Další příspěvky

Další příspěvky naleznete na http://kokiho-blog.webnode.cz//

23.6.08

Co s tím?

Jako reakci na tento článek jsem soukromou poštou dostala tento zajímavý, podle mého soudu pravdivý, avšak nesmírně smutný příspěvek.

Mám pocit, že ti z nás, kteří už pochopili, jak a kam jsou manipulováni, prochází opakovaně stejnými fázemi uvažování, až nakonec skončí zpět na začátku kruhu.

Fáze 1: Pochopení .. Logickou kombinací informací, kterých se dopídíme zjišťujeme, že oficiální pravda má své trhliny, začínáme vidět lži, které jsou namířené proti nám

Fáze 2: Okamžitá impulzivní reakce: .. „Nasereme se“. Jednak na systém, který nás klame, pak na ty ku..y v pozadí a nakonec na ty hloupé ovce kolem nás co si to nechají líbit. Máme chuť s tím „něco“ udělat

Fáze 3: Co něco ? .. V téhle fázi pokud se kolečko fází opakuje již po několikáté, slabší povahy rezignují, vypnou racionální části mozku a aktivují mentální obranu .. hladají relaxaci zábavou .. mrknou na svůj oblíbený seriál, který jim ukáže, že vše je vlastně OK, otevřou si pivko a zajdou do hospody pokecat o fotbale, nebo se proklikají na pár stránek s lechtivým obsahem. Prostě s chutí hupsnou do předem připravených pastí systému.

Fáze 4: Fáze naivního snění .. Ve fantazii se stáváme rebely a revolucionáři, přehráváme skoro reálné scénáře hrdinských činů jako je vylepování plakátů, odvážná slova na veřejnosti, demonstrace atd. atd., nakonec se v mysli asociujeme s velkými revolucionáři a hrdinně umíráme na pranýři, abychom se nakonec dostali do dějin jako ..

Fáze 5: Probouzení .. řekneme si „Zpátky na zem hochu .. co takhle někde začít ?“ a začneme uvažovat, jak z tou rebelií tedy začít. Postupně procházíme nápad po nápadu a zjišťujeme, že na tohle či támhleto nemáme jaksi možnosti a vrátíme se malinko na zem, vždyť stačí udělat aspoň něco . ..

Fáze 6: Fáze plánování a nástup obav .. řekneme si „No tohle bych mohl“ .. začneme plánovat, organizovat stávku za svobodu slova např. … a najednou .. napadnou nás důsledky .. co když budu organizovat demonstraci ? Jak mluvit ? Poukážu na imperialisty ? Označí mne za komunistu. Poukážu na sionisty ? Skončím jako antisemita. Budu v argumentaci opatrný ? Stejně mne média nakonec hodí do jednoho pytle s extrémisty v davu, které tam nejspíš nastrčili oni sami.

Fáze 7: Existenční strach: Pokud mne označí za extrémistu, mohl bych přijít o práci a tím o plat, kterým splácím „výhodné půjčky“ získané od dobrotivého konsorcia bankéřů. Manželka to nepochopí, protože mé názory ji přijdou hloupé, jaksi nezapadají do schématu myšlení hrdinů z růžové zahrady. Stanu se sockou, vletí na mě exekutoři. Přijdu o všechno a stejně nic nezměním.

Fáze 8: Přenesení odpovědnosti: Nakonec alespoň něco můžu udělat a přitom zůstat v pohodě. Napíšu pár nesouvislých vět na net .. někam do diskuze nebo na zvědavce a doufám, že inspiruji pár těch rebelů co se nebojí a ti udělají s tou s zlou společností něco za mě.

2 komentáře:

Tribun řekl(a)...

Já bych nebyl tak skeptický. Když mohlo stokrát nic umožit osla, proč by nemohlo stokrát nic umořit Topolánka? Kdo nemluví, nemůže být slyšen. Takže nerezignovat a nepropadat malomyslnosti jenom proto, že se zrovna nedaří.

Anonymní řekl(a)...

Po včerejší stávce to taky nevidím tak černě.

Po pravdě řečeno, lidem ještě není tak zle, aby je to nutilo vylézt zpoza pecí a jít riskovat existenci. To, že se už našel milión lidí, kteří chápou, že právě teď jde o naši budoucnost, je milé zjištění.