Další příspěvky

Další příspěvky naleznete na http://kokiho-blog.webnode.cz//

4.7.05

Zabili jste mně grant, tak tady máte přes držku.

Nadpis s parafrází ze Švejka dost přesně popisuje moje pocity. Až na to, že ve Švejkovi se jednalo o nenávist k cizincům, zatímco já -stydím se to přiznat- naopak pociťuju vděčnost k Bruselu.

Ať se to komu líbí nebo nelíbí, naše členství v EU pociťuju jako výhodu. I proto, že okamžikem našeho přistoupení se pro nás otevřely měšce z různých strukturálních fondů a kohezních fondů a fondů na vědu a výzkum. Je to úžasná věc v situaci, kdy poslanci společně s vládou kašlou na školství, na vědu i výzkum a namísto toho peníze plnými hrstěmi cpou dílem do svých kapes, dílem do bezedných děr, jakými jsou policie, vězeňství a armáda. Neříkám, že to nechápu: málokdo z poslanců ještě kdy půjde studovat, z počtů by do jednoho propadli už ve druhé třídě. Zato mít policejní ochranu - a kdyby něco, i protekci v kriminále, to se může hodit! Ale tvrdím, že se mi to hrubě nelíbí.

Proto jsem byl šťastný, že se na výzkum také dostane. A ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí, nikterak málo. Zatímco běžné granty (grant=finanční podpora nějakého projektu) od Grantové agentury se pohybují od 20 do 200 tisíc (korun), granty od EU mají zhruba stejný rozsah, ale v eurech! S tím už se dá leccos dosáhnout.

Moc se mi líbilo i to, jak je grantová soutěž zorganizovaná. Projekty se podávají a hodnotí podle velmi přísných pravidel: každý projekt musí být prošitý mašličkou a přelepen pečetí, aby do něj nešlo něco dodatečně přidávat. Každá stránka musí být opatřena digitálním podpisem, aby nešlo něco dodatečně měnit. Každý podpis musí být ověřen notářem, k tomu přiloženo ověřené potvrzení o bezdlužnosti a o přidělení IČ a o velikosti podniku a výpis účetní závěrky a spousta dalších potvrzení. Projekty se hodnotí třemi anonymními hodnotiteli, kteří předtím prošli patřičným vyškolením, musejí složitě dokazovat svou nezávislost a slibovat mlčenlivost.

Vše je uspořádáno tak, aby vznikla dokonalá iluze objektivnosti a neúplatnosti. Nakonec, po všech složitých administrativních procesech, určená komise sestaví pořadí projektů podle počtu bodů a vyrobí červenou čáru. Kdo je nad čárou, dostane grant - kdo je pod čarou, nedostane nic.

Tedy, tak to aspoň funguje v kulturních zemích. V Česku to však funguje jinak: čtyři témata, která má na starosti pražský Magistrát, příslušná komise vyhodnotila a doporučila, kterým projektům se granty udělit mají a kterým ne. Dokonce výsledky umístila na web (http://www.praha-mesto.cz) a 28. dubna předložila k projednání Zastupitelstvu. Zastupitelstvo hl. m. Prahy vybrané projekty schválilo a seznam schválených projektů také umístilo na web.

Jenomže přitom někomu došlo, že jde o docela zajímavé peníze. A tak hned druhý den Zastupitelé informaci z webu zase vymazali a kosí bratři se sešli znovu, tentokrát s kufry plnými projektů od svých strýčků a známých. A při zasedání začali ty nikým neprojednané projekty, co dostali od svých strýčků a známých, vytahovat a cpát do pořadníku. Nakonec to dopadlo tak, že deset řádně vyhodnocených a schválených projektů ze seznamu vyřadili a namísto nich tam nastrkali projekty od svých kamarádíčků. A nestyděli se celou tu ostudu znovu umístit na web.

Na tomto místě se musím zastavit a veřejně prohlásit, že nevím, jestli se jednalo jen o projekty od strýčků a kamarádíčků. Pokud se mýlím a byly mezi tím také projekty od bratranců a od bývalých milenek, tak se za nepřesnost omlouvám. Předpokládám, že se postižení ozvou a vysvětlí zde, o jaký přesně příbuzenský (nebo finanční?) vztah se jednalo.

Smůla byla v tom, že někdo z postižených měl hodně dlouhé prsty. Těmi zaklepal na příslušné dveře v Bruselu a Brusel do Prahy vyslal kontrolu. Inu, proč to přikrášlovat - najednou bylo zle! Komise zvedla Magistrátu mandle a spustila maličké zemětřesení, kterým se jako červená nit táhla hrozba, že se kohouty na penězovodu zastaví úplně a že si to někdo odskáče. A tak nezbylo, než aby se kosí bratři sešli do třetice. Na svém třetím zasedání odvolali to, co předtím odvolali a slíbili, co ještě předtím slíbili. Odborně to nazvali revokací předešlého usnesení.

A já musím říci, že mě to potěšilo. Co se mne týče, tak je to poprvé v moderní historii co vidím, že hajzl dostal přes prsty a spravedlnost zvítězila. I když, pravda, v kulturních zemích by se nezastavili na půlce cesty a konkrétně (a hlasitě) by označili viníka. S vědomím, kde žijeme, nám asi musí stačit, že Nova a Hospodářské noviny o tom přinesly malou bezzubou zmínku.

I to je důvod, proč se stydím za Prahu a fandím Bruselu.

Žádné komentáře: