že v každé české rodině bude jeden novinář, který bude objíždět domácí i zahraniční události a informovat o tom, v jakém světě vlastně žijeme, který systém vlády se ukazuje jako moudrý a kdo z politiků nám lže... To jsou banální fakta, která vedou k logickému závěru, že úloha novinářů ve společnosti je ve svém výsledku neporovnatelně silnější, než úloha politiky - tedy všude tam, kde by novinařina fungovala. Těžko si představit, že by politici pro pocitvě informovanou veřejnost prosadili cíle, které by odporovaly novinářskému zjištění, reflexi pravdy.
Můžeme tedy banální konstataci ještě upřesnit. Naprostá většina společnosti je pochopitelně a zcela odkázána na informace od novinářské obce, tedy od naprosté menšiny. O to větší odpovědnost by každý novinář měl mít. Vezmeme-li v úvahu statistiku, vlivový podíl médií na občana, centralizaci a monopol médií, potom se dostaneme k fascinujícímu číslu. O tom co je "pravda", rozhoduje v naší zemi nejvíce tisícovka vlivných novinářů. Ti by měli hledat pravdu, burcovat či uklidňovat občana ve věcech veřejných. Stranou můžeme ponechat bulvární novinařinu, která (a pokud to dělá slušně, proč ne ?) vyhledává "pikantnosti" se života slavných lidí, ale také politiků, tedy takzvaných celebrit....
I novinář se může splést, nebo dostat k falešným zdrojům, přehodnotit situaci, proto je moudré, aby i novinářská obec měla mezi sebou konkurenci. Každý, kdo se podívá na večerní zprávy u nás, tedy tří hlavních konkurenčních televizních zpravodajství, musí nabýt dojmu, že ve světě se v podstatě nic rozporuplného neděje. Stejné zprávy, stejné obrázky, stejné argumenty, naprostá shoda. Vše je v pořádku... V zásadních postojích nelze nalézt žádný rozpor. Žijeme v rozvíjející se demokracii, nyní tedy pomáháme v boji s "darebáckými" státy našemu spojenci a více méně vše probíhá tak, jak má... Je čas pustit si nešťastného pasáčka vepřů, který psychicky selhal a utýral chov. To se může stát. Je čas pustit si líbající novomanžele jednoho pohlaví, kterak jsou oddáváni, protože nejvyšší soud jednoho státu rozhodl, že nelze diskriminovat pohlaví v otázce svatby. Když si chce vzít pán pána nebo slečna slečnu, neměl by jim v tom někdo bránit. Svatba jako svatba!
Budiž. Pojďme si ale připomenout událost, která rozhodně není marginálií a postoje všech (!) vlivových sdělovacích prostředků. Je to pár let, co jsme viděli nákresy Iráckých podzemních zařízení na výrobu zbraní, viděli jsme také pojízdné výrobny zbraní. Počítačově zpracované informace tajných služeb a rozhořčené tváře našich i spřátelených (nedarebáckých) politiků. Slyšeli jsme doslova "mantru". "Sadám Husain vyrábí zbraně hromadného ničení". Viděli jsme to přece na vlastní oči. Viděli jsme ty nákresy, počítačové vizualizace jeho detailních plánů na útok proti civilizaci.
Kdo by nepodpořil válku, či alespoň nezaujal smířlivý postoj ve věci, kdy jeden diktátor a jeho družina, podporovaná všudypřítomnou Al Kajdou, připravuje útok proti nám všem. Byli to novináři, kdo získali podporu veřejnosti pro útok na Irák! Svět vytvořil koalici vedenou USA a válka v Iráku získala nelidskou podobu. Trpí vojáci, nevinní lidé, hovoří se o nejméně půl milionu dětských obětí, v zemi je občanská válka a Iráčané prožívají svůj Exodus, hromadný odchod mimo válkou zmítaná území. Válka měla být rychlá, levná, s minimem civilních obětí. Válka je naopak dlouhá, bolestivá s maximem civliních obětí, navíc nekončící a stojící neuvěřitelné peníze. Peníze, které racionálně použity, mohly zachránit bezpočet lidí "třetího" světa od hladovění, jsou vydávány na likvidaci Iráku.
Fascinující zpráva od "velitele" této válečné akce prezidenta George Bushe jr. a jeho administrativy přichází před několika týdny. "Zpravodajské informace byly špatné, zbraně hromadného ničení ani jejich výrobny se v Iráku nenašly", povzdechl si pan prezident a dodal, že zklamaly rozvědky nejen USA, ale také jiných států. Za tím pozvdechem je už něco kolem milionů zmařených životů a nákladná, zničující válka, která přirozeně přešla i ve válku občanskou.
Shrňme tedy jednou větou. Nejzoufalejší, nejničivější válečný konflikt nového tisíciletí vznikl na základě klamu, prostě se někde někdo spletl nebo možná úmyslně zalhal? Tak či onak, projekce, které na desítky let uvíznou v mysli občanů - ony počítačové modely podzemních bunkrů, pojízdných autobusů - laboratoří na výrobu chemických zbraní, pojízdných odpalovacíh ramp, jsou fikcí, klamem.
Válka ale klamem není. Teď by se měli omluvit a odstoupit všichni Ti zpravodajští pracovníci, ale také novináři. Svět je ve válce, také naše země, ale šlo se tam omylem!!! Kampaň za válku, bez které nebylo možno získat pro tuto válku veřejné mínění, se ukázala býti naprostým klamem.
Novináři by se měli ptát, kde se stala chyba? Měli by se zeptat, kdo vytvářel ony počítačové animace, falešné projekce přímo vetkával do mysli veřejnosti, a to dlouhé měsíce, hlavně by se ale měli omluvit a zeptat politiků. Proč tedy ve válce pokračujete? Ta válka ztratila své opodstatnění.
To se ale neděje. Nikdo nemá zodpovědnost za ten hrozný, zdrcující omyl? Ba co více, nikdo ani na okamžik nepřemýšlí, že pokud se příčina válečného tažení ukáže jako klam, potom je celá agrese zbytečná, nesmyslná, ta agrese je zločinem. Zločinem z omylu?
Neptá se nikdo na nic. Nabízí se přirovnání. Představme si, že by někdo omylem udal svého souseda, že má ve sklepě zbraň, kterou chce zničit celou čtvrť. To by doložil věrně vypadajícími důkazy, nákresy zničujícího zařízení. Zcela pochopitelně by tam policie vyslala zásahovou jednotku. Hle, informace souseda by se ukázaly klamem. Policie1) by musela uhradit křivě obviněnému veškeré náklady vzniklé s její operací vůči domnělému nebezpečí, také by se mu jistě omluvila a poskytla finanční odškodné za tuto událost. Potom by přišel na řadu onen soused, který tedy vydal křivé svědectví, špatné nákresy... Zřejmě by se zkoumalo, zda své podání vypracoval při smyslech, v podstatě by se tedy jen rozhodovalo, zda skončí s vysokým trestem ve vězení, nebo ve vězení s psychiatrickým dozorem.....
To samé, v mnohem tragičtějším měřítku se stalo v Iráku. Ale neděje se nic! Válka pokračuje, i když soused se spletl, a to hned vícero sousedů a velmi vzdálených. Zpravodajské služby se zmýlily, novináři se zmýlili, válka vznikla z důvodu fantasmagorické fikce, nikoliv racionálních zpravodajských informací. Ale pokračuje a novinářům to zjevně nevadí, těm vlivným, nevadí to politikům a v Iráků dále umírají nevinní lidé a země bude decimována zjevně ještě dlouho, pokud se kdy zklidní emoce vnitřní války v samotném Iráku, objektivní důsledek každé občanské války....
Rozumem je tato situace neuchopitelná. Opravdu novinářům nevadí, že se účastníme na válce, která vznikla jako tragická fikce, jako manipulace z jakési Sci-Fi dílny zpravodajských služeb?
Opravdu nikomu nevadí, že jsme ve válce v koalici na základě klamu - křivého obvinění?
Co ještě administrativa pana Bushe přizná? Co jednou bude nucena přiznat ve věci událostí z 11/09 2001? Ponechme stranou údajné "konspirační teorie", věci neprokázané, ale příliš mnoho vědců už doložilo minimálně to, že akce není výsledkem řádění Al Kajdy, protože budovy byly strženy demolicí, která požaduje v takovém rozsahu týdny příprav a vynikající práce pyrotechniků....
Vystoupí jednou pan prezident Bush a řekne: "Omlouváme se, špatně jsme celou věc vyšetřili, špatné zpravodajské informace, věci byly jinak...."
Jenže důsledky jak války v Iráku, tak údajného atentátů horské teroristické skupiny Al Kajda, jsou zničující a nevratné.
Nikdo se ale nenamáhá válku zastavit, omluvit se Iráckému lidu a připravit seznam válečných reparací, obnovy Iráku, zastavit to tažení... Mrtvé pan Bush vzkřísit neumí... Irák je poničen na možná století, plný zraněných, psychicky poničených lidí, vypjat k občanské válce... Na základě klamu!
Nabízí se závěrečná otázka. Když v té nejzákladnější věci, jakou je účast ve válce, omezení občanských práv a svobod zákony preventujícími údajně další "Husainy", "Al Kajdy", když v této nejzákladnější věci je spouštěcí záminkou možná dokonce záměrné klamání občanů, co asi pravdivého nám média sdělují? Když i po přiznání Bushovy administrativy tažení pokračuje, co v tomto mediálním světě už je tedy více pravda, než to, že by válka měla být rychle ukončena a vyšetřeno pozadí klamavých informací?
Nabízí se i další elemntární zjištění. Co vše Bushova administrativa a nejen ona, ale i participujících stran - států, co jsou ochotny udělat pro to, aby celý politický podvod nepraskl? Nemají moc na vybranou, buď udrží svět obyčejných občanů v klamu, to už ale dlouho nepůjde, nebo vyvolají další válku? Nebo přichází varianta supertotalitních států, kde komunismus se bude jen červenat, jak jej demokracie předběhla. Kde se všichni budeme tvářit, že lež je pravda, protože pokud to tak neuděláme staneme, se nepřáteli státu? Tedy sobě samotným?
Budeme upírat marné naděje k novému prezidentovi, budeme opravdu čekat, že i třeba velmi sympatický pan Obama odkryje lež, která zřejmě sahá mnohem dál, než k této válce pro "nic", k této válce bez důvodu?
Budeme mlčky přihlížet tomu, jak televizní zpravodajci naši pacifistickou zemi učí přijímat jako fakt, že v Afghanistánu je na čase, aby také čeští piloté začali střílet do lidí? Kdo z nás má vůbec informace o tom, ať už klamné či neklamné, proč se v Afghanistanů a proti komu válčí?
Budeme, dokud to ještě lze, na internetu vyhledávat poslední zbytky soudné novinařiny a tiše trpět při čtení toho, že nic není jak nám předsouvají novináři? Přehlédneme to všechno?
My možná ano. Ale "oni" ne. Neviditelná ruka mediální manipulace přidává na drtivé síle. Naprostá minorita zpracovává geniální psychologickou manipulací a vizuálními efekty tu obrovskou majoritu, která nechce válečná tažení. Nechce často vůbec nic, jen v klidu žít a hledat také radost ve světě kolem nás. Dnes už to tedy není možné. Novinářům uteklo doopravdy všechno a nesou velkou odpovědnost na tom, že jsme účastni ve válce proti nám samým, ve prospěch nevyšetřovaných, šedivých eminencí, které samozřejmě jako první si koupí "veřejné mínění", respektive jeho tvůrce. A je úplně jedno, jestli ideologickými vizemi, nebo osobními výhodami, důsledek je hrozivý. Jsme ve válce proti darebáckému Iráku, který prý připravoval zbraně hromadného ničení. Ony se ale nenašly?
Najde se novinář, který by se tedy zeptal našich politiků proč se dál na této válce podílíme?
1) samozřejmě se nemluví o PČR
Novinařina je nádherná profese, která nabízí lidem informace, které nemají šanci pro své zaneprázdnění sami získávat. Je také nanejvýše odpovědná, protože právě na základě zprostředkovaných informací se lidé rozhodují o své budoucnosti. Koho budou volit? Kam vloží své úspory, svou životní energii? Kterou akci podpoří a proti které půjdou třeba na protestní shromáždění.... To je skutečná novinařina. Měla by měřit každému stejně. Děje se tak?
Nemůžeme předpokládat, že v každé české rodině bude jeden novinář, který bude objíždět domácí i zahraniční události a informovat o tom, v jakém světě vlastně žijeme, který systém vlády se ukazuje jako moudrý a kdo z politiků nám lže... To jsou banální fakta, která vedou k logickému závěru, že úloha novinářů ve společnosti je ve svém výsledku neporovnatelně silnější, než úloha politiky - tedy všude tam, kde by novinařina fungovala. Těžko si představit, že by politici pro pocitvě informovanou veřejnost prosadili cíle, které by odporovaly novinářskému zjištění, reflexi pravdy.
Můžeme tedy banální konstataci ještě upřesnit. Naprostá většina společnosti je pochopitelně a zcela odkázána na informace od novinářské obce, tedy od naprosté menšiny. O to větší odpovědnost by každý novinář měl mít. Vezmeme-li v úvahu statistiku, vlivový podíl médií na občana, centralizaci a monopol médií, potom se dostaneme k fascinujícímu číslu. O tom co je "pravda", rozhoduje v naší zemi nejvíce tisícovka vlivných novinářů. Ti by měli hledat pravdu, burcovat či uklidňovat občana ve věcech veřejných. Stranou můžeme ponechat bulvární novinařinu, která (a pokud to dělá slušně, proč ne ?) vyhledává "pikantnosti" se života slavných lidí, ale také politiků, tedy takzvaných celebrit....
I novinář se může splést, nebo dostat k falešným zdrojům, přehodnotit situaci, proto je moudré, aby i novinářská obec měla mezi sebou konkurenci. Každý, kdo se podívá na večerní zprávy u nás, tedy tří hlavních konkurenčních televizních zpravodajství, musí nabýt dojmu, že ve světě se v podstatě nic rozporuplného neděje. Stejné zprávy, stejné obrázky, stejné argumenty, naprostá shoda. Vše je v pořádku... V zásadních postojích nelze nalézt žádný rozpor. Žijeme v rozvíjející se demokracii, nyní tedy pomáháme v boji s "darebáckými" státy našemu spojenci a více méně vše probíhá tak, jak má... Je čas pustit si nešťastného pasáčka vepřů, který psychicky selhal a utýral chov. To se může stát. Je čas pustit si líbající novomanžele jednoho pohlaví, kterak jsou oddáváni, protože nejvyšší soud jednoho státu rozhodl, že nelze diskriminovat pohlaví v otázce svatby. Když si chce vzít pán pána nebo slečna slečnu, neměl by jim v tom někdo bránit. Svatba jako svatba!
Budiž. Pojďme si ale připomenout událost, která rozhodně není marginálií a postoje všech (!) vlivových sdělovacích prostředků. Je to pár let, co jsme viděli nákresy Iráckých podzemních zařízení na výrobu zbraní, viděli jsme také pojízdné výrobny zbraní. Počítačově zpracované informace tajných služeb a rozhořčené tváře našich i spřátelených (nedarebáckých) politiků. Slyšeli jsme doslova "mantru". "Sadám Husain vyrábí zbraně hromadného ničení". Viděli jsme to přece na vlastní oči. Viděli jsme ty nákresy, počítačové vizualizace jeho detailních plánů na útok proti civilizaci.
Kdo by nepodpořil válku, či alespoň nezaujal smířlivý postoj ve věci, kdy jeden diktátor a jeho družina, podporovaná všudypřítomnou Al Kajdou, připravuje útok proti nám všem. Byli to novináři, kdo získali podporu veřejnosti pro útok na Irák! Svět vytvořil koalici vedenou USA a válka v Iráku získala nelidskou podobu. Trpí vojáci, nevinní lidé, hovoří se o nejméně půl milionu dětských obětí, v zemi je občanská válka a Iráčané prožívají svůj Exodus, hromadný odchod mimo válkou zmítaná území. Válka měla být rychlá, levná, s minimem civilních obětí. Válka je naopak dlouhá, bolestivá s maximem civliních obětí, navíc nekončící a stojící neuvěřitelné peníze. Peníze, které racionálně použity, mohly zachránit bezpočet lidí "třetího" světa od hladovění, jsou vydávány na likvidaci Iráku.
Fascinující zpráva od "velitele" této válečné akce prezidenta George Bushe jr. a jeho administrativy přichází před několika týdny. "Zpravodajské informace byly špatné, zbraně hromadného ničení ani jejich výrobny se v Iráku nenašly", povzdechl si pan prezident a dodal, že zklamaly rozvědky nejen USA, ale také jiných států. Za tím pozvdechem je už něco kolem milionů zmařených životů a nákladná, zničující válka, která přirozeně přešla i ve válku občanskou.
Shrňme tedy jednou větou. Nejzoufalejší, nejničivější válečný konflikt nového tisíciletí vznikl na základě klamu, prostě se někde někdo spletl nebo možná úmyslně zalhal? Tak či onak, projekce, které na desítky let uvíznou v mysli občanů - ony počítačové modely podzemních bunkrů, pojízdných autobusů - laboratoří na výrobu chemických zbraní, pojízdných odpalovacíh ramp, jsou fikcí, klamem.
Válka ale klamem není. Teď by se měli omluvit a odstoupit všichni Ti zpravodajští pracovníci, ale také novináři. Svět je ve válce, také naše země, ale šlo se tam omylem!!! Kampaň za válku, bez které nebylo možno získat pro tuto válku veřejné mínění, se ukázala býti naprostým klamem.
Novináři by se měli ptát, kde se stala chyba? Měli by se zeptat, kdo vytvářel ony počítačové animace, falešné projekce přímo vetkával do mysli veřejnosti, a to dlouhé měsíce, hlavně by se ale měli omluvit a zeptat politiků. Proč tedy ve válce pokračujete? Ta válka ztratila své opodstatnění.
To se ale neděje. Nikdo nemá zodpovědnost za ten hrozný, zdrcující omyl? Ba co více, nikdo ani na okamžik nepřemýšlí, že pokud se příčina válečného tažení ukáže jako klam, potom je celá agrese zbytečná, nesmyslná, ta agrese je zločinem. Zločinem z omylu?
Neptá se nikdo na nic. Nabízí se přirovnání. Představme si, že by někdo omylem udal svého souseda, že má ve sklepě zbraň, kterou chce zničit celou čtvrť. To by doložil věrně vypadajícími důkazy, nákresy zničujícího zařízení. Zcela pochopitelně by tam policie vyslala zásahovou jednotku. Hle, informace souseda by se ukázaly klamem. Policie1) by musela uhradit křivě obviněnému veškeré náklady vzniklé s její operací vůči domnělému nebezpečí, také by se mu jistě omluvila a poskytla finanční odškodné za tuto událost. Potom by přišel na řadu onen soused, který tedy vydal křivé svědectví, špatné nákresy... Zřejmě by se zkoumalo, zda své podání vypracoval při smyslech, v podstatě by se tedy jen rozhodovalo, zda skončí s vysokým trestem ve vězení, nebo ve vězení s psychiatrickým dozorem.....
To samé, v mnohem tragičtějším měřítku se stalo v Iráku. Ale neděje se nic! Válka pokračuje, i když soused se spletl, a to hned vícero sousedů a velmi vzdálených. Zpravodajské služby se zmýlily, novináři se zmýlili, válka vznikla z důvodu fantasmagorické fikce, nikoliv racionálních zpravodajských informací. Ale pokračuje a novinářům to zjevně nevadí, těm vlivným, nevadí to politikům a v Iráků dále umírají nevinní lidé a země bude decimována zjevně ještě dlouho, pokud se kdy zklidní emoce vnitřní války v samotném Iráku, objektivní důsledek každé občanské války....
Rozumem je tato situace neuchopitelná. Opravdu novinářům nevadí, že se účastníme na válce, která vznikla jako tragická fikce, jako manipulace z jakési Sci-Fi dílny zpravodajských služeb?
Opravdu nikomu nevadí, že jsme ve válce v koalici na základě klamu - křivého obvinění?
Co ještě administrativa pana Bushe přizná? Co jednou bude nucena přiznat ve věci událostí z 11/09 2001? Ponechme stranou údajné "konspirační teorie", věci neprokázané, ale příliš mnoho vědců už doložilo minimálně to, že akce není výsledkem řádění Al Kajdy, protože budovy byly strženy demolicí, která požaduje v takovém rozsahu týdny příprav a vynikající práce pyrotechniků....
Vystoupí jednou pan prezident Bush a řekne: "Omlouváme se, špatně jsme celou věc vyšetřili, špatné zpravodajské informace, věci byly jinak...."
Jenže důsledky jak války v Iráku, tak údajného atentátů horské teroristické skupiny Al Kajda, jsou zničující a nevratné.
Nikdo se ale nenamáhá válku zastavit, omluvit se Iráckému lidu a připravit seznam válečných reparací, obnovy Iráku, zastavit to tažení... Mrtvé pan Bush vzkřísit neumí... Irák je poničen na možná století, plný zraněných, psychicky poničených lidí, vypjat k občanské válce... Na základě klamu!
Nabízí se závěrečná otázka. Když v té nejzákladnější věci, jakou je účast ve válce, omezení občanských práv a svobod zákony preventujícími údajně další "Husainy", "Al Kajdy", když v této nejzákladnější věci je spouštěcí záminkou možná dokonce záměrné klamání občanů, co asi pravdivého nám média sdělují? Když i po přiznání Bushovy administrativy tažení pokračuje, co v tomto mediálním světě už je tedy více pravda, než to, že by válka měla být rychle ukončena a vyšetřeno pozadí klamavých informací?
Nabízí se i další elemntární zjištění. Co vše Bushova administrativa a nejen ona, ale i participujících stran - států, co jsou ochotny udělat pro to, aby celý politický podvod nepraskl? Nemají moc na vybranou, buď udrží svět obyčejných občanů v klamu, to už ale dlouho nepůjde, nebo vyvolají další válku? Nebo přichází varianta supertotalitních států, kde komunismus se bude jen červenat, jak jej demokracie předběhla. Kde se všichni budeme tvářit, že lež je pravda, protože pokud to tak neuděláme staneme, se nepřáteli státu? Tedy sobě samotným?
Budeme upírat marné naděje k novému prezidentovi, budeme opravdu čekat, že i třeba velmi sympatický pan Obama odkryje lež, která zřejmě sahá mnohem dál, než k této válce pro "nic", k této válce bez důvodu?
Budeme mlčky přihlížet tomu, jak televizní zpravodajci naši pacifistickou zemi učí přijímat jako fakt, že v Afghanistánu je na čase, aby také čeští piloté začali střílet do lidí? Kdo z nás má vůbec informace o tom, ať už klamné či neklamné, proč se v Afghanistanů a proti komu válčí?
Budeme, dokud to ještě lze, na internetu vyhledávat poslední zbytky soudné novinařiny a tiše trpět při čtení toho, že nic není jak nám předsouvají novináři? Přehlédneme to všechno?
My možná ano. Ale "oni" ne. Neviditelná ruka mediální manipulace přidává na drtivé síle. Naprostá minorita zpracovává geniální psychologickou manipulací a vizuálními efekty tu obrovskou majoritu, která nechce válečná tažení. Nechce často vůbec nic, jen v klidu žít a hledat také radost ve světě kolem nás. Dnes už to tedy není možné. Novinářům uteklo doopravdy všechno a nesou velkou odpovědnost na tom, že jsme účastni ve válce proti nám samým, ve prospěch nevyšetřovaných, šedivých eminencí, které samozřejmě jako první si koupí "veřejné mínění", respektive jeho tvůrce. A je úplně jedno, jestli ideologickými vizemi, nebo osobními výhodami, důsledek je hrozivý. Jsme ve válce proti darebáckému Iráku, který prý připravoval zbraně hromadného ničení. Ony se ale nenašly?
Najde se novinář, který by se tedy zeptal našich politiků proč se dál na této válce podílíme?
1) samozřejmě se nemluví o PČR
9.6.08
Škola, to nejsou jen peníze
Jan Čulík zveřejnil dne 9.6.2008 v Britských listech svou úvahu „Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech“. Nemyslím, že by věc byla až tak jednoduchá.
Úvodní poznámka: Jsem si vědoma, že nelze psát rovnítko mezi studijní schopnost studenta a mezi jeho všeobecnou inteligenci, vyjádřenou třeba pomocí IQ. Konečně, všichni z praxe známe jak příklady moudrých lidí, kteří nikdy nedosáhli formálního vzdělání, tak i příklady hlupáků, ověnčených zvučnými tituly. Ale zatímco o „studijních schopnostech“ nemám žádné údaje, o IQ jsou údaje aspoň nějaké (i když jich je málo) a počítají se standardní odchylkou=15. Z nedostatku lepších informací proto píšu o IQ a věřím, že u „studijních předpokladů“ to bude obdobné.
Tato země ročně porodí něco přes 100.000 dětí, z čehož polovina je nadaných s IQ = 100 a více, druhá polovina je, s prominutím, hloupých. Tak je IQ definován. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale to je současně to jediné, co s tím můžeme dělat.
Když budeme chytrým dětem házet klacky pod nohy, když je budeme vychovávat špatně nebo pokřiveně, případně když je budeme demotivovat (viz současné platy ve zdravotnictví, školství i jinde), může se nám podařit, že některé z těch opravdu chytrých dětí odradíme nebo ztratíme. Ale, bohužel, obráceně to nefunguje. Z hlupáka moudrého člověka neuděláš, ať se snažíš sebevíc. Jak vidíme na četných politických postech, moudrost se někdy nedostaví ani u těch, kterým Bůh dal úřad.
To znamená, že dobrou a usilovnou prací všech vychovatelek, učitelek a celé armády dalších pedagogických pracovníků, můžeme v nejlepším případě zachránit 50.000 vzdělaných lidí ročně, ale nemůžeme jich získat víc. Pokud budou někteří pedagogové pracovat špatně, můžeme ve výsledku dostat vzdělaných lidí méně, případně žádného. (Někdy mám dojem, že k tomu jsme na nejlepší cestě.)
Za dob našich prarodičů, v době Žákových Študáků a kantorů, maturovalo kolem 30% populace a těch, kteří dosáhli na vysokou školu, byla hrstka. Za našich časů vycházelo z vysokých škol skoro 40% populace. To znamená, že i ti nejhorší měli IQ přes 105 a více, čemuž bylo přizpůsobeno jak množství a obtížnost učiva, tak také délka studia (typicky 5 roků).
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 80% populace musí mít střední školu s maturitou, jinými slovy tím řekla, že maturitu musí dostat studenti s IQ = 75 a více. Bohužel, to už je lehký stupeň slabomyslnosti. Tabulka má tvar křivky (standardní odchylku) rozložení IQ trochu ostřejší než pramen citovaný v poznámce, takže je ještě přísnější: „Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole.“
Řeknu to ještě jinak a ošklivěji: úroveň znalostí potřebná k vykonání maturity musela být snížena tak, aby maturitou prošli i žáci s IQ=75.
Povšimněte si, že to nijak nesouvisí s kvalitou práce učitelů. Kdyby učitelé pracovali špatně, situace by se mohla ještě zhoršit. Ale není v silách žádného učitele, aby z hloupého žáka učinil mudrce. Chyba už nastala a sebelepší úsilí pedagogů ji nemůže napravit. Chyba spočívá v tom, že vrchnost naivně věří, že počet vystudovaných lidí může volně měnit vládním nařízením asi tak, jako může měnit procento biolihu v naftě.
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 60% populace musí mít vysokou školu (akademickou hodnost „bakalář“), pak tím je jednoznačně vymezeno, že na tento titul musí dosáhnout každý, kdo má IQ 80 nebo více. Tečka, punktum.
Pokud se vám to nelíbí, je mi líto. Mně také ne. Je zřejmé, že tudy cesta nevede a že snaha zákonodárců, přes noc „vyrobit“ vzdělaný národ, je nesmyslná. Výsledkem jejich snahy je pravý opak: vzdělání, dříve cenné a kvalitní, se rozmělňuje a ztrácí v záplavě titulů, z nichž každý má menší cenu než ten včerejší a které ve výsledku neznamenají nic. Jestli to je náhoda nebo úmysl, to nevím a netroufám si o tom spekulovat.
Závěrečná poznámka: netvrdila jsem a netvrdím, že podprůměrně inteligentní člověk nemůže dosáhnout vynikajícího vzdělání. Může, ale bude k tomu potřebovat veliké úsilí jak své, tak svého okolí. Rozhodně není možné, aby studenti s IQ=80 dosáhli za 3 roky bakalářského studia stejné úrovně znalostí, jako před 30 lety dosahovali studenti s IQ=105 za 5 let studia. Kdo si to myslí, je buď blázen, nebo ministr školství.
Úvodní poznámka: Jsem si vědoma, že nelze psát rovnítko mezi studijní schopnost studenta a mezi jeho všeobecnou inteligenci, vyjádřenou třeba pomocí IQ. Konečně, všichni z praxe známe jak příklady moudrých lidí, kteří nikdy nedosáhli formálního vzdělání, tak i příklady hlupáků, ověnčených zvučnými tituly. Ale zatímco o „studijních schopnostech“ nemám žádné údaje, o IQ jsou údaje aspoň nějaké (i když jich je málo) a počítají se standardní odchylkou=15. Z nedostatku lepších informací proto píšu o IQ a věřím, že u „studijních předpokladů“ to bude obdobné.
Tato země ročně porodí něco přes 100.000 dětí, z čehož polovina je nadaných s IQ = 100 a více, druhá polovina je, s prominutím, hloupých. Tak je IQ definován. Může se nám to líbit nebo nelíbit, ale to je současně to jediné, co s tím můžeme dělat.
Když budeme chytrým dětem házet klacky pod nohy, když je budeme vychovávat špatně nebo pokřiveně, případně když je budeme demotivovat (viz současné platy ve zdravotnictví, školství i jinde), může se nám podařit, že některé z těch opravdu chytrých dětí odradíme nebo ztratíme. Ale, bohužel, obráceně to nefunguje. Z hlupáka moudrého člověka neuděláš, ať se snažíš sebevíc. Jak vidíme na četných politických postech, moudrost se někdy nedostaví ani u těch, kterým Bůh dal úřad.
To znamená, že dobrou a usilovnou prací všech vychovatelek, učitelek a celé armády dalších pedagogických pracovníků, můžeme v nejlepším případě zachránit 50.000 vzdělaných lidí ročně, ale nemůžeme jich získat víc. Pokud budou někteří pedagogové pracovat špatně, můžeme ve výsledku dostat vzdělaných lidí méně, případně žádného. (Někdy mám dojem, že k tomu jsme na nejlepší cestě.)
Za dob našich prarodičů, v době Žákových Študáků a kantorů, maturovalo kolem 30% populace a těch, kteří dosáhli na vysokou školu, byla hrstka. Za našich časů vycházelo z vysokých škol skoro 40% populace. To znamená, že i ti nejhorší měli IQ přes 105 a více, čemuž bylo přizpůsobeno jak množství a obtížnost učiva, tak také délka studia (typicky 5 roků).
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 80% populace musí mít střední školu s maturitou, jinými slovy tím řekla, že maturitu musí dostat studenti s IQ = 75 a více. Bohužel, to už je lehký stupeň slabomyslnosti. Tabulka má tvar křivky (standardní odchylku) rozložení IQ trochu ostřejší než pramen citovaný v poznámce, takže je ještě přísnější: „Nižší stupeň slabomyslnosti. S problémy zvládne základní školu, úspěšný v zvláštní škole.“
Řeknu to ještě jinak a ošklivěji: úroveň znalostí potřebná k vykonání maturity musela být snížena tak, aby maturitou prošli i žáci s IQ=75.
Povšimněte si, že to nijak nesouvisí s kvalitou práce učitelů. Kdyby učitelé pracovali špatně, situace by se mohla ještě zhoršit. Ale není v silách žádného učitele, aby z hloupého žáka učinil mudrce. Chyba už nastala a sebelepší úsilí pedagogů ji nemůže napravit. Chyba spočívá v tom, že vrchnost naivně věří, že počet vystudovaných lidí může volně měnit vládním nařízením asi tak, jako může měnit procento biolihu v naftě.
Jestliže dnes vrchnost rozhodla, že 60% populace musí mít vysokou školu (akademickou hodnost „bakalář“), pak tím je jednoznačně vymezeno, že na tento titul musí dosáhnout každý, kdo má IQ 80 nebo více. Tečka, punktum.
Pokud se vám to nelíbí, je mi líto. Mně také ne. Je zřejmé, že tudy cesta nevede a že snaha zákonodárců, přes noc „vyrobit“ vzdělaný národ, je nesmyslná. Výsledkem jejich snahy je pravý opak: vzdělání, dříve cenné a kvalitní, se rozmělňuje a ztrácí v záplavě titulů, z nichž každý má menší cenu než ten včerejší a které ve výsledku neznamenají nic. Jestli to je náhoda nebo úmysl, to nevím a netroufám si o tom spekulovat.
Závěrečná poznámka: netvrdila jsem a netvrdím, že podprůměrně inteligentní člověk nemůže dosáhnout vynikajícího vzdělání. Může, ale bude k tomu potřebovat veliké úsilí jak své, tak svého okolí. Rozhodně není možné, aby studenti s IQ=80 dosáhli za 3 roky bakalářského studia stejné úrovně znalostí, jako před 30 lety dosahovali studenti s IQ=105 za 5 let studia. Kdo si to myslí, je buď blázen, nebo ministr školství.
Právě jsem se vrátil z Hradu ...
... totiž vlastně z demonstrace školských odborů před Kramářovou vilou. A podávám toto předběžné hlášení:
Účast: Pořadatelé odhadují účast asi 4.500 lidí, podle mého pozorování to je docela realistický odhad. Vedle delegací z celého území ČR, přijely také delegace ze Slovenska, přítomni byli i zástupci Ne základnám ... a samozřejmě policie.
Celkový dojem: Až překvapivě dobrý, i když účast nic moc. Demonstrace probíhala v klidu, bez incidentů. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že i policie očekávala větší "maso". Každopádně na to byla připravena.
Nálada: Kdybych měla jediným slovem charakterizovat náladu, to slovo by znělo "naštvanost". Nebo ještě jadrněji. Odboráři věděli, o co jim jde. Věděli, jak s nimi vláda zametá. A velmi se jim to nelíbilo. Kdyby vás, podobně jako v reportážích z dřívějších demonstrací, novináři chtěli přesvědčovat, že pro odboráře to prostě byl výlet do Prahy za nákupy, neveřte jim.
Organizace: Kdybych měla jediným slovem charakterizovat organizaci akce, to slovo by bylo "profesionální". Leckdo nemusí mít rád odboráře (já to nejsem), leckdo jim nemusí věřit. Ale nikdo nemůže být na pochybách, že demonstraci zorganizovat umějí. Vědí, jak se nechat vidět (důstojné, ale viditelné transparenty a spousta balónků). Vědí, jak o sobě nechat slyšet (píšťalky, řehtačky a nekonečný hluk, kdykoliv se zdálo, že k tomu řečník dává povel). A hlavně, vědí, co chtějí.
Celkový dojem: Odbory, to je ta klidná síla, která (snad) má šanci.
21.3.08
Poplatky ve zdravotnictví u nás a v SRN
Internetovou poštou mi přišel níže uvedený text. Nevím, jak moc je pravdivý, to ať si posoudí každý sám. Ale přijde mi zajímavý, a proto ho (s díky neznámému dárci) bez komentáře přikládám.
Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismus a v tom je velký rozdíl.
Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností.
U nás nejvíce sociálně nespravedlivé je právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: hranice 5000 Kč pro každého. Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500 000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100 000 Kč, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to pro každého 2 % z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1 %. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.
Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8000 Kč. Ten s příjmem kolem 60 000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20 000 Kč by už takový důvod mít nemusel.
Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel.
Další drzostí je vyžadování placení od bezpříjmových skupin, např.od dětí.
V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2 % (chronicky nemocní 1 %).
Pokud by ministr Tomáš Julínek vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ty s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.
Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku.
A ještě jedna otázka. Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze?
V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval na černo, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.
Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře.
Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce.
Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).Poplatky za léky a obvazový materiál.
Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10 % z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur.
Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám. Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat.
Poplatky za pobyt v nemocnici.
Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí Nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1 % z jejich příjmů.
Příklad výpočtu limitu.
Kdo má roční příjem 20 000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur. Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno.
Vyúčtování přeplatků.
Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat.
A ještě na doplnění.
Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, na lůžko připoutaní apod.
Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.
Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismus a v tom je velký rozdíl.
Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností.
U nás nejvíce sociálně nespravedlivé je právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: hranice 5000 Kč pro každého. Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500 000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100 000 Kč, je to už 5 % a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to pro každého 2 % z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1 %. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.
Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8000 Kč. Ten s příjmem kolem 60 000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20 000 Kč by už takový důvod mít nemusel.
Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel.
Další drzostí je vyžadování placení od bezpříjmových skupin, např.od dětí.
V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2 % (chronicky nemocní 1 %).
Pokud by ministr Tomáš Julínek vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ty s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.
Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku.
A ještě jedna otázka. Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze?
V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95 % z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75 % z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval na černo, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.
Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře.
Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce.
Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).Poplatky za léky a obvazový materiál.
Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10 % z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur.
Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám. Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat.
Poplatky za pobyt v nemocnici.
Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí Nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1 % z jejich příjmů.
Příklad výpočtu limitu.
Kdo má roční příjem 20 000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur. Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno.
Vyúčtování přeplatků.
Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat.
A ještě na doplnění.
Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, na lůžko připoutaní apod.
Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.
10.2.08
Duševní cvičení
V komentářích a názorech k volbě prezidenta se jasně ukázalo, že mnozí nedokáží rozlišit mezi přímou volbou (která by měla být tajná a ještě tajnější, aby stát nemohl občanům vnucovat svůj názor) a mezi volbou zastupitelskou, která by naopak měla být veřejná (aby občané mohli kontrolovat, koho jejich zástupci opravdu zastupují). Mezi nejčastější námitky proti tomuto schématu patří:
- poslanci mají volit podle svého svědomí: tak to skutečně stojí v Ústavě a tak by to zajisté mělo být ... kdyby poslanci buď nějaké svědomí měli, nebo aspoň kdyby k etickému chování mohli být donuceni. Například, kdyby občané mohli poslance nejen volit, ale také odvolat. Bohužel, splněno není ani jedno.
- při veřejné volbě by stačilo, aby volili předsedové stran: zajímavá myšlenka, kterou se budu zabývat dále. Pojměme to jako duševní cvičení a zamysleme se, jak by to v takovém případě vypadalo.
Začněme volbami: zde by k žádné převratné změně nedošlo. Tak či tak, dnes občané stejně volí kandidátku, kterou sestavil stranický sekretariát. Není šance, že by občan na tuto kandidátku někoho doplnil. Pomocí preferenčních hlasů může nanejvýš někoho "posunout" nahoru či dolů, ale prakticky to nemá valný význam i proto, že naprostá většina jmen jsou lidé neznámí, o jejichž názorech a postojích mohou voliči jen spekulovat. Občané mohou jen doufat, že kandidát zvolený za určitou stranu bude snad hlasovat v souladu s volebním programem strany a jsou úplně bezmocní, pokud je to jinak. Kdyby voliči hlasovali rovnou o stranách a jejich programech, vyšlo by jim to nastejno. S tím podstatným rozdílem, že při nesplnění svých volebních programů by se strany nemohly vymlouvat na nedisciplinovanost, svědomí či nepřítomnost svých poslanců. Prostě strana, která by ve volbách získala 30% hlasů, by mohla svůj program prosazovat silou 30%. Pokud to k prosazení nestačí, tak sorry, voliči - příště vás musí být víc. Pokud strana v rámci nějakého "handlu" kývne na něco, co tak úplně v souladu s volebním programem není, tak se bude muset hodně snažit, aby to svým voličům vysvětlila. A nebo se v příštích volbách nesmí divit.
Podstatné by byly úspory. Nejen že Sněmovna by ušetřila 97% na platech a náhradách poslanců. Mnohem víc by se ušetřilo na zbytečných nákladech, jako jsou letenky mezi Prahou a Ostravou, poznávací zájezdy do celého světa s cestovní kanceláří "Sněmovna & Senát" a podobně. Nejvíc by se ale ušetřilo tím, že by nebylo třeba uplácet 200 lidí, ale stačilo by jich uplatit 5. I když je zřejmé, že výška úplatků by se tím znásobila, přesto bychom na tom ještě vydělali.
Samozřejmě lze namítnout, že 200 lidí má pestřejší názory a vidí věci z více úhlů, než 5 stranických sekretariátů. Proti tomu lze namítnout Parkinsonovu tezi, že inteligence skupiny klesá nepřímo úměrně počtu lidí. Podle této teorie by Senát měl mít inteligenci žížaly (praktická pozorování to ovšem zpochybňují jako příliš optimistické). Ale především - nikdo netvrdí, že si sekretariáty nemohou věc probrat v širším fóru a poradit se s experty. Naopak, je výhodou, když si každou odbornou otázku mohou probrat se skupinou lidí, kteří tomu opravdu rozumějí, a dojít k závěru. Pro nás, občany, to už nemůže znamenat žádné zhoršení. Jestliže nejsme shledáni dostatečně inteligentními, abychom se mohli vyjádřit ke specializovaným vojenským problémům - ale za dostatečně kompetentní je vydávána barová zpěvačka, tak horší už to určitě nebude!
(Chápu, že tento příspěvek ledaskoho popudí a pobouří. Neberte ho příliš vážně. Je to přece jen duševní cvičení.)
- poslanci mají volit podle svého svědomí: tak to skutečně stojí v Ústavě a tak by to zajisté mělo být ... kdyby poslanci buď nějaké svědomí měli, nebo aspoň kdyby k etickému chování mohli být donuceni. Například, kdyby občané mohli poslance nejen volit, ale také odvolat. Bohužel, splněno není ani jedno.
- při veřejné volbě by stačilo, aby volili předsedové stran: zajímavá myšlenka, kterou se budu zabývat dále. Pojměme to jako duševní cvičení a zamysleme se, jak by to v takovém případě vypadalo.
Začněme volbami: zde by k žádné převratné změně nedošlo. Tak či tak, dnes občané stejně volí kandidátku, kterou sestavil stranický sekretariát. Není šance, že by občan na tuto kandidátku někoho doplnil. Pomocí preferenčních hlasů může nanejvýš někoho "posunout" nahoru či dolů, ale prakticky to nemá valný význam i proto, že naprostá většina jmen jsou lidé neznámí, o jejichž názorech a postojích mohou voliči jen spekulovat. Občané mohou jen doufat, že kandidát zvolený za určitou stranu bude snad hlasovat v souladu s volebním programem strany a jsou úplně bezmocní, pokud je to jinak. Kdyby voliči hlasovali rovnou o stranách a jejich programech, vyšlo by jim to nastejno. S tím podstatným rozdílem, že při nesplnění svých volebních programů by se strany nemohly vymlouvat na nedisciplinovanost, svědomí či nepřítomnost svých poslanců. Prostě strana, která by ve volbách získala 30% hlasů, by mohla svůj program prosazovat silou 30%. Pokud to k prosazení nestačí, tak sorry, voliči - příště vás musí být víc. Pokud strana v rámci nějakého "handlu" kývne na něco, co tak úplně v souladu s volebním programem není, tak se bude muset hodně snažit, aby to svým voličům vysvětlila. A nebo se v příštích volbách nesmí divit.
Podstatné by byly úspory. Nejen že Sněmovna by ušetřila 97% na platech a náhradách poslanců. Mnohem víc by se ušetřilo na zbytečných nákladech, jako jsou letenky mezi Prahou a Ostravou, poznávací zájezdy do celého světa s cestovní kanceláří "Sněmovna & Senát" a podobně. Nejvíc by se ale ušetřilo tím, že by nebylo třeba uplácet 200 lidí, ale stačilo by jich uplatit 5. I když je zřejmé, že výška úplatků by se tím znásobila, přesto bychom na tom ještě vydělali.
Samozřejmě lze namítnout, že 200 lidí má pestřejší názory a vidí věci z více úhlů, než 5 stranických sekretariátů. Proti tomu lze namítnout Parkinsonovu tezi, že inteligence skupiny klesá nepřímo úměrně počtu lidí. Podle této teorie by Senát měl mít inteligenci žížaly (praktická pozorování to ovšem zpochybňují jako příliš optimistické). Ale především - nikdo netvrdí, že si sekretariáty nemohou věc probrat v širším fóru a poradit se s experty. Naopak, je výhodou, když si každou odbornou otázku mohou probrat se skupinou lidí, kteří tomu opravdu rozumějí, a dojít k závěru. Pro nás, občany, to už nemůže znamenat žádné zhoršení. Jestliže nejsme shledáni dostatečně inteligentními, abychom se mohli vyjádřit ke specializovaným vojenským problémům - ale za dostatečně kompetentní je vydávána barová zpěvačka, tak horší už to určitě nebude!
(Chápu, že tento příspěvek ledaskoho popudí a pobouří. Neberte ho příliš vážně. Je to přece jen duševní cvičení.)
25.1.08
Všechno je jinak
Lidovecký ministr Cyril Svoboda jako první z politiků veřejně připustil, že volbu hlavy státu provázejí zákulisní obchody. Ve své aktuální korespondenci voličům a kolegům přiznal, že lidovecké hlasy pro Václava Klause přinesou straně zákon o církevních restitucích.
Tuto zprávu dnes přinesly hlavní zpravodajské servery. Na serveru Aktuálně se k ní rozhořelo několik neobvykle rozsáhlých diskusí: třeba zde a nebo zde.
Když si odmyslím přispěvatele s obsesívní psychotickou poruchou (nick Mandrake), tak se příspěvky dají rozdělit do tří skupin:
- první skupina je postupem KDU-ČSL, zejména kupčením kolem prezidentské volby zklamána až znechucena;
- druhá skupina ukazuje, kde vlastně katolická církev k majetku přišla (např. Bílá hora), a je tím zklamána až znechucena;
- třetí skupina prorokuje, že KDU-ČLS si tímto krokem definitivně vykopala hrob, je jím zklamána až znechucena.
Nejčastější ovšem jsou příspěvky, ve které se kombinují všechny tyto postoje současně.
Já se ovšem domnívám, že všechno je jinak. Našim poslancům sice můžeme vyčítat ledacos, ale nedostatek chytrosti k jejich chybám rozhodně nepatří. Když se na situaci podíváme čistě rozumově, bez emocí, tak to uvidíme jasně.
Volitelnost KDU-ČSL se dlouhodobě pohybuje těsně nad pětiprocentní hranicí a v poslední době zase nabrala směr dolů. Loď se potápí. Řadoví poslanci mají šanci tak 50:50, že se s KDU-ČSL znovu dostanou do parlamentu. Řadoví poslanci mají mnoho cest, jak se dál dobře živit a jak se udržet u koryta: mohou se plynule překabátit do jiné strany (někteří z nich nikoliv poprvé), mohou si opatřit lukrativní pozici v některém penězovodném ministerstvu.
Ale co mají dělat poslanecké špičky? Jít někam pracovat? To není dostatečně lukrativní (nehledě na to, že by to mnozí neuměli). Ze svého působení v čele strany jsou příliš známí a "profláknutí", takže do příštího parlamentu (resp. do vedoucích funkcí) by se stejně nedostali, i kdyby se KDU-ČSL jako taková nějakým zázrakem přehoupla přes magickou hranici 5%. Ze stejného důvodu nemohou ani doufat, že by se uplatnili v jiné straně. Co jim tedy zbývá?
Jediná možnost je, potopit KDU-ČSL a od jejich trosek se odrazit k poslednímu skoku výš. Tedy: na následujících 60 let si vytvořit bezpečný penězovod, kterým bude od státu k církvím proudit 300 miliard. Ty peníze samozřejmě nepotečou samospádem: někdo je bude muset spravovat, rozdělovat, kontrolovat. Někdo je bude muset opečovávat, aby neplesnivěly ve slamníku, ale aby se hezky otáčely a vydělávaly. A na to bude potřeba zřídit důležité úřady a orgány, ať už státní anebo církevní.
Být takovým správcem a rozdělovačem státních peněz, to teprve bude prebenda! Kam se na to hrabe šéf státního ČEZu s nějakými umolousanými 670 milióny! To bude krásné teplé místečko za větrem, se zaručenými příjmy, bez rizika a bez zodpovědnosti. Takové hezké místečko pro naše lidovecké bratry. Pro čelné představitele KDU-ČSL, kteří se osvědčili.
Tuto zprávu dnes přinesly hlavní zpravodajské servery. Na serveru Aktuálně se k ní rozhořelo několik neobvykle rozsáhlých diskusí: třeba zde a nebo zde.
Když si odmyslím přispěvatele s obsesívní psychotickou poruchou (nick Mandrake), tak se příspěvky dají rozdělit do tří skupin:
- první skupina je postupem KDU-ČSL, zejména kupčením kolem prezidentské volby zklamána až znechucena;
- druhá skupina ukazuje, kde vlastně katolická církev k majetku přišla (např. Bílá hora), a je tím zklamána až znechucena;
- třetí skupina prorokuje, že KDU-ČLS si tímto krokem definitivně vykopala hrob, je jím zklamána až znechucena.
Nejčastější ovšem jsou příspěvky, ve které se kombinují všechny tyto postoje současně.
Já se ovšem domnívám, že všechno je jinak. Našim poslancům sice můžeme vyčítat ledacos, ale nedostatek chytrosti k jejich chybám rozhodně nepatří. Když se na situaci podíváme čistě rozumově, bez emocí, tak to uvidíme jasně.
Volitelnost KDU-ČSL se dlouhodobě pohybuje těsně nad pětiprocentní hranicí a v poslední době zase nabrala směr dolů. Loď se potápí. Řadoví poslanci mají šanci tak 50:50, že se s KDU-ČSL znovu dostanou do parlamentu. Řadoví poslanci mají mnoho cest, jak se dál dobře živit a jak se udržet u koryta: mohou se plynule překabátit do jiné strany (někteří z nich nikoliv poprvé), mohou si opatřit lukrativní pozici v některém penězovodném ministerstvu.
Ale co mají dělat poslanecké špičky? Jít někam pracovat? To není dostatečně lukrativní (nehledě na to, že by to mnozí neuměli). Ze svého působení v čele strany jsou příliš známí a "profláknutí", takže do příštího parlamentu (resp. do vedoucích funkcí) by se stejně nedostali, i kdyby se KDU-ČSL jako taková nějakým zázrakem přehoupla přes magickou hranici 5%. Ze stejného důvodu nemohou ani doufat, že by se uplatnili v jiné straně. Co jim tedy zbývá?
Jediná možnost je, potopit KDU-ČSL a od jejich trosek se odrazit k poslednímu skoku výš. Tedy: na následujících 60 let si vytvořit bezpečný penězovod, kterým bude od státu k církvím proudit 300 miliard. Ty peníze samozřejmě nepotečou samospádem: někdo je bude muset spravovat, rozdělovat, kontrolovat. Někdo je bude muset opečovávat, aby neplesnivěly ve slamníku, ale aby se hezky otáčely a vydělávaly. A na to bude potřeba zřídit důležité úřady a orgány, ať už státní anebo církevní.
Být takovým správcem a rozdělovačem státních peněz, to teprve bude prebenda! Kam se na to hrabe šéf státního ČEZu s nějakými umolousanými 670 milióny! To bude krásné teplé místečko za větrem, se zaručenými příjmy, bez rizika a bez zodpovědnosti. Takové hezké místečko pro naše lidovecké bratry. Pro čelné představitele KDU-ČSL, kteří se osvědčili.
12.1.08
Filipika proti MultiKulti
Hrne se to na nás ze všech stran: Rodí se čím dál tím méně dětí, Češi vymírají. A nedosti na tom, důchodci žijí déle a déle. Začíná se nedostávat pracovních sil v aktivním věku, některé (hlavně dělnické a špatně placené) obory se začínají potýkat s nedostatkem pracovníků. Důsledky na sebe nedají dlouho čekat: věk pro odchod do důchodu se bude zvyšovat, komfort důchodců zmenšovat.
Zatím jediné, na co se vláda zmohla, je vyhrožování důkladnou důchodovou reformou. A média nás zvolna začínají připravovat na nástup multikulturní společnosti. Podle nich je řešení v tom, že ČR umožní imigraci tisíců lidí z východu. Podívejme se nejdřív, co ta slavná "multi-kulti" obnáší. Pro zkušenosti se můžeme podívat do Holandska. Do Francie. Do Německa. Do Anglie.
Rozhodně nechci tvrdit, že imigranti z Alžírska do Francie, z Turecka do Německa a z celého světa do Holandska, že všichni do jednoho to jsou ekonomičtí emigranti, kteří šli za lepším bydlem. Ale stejně tak nesmyslná je představa, kterou nám vnucuje tisk, že to jsou pouze a výlučně nešťastníci, kteří prchali před politickým útlakem. Svět není tak černobílý. Jistě se mezi nimi najdou tací i onací, dokonce možná každý z nich měl k emigraci oba důvody současně.
Žijeme v zemi, ze které se dost emigrovalo, a tak dobře víme, jak to bylo ve skutečnosti. Nehledě na propagandu. Z mého okolí emigrovalo několik spolužáků a také několik spolužaček se do Německa vdalo legálně. Nikdo z nich nebyl vzorem komunistického nadšení. A také nikdo z nich neměl s režimem větší problémy, ale všichni do jednoho odcházeli, aby si ekonomicky polepšili.
Dá se očekávat, že stejně budou uvažovat imigranti, přicházející do ČR. Jenže, bohužel, dá se také očekávat, že se podobně budou také u nás chovat.
Zkušenosti ze zemí, které zasáhl příliv masové imigrace, jsou špatné. Představy o tom, jak úžasně nás obohatí multikulturní společnost, úplně selhaly. Skutečnost je taková, že přicházející imigranti se nemohou, nechtějí anebo neumějí integrovat do společnosti.
Představit si to můžeme na fiktivní cikánské rodině z východního Slovenska, která se přistěhuje za dcerou Arankou, která šlape v Dubí a za synem Ferem, který ji pase. Rodina bude mít dalších 8 členů, z nichž nikdo pořádně neumí ani Slovensky, natož Česky. Protože jsou nevzdělaní a nevzdělatelní (zčásti pro neznalost jazyka, zčásti pro svůj nezájem), vesměs nemají naději najít práci.
Jejich situace je úplně bezvýchodná. Kvůli neznalosti jazyka, a také protože nemají ani kulturní, ani hygienické návyky, nepodaří se jim navázat kontakt s okolními rodinami. Takže jim nikdo nepomůže. (Že by jim mohlu pomoci úřady, to snad dnes už nenapadá vůbec nikoho.) Aby přežili, budou čáatečně parazitovat na sociálních dávkách, částečně krást, ti hloupější možná občas udělají nějakou námezdnou práci.
Jejich děti se nikdy nedostanou k pořádnému vzdělání - částečně kvůli neznalosti jazyka, částečně proto, že je k tomu nikdo nebude vést, ba spíše naopak.
Za této situace jim nezbyde, než aby se ještě víc izolovali od okolní společnosti, aby si žili posvém uvnitř své rodiny (klanu, komunity). Bez naděje, že by se to mohlo nějak změnit. Jediné co se bude měnit je, že budou rodit další a další děti a že za nimi budou přicházet další a další přistěhovalci. A všichni dohromady budou žádat víc a víc sociálních dávek.
Nevidím, čím by nás taková multikulturní společnost mohla obohatit.
Fakt je, že máme relativní štěstí, protože zatím s sebou nepřinášejí agresivní prvky islámského náboženství. Zatím.
Ovšem je jen otázkou času, než v každém větším městě vznikne, vedle cikánského ležení, ještě Chinatown se svou neproniknutelnou strukturou a mafií. Ukrajinská i ruská mafie už tu jsou.
Takže, podtrženo a sečteno: Oficiální místa podporují, ba vítají masovou imigraci z východu, protože v tom vidí naději, jak udržet počet práceschopného obyvatelstva a jak zachránit ekonomiku.
Jenže si neuvědomují, nebo nechtějí uvědomovat, že si tím současně připravují časovanou bombu, a to mnohem horší. Jakmile totiž dnešní imigranti dostanou české občanství, založí zde své rodiny a povijí děti, už je odtud nikdy nikdo nedostane. A budeme ve stejné situaci, jako dnešní Francie, Holandsko, Německo atd. atd. Bouře, pouliční boje, pálení aut a drancování obchodů. A nikdo se těm novým Žlutočechům a Hnědočechům nebude moct divit, protože budou mít občanství a budou chtít stejné podmínky, jako mají Běločeši.
Otázka zní, jak se k tomu postavit?
Podle mého skromného názoru, existují dvě cesty, jek to řešit. Obě jsou bolestivé.
První cesta je, zabránit izolaci menšin a naopak, podpořit jejich integraci do většinové společnosti. O tom se hodně mluví, ale málo se pro to dělá. Možná i proto, že nikdo neví, jak toho dosáhnout. Ani já nemám jasnou představu. Ale myslím si, že cesta by mohla vést přes vzdělání. Dnešní mladí Cikáni (Turci, Rumuni, ...) jsou nezaměstnatelní a neintegrovatelní, protože nemají vzdělání. Vzdělání nemají především proto, že jejich rodiče o to nestojí. Do škol je moc neposílají, na jejich výsledky nedbají. Nemohou se s nimi učit.
Podle mne by stálo za to, sociální dávky vázat na výsledky dětí. Jste nezaměstnaní rodiče, tak máte jedinou práci: vychovávat své děti. Vychováváte-li je dobře a mají jedničky, dostanete za svou práci zaplaceno. Propadají - práci jste odflákli a na plat nemáte nárok. Věřím, že by se tímto opatřením dost ušetřilo a za část ušetřených peněz by šlo dotovat doučování.
Druhá cesta je, podstatně omezit imigraci. Velmi podstatně. Natolik, aby většinová společnost stačila sem-tam-nějakého imigranta vstřebat a obrátit k obrazu svému. Správně namítnete, že to neřeší otázku chybějících pracovních sil.
Neřeší, protože (aspoň podle mého skromného názoru) řešit nedostatek lidí imigrací, je úplně špatně. To se dá řešit úplně jinak. Ale o tom až v dalším článku.
Zatím jediné, na co se vláda zmohla, je vyhrožování důkladnou důchodovou reformou. A média nás zvolna začínají připravovat na nástup multikulturní společnosti. Podle nich je řešení v tom, že ČR umožní imigraci tisíců lidí z východu. Podívejme se nejdřív, co ta slavná "multi-kulti" obnáší. Pro zkušenosti se můžeme podívat do Holandska. Do Francie. Do Německa. Do Anglie.
Rozhodně nechci tvrdit, že imigranti z Alžírska do Francie, z Turecka do Německa a z celého světa do Holandska, že všichni do jednoho to jsou ekonomičtí emigranti, kteří šli za lepším bydlem. Ale stejně tak nesmyslná je představa, kterou nám vnucuje tisk, že to jsou pouze a výlučně nešťastníci, kteří prchali před politickým útlakem. Svět není tak černobílý. Jistě se mezi nimi najdou tací i onací, dokonce možná každý z nich měl k emigraci oba důvody současně.
Žijeme v zemi, ze které se dost emigrovalo, a tak dobře víme, jak to bylo ve skutečnosti. Nehledě na propagandu. Z mého okolí emigrovalo několik spolužáků a také několik spolužaček se do Německa vdalo legálně. Nikdo z nich nebyl vzorem komunistického nadšení. A také nikdo z nich neměl s režimem větší problémy, ale všichni do jednoho odcházeli, aby si ekonomicky polepšili.
Dá se očekávat, že stejně budou uvažovat imigranti, přicházející do ČR. Jenže, bohužel, dá se také očekávat, že se podobně budou také u nás chovat.
Zkušenosti ze zemí, které zasáhl příliv masové imigrace, jsou špatné. Představy o tom, jak úžasně nás obohatí multikulturní společnost, úplně selhaly. Skutečnost je taková, že přicházející imigranti se nemohou, nechtějí anebo neumějí integrovat do společnosti.
Představit si to můžeme na fiktivní cikánské rodině z východního Slovenska, která se přistěhuje za dcerou Arankou, která šlape v Dubí a za synem Ferem, který ji pase. Rodina bude mít dalších 8 členů, z nichž nikdo pořádně neumí ani Slovensky, natož Česky. Protože jsou nevzdělaní a nevzdělatelní (zčásti pro neznalost jazyka, zčásti pro svůj nezájem), vesměs nemají naději najít práci.
Jejich situace je úplně bezvýchodná. Kvůli neznalosti jazyka, a také protože nemají ani kulturní, ani hygienické návyky, nepodaří se jim navázat kontakt s okolními rodinami. Takže jim nikdo nepomůže. (Že by jim mohlu pomoci úřady, to snad dnes už nenapadá vůbec nikoho.) Aby přežili, budou čáatečně parazitovat na sociálních dávkách, částečně krást, ti hloupější možná občas udělají nějakou námezdnou práci.
Jejich děti se nikdy nedostanou k pořádnému vzdělání - částečně kvůli neznalosti jazyka, částečně proto, že je k tomu nikdo nebude vést, ba spíše naopak.
Za této situace jim nezbyde, než aby se ještě víc izolovali od okolní společnosti, aby si žili posvém uvnitř své rodiny (klanu, komunity). Bez naděje, že by se to mohlo nějak změnit. Jediné co se bude měnit je, že budou rodit další a další děti a že za nimi budou přicházet další a další přistěhovalci. A všichni dohromady budou žádat víc a víc sociálních dávek.
Nevidím, čím by nás taková multikulturní společnost mohla obohatit.
Fakt je, že máme relativní štěstí, protože zatím s sebou nepřinášejí agresivní prvky islámského náboženství. Zatím.
Ovšem je jen otázkou času, než v každém větším městě vznikne, vedle cikánského ležení, ještě Chinatown se svou neproniknutelnou strukturou a mafií. Ukrajinská i ruská mafie už tu jsou.
Takže, podtrženo a sečteno: Oficiální místa podporují, ba vítají masovou imigraci z východu, protože v tom vidí naději, jak udržet počet práceschopného obyvatelstva a jak zachránit ekonomiku.
Jenže si neuvědomují, nebo nechtějí uvědomovat, že si tím současně připravují časovanou bombu, a to mnohem horší. Jakmile totiž dnešní imigranti dostanou české občanství, založí zde své rodiny a povijí děti, už je odtud nikdy nikdo nedostane. A budeme ve stejné situaci, jako dnešní Francie, Holandsko, Německo atd. atd. Bouře, pouliční boje, pálení aut a drancování obchodů. A nikdo se těm novým Žlutočechům a Hnědočechům nebude moct divit, protože budou mít občanství a budou chtít stejné podmínky, jako mají Běločeši.
Otázka zní, jak se k tomu postavit?
Podle mého skromného názoru, existují dvě cesty, jek to řešit. Obě jsou bolestivé.
První cesta je, zabránit izolaci menšin a naopak, podpořit jejich integraci do většinové společnosti. O tom se hodně mluví, ale málo se pro to dělá. Možná i proto, že nikdo neví, jak toho dosáhnout. Ani já nemám jasnou představu. Ale myslím si, že cesta by mohla vést přes vzdělání. Dnešní mladí Cikáni (Turci, Rumuni, ...) jsou nezaměstnatelní a neintegrovatelní, protože nemají vzdělání. Vzdělání nemají především proto, že jejich rodiče o to nestojí. Do škol je moc neposílají, na jejich výsledky nedbají. Nemohou se s nimi učit.
Podle mne by stálo za to, sociální dávky vázat na výsledky dětí. Jste nezaměstnaní rodiče, tak máte jedinou práci: vychovávat své děti. Vychováváte-li je dobře a mají jedničky, dostanete za svou práci zaplaceno. Propadají - práci jste odflákli a na plat nemáte nárok. Věřím, že by se tímto opatřením dost ušetřilo a za část ušetřených peněz by šlo dotovat doučování.
Druhá cesta je, podstatně omezit imigraci. Velmi podstatně. Natolik, aby většinová společnost stačila sem-tam-nějakého imigranta vstřebat a obrátit k obrazu svému. Správně namítnete, že to neřeší otázku chybějících pracovních sil.
Neřeší, protože (aspoň podle mého skromného názoru) řešit nedostatek lidí imigrací, je úplně špatně. To se dá řešit úplně jinak. Ale o tom až v dalším článku.
7.1.08
Nechci radar
Na Googlu jsem našla video, které potvrzuje všechnu
špínu, hnus a korupci, které jsme doposud jen tušili.
http://video.google.com/videoplay?docid=8988743492919612368&hl=
Nechci radar a je mi jedno, jestli je zdraví škodlivý
nebo naopak zdraví prospěšný. Je mi jedno, jestli radar
bude namířen proti neexistující hrozbě z Koreje, Iránu
nebo Ruska. Je mi jedno, co hlásají podplacení heroldi
Jediné Pravdy. Radar prostě nechci.
Nechci podporovat darebáky, kteří si říkají "vláda".
I proto se připojím k bojkotu amerického zboží.
A prosím všechny, komu ještě zbyla trocha hrdosti v těle:
- šiřte toto video
- pošlete informaci všem přátelům a známým
- je toho málo, co můžeme udělat, tak to udělejme!
Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?
špínu, hnus a korupci, které jsme doposud jen tušili.
http://video.google.com/videoplay?docid=8988743492919612368&hl=
Nechci radar a je mi jedno, jestli je zdraví škodlivý
nebo naopak zdraví prospěšný. Je mi jedno, jestli radar
bude namířen proti neexistující hrozbě z Koreje, Iránu
nebo Ruska. Je mi jedno, co hlásají podplacení heroldi
Jediné Pravdy. Radar prostě nechci.
Nechci podporovat darebáky, kteří si říkají "vláda".
I proto se připojím k bojkotu amerického zboží.
A prosím všechny, komu ještě zbyla trocha hrdosti v těle:
- šiřte toto video
- pošlete informaci všem přátelům a známým
- je toho málo, co můžeme udělat, tak to udělejme!
Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?
1.1.08
Dobře už bylo
Mnoho lidí rozhořčilo, když prezident v novoročním projevu řekl: "...dnes asi žijeme v nejlepším období naší země, v jakém jsme kdy žili..."
Ptají se, jestli nechápe, jakou vlnu zdražování nám nachystal? Jestli nevidí, jak jeho rodná strana rozbíjí školství, devastuje zdravotnictví, likviduje policii?!
Vážení spoluobčané, Táta Tunel chápe a vidí. Proto vám tentokrát nelže. Opravdu žijeme v nejlepším období naší země. Protože odteď se to už bude jenom zhoršovat.
Dobře už bylo.
Ptají se, jestli nechápe, jakou vlnu zdražování nám nachystal? Jestli nevidí, jak jeho rodná strana rozbíjí školství, devastuje zdravotnictví, likviduje policii?!
Vážení spoluobčané, Táta Tunel chápe a vidí. Proto vám tentokrát nelže. Opravdu žijeme v nejlepším období naší země. Protože odteď se to už bude jenom zhoršovat.
Dobře už bylo.
Sirky nepatří do rukou dětem
Dát dítěti do rukou sirky může být skoro stejně fatální, jako dát psychopatovi kulomet ... nebo ministerským úředníkům matematický vzorec!
Tak zvaná reforma zdravotnictví zavádí nový výpočet ceny léků, a to podle vzorce, který obsahuje funkci arkus tangens. V lékárnickém prostředí vzorec vzbudil značnou pozornost, ačkoliv k tomu vlastně není žádný důvod - funkce arkus tangens by měla být známa každému, kdo úspěšně absolvoval první ročník střední školy.
Bohužel, praxe ukazuje, že tomu je spíše naopak a že nejméně ze všech svému vzorci rozumějí právě ministerští úřadníci. Kteří ho vytvořili.
V lékárně zaplatíte 30 korun za položku na receptu, ale geniální Julínkův vzorec současně donutí lékárnu, aby snížila cenu o mnohem víc než o 30 korun. A tak čím bude lék dražší, o to víc peněz lékárna přijde.
Samozřejmě to vyvolává otázku, jestli ministerští jsou tak perverzní idioti (a jde o geniální útok, který má zničit lékárny), nebo jenom idioti (a ve vzorci je chyba).
Ne, netřeba se obávat. Geniální opravdu nejsou.
Vysvětlení je prosté: úhly se měří v radiánech. Dělají to tak matematici, učí to tak školství a měla by to tak dělat i státní správa, protože ji k tomu zavazují zákony (soustava jednotek SI je zavedena zákonem). MZ to nedělá. Kdyby dodržovalo zákony, fungoval by jejich vzorec v pořádku...
Tak zvaná reforma zdravotnictví zavádí nový výpočet ceny léků, a to podle vzorce, který obsahuje funkci arkus tangens. V lékárnickém prostředí vzorec vzbudil značnou pozornost, ačkoliv k tomu vlastně není žádný důvod - funkce arkus tangens by měla být známa každému, kdo úspěšně absolvoval první ročník střední školy.
Bohužel, praxe ukazuje, že tomu je spíše naopak a že nejméně ze všech svému vzorci rozumějí právě ministerští úřadníci. Kteří ho vytvořili.
V lékárně zaplatíte 30 korun za položku na receptu, ale geniální Julínkův vzorec současně donutí lékárnu, aby snížila cenu o mnohem víc než o 30 korun. A tak čím bude lék dražší, o to víc peněz lékárna přijde.
Samozřejmě to vyvolává otázku, jestli ministerští jsou tak perverzní idioti (a jde o geniální útok, který má zničit lékárny), nebo jenom idioti (a ve vzorci je chyba).
Ne, netřeba se obávat. Geniální opravdu nejsou.
Vysvětlení je prosté: úhly se měří v radiánech. Dělají to tak matematici, učí to tak školství a měla by to tak dělat i státní správa, protože ji k tomu zavazují zákony (soustava jednotek SI je zavedena zákonem). MZ to nedělá. Kdyby dodržovalo zákony, fungoval by jejich vzorec v pořádku...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)