Duševní cvičení

V komentářích a názorech k volbě prezidenta se jasně ukázalo, že mnozí nedokáží rozlišit mezi přímou volbou (která by měla být tajná a ještě tajnější, aby stát nemohl občanům vnucovat svůj názor) a mezi volbou zastupitelskou, která by naopak měla být veřejná (aby občané mohli kontrolovat, koho jejich zástupci opravdu zastupují). Mezi nejčastější námitky proti tomuto schématu patří:

- poslanci mají volit podle svého svědomí: tak to skutečně stojí v Ústavě a tak by to zajisté mělo být ... kdyby poslanci buď nějaké svědomí měli, nebo aspoň kdyby k etickému chování mohli být donuceni. Například, kdyby občané mohli poslance nejen volit, ale také odvolat. Bohužel, splněno není ani jedno.

- při veřejné volbě by stačilo, aby volili předsedové stran: zajímavá myšlenka, kterou se budu zabývat dále. Pojměme to jako duševní cvičení a zamysleme se, jak by to v takovém případě vypadalo.

Začněme volbami: zde by k žádné převratné změně nedošlo. Tak či tak, dnes občané stejně volí kandidátku, kterou sestavil stranický sekretariát. Není šance, že by občan na tuto kandidátku někoho doplnil. Pomocí preferenčních hlasů může nanejvýš někoho "posunout" nahoru či dolů, ale prakticky to nemá valný význam i proto, že naprostá většina jmen jsou lidé neznámí, o jejichž názorech a postojích mohou voliči jen spekulovat. Občané mohou jen doufat, že kandidát zvolený za určitou stranu bude snad hlasovat v souladu s volebním programem strany a jsou úplně bezmocní, pokud je to jinak. Kdyby voliči hlasovali rovnou o stranách a jejich programech, vyšlo by jim to nastejno. S tím podstatným rozdílem, že při nesplnění svých volebních programů by se strany nemohly vymlouvat na nedisciplinovanost, svědomí či nepřítomnost svých poslanců. Prostě strana, která by ve volbách získala 30% hlasů, by mohla svůj program prosazovat silou 30%. Pokud to k prosazení nestačí, tak sorry, voliči - příště vás musí být víc. Pokud strana v rámci nějakého "handlu" kývne na něco, co tak úplně v souladu s volebním programem není, tak se bude muset hodně snažit, aby to svým voličům vysvětlila. A nebo se v příštích volbách nesmí divit.

Podstatné by byly úspory. Nejen že Sněmovna by ušetřila 97% na platech a náhradách poslanců. Mnohem víc by se ušetřilo na zbytečných nákladech, jako jsou letenky mezi Prahou a Ostravou, poznávací zájezdy do celého světa s cestovní kanceláří "Sněmovna & Senát" a podobně. Nejvíc by se ale ušetřilo tím, že by nebylo třeba uplácet 200 lidí, ale stačilo by jich uplatit 5. I když je zřejmé, že výška úplatků by se tím znásobila, přesto bychom na tom ještě vydělali.

Samozřejmě lze namítnout, že 200 lidí má pestřejší názory a vidí věci z více úhlů, než 5 stranických sekretariátů. Proti tomu lze namítnout Parkinsonovu tezi, že inteligence skupiny klesá nepřímo úměrně počtu lidí. Podle této teorie by Senát měl mít inteligenci žížaly (praktická pozorování to ovšem zpochybňují jako příliš optimistické). Ale především - nikdo netvrdí, že si sekretariáty nemohou věc probrat v širším fóru a poradit se s experty. Naopak, je výhodou, když si každou odbornou otázku mohou probrat se skupinou lidí, kteří tomu opravdu rozumějí, a dojít k závěru. Pro nás, občany, to už nemůže znamenat žádné zhoršení. Jestliže nejsme shledáni dostatečně inteligentními, abychom se mohli vyjádřit ke specializovaným vojenským problémům - ale za dostatečně kompetentní je vydávána barová zpěvačka, tak horší už to určitě nebude!

(Chápu, že tento příspěvek ledaskoho popudí a pobouří. Neberte ho příliš vážně. Je to přece jen duševní cvičení.)