Včera jsem diskutoval s článkem prof. Zlatušky v Hospodářských novinách. Leč nesprávné by bylo, kdybych jen kritizoval a nenavrhl pozitivní řešení.
Podle mého soudu se dá kvalita sledovat na jednoduchém principu, se kterým jistě budou souhlasit všichni liberální hlasatelé trhu: O kvalitě rozhoduje zákazník. Kdo je kvalitní, k tomu se zákazníci jen hrnou. Kdo není, spláče nad výdělkem.
Podívejme se tedy, jak na tom naše výzkumné instituce jsou v lize nejvyšší. V té lize, ve které se za vědy platí zlatem. Nebo eurem. V té lize, ve které zákazníkem je Evropská unie a soutěžícími všechny výzkumné instituce Evropy a blízkého okolí. Že je to zatraceně tvrdá soutěž, o tom není pochyb. Jde totiž o peníze.
Nejprve, jak jsme na tom vzhledem k Evropě? Kupodivu, nijak špatně. V EU bylo v rámci grantového plánu FP6 přijato asi 12 až 15% přihlášených projektů. Přihlášky, kterých se účastní české instituce, mají zhruba stejnou úspěšnost kolem 13%.
Stav uvnitř českého závodního pole je více strukturovaný. V čele vede Akademie s 45 projekty za všechny její ústavy. Druhé je ČVUT s 28 projekty, třetí Univerzita Karlova s 18 projekty. Následují menší a regionální univerzity, které mají méně lidí a tím přirozeně i méně úspěšných grantů. Jen namátkou vybírám Masarykova univerzita v Brně 6, Technická univerzita Liberec 1.
Žádné komentáře:
Okomentovat