Milým čtenářům se upřímně omlouvám za to, že jsem před časem podlehl skepsi a pesimismu, a proto jsem přestal psát svůj blog.
Když jsem viděl, co se děje v politice i ve státní správě, nabyl jsem dojmu, že už nemá cenu něco psát ani publikovat, protože nastal blázinec a marasmus a absurdistán a vůbec to nejhorší, co může být.
Dnes, skoro po roce, to vidím podstatně optimističtěji: to vůbec ještě nebylo nejhorší!
Za ten rok se to ještě víc zhoršilo a jede to sešupem rychleji a rychleji ... a orchestr na horní palubě Titaniku vyhrává.
Jenže mezitím jsem pochopil, že bez ohledu na to, kam se Titanik řítí, tak nelze mlčet. Slušný člověk má povinnost se bránit a má povinnost se ozvat, ať je jeho hlas jakkoliv slabý a bezvýznamný.
Takže asi tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat