Zvlášť když to je válečný vrah http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=694751
22.3.11
Kdo lže, ten krade...
... a bude viset!
Zvlášť když to je válečný vrah http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=694751
Zvlášť když to je válečný vrah http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=694751
20.3.11
Libye?
Západní státy se rozhodly humanitárně bombardovat Libyi.
Nikdo neví proč, nikdo nezná pravý cíl.
Nepomohlo, že "Šílený pes východu" jednostranně vyhlásil a dodržel příměří.
Marnost nad marnost a vše je marnost.
A naše veřejnost mlčí!
Pro jistotu, aby se náhodou neozvaly nějaké nesouhlasné hlasy, je na Aktuálně zablokovaná diskuse. Řeší se naprosto zásadní témata, jako "Havel opustil nemocnici, na premiéru svého filmu půjde" (Novinky, dnes v 10:50).
A v Libyi zatím umírají lidé.
Nikdo neví proč, nikdo nezná pravý cíl.
Marnost nad marnost a vše je marnost.
Vždyť krev na rukou máme i my!
Nikdo neví proč, nikdo nezná pravý cíl.
Nepomohlo, že "Šílený pes východu" jednostranně vyhlásil a dodržel příměří.
Marnost nad marnost a vše je marnost.
A naše veřejnost mlčí!
Pro jistotu, aby se náhodou neozvaly nějaké nesouhlasné hlasy, je na Aktuálně zablokovaná diskuse. Řeší se naprosto zásadní témata, jako "Havel opustil nemocnici, na premiéru svého filmu půjde" (Novinky, dnes v 10:50).
A v Libyi zatím umírají lidé.
Nikdo neví proč, nikdo nezná pravý cíl.
Marnost nad marnost a vše je marnost.
Vždyť krev na rukou máme i my!
13.3.11
Úcta k právu
Poslance Křečka moc nemusím, ale dneska se povedl:
Úcta k právu se vytrácí tam, kde se právo používá výběrově a jen občas, kde je stát representován komickou vládou měnící svá rozhodnutí hodinu po hodině. A až se zase budeme příště něčemu divit, vzpomeňme si na vojáka přeskakujícího turniket v ČT. Měl dávno skákat jinde, jinak a jinam…
(z jeho blogu na Aktuálně)
Úcta k právu se vytrácí tam, kde se právo používá výběrově a jen občas, kde je stát representován komickou vládou měnící svá rozhodnutí hodinu po hodině. A až se zase budeme příště něčemu divit, vzpomeňme si na vojáka přeskakujícího turniket v ČT. Měl dávno skákat jinde, jinak a jinam…
(z jeho blogu na Aktuálně)
9.3.11
Děkujeme, neplatíme!
Situace v české společnosti i v české ekonomice se začíná stávat neudržitelnou. Pokud nechceme jít po trase Řecko-Libye-Somálsko, hodně rychle musíme najít odpovědi na dvě otázky: Co vlastně chceme? a Jak toho chceme dosáhnout?
Pokud jde o to, co přesně chceme, jak zformulovat své cíle - to vůbec není jednoduché. Většina národa se asi shodne na tom, co NECHCEME. Nechceme současný stav a nechceme směr, kterým se to vyvíjí. Ale co chceme? Přiznám se, že zformulovat to neumím a velmi bych přivítal, kdyby mne někdo ve smysluplné diskusi poučil.
Jak svých cílů dosáhnout (až nějaké budeme mít), je jasnější. Aspoň podle mne.
Základem celé krize jsou peníze: nikoliv peníze jako takové, ale to, že je vláda i celá společnost staví na první místo nad všechny hodnoty – nad lidskost, nad čest i morálku. Že staví, o tom se nemusíme přesvědčovat. Peníze proto taky jsou tím nejcitlivějším místem, kde vládu můžeme zasáhnout.
Podobně jako je tomu u průběžného financování důchodů, i peníze vybrané z daní ekonomikou jen protékají. Už v okamžiku, kdy své daně posíláme na účet berňáku, Nejlepší Ekonom Kalousek už dávno ví, co s nimi udělá. Vlastně ještě mnohem dřív: co s penězi udělá, to ví dokonce ještě dřív, než se od své účetní dovíte, kolik máte zaplatit!
Co by se asi stalo, kdybychom daně přestali platit? Pozor, nemluvím o případu, že by někdo odmítl podat daňové přiznání! Nepodat daňové přiznání, to je trestný čin, to smějí jen Kožení a Klausové a jim na roveň postavení. My ostatní si to dovolit nemůžeme a nechceme a já se ani neodvažuji někoho k tomu navádět.
Jsou totiž dvě úplně rozdílné věci: daně zaplatit řádně a včas – a nebo s nimi dělat obstrukce. Každopádně je to tak, že kdyby se výběr daní o měsíc či dva zpozdil, vládě by to způsobilo nemalé vrásky. Možná dokonce větší, než kdyby všichni lékaři odešli do zahraničí: to, že nešťastní a nemocní lidé budou trpět, to je vládě fuk. Zatímco kdyby se zastavil penězovod do stranických pokladen, to by panečku byl problém!
První příležitost k akci „děkujeme, neplatíme!“ budeme mít teď, v březnu. Málokomu z nás, běžných poplatníků, kteří přiznáváme nějakou tu tisícovku daní, stálo by za to brát si daňového poradce. Ale proč vlastně ne? Samotný fakt, že si vezmu daňového poradce znamená, že daňové přiznání podávám až na konci června. A to už nemluvím o tom, že daňoví poradci se ve své práci vesměs vyznají, a tak mám zkušenost, že mi poradce většinou na daních uspoří víc, než sám fakturuje.
Druhou příležitostí je – neplatit. Stát samozřejmě pamatuje na nešťastníky, kteří se z nějakého důvodu opozdili s placením. Tučné penále je nemine. Jenže co to pojmout nikoliv jako penále, ale jako investici do své lepší budoucnosti? Bráno odhadem: vláda těžko přežije, kdyby se výběr daní zastavil na čtvrt roku. Moc se v tom nevyznám (mám na to daňového poradce), ale mám dojem, že za nezaplacení daně ve lhůtě je sankce ve výši „repo sazby p.a.“ zvýšené o 14 procentních bodů. To je v současné době to je 0,75% + 14% = 14,75% ročně. Za čtvrt roku tedy necelých 3,7%. Netvrdím že to je málo, ale myslím si, že to je „investice do budoucnosti“, kterou běžný podnikatel přežije.
Vláda ji nepřežije.
Pokud jde o to, co přesně chceme, jak zformulovat své cíle - to vůbec není jednoduché. Většina národa se asi shodne na tom, co NECHCEME. Nechceme současný stav a nechceme směr, kterým se to vyvíjí. Ale co chceme? Přiznám se, že zformulovat to neumím a velmi bych přivítal, kdyby mne někdo ve smysluplné diskusi poučil.
Jak svých cílů dosáhnout (až nějaké budeme mít), je jasnější. Aspoň podle mne.
Základem celé krize jsou peníze: nikoliv peníze jako takové, ale to, že je vláda i celá společnost staví na první místo nad všechny hodnoty – nad lidskost, nad čest i morálku. Že staví, o tom se nemusíme přesvědčovat. Peníze proto taky jsou tím nejcitlivějším místem, kde vládu můžeme zasáhnout.
Podobně jako je tomu u průběžného financování důchodů, i peníze vybrané z daní ekonomikou jen protékají. Už v okamžiku, kdy své daně posíláme na účet berňáku, Nejlepší Ekonom Kalousek už dávno ví, co s nimi udělá. Vlastně ještě mnohem dřív: co s penězi udělá, to ví dokonce ještě dřív, než se od své účetní dovíte, kolik máte zaplatit!
Co by se asi stalo, kdybychom daně přestali platit? Pozor, nemluvím o případu, že by někdo odmítl podat daňové přiznání! Nepodat daňové přiznání, to je trestný čin, to smějí jen Kožení a Klausové a jim na roveň postavení. My ostatní si to dovolit nemůžeme a nechceme a já se ani neodvažuji někoho k tomu navádět.
Jsou totiž dvě úplně rozdílné věci: daně zaplatit řádně a včas – a nebo s nimi dělat obstrukce. Každopádně je to tak, že kdyby se výběr daní o měsíc či dva zpozdil, vládě by to způsobilo nemalé vrásky. Možná dokonce větší, než kdyby všichni lékaři odešli do zahraničí: to, že nešťastní a nemocní lidé budou trpět, to je vládě fuk. Zatímco kdyby se zastavil penězovod do stranických pokladen, to by panečku byl problém!
První příležitost k akci „děkujeme, neplatíme!“ budeme mít teď, v březnu. Málokomu z nás, běžných poplatníků, kteří přiznáváme nějakou tu tisícovku daní, stálo by za to brát si daňového poradce. Ale proč vlastně ne? Samotný fakt, že si vezmu daňového poradce znamená, že daňové přiznání podávám až na konci června. A to už nemluvím o tom, že daňoví poradci se ve své práci vesměs vyznají, a tak mám zkušenost, že mi poradce většinou na daních uspoří víc, než sám fakturuje.
Druhou příležitostí je – neplatit. Stát samozřejmě pamatuje na nešťastníky, kteří se z nějakého důvodu opozdili s placením. Tučné penále je nemine. Jenže co to pojmout nikoliv jako penále, ale jako investici do své lepší budoucnosti? Bráno odhadem: vláda těžko přežije, kdyby se výběr daní zastavil na čtvrt roku. Moc se v tom nevyznám (mám na to daňového poradce), ale mám dojem, že za nezaplacení daně ve lhůtě je sankce ve výši „repo sazby p.a.“ zvýšené o 14 procentních bodů. To je v současné době to je 0,75% + 14% = 14,75% ročně. Za čtvrt roku tedy necelých 3,7%. Netvrdím že to je málo, ale myslím si, že to je „investice do budoucnosti“, kterou běžný podnikatel přežije.
Vláda ji nepřežije.
Lékaři - náš vzor?
Zajímavým vzorem a poučením (v kladném i záporném smyslu) pro nás může být nedávná revolta lékařů.
Pozitivně hodnotím, že se vůbec dokázali domluvit a vzepřít. Že prokázali odvahu a kolegialitu, což už se v českých zemích moc nevidí. Za nejdůležitější výsledek pokládám, že prokázali, že to jde! Že když se spojí dostatečná masa dostatečně vlivných a dostatečně nasraných lidí, tak i tak dementní vláda, jako je ta naše, musí s nimi nakonec jednat.
Za negativní pokládám především to, že si pálili prsty za zájmy někoho jiného, kdo tiše z pozadí tahal za nitky. A kdo nakonec časem slízne všechnu smetanu. Ale to už je jiný příběh.
Jinak praktické výsledky jejich činu jsou spíše smutné. Získali slíbených 1,5 miliardy, což je zhruba stejná částka, jakou nás ročně stojí úplně zbytečný Senát. Je to necelé jedno procento (!) toho, co ze státního rozpočtu nakradou různé korupční mafie. Je to zhruba 10% toho, co nás ročně stojí úplně zbytečné Gripeny. O válečných dobrodružstvích (možná bych měl spíše napsat zločinech) v Srbsku, Afghánistánu, Iráku atd. vůbec nemluvě.
Jestli lékaři ty peníze vůbec získají, když jim je vláda obratem zase z kapsy vytáhne, je vlastně otázka. Ale přesto může být případ lékařů inspirací i poučením. Jednak svou akci založili na naprosto legálních základech. Z toho plyne, že i my ostatní můžeme využít nepřehlednosti té bramboračky, nazývané "legislativní systém", a citelně na vládu zaútočit za pomoci jejích vlastních zbraní, nedomyšlených zákonů.
Poučné zase musí být, jak jednání dopadla. Hlavní příčina je, aspoň podle mého, v nezvládnutém vyjednávání. Přestože zpočátku byly cíle lékařů jasně formulované (chceme X peněz a chceme, aby nikdo z revoltujících nebyl propuštěn), nakonec se z obou požadavků muselo slevit. Po pravdě, asi to ani jinak dopadnout nemohlo. Vláda nepochybně disponuje prostředky, jak kteréhokoliv mluvčího rebelů donutit k poslušnosti, i kdyby se nám ty prostředky sebevíc eklovaly. Vládě se neekluje nic.
Stačí si vzpomenout na dodnes nevyšetřené nehody. Třeba na tu, jak bývalý šéf Škodovky v plné rychlosti najel do neoznačeného kamionu, který se hned za nepřehlednou zatáčkou otáčel – a jehož řidič se nikdy nenašel. Nebo na spoustu nepohodlných podnikatelů, kteří za záhadných okolností zmizeli a už je nikdo nikdy neviděl… Zkrátka, každý vyjednávač, i kdyby byl sebeodolnější a sebetvrdší, má svou mez, za kterou nepůjde. Dokud jde jen o peníze, statečných se pár najde. Ale v okamžiku, kdy by měli začít hazardovat se životem a zdravím své rodiny, svých blízkých – to si rozmyslí skoro každý.
Poučení, které z toho vyplývá, je jednoduché: celá akce se musí postavit tak, aby neexistovali žádní vyjednávači. Aby vláda neměla partnera, kterého by – výhodami či násilím – mohla „přesvědčit“. Ještě jinak řečeno, aby se každý z 10 miliónů občanů, skryt za svou anonymitou, mohl svobodně rozhodnout, jestli už „své sankce proti vládě“ odvolá, a nebo ještě ne.
Vizi, jak to udělat, popíšu v jiném článku.
Pozitivně hodnotím, že se vůbec dokázali domluvit a vzepřít. Že prokázali odvahu a kolegialitu, což už se v českých zemích moc nevidí. Za nejdůležitější výsledek pokládám, že prokázali, že to jde! Že když se spojí dostatečná masa dostatečně vlivných a dostatečně nasraných lidí, tak i tak dementní vláda, jako je ta naše, musí s nimi nakonec jednat.
Za negativní pokládám především to, že si pálili prsty za zájmy někoho jiného, kdo tiše z pozadí tahal za nitky. A kdo nakonec časem slízne všechnu smetanu. Ale to už je jiný příběh.
Jinak praktické výsledky jejich činu jsou spíše smutné. Získali slíbených 1,5 miliardy, což je zhruba stejná částka, jakou nás ročně stojí úplně zbytečný Senát. Je to necelé jedno procento (!) toho, co ze státního rozpočtu nakradou různé korupční mafie. Je to zhruba 10% toho, co nás ročně stojí úplně zbytečné Gripeny. O válečných dobrodružstvích (možná bych měl spíše napsat zločinech) v Srbsku, Afghánistánu, Iráku atd. vůbec nemluvě.
Jestli lékaři ty peníze vůbec získají, když jim je vláda obratem zase z kapsy vytáhne, je vlastně otázka. Ale přesto může být případ lékařů inspirací i poučením. Jednak svou akci založili na naprosto legálních základech. Z toho plyne, že i my ostatní můžeme využít nepřehlednosti té bramboračky, nazývané "legislativní systém", a citelně na vládu zaútočit za pomoci jejích vlastních zbraní, nedomyšlených zákonů.
Poučné zase musí být, jak jednání dopadla. Hlavní příčina je, aspoň podle mého, v nezvládnutém vyjednávání. Přestože zpočátku byly cíle lékařů jasně formulované (chceme X peněz a chceme, aby nikdo z revoltujících nebyl propuštěn), nakonec se z obou požadavků muselo slevit. Po pravdě, asi to ani jinak dopadnout nemohlo. Vláda nepochybně disponuje prostředky, jak kteréhokoliv mluvčího rebelů donutit k poslušnosti, i kdyby se nám ty prostředky sebevíc eklovaly. Vládě se neekluje nic.
Stačí si vzpomenout na dodnes nevyšetřené nehody. Třeba na tu, jak bývalý šéf Škodovky v plné rychlosti najel do neoznačeného kamionu, který se hned za nepřehlednou zatáčkou otáčel – a jehož řidič se nikdy nenašel. Nebo na spoustu nepohodlných podnikatelů, kteří za záhadných okolností zmizeli a už je nikdo nikdy neviděl… Zkrátka, každý vyjednávač, i kdyby byl sebeodolnější a sebetvrdší, má svou mez, za kterou nepůjde. Dokud jde jen o peníze, statečných se pár najde. Ale v okamžiku, kdy by měli začít hazardovat se životem a zdravím své rodiny, svých blízkých – to si rozmyslí skoro každý.
Poučení, které z toho vyplývá, je jednoduché: celá akce se musí postavit tak, aby neexistovali žádní vyjednávači. Aby vláda neměla partnera, kterého by – výhodami či násilím – mohla „přesvědčit“. Ještě jinak řečeno, aby se každý z 10 miliónů občanů, skryt za svou anonymitou, mohl svobodně rozhodnout, jestli už „své sankce proti vládě“ odvolá, a nebo ještě ne.
Vizi, jak to udělat, popíšu v jiném článku.
11.9.10
Volební aukce
Ať otevřu noviny či internet, vypadnou na mne otlemené fotografie politiků a jejich volební sliby-chyby.
Jenže já nechci mraky mlhavých slibů. Já jen chci, aby mne můj poslanec zastupoval. To znamená, aby prosazoval věci, které k životu potřebuju. A aby hlasoval proti věcem, kterých se bojím. Je mi přitom jedno, jestli je zrzavý nebo jestli má pleš.
Ať dělám, co dělám, takovou nabídku od politiků nikde nevidím. A tak mne napadlo, že to obrátíme. Že to udělám stejně, jako když chci na internetu něco prodat v internetové aukci. Prostě vyhlásím, co nabízím (svůj hlas do senátu) a také sepíšu, jaké mám požadavky.
A vy, milí páni politici a senátní kandidáti, se snažte. Zde, v diskusi pod článkem, se může pěkně jmenovitě přihlásit každý, kdo mi mé požadavky chce splnit. A to si pište, že jejich splnění si budu náležitě kontrolovat.
Chci:
- aby už konečně byla dokončena dálnice D11.
Nechci:
- aby vojska ČR operovala v Iráku, Afghanistánu ani v Iránu;
- aby v ČR byl umístěn americký radar nebo jeho náhražka, Centrum raketového systému;
- aby v ČR byla legalizována dohoda ACTA (blíže viz ).
A teď už se, mí milí kandidáti, můžete začít hrnout. Své nabídky mi můžete i vysvětlit. Hlas dám tomu, kdo mé požadavky splní nejlépe.
Kontrolní otázka pro ostatní laskavé čtenáře: co myslíte, nestálo by za úvahu to zobecnit?
Jenže já nechci mraky mlhavých slibů. Já jen chci, aby mne můj poslanec zastupoval. To znamená, aby prosazoval věci, které k životu potřebuju. A aby hlasoval proti věcem, kterých se bojím. Je mi přitom jedno, jestli je zrzavý nebo jestli má pleš.
Ať dělám, co dělám, takovou nabídku od politiků nikde nevidím. A tak mne napadlo, že to obrátíme. Že to udělám stejně, jako když chci na internetu něco prodat v internetové aukci. Prostě vyhlásím, co nabízím (svůj hlas do senátu) a také sepíšu, jaké mám požadavky.
A vy, milí páni politici a senátní kandidáti, se snažte. Zde, v diskusi pod článkem, se může pěkně jmenovitě přihlásit každý, kdo mi mé požadavky chce splnit. A to si pište, že jejich splnění si budu náležitě kontrolovat.
Chci:
- aby už konečně byla dokončena dálnice D11.
Nechci:
- aby vojska ČR operovala v Iráku, Afghanistánu ani v Iránu;
- aby v ČR byl umístěn americký radar nebo jeho náhražka, Centrum raketového systému;
- aby v ČR byla legalizována dohoda ACTA (blíže viz ).
A teď už se, mí milí kandidáti, můžete začít hrnout. Své nabídky mi můžete i vysvětlit. Hlas dám tomu, kdo mé požadavky splní nejlépe.
Kontrolní otázka pro ostatní laskavé čtenáře: co myslíte, nestálo by za úvahu to zobecnit?
6.7.09
Kulturní okénko
Prodloužený víkend jsem využila k návštěvě Národní galerie.
Byl to pro mne nevšední zážitek.
Především kvůli obrazu, který pro NG zakoupil profesor Knížák od Františka Ringo Čecha za 780.000,- Kč.
Oficiální název obrazu zní Zvířárka obdivují píču.
Chtěla bych tento nevšední zážitek zprostředkovat i čtenářům tohoto blogu, a proto jsem si dovolila veledílo tajně vyfotografovat.
Bohužel se mi obrázky trochu pomíchaly, a tak nevím, který je ten pravý. Co si myslíte vy?
9.5.09
To nám nehrozí
V souvislosti s povinným poskytováním údajů o výdejích léků pacientům se mnohokrát diskutovalo o zabezpečení dat.
Představte si, že jste diabetik a pravidelně užíváte léky na cukrovku. A představte si, že "náhodnou indiskrecí", tak častou v současném českém Absurdistánu, informace o tom unikne na internet. Zkuste si odpovědět na otázku, kdo vás ještě zaměstná, až půjdete žádat o práci?
A nebo ještě jinak: představte si, že vás právě vyléčili z onkologického onemocnění. Je tady však riziko recidivy, a tudíž i nákladné následné léčby. A teď mi vysvětlete, která pojišťovna vás pojistí, až si bude moct na internetu přečíst, jak rizikový jste pojištěnec?!
Státní ústav pro kontrolu léků, který celou tuto nebezpečnou agendu zavádí, nás ubezpečuje, že vše je dobře chráněno. No, nevím. Ne tak dávno se na internet dostala disketa s údaji o účtech klientů České spořitelny. Teď se zase dostaly do oběhu údaje o kreditních kartách ČSOB. Super-hyper-ultra zabezpečené počítače Pentagonu byly obětí úspěšného hackerského útoku už několikrát.
Zatím poslední případ se stal právě v oboru, kde se - aspoň podle ředitele SÚKLu - nic takového stát nemůže. Dne 30. dubna 2009 neznámý hacker obešel zabezpečení "programu pro monitorování preskripce" ve Virginii, USA. Ano, jedná se o ekvivalent toho programu, o kterém nás SÚKL ubezpečuje, že je naprosto bezpečný. Ve Virginii se ale ukázalo něco jiného: pachatel odcizil záznamy o 8.257.378 pacientech a o 35.548.087 receptech. Nejen to, on je ještě v původní databázi zašifroval a vyjednává s úřady o tom, že za pakatel 10 miliónů dolarů bude ochoten je zase odšifrovat. Podrobnosti naleznete na http://www.schneier.com/blog/ ze 7.května.
Ještě štěstí, že u nás se to opravdu stát nemůže, aspoň prozatím. Náš systém za stovky miliónů korun totiž naštěstí nefunguje.
Když se (po několikerém odkladu) 1. května spustil, ukázalo se, že moudří úředníci SÚKLu do jeho databází zapomněli naplnit právě ty léky, kvůli kterým se údajně budoval. Není ani divu, vždyť specifikace systému se měnila ještě 2 dny před spuštěním (přesně 28. dubna). Takže riziko jako ve Virginii nás zatím nečeká, jen ostuda. Ta bude ještě mnohem větší, až se systém konečně začne používat. Komunikační moduly, které SÚKL za stovky miliónů nakoupil, totiž mají zajímavou vlastnost: stačí docela maličký výpadek napájení a nejen že přestane fungovat sám modul, on současně zablokuje celou lékárnu. Takže až přijde období letních bouřek, raději se předzásobte. Nebude v Absurdistánu fungující lékárny. A šílení technici budou zběsile křižovat republikou v zoufalé, avšak marné snaze aspoň něco udržet v chodu.
A my, pacienti, to budeme všechno platit a budeme rádi, že nikdo nemůže zneužít naše data, protože v systému žádná nebudou.
Představte si, že jste diabetik a pravidelně užíváte léky na cukrovku. A představte si, že "náhodnou indiskrecí", tak častou v současném českém Absurdistánu, informace o tom unikne na internet. Zkuste si odpovědět na otázku, kdo vás ještě zaměstná, až půjdete žádat o práci?
A nebo ještě jinak: představte si, že vás právě vyléčili z onkologického onemocnění. Je tady však riziko recidivy, a tudíž i nákladné následné léčby. A teď mi vysvětlete, která pojišťovna vás pojistí, až si bude moct na internetu přečíst, jak rizikový jste pojištěnec?!
Státní ústav pro kontrolu léků, který celou tuto nebezpečnou agendu zavádí, nás ubezpečuje, že vše je dobře chráněno. No, nevím. Ne tak dávno se na internet dostala disketa s údaji o účtech klientů České spořitelny. Teď se zase dostaly do oběhu údaje o kreditních kartách ČSOB. Super-hyper-ultra zabezpečené počítače Pentagonu byly obětí úspěšného hackerského útoku už několikrát.
Zatím poslední případ se stal právě v oboru, kde se - aspoň podle ředitele SÚKLu - nic takového stát nemůže. Dne 30. dubna 2009 neznámý hacker obešel zabezpečení "programu pro monitorování preskripce" ve Virginii, USA. Ano, jedná se o ekvivalent toho programu, o kterém nás SÚKL ubezpečuje, že je naprosto bezpečný. Ve Virginii se ale ukázalo něco jiného: pachatel odcizil záznamy o 8.257.378 pacientech a o 35.548.087 receptech. Nejen to, on je ještě v původní databázi zašifroval a vyjednává s úřady o tom, že za pakatel 10 miliónů dolarů bude ochoten je zase odšifrovat. Podrobnosti naleznete na http://www.schneier.com/blog/ ze 7.května.
Ještě štěstí, že u nás se to opravdu stát nemůže, aspoň prozatím. Náš systém za stovky miliónů korun totiž naštěstí nefunguje.
Když se (po několikerém odkladu) 1. května spustil, ukázalo se, že moudří úředníci SÚKLu do jeho databází zapomněli naplnit právě ty léky, kvůli kterým se údajně budoval. Není ani divu, vždyť specifikace systému se měnila ještě 2 dny před spuštěním (přesně 28. dubna). Takže riziko jako ve Virginii nás zatím nečeká, jen ostuda. Ta bude ještě mnohem větší, až se systém konečně začne používat. Komunikační moduly, které SÚKL za stovky miliónů nakoupil, totiž mají zajímavou vlastnost: stačí docela maličký výpadek napájení a nejen že přestane fungovat sám modul, on současně zablokuje celou lékárnu. Takže až přijde období letních bouřek, raději se předzásobte. Nebude v Absurdistánu fungující lékárny. A šílení technici budou zběsile křižovat republikou v zoufalé, avšak marné snaze aspoň něco udržet v chodu.
A my, pacienti, to budeme všechno platit a budeme rádi, že nikdo nemůže zneužít naše data, protože v systému žádná nebudou.
21.10.08
Co si dnes zvolíme, to budeme zítra mít.
Když si tento týden zvolíme senátory, kteří podporují radar -
tak se nedivme, až nám ho sem opravdu odhlasují.
Přehled, jak chtějí senátorští kandidáti hlasovat o radaru, je zde:
http://senat2008.euweb.cz/
(Poznámka: některé prohlížeče, třeba Internet Explorer, u tohoto odkazu zobrazují češtinu nesprávně. Pomůže, když v menu zvolíte Zobrazit -> Kódování -> Kódování UTF-8)
tak se nedivme, až nám ho sem opravdu odhlasují.
Přehled, jak chtějí senátorští kandidáti hlasovat o radaru, je zde:
http://senat2008.euweb.cz/
(Poznámka: některé prohlížeče, třeba Internet Explorer, u tohoto odkazu zobrazují češtinu nesprávně. Pomůže, když v menu zvolíte Zobrazit -> Kódování -> Kódování UTF-8)
7.10.08
Den, kdy trhy zasáhl strach
Strach. To je jediné slovo, které charakterizovalo v pondělí světové finanční trhy. Nikdo nechtěl kupovat akcie a nikdo zase nechtěl nikomu půjčovat peníze, píše deník Independent.
Svět se plnou parou řítí do největší globální krize, jakou kdy kdo zažil. U kormidla Titaniku se vlády přou, jestli zatočit doleva nebo doprava. Jen v ČR se nic špatného neděje - podobně jako to Zápotocký tvrdil ještě v předvečer měnové reformy 1953.
Není pochyb, že nás nečeká nic pěkného. Pokusme se však myslet pozitivně a hledejme, co by globální krize znamenala pro nás.
Právě začala krize v automobilovém průmyslu. Protože 60% průmyslu je nějakým způsobem navázáno na největší automobilky, v krátkodobém horizontu docela jistě dojde ke krachu řady podniků, k propouštění, sociálním otřesům, možná i hladu. To není dobrá vyhlídka. Ale když už k tomu muselo dojít a když už tomu neumíme zabránit, pokusme se toho aspoň využít. Ve společnosti už dlouho panuje "blbá nálada". Lidé jsou čím dál nespokojenější jak s vládou, tak s celkovou situací v zemi. Nespokojenost už docela otevřeně probublává na povrch v internetových diskusích, lidé se viditelně radikalizují. Přejít od slov k činům lidem zatím bránila jednak vlastní pohodlnost, jednak strach. S výjimkou pár bezdomovců na tom dosud ještě nikdo nebyl tak špatně, aby neměl co ztratit. Doteď si každý rozmyslel, jít protestovat a tím riskovat ztrátu zaměstnání, které je sice blbé a za pár šupů, ale přece jen lepší, než nic.
To se teď změní. Už nebude ani to blbé zaměstnání za pár šupů. Už nebude, co ztratit. Leda své okovy ;-) Jenže v tom je současně největší riziko: dodnes jste si vy, společensko-vědní intelektuálové, hráli své filozofické hry. Ale nic použitelného z vás nevypadlo. Lidé budou přesně vědět, co nechtějí - ale úplně chybí vize, co by měli chtít. Vize, kam dál, k čemu se upnout. A v tom vidím problém největší, protože kde chybí sjednocující vize, tam nastává anarchie. A před tím nás chraň všichni svatí včetně Marxe s Klausem.
V dlouhodobém horizontu se mi situace jeví daleko příznivěji. Především je fakt, že jistou (a patrně nejbohatší) část společnosti tvoří velkohubí žvanilové a lehkoživkové. Jsou to různí politici, poradci, takyekonomové a vůbec všichni, kteří se nedokáží uživit vlastní prací. Krize je pro takové existence smtrelná. Nemyslím, že by nám to bylo líto a naopak věřím, že společnosti jen prospěje, když se od takových příživníků očistí.
Nám všem, komu zbohatlíci nadávají do socek a kdo, upřímně řečeno, máme holé zadky, nemůže krize dlouhodobě ublížit. My se umíme uživit svou prací (a pozor, nemyslím tím jen tlouct kladivem do nýtů! Dobré lékaře, inženýry, učitelky i uklízečky potřebují a budou potřebovat všude). S příslovečnou českou adaptabilitou jsme schopni na chatě namísto skalniček vypěstovat brambory, namísto televize se vrátit ke knížkám - a přežít. Netvrdím, že to bude snadné a už vůbec se na něco takového netěším. Bude to pád, ale jen z malé výšky. Dobře nám nebude, ale přežijeme to skoro všichni a relativně v pohodě. Proti mladým nadějným ekonomům, jejichž schopnosti jsou založené na tom, že dvakrát týdně chodí chlastat s vlivným úředníkem z úvěrového oddělení, docela jistě.
Svět se plnou parou řítí do největší globální krize, jakou kdy kdo zažil. U kormidla Titaniku se vlády přou, jestli zatočit doleva nebo doprava. Jen v ČR se nic špatného neděje - podobně jako to Zápotocký tvrdil ještě v předvečer měnové reformy 1953.
Není pochyb, že nás nečeká nic pěkného. Pokusme se však myslet pozitivně a hledejme, co by globální krize znamenala pro nás.
Právě začala krize v automobilovém průmyslu. Protože 60% průmyslu je nějakým způsobem navázáno na největší automobilky, v krátkodobém horizontu docela jistě dojde ke krachu řady podniků, k propouštění, sociálním otřesům, možná i hladu. To není dobrá vyhlídka. Ale když už k tomu muselo dojít a když už tomu neumíme zabránit, pokusme se toho aspoň využít. Ve společnosti už dlouho panuje "blbá nálada". Lidé jsou čím dál nespokojenější jak s vládou, tak s celkovou situací v zemi. Nespokojenost už docela otevřeně probublává na povrch v internetových diskusích, lidé se viditelně radikalizují. Přejít od slov k činům lidem zatím bránila jednak vlastní pohodlnost, jednak strach. S výjimkou pár bezdomovců na tom dosud ještě nikdo nebyl tak špatně, aby neměl co ztratit. Doteď si každý rozmyslel, jít protestovat a tím riskovat ztrátu zaměstnání, které je sice blbé a za pár šupů, ale přece jen lepší, než nic.
To se teď změní. Už nebude ani to blbé zaměstnání za pár šupů. Už nebude, co ztratit. Leda své okovy ;-) Jenže v tom je současně největší riziko: dodnes jste si vy, společensko-vědní intelektuálové, hráli své filozofické hry. Ale nic použitelného z vás nevypadlo. Lidé budou přesně vědět, co nechtějí - ale úplně chybí vize, co by měli chtít. Vize, kam dál, k čemu se upnout. A v tom vidím problém největší, protože kde chybí sjednocující vize, tam nastává anarchie. A před tím nás chraň všichni svatí včetně Marxe s Klausem.
V dlouhodobém horizontu se mi situace jeví daleko příznivěji. Především je fakt, že jistou (a patrně nejbohatší) část společnosti tvoří velkohubí žvanilové a lehkoživkové. Jsou to různí politici, poradci, takyekonomové a vůbec všichni, kteří se nedokáží uživit vlastní prací. Krize je pro takové existence smtrelná. Nemyslím, že by nám to bylo líto a naopak věřím, že společnosti jen prospěje, když se od takových příživníků očistí.
Nám všem, komu zbohatlíci nadávají do socek a kdo, upřímně řečeno, máme holé zadky, nemůže krize dlouhodobě ublížit. My se umíme uživit svou prací (a pozor, nemyslím tím jen tlouct kladivem do nýtů! Dobré lékaře, inženýry, učitelky i uklízečky potřebují a budou potřebovat všude). S příslovečnou českou adaptabilitou jsme schopni na chatě namísto skalniček vypěstovat brambory, namísto televize se vrátit ke knížkám - a přežít. Netvrdím, že to bude snadné a už vůbec se na něco takového netěším. Bude to pád, ale jen z malé výšky. Dobře nám nebude, ale přežijeme to skoro všichni a relativně v pohodě. Proti mladým nadějným ekonomům, jejichž schopnosti jsou založené na tom, že dvakrát týdně chodí chlastat s vlivným úředníkem z úvěrového oddělení, docela jistě.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)