Válka novinářů

Před několika dny vyšla pod timto názvem úvaha Martina Skapíka. Zaujala mne do té míry, že jsem si ji dovolila převzít. Snad mi to autor promine.

Novinařina je nádherná profese, která nabízí lidem informace, které nemají šanci pro své zaneprázdnění sami získávat. Je také nanejvýše odpovědná, protože právě na základě zprostředkovaných informací se lidé rozhodují o své budoucnosti. Koho budou volit? Kam vloží své úspory, svou životní energii? Kterou akci podpoří a proti které půjdou třeba na protestní shromáždění.... To je skutečná novinařina. Měla by měřit každému stejně. Děje se tak?

Nemůžeme předpokládat, že v každé české rodině bude jeden novinář, který bude objíždět domácí i zahraniční události a informovat o tom, v jakém světě vlastně žijeme, který systém vlády se ukazuje jako moudrý a kdo z politiků nám lže... To jsou banální fakta, která vedou k logickému závěru, že úloha novinářů ve společnosti je ve svém výsledku neporovnatelně silnější, než úloha politiky - tedy všude tam, kde by novinařina fungovala. Těžko si představit, že by politici pro pocitvě informovanou veřejnost prosadili cíle, které by odporovaly novinářskému zjištění, reflexi pravdy.

Můžeme tedy banální konstataci ještě upřesnit. Naprostá většina společnosti je pochopitelně a zcela odkázána na informace od novinářské obce, tedy od naprosté menšiny. O to větší odpovědnost by každý novinář měl mít. Vezmeme-li v úvahu statistiku, vlivový podíl médií na občana, centralizaci a monopol médií, potom se dostaneme k fascinujícímu číslu. O tom co je "pravda", rozhoduje v naší zemi nejvíce tisícovka vlivných novinářů. Ti by měli hledat pravdu, burcovat či uklidňovat občana ve věcech veřejných. Stranou můžeme ponechat bulvární novinařinu, která (a pokud to dělá slušně, proč ne ?) vyhledává "pikantnosti" se života slavných lidí, ale také politiků, tedy takzvaných celebrit....

I novinář se může splést, nebo dostat k falešným zdrojům, přehodnotit situaci, proto je moudré, aby i novinářská obec měla mezi sebou konkurenci. Každý, kdo se podívá na večerní zprávy u nás, tedy tří hlavních konkurenčních televizních zpravodajství, musí nabýt dojmu, že ve světě se v podstatě nic rozporuplného neděje. Stejné zprávy, stejné obrázky, stejné argumenty, naprostá shoda. Vše je v pořádku... V zásadních postojích nelze nalézt žádný rozpor. Žijeme v rozvíjející se demokracii, nyní tedy pomáháme v boji s "darebáckými" státy našemu spojenci a více méně vše probíhá tak, jak má... Je čas pustit si nešťastného pasáčka vepřů, který psychicky selhal a utýral chov. To se může stát. Je čas pustit si líbající novomanžele jednoho pohlaví, kterak jsou oddáváni, protože nejvyšší soud jednoho státu rozhodl, že nelze diskriminovat pohlaví v otázce svatby. Když si chce vzít pán pána nebo slečna slečnu, neměl by jim v tom někdo bránit. Svatba jako svatba!

Budiž. Pojďme si ale připomenout událost, která rozhodně není marginálií a postoje všech (!) vlivových sdělovacích prostředků. Je to pár let, co jsme viděli nákresy Iráckých podzemních zařízení na výrobu zbraní, viděli jsme také pojízdné výrobny zbraní. Počítačově zpracované informace tajných služeb a rozhořčené tváře našich i spřátelených (nedarebáckých) politiků. Slyšeli jsme doslova "mantru". "Sadám Husain vyrábí zbraně hromadného ničení". Viděli jsme to přece na vlastní oči. Viděli jsme ty nákresy, počítačové vizualizace jeho detailních plánů na útok proti civilizaci.


Kdo by nepodpořil válku, či alespoň nezaujal smířlivý postoj ve věci, kdy jeden diktátor a jeho družina, podporovaná všudypřítomnou Al Kajdou, připravuje útok proti nám všem. Byli to novináři, kdo získali podporu veřejnosti pro útok na Irák! Svět vytvořil koalici vedenou USA a válka v Iráku získala nelidskou podobu. Trpí vojáci, nevinní lidé, hovoří se o nejméně půl milionu dětských obětí, v zemi je občanská válka a Iráčané prožívají svůj Exodus, hromadný odchod mimo válkou zmítaná území. Válka měla být rychlá, levná, s minimem civilních obětí. Válka je naopak dlouhá, bolestivá s maximem civliních obětí, navíc nekončící a stojící neuvěřitelné peníze. Peníze, které racionálně použity, mohly zachránit bezpočet lidí "třetího" světa od hladovění, jsou vydávány na likvidaci Iráku.

Fascinující zpráva od "velitele" této válečné akce prezidenta George Bushe jr. a jeho administrativy přichází před několika týdny. "Zpravodajské informace byly špatné, zbraně hromadného ničení ani jejich výrobny se v Iráku nenašly", povzdechl si pan prezident a dodal, že zklamaly rozvědky nejen USA, ale také jiných států. Za tím pozvdechem je už něco kolem milionů zmařených životů a nákladná, zničující válka, která přirozeně přešla i ve válku občanskou.

Shrňme tedy jednou větou. Nejzoufalejší, nejničivější válečný konflikt nového tisíciletí vznikl na základě klamu, prostě se někde někdo spletl nebo možná úmyslně zalhal? Tak či onak, projekce, které na desítky let uvíznou v mysli občanů - ony počítačové modely podzemních bunkrů, pojízdných autobusů - laboratoří na výrobu chemických zbraní, pojízdných odpalovacíh ramp, jsou fikcí, klamem.

Válka ale klamem není. Teď by se měli omluvit a odstoupit všichni Ti zpravodajští pracovníci, ale také novináři. Svět je ve válce, také naše země, ale šlo se tam omylem!!! Kampaň za válku, bez které nebylo možno získat pro tuto válku veřejné mínění, se ukázala býti naprostým klamem.

Novináři by se měli ptát, kde se stala chyba? Měli by se zeptat, kdo vytvářel ony počítačové animace, falešné projekce přímo vetkával do mysli veřejnosti, a to dlouhé měsíce, hlavně by se ale měli omluvit a zeptat politiků. Proč tedy ve válce pokračujete? Ta válka ztratila své opodstatnění.

To se ale neděje. Nikdo nemá zodpovědnost za ten hrozný, zdrcující omyl? Ba co více, nikdo ani na okamžik nepřemýšlí, že pokud se příčina válečného tažení ukáže jako klam, potom je celá agrese zbytečná, nesmyslná, ta agrese je zločinem. Zločinem z omylu?

Neptá se nikdo na nic. Nabízí se přirovnání. Představme si, že by někdo omylem udal svého souseda, že má ve sklepě zbraň, kterou chce zničit celou čtvrť. To by doložil věrně vypadajícími důkazy, nákresy zničujícího zařízení. Zcela pochopitelně by tam policie vyslala zásahovou jednotku. Hle, informace souseda by se ukázaly klamem. Policie1) by musela uhradit křivě obviněnému veškeré náklady vzniklé s její operací vůči domnělému nebezpečí, také by se mu jistě omluvila a poskytla finanční odškodné za tuto událost. Potom by přišel na řadu onen soused, který tedy vydal křivé svědectví, špatné nákresy... Zřejmě by se zkoumalo, zda své podání vypracoval při smyslech, v podstatě by se tedy jen rozhodovalo, zda skončí s vysokým trestem ve vězení, nebo ve vězení s psychiatrickým dozorem.....

To samé, v mnohem tragičtějším měřítku se stalo v Iráku. Ale neděje se nic! Válka pokračuje, i když soused se spletl, a to hned vícero sousedů a velmi vzdálených. Zpravodajské služby se zmýlily, novináři se zmýlili, válka vznikla z důvodu fantasmagorické fikce, nikoliv racionálních zpravodajských informací. Ale pokračuje a novinářům to zjevně nevadí, těm vlivným, nevadí to politikům a v Iráků dále umírají nevinní lidé a země bude decimována zjevně ještě dlouho, pokud se kdy zklidní emoce vnitřní války v samotném Iráku, objektivní důsledek každé občanské války....


Rozumem je tato situace neuchopitelná. Opravdu novinářům nevadí, že se účastníme na válce, která vznikla jako tragická fikce, jako manipulace z jakési Sci-Fi dílny zpravodajských služeb?

Opravdu nikomu nevadí, že jsme ve válce v koalici na základě klamu - křivého obvinění?

Co ještě administrativa pana Bushe přizná? Co jednou bude nucena přiznat ve věci událostí z 11/09 2001? Ponechme stranou údajné "konspirační teorie", věci neprokázané, ale příliš mnoho vědců už doložilo minimálně to, že akce není výsledkem řádění Al Kajdy, protože budovy byly strženy demolicí, která požaduje v takovém rozsahu týdny příprav a vynikající práce pyrotechniků....

Vystoupí jednou pan prezident Bush a řekne: "Omlouváme se, špatně jsme celou věc vyšetřili, špatné zpravodajské informace, věci byly jinak...."

Jenže důsledky jak války v Iráku, tak údajného atentátů horské teroristické skupiny Al Kajda, jsou zničující a nevratné.

Nikdo se ale nenamáhá válku zastavit, omluvit se Iráckému lidu a připravit seznam válečných reparací, obnovy Iráku, zastavit to tažení... Mrtvé pan Bush vzkřísit neumí... Irák je poničen na možná století, plný zraněných, psychicky poničených lidí, vypjat k občanské válce... Na základě klamu!

Nabízí se závěrečná otázka. Když v té nejzákladnější věci, jakou je účast ve válce, omezení občanských práv a svobod zákony preventujícími údajně další "Husainy", "Al Kajdy", když v této nejzákladnější věci je spouštěcí záminkou možná dokonce záměrné klamání občanů, co asi pravdivého nám média sdělují? Když i po přiznání Bushovy administrativy tažení pokračuje, co v tomto mediálním světě už je tedy více pravda, než to, že by válka měla být rychle ukončena a vyšetřeno pozadí klamavých informací?

Nabízí se i další elemntární zjištění. Co vše Bushova administrativa a nejen ona, ale i participujících stran - států, co jsou ochotny udělat pro to, aby celý politický podvod nepraskl? Nemají moc na vybranou, buď udrží svět obyčejných občanů v klamu, to už ale dlouho nepůjde, nebo vyvolají další válku? Nebo přichází varianta supertotalitních států, kde komunismus se bude jen červenat, jak jej demokracie předběhla. Kde se všichni budeme tvářit, že lež je pravda, protože pokud to tak neuděláme staneme, se nepřáteli státu? Tedy sobě samotným?

Budeme upírat marné naděje k novému prezidentovi, budeme opravdu čekat, že i třeba velmi sympatický pan Obama odkryje lež, která zřejmě sahá mnohem dál, než k této válce pro "nic", k této válce bez důvodu?

Budeme mlčky přihlížet tomu, jak televizní zpravodajci naši pacifistickou zemi učí přijímat jako fakt, že v Afghanistánu je na čase, aby také čeští piloté začali střílet do lidí? Kdo z nás má vůbec informace o tom, ať už klamné či neklamné, proč se v Afghanistanů a proti komu válčí?

Budeme, dokud to ještě lze, na internetu vyhledávat poslední zbytky soudné novinařiny a tiše trpět při čtení toho, že nic není jak nám předsouvají novináři? Přehlédneme to všechno?

My možná ano. Ale "oni" ne. Neviditelná ruka mediální manipulace přidává na drtivé síle. Naprostá minorita zpracovává geniální psychologickou manipulací a vizuálními efekty tu obrovskou majoritu, která nechce válečná tažení. Nechce často vůbec nic, jen v klidu žít a hledat také radost ve světě kolem nás. Dnes už to tedy není možné. Novinářům uteklo doopravdy všechno a nesou velkou odpovědnost na tom, že jsme účastni ve válce proti nám samým, ve prospěch nevyšetřovaných, šedivých eminencí, které samozřejmě jako první si koupí "veřejné mínění", respektive jeho tvůrce. A je úplně jedno, jestli ideologickými vizemi, nebo osobními výhodami, důsledek je hrozivý. Jsme ve válce proti darebáckému Iráku, který prý připravoval zbraně hromadného ničení. Ony se ale nenašly?

Najde se novinář, který by se tedy zeptal našich politiků proč se dál na této válce podílíme?

1) samozřejmě se nemluví o PČR